Sri Lanka s průvodcem

Alternativně bych ráda sdělila svojí zkušenost s cestováním po Srí Lance s místním průvodcem v lednu 2009. Je to vhodné zejména pro ty, kteří dají přednost pohodlnějšímu cestování v klimatizovaném autě, ubytování v příjemných hotelech, zajištění veškerých organizačních záležitostí místním průvodcem a to zcela soukromě bez služeb cestovní kanceláře (cena na konci článku). Naším průvodcem byl zkušený “Ananda” – průvodce/řidič s 23 letou praxí v cestovním ruchu a náš skvělý sinhálský kamarád Ravi (email: ravichaturanga@yahoo.com, telefon 0094776269099). Před příjezdem byla s nimi telefonicky, sms, ale i po mailu domluvena trasa a cena. Cestovali jsme ve dvou v klimatizovaném mikrobuse značky Toyota, ale nebyl by problém přibrat další 4 osoby vzhledem k velkému prostoru v autě. Vyzvedli nás na letišti v 5 ráno severně od Colomba a náš výlet začal. Už asi po půl hodině jsme zastavili, aby nám ukázali kaučukovníkový les a tak jsem zjistila, že gumičky do vlasů nejsou chemického původu. Po příjezdu do Pinnawela Elephant Orphanage jsem zapomněla, že jsem vlastně ten den ještě nešla spát. Přijeli jsme záměrně přesně na čas, abychom si stačili dát snídani před krmením a koupáním slonů v místním sloním siročinci. Chovali zde slony, kteří například šlápli na minu a bez pomoci by zahynuli či se zde starali o opuštěná slůňátka. Úchvatné bylo koupání asi 60 slonů v řece obklopené neuvěřitelně zelenou scénerií. Toto místo se stalo jedním z největších zážitků z celé cesty. Po cestě jsme se naučili poznávat podle vlajky mnišské kláštery a v jednom takovém jsme náhodně zastavili a stali se svědky pohřebního ceremoniálu. Před náma ležel tři dny mrtvý mnich, v podivuhodně dobrém stavu vzhledem k teplotám kolem 35 stupňů hlídán dvěma desetiletými chlapci a obklopen celou vesnicí. Nikdo neplakal. Přilehlý stan byl připraven k rituálnímu spálení mrtvoly následující den. Kromě 1 pohřbu jsme ten den viděli 4 svatby. Vojenské kontroly jsou v oblasti dost časté. Jednou nás zastavil i policajt, odebral našemu řidiči řidičský průkaz a zmizel i s řidičákem na motorce. Za další půl hodinu jsme policajta našli, náš řidič zaplatil 1000 rupií pokutu za nějaký podivný přestupek a papíry dostal zpátky. Dorazili jsme do Dambully a byli ubytováni nedaleko v Pelwehera Village Resort v prostorném klimatizovaném pokoji obklopeni překrásnou zahradou s bazénem. V ceně těchto hotelů je vždy snídaně a večeře. Jídlo poněkud fádní evropské, k snídani ale čerstvý melounový džus, banány, ananas, papaya..

Následující den jsme navštívili významná posvátná buddhistická místa Anuradhapuru, Mihintale a Dambullu Rock Temple. Posledně jmenované místo se skládá z pěti jeskyní, které sloužili už v 1.století BC pro meditaci místním mnichům. V jeskyních je nekonečné množství buddhů, fresek a obrovské vedro. V Mihintale kolébce buddhismu už 5 dní neviděli zahraničního turistu. Z 1840 schodů k vrcholku jsem zvládla ve více než 30 stupňovém vedru asi desetinu. V domluvené ceně byli zahrnuty vstupy a místní kvalifikovaní průvodci s licencí. Jejich znalosti byly vyčerpávající. Byli prostě skvělí. Většinou mladší průvodci měli lépe srozumitelnou angličtinu. Srí Lanka nás obecně překvapila vysokou vzdělaností. Muži 90% a ženy 82%. Na cestách jsme potkávali davy dětí ve školních uniformách, ti menší měli kravatu téměř ke kolenům. Obědy jsme obvykle řešili v místních osvěžovnách. Běžným jídlem je tzv. Rice&Curry asi za 20 Kč, ale je třeba se připravit na peklo v puse a to i v případech, kdy jsem ujištěna, že to nepálí. Dobrou radou je přikusovat nastrouhaný čerstvý kokos. Příbory mají pouze pro neschopné turisty, oni sami veškeré omáčky pěkně promělní s rýží rukama. Útěchou je umyvadlo s vodou na konci. Návštěva turecké toalety nepřidá, ale užíváme si místní kultury se vším všudy.

Ráno jedeme do Sigiriye, vysoký skalní útvar, který se stál královským sídlem v 5.století. Fascinující místo s úchvatným výhledem do okolní džungle. Odsud do Polonnaruwy starobylého královského města z 11.století. Mezi pár turisty, potkáváme na památkách překvapivě zejména Čechy. Jsme svědky útoku opice na německé turisty a odcizení celé igelitky banánů, které si pak za rohem vychutnává s kámošema. Po cestě zpět do Dambully nás na silnici zastavil slon, který si vyšel z džungle v naději, že dostane pár banánů od kolem jedoucích vozidel. Seznámili jsme se s nádhernou kytkou zvanou Peacock Flower a stromem parazitem. Ovocem dne byl King Coconut, druh kokosu pro nás neznámý ve žlutém. Štáva z tohoto kokosu se pije a chutná asi jako sprite bez bublinek. Dobrá je prý zejména ráno po opici. Po vypití se kokos rozbije a pokud je zralý, najdeme na dně velice chutnou gelatinu.

Další den projíždíme nádhernou krajinou lemovanou horama zvanou Matale. Seznamujeme se s místním druhem bavlníku, jehož chmýří roste v takových skořápkách a používá se na plnění polštářů. Ochutnáváme báječné mango. Naší zastávkou jsou nezapomenutelné Herbal Spice Gardens. Kdo neviděl jak roste pepř, vanilka, kardamon, skořice, muškátový oříšek, hřebíček, zázvor, chilli, kardamon apod. uprostřed džungle, nechť neopomene tuto zahradu navštívit. Poučili jsme se též o zpracování kokosu do poslední mrtě a pomazali vonnými mastmi a oleji vyráběnými z bylinek a využíváné k léčení tradiční metodou zvanou Ayurveda. Zjistili jsme se, že veškeré nemoce lze léčit touto metodou a nejlépe začít hned nákupem vzácných olejů v obchodě přímo v zahradě. Velká část mých úspor zde padla. Při potírání olejem ze vzácného santalového dřeva mám však úžasný pocit, že budu žít bez vrásek do 100 let.. 🙂 K večeru jsem dorazili do významného královského města Kandy, kde se nachází chrám Buddhova zubu. Prohlídka večerním chrámem měla své kouzlo. Náš místní průvodce byl nervozní, abychom stihli vidět místnost, kde tato vzácná relikvie je uložena a denně se zpřístupňuje asi na 5 minut. Zvládli jsme to. Ananda pro nás vybral krásný hotel Serene Garden situovaný nad městem s úžasným výhledem na celé Kandy. Byli jsme upozorněni, abychom řádně zavírali balkónové dveře kvůli drzým opicím.

Ač jsme tu teprve 4 dny, vzhledem k zážitkům mám pocit, že uběhlo nejméně 14dní. Navštěvujeme botanické zahrady v Kandy s pavilónem orchidejí. Točila se tu prý 73.minuta filmu Most přes řeku Kwai. Zíráme na neuvěřitelně obrovský fíkus 50mx50m, potkali jsme škorpióna a ochutnali nové ovoce zvané Jack Fruit a červené banány. Další cesta vede do Nuwara Eliya. Toto město je téměř 2000m nad mořem a pěstuje se zde čaj. Neuvěřitelně zelené kopce jsou pokryté keřemi čajovníku a navštívíli jsme i továrnu na zpracování čaje. Po cestě potkáváme spoustu dětí vracejících se ze školy a pochodujících v 30 stupňovém vedru kopcema bez čepice, bez brýlí v modrobílých oblečkách. U silnice čas od času vidíme čerstvě upravené hroby. I tak se zde pohřbívá, prostě jen tak vedle silnice. Končíme den ve starém britském koloniálním domě zvaném The Trevene (tel.0094 52 2222 767, email: nisa264@yahoo.com) v Nuwara Eliya. Dům je velice autentický, zařízený původním nábytkem včetně krbu, kde trávíme večer popíjením místního nápoje zvaném Arak z kokosových květů. Moc hodní lidé, kteří se zde o nás starají.

Následující den máme vyhražen na návrat na jihozápad Srí Lanky do přímořské oblasti Beruwala. Projíždíme nekonečně dlouho horama dolů, zastavujeme v malém městečku, abychom si prohlédli hinduistický chrám i zevnitř. Probíhá zrovna jakási bohoslužba. Hinduistické chrámy na Srí Lance jsou neuvěřitelně pestrobarevné, plné barevných figurek vytvářejících celé příběhy. Lidé přinášejí obětní ovoce skládající se z kokosu a banánu. Buddhistické chrámy byly naopak plné přenádherných voňavých květů. Nejoblíbenějším květem je Araliya neboli Temple Flower. Má opojnou vůni. Zastavili jsme v džungli v místě, kde se točil film „Most přes řeku Kwai“, s nádhernou scenérií palem, řeky a koupajícího se slona. Navečer přijíždíme do Moragally, části Beruwaly. Za výše popisovaný šestidenní denní výlet včetně klimatizovaného auta, služeb řidiče/průvodce Anandy, ubytování se snídaní a večeří, vstupné na památky a místního průvodce jsme zaplatili domluvenou cenu za 2 osoby US$1280. Navíc jsme platili obědy, spropitné portýrům, místním průvodcům, řidiči. Dobré je mít s sebou nějaké bonbony pro místní děti, ale žebrání na Srí Lance je stejně obvyklé asi jako v České republice. Spíše lidé nabízejí své služby, ale mnohem méně agresivně než například v Egyptě.

V Beruwale jsme ubytováni v soukromém penzionu asi 5 m od moře. Máme úžasnou terasu s výhledem na moře. Pokoje nemají klimatizaci, ale při otevřených oknech vane do pokoje čerstvý vzduch od oceánu. Pod náma burácejí vlny. Velice doporučuji tento penzionek s úžasnými majiteli – rodinkou s dvěma dětma (Tikiri a Dinusha – telefon 0094 77 9863495, Adresa: No. 121 Maradana Road, Godella, Moragalla, Beruwala, email: pliyanaarachchi@yahoo.com). Cena 26 euro za 2lůžkový pokoj/noc se snídaní. Tikiri mluví výborně německy, ale anglicky se s ním také domluvíte.

V místě se nachází pouze pár podobných penzionů a jeden hotel. Ostatní zničeno tsunami. Na nádherné pláži se během našeho týdenního pobytu nikdo neválel. Sem tam pár německých turistů se šlo vykoupat a občas nějací místní. Náš penzion se nacházel blízko muslimské části, s nejstarší mešitou na ostrově. Zážitkem je návštěva obrovského rybího trhu v ranních hodinách za muslimskou čtvrtí. Místní obyvatelé bydlí v okolí penzionu. Nakupovat ovoce, ryby apod. jsme jezdili tuk tukem do nedaleké Alughamy. Pokud chcete připravit barbecue z ryb a jiných mořských potvor, autentickou hudbu – konga a popovídat si s místními, výlet na nedaleký ostrov s majákem, potápět se či zašnorchlovat si – volejte našeho skvělého, anglicky mluvícího a atraktivního kamaráda (holky, nenechte si ujít!) Raviho. Sám hraje na konga a zpívá, zajistí vám například soukromou výuku jógy u kamaráda jogína Asely nebo ayurvédskou masáž, no prostě cokoli vám na očích vidí. Lidé jsou zde neuvěřitelně přátelští a milí. Rozdali by se z posledního, aby vás udělali spokojenými a štastnými. Píchne vás komár a oni to začnou řešit. Za služby navíc očekávají spropitné a ne zneužívání jejich dobroty, čehož někteří turisté jsou schopni.

Nádherná Srí Lanka trpí nedostatkem turistů, finanční světovou krizí a stále se vzpamatovává z tsunami. Je vhodné si sebou vzít pár peněz navíc a trochu přispět.

V dalším týdnu jsme ještě absolvovali výlet do Sinharaja Rain Forest – deštného pralesa, kde jsme podstoupili asi 5 hodinovou procházku a objevovali jedinečné druhy fauny a flóry, které se nevyskytují nikde jinde na světě. Motýli, ptactvo, pavouci, stonožky, ještěrky, opice, kohouti, orchideje apod. Pro své bohatství je prales zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Tento výlet jsme zvládli z Beruwaly s návratem zpět za jeden den. Cena za dopravu, vstup a místního průvodce stál pro 3 osoby US$ 110.

Posledním výletem byla cesta na východ přes Ratnapuru do Udawalawe a Yaly. V Udawalave je Elephant Transit Park – opět sloní siročinec, ale pouze pro asi 30 slůňátek tak do 3 let, kteří jsou později vypouštěni zpět do svého prostředí. Důležité je přijet na krmení, které se koná 4x denně a pozorovat, jak jsou sloníci krmeni z lahví. Jedno takové slůně vypije 23 litrů mléka denně. Odtud jsme jeli do Yala National Park, jeden z mých největších zážitků. Zde je nutné si najmout džíp s řidičem/průvodcem. Park je obrovský a pouze jeho malá část je zpřístupněná. Dobré je přijet k večeru před západem, kdy zvířata vycházejí. Během asi 2 hodin jsme viděli spoustu slonů (celé rodinky), plameňáky, krokodýli, samby srnky, buvoly, pávy, tukany, volavky a dokonce leoparda!! Pro městského člověka jako jsem já to byl nezapomenutelný pocit kontaktu s přírodou.

Dvoudenní výlet pro 4 osoby do Yaly přes Udawalawe včetně jednoho přespání v krásném hotelu Priyankara v Tissamaharama (2x dvoulůžkový pokoj), snídaně a večeře, vstupného, džípu a průvodce stálo US$420.

Chcete-li navrhnout program dle přání a rozpočtu kontaktujte Raviho nebo Anandu.

Raviho můžete kontaktovat na telefonu 0094776269099, případně emailu: Ravichaturanga@yahoo.com . Pošlete-li email, dejte mu o tom vědět smskou. Ravi mluví výborně anglicky.

Ananda má telefon : 0094 777601470. Email: nsha@sltnet.lk

Pokud pošlete email, informujte o tom prosím Anandu smskou.

Na cestě zpět přes Londýn jsme zde kvůli nepatrné pokrývce sněhu uvízli. ČSA nám přebukovala let na druhý den a odmítla poskytnout hotel. Dostali jsme poukázku na 8 liber na osobu na občerstvení na příštích 24 hodin.

Eva Trkalová (trevak@volny.cz)