Cesta vede ze dveří

Exotická vůně kvasného dechu se rozléhala po pokoji. Ještě ve spánku naplno vnímám místní kulturu i kouzlo i kluzko okamžiku, který mě okamžitě okouzluje. Ale budík (ten starý parťák na cestách) již neúprosně oznamuje, že je čas vydat se opět za pískotem popelářů do dálek a za novým putováním. Noc proběhla v celku klidně, přestože postel, vyrobené místními řemeslníky (toto řemeslo zde má opravdu tradici) ze dřeva, pravděpodobně získaného ze stromů (snad se k tomu dostanu v jednom z dalších postřehů) pokrývala jakási „matrace“, která magicky připomíná úplně běžnou matraci pro ne-cestovatele. Teplota se v noci pohybovala po teploměru, který byl bohužel připevněn několika menšími šrouby do stěny (pouze několik cm od okna!) domu. Počet stupňů v pokoji, kde byla docela kosa, jsem tedy pozorovat nemohl a dokonce i můj průvodce se nějak zvlášť o tomhle aspektu nezmiňoval. Zato se k němu pojí jeden príma zážitek, kvůli kterému stojí zato cestovat. Kniha ležela na zemi rozevřená na stránce s obrázkem sochy „Muž ukazující prstem“. Když jsem se bedlivě zadíval na muže, zjistil jsem, že jeho prostředníček hrdě ukazuje přímo na dveře pokoje! Náhoda? Nebo mi tato země, kde pro samý protiklad není ani kde rozbalit ešus, konečně odhaluje své tajuplné nitro? Už jsem celý ublogovaný (žlutý kulatý obrázek, zobrazující infantilně se smějícího člověka), a tak se to uvidí jindy.