Když už jsem dnes u toho pročítání anglicky psaného japonského tisku, přihodím vám pro zajímavost ještě několik ilustračních seznamovacích inzerátů.

Věděli jste, že v Japonsku je údajně ročně spotřebováno cca 25 miliard párů dřevěných jídelních hůlek? To je kolem 200 na osobu. Když si spočteme, kolik by to tak mohlo být dřeva, které přijde vniveč, je celkem pochopitelná snaha o zavedení recyklovatelných plastových o-haši. Některé restaurace dokonce zavedly drobné slevy pro zákazníky, kteří si přinesou vlastní hůlky.

Na trhu se navíc objevily hůlky různých exotických barev a designů, např. v podobě tužek, takže by nemuselo snad ani hrozit, že vám vaše hůlky v restauraci omylem zamění…

Dnes si dovolím přinést výběr zpráviček z anglicky psaných japonských novin…

• Medvěd na Fukui vlezl do domu a pokousal ženu 5x do ramene.
• Vláda a soudy se dohadují, zda dítě počaté z japonské spermie a vajíčka nicméně odnošené v americké děloze, je Japonec či Američan.
• Gejši v Kjótu se začaly učit anglicky, aby mohly lépe konverzovat s cizinci v naději, že jejich tradiční řemeslo bude zachováno.
• 14000 lidí se zúčastnilo čajového obřadu v prefektuře Aiči.
• Prefektura Mijadži zaplatila kompenzaci 500000 yenů dívce s přirozeně hnědými vlasy, kterou učitel donutil se přebarvit na černo.
• Při zdravotnické konferenci v Ibaraki WHO stanovila jako standard 361 akupunkturních bodů.
• Haruki Murakami dostal v Praze Kafkovu cenu.
• Japonsko se umístilo 79. v žebříčku vyrovnanosti pracovních možností pro ženy a muže zveřejněném na World Economic Forum.

Všichni jezdí do Nikko či snad do Nikka, tak proč ne my – tak by se asi dala nazvat naše prvotní motivace. Ostatně ti, co tam jezdí, asi vědí, proč tak činí. Věci druhou však je, že by se člověk neměl bát objevovat Japonsko svou vlastní cestou. Nakonec vlastní cesta by neměla být pro nás […]

Kapka k ránu. Tu jiná. Mokro. Oblačná šeď. Jen zelená občas vytrvale lpí na létě. Jinde červeň, žlutá. Borovice nešumí po skalinách. Pleskají krůpěje a skřípou brzdy aut. Promáčený asfalt klouže, nabádá k pomalosti. Slunce dnes asi spí. Pláštěnka šustí, řetěz vrže, to rez mého kola přidává se k barvám podzimu. Teplo as s ptáky […]

Mám rád knihy a mám jich doma v Praze úctyhodnou řádku. Tedy možná počítáno na množství slov jich asi mám více k dispozici v elektronické podobě, ale papír má své kouzlo. Příjemně šustí pod rukama a má svou vůni a historii, někdy i sdílenou intimitu dotyků předchozích čtenářů. Limit 20 kg od letecké společnosti, které […]