DOM 4545, dovolená 2006

Původním cílem Matterhorn, kvůli počasí změna plánu: Walliské Alpy – Švýcarsko.

Oproti původnímu záměru 6-ti člené partičky, tzn. jak jinak než Já + Láďa, Jířa + Libor (hlavní organizátor akce), Jiříček (kterej stále dluží zpracování fotek:-) + Milan (s neuvěřitelně těžkou krosnou).

Základní ubytování nám poskytl camp v Täschi (poslední městečko před Zerrmatem, kde se dá dojet autem).

Následují návštěvy Zerrmatu kvůli informačnímu centru a dotazy na možnost realizace výstupu na Matterhorn, vzhledem k velkému množstí sněhu bez vyhlídky zlepšení v rámci týdne měníme plán a rozhodujeme se pro masiv DOM.

Masiv Domu se nachází na ledovci Hohberg, Fests a Fee. Je to nejvyšší vrchol skupiny Mischaber a zároveň nejvyšším švýcarským masivem.

Kvůli aklimatizaci vyrážíme do základního bivaku nad chatou Doom hütte(toto místo bude hrát v našem příběhu velmi významnou roli, ale to až při zpáteční cestě) cca 3.100mnm. Výstup je velmi natěžko a dává nám pěkně do těla.

Bivak na krásném místě u ledovcových jezírek se stády zvědavých kamzíků v okolí.

Probíhá aklimatizační dvoudení poflakování, za nějž jsme byli odměněni ukázkových výstupovým počasím.

A je to tady den D Domu, vstáváme tuším po 3hod a s čelovkami na hlavě vyrážíme pomalou chůzí vzhůru po ledovci. Při pohledu dozadu za nás vidíme další různě početná družsta v podobě osvětlených hadů.

Stále za tmy překonáváme skalku do sedla Festioch cca 3723mnm. Ve chvíli, kdy dorazíme do Festiochu se začíná rozednívat, nádherná scenérie, spousta sněhu, mě nejdou nasadit mačky:-)

Máme na výběr mezi pokračováním v cestě zdlouhavější, ale technicky méně náročnou cestou Festiochem či těžší variantou Festigradem. S ohledem na nejslabší členy šestice volíme Festioch.

Po namáhavém tupém šlapání ve sněhu se nám začíná terén povážlivě zvedat. A na mě začíná dorážet drobná horská nemoc:-) Zajímavý pocit, když ještě můžete zcela v pohodě fyzicky, ale co dva kroky se musíte opřít o cepín, protože se Vám chce šíleně zvracet. Před závěrečným výstupem klečím ve sněhu a prosím všechny svaté ať už to jde ven:-))Nicméně mě předcházejí všichni moji spolukolegové a plácají mě po zádech v domění, že mi došli síly, se slovy, když už jsi vylezla až sem…nemá cenu vysvětlovat.

Začíná nejhorší výstupový úsek cca posledních 200vejškovejch, hodně mi pomáhá Láďa, trošku pokňourávám evidentně neví co se mnou. Vrátit se je pro mě nemyslytelné to radši vrhnu:-))

Konečně i já se vyškrábu na vrchol, kde je vcelku slušná zima, neboť pro dokonalost vrcholových fotografií čekáme až skupinka Němců opustí Náš!!!!! vrchol:-)) Probíhá focení …..

A začíná peklo, tušila jsem, že cesta dolů bude na mojí psýchu obrovská zabíračka (bojim se totiž výšek:-)) No nic, ale vrtulník si volat nebudu, to by byla drahá sranda. Ačkoliv vždycky jsem se chtěla proletět:-)

Láďa opět pro mě velkou oporou, ovšem jen co zjišťuje, že jsem relativně v pohodě dostává zaječí úmysly:-))

Bohužel nám nedochází, že já mám sice na zádech krosnu, ale pití si vzal Láďa do bundy, pže začalo při cestě nahoru mrznout.

Užívám si cestu dolů, vážně se courám, krásně svítí sluníčko, odráží se o obrovskou masu sněhu, jsem na začátku sedla Festioch, jsem tu sama je tu neuvěřitelné ticho, jeden z nejlepších pocitů v životě…..

Začínám mít žízeň ….a úpal.

Docházím Láďu s vodou díky bohu, ale je jasné, že je pozdě – úpal jako barák a spálený obličej máme oba, kdo by se mazal, když si kvůli tomu musíte sundat rukavice, no nic poučení pro příště. Dáme si menší svačinku, kocháme se , což se ná na závěrečné cestě po ledovci těžce nevyplácí.

Přelezeme skalku a začíná ruská ruleta na ledu a vodě, neboť ledovec se nám vlivem celodeního slunce začíná trošku roztávat, nemáme lano, navázání vyloučenou. Jedna spára za druhou, nezbývá než přeskakovat a modlit se. Nakonec jsme to zvládli, umíráme ve stanu okamžitě po příchodu.

Ráno vstáváme, mě nění stále dobře, mám lehčí horečku, se smíchem si otrhávame to co nám zbylo ze rtů.Taková trošku zdevastovaná dvojka.

Balíme stan a vyrážíme za Jířou a Liborem. Jak jinak, Láďovi to jde opět rychleji než mě a tak si úžívá seskakování po kamenech. U chaty musíme nabrat vodu.

A tady začíná ta pravá legrace:-))Vzledem k tomu, že moje drahá polovička vykazuje zbrklejší rysy, vidím ze své cesty jak staví opakuji staví, ne pokládá krosnu na okraj zídky u chaty. A jak už se na horách stává foukne mírný větřík a batoh se řítí dolů ze skály. Nezmůžu se na nic jiného než na výkřik Batoh. Naštěstí se zastavuje na ještě viditelném místě, oddechnu si, v Láďově batohu jsou klíče od auta, které je v krytém parkovišti v Randě, všechny naše peníze, moje kreditka a řidičák, Laďasův mobil…

Štěstí nám ale nepřeje, v tenhle moment si ho ovšem ani nezasloužíme. Batoh se zastavil otevřel vypadla Láďova bunda, náhle se rozrotovat a letěl neznámo kam.

Dojdu dolů a Láďa ve své zbrklosti okamžitě leze hledat krosnu, začíná sněžit. Dochází Milan s Jiříčkem. Dostávám strach. Láďa se za chvíli vrací, našel karimatku, stan a další drobnosti…rozhodne se to zkusit ještě jednou od spodu. Pro mě začíná opět 45minut velkých obav.

Naštěstí se vrací s torzem báglu, dalšími věcmi – foťákem (ve vtipném stavu)…., s lebkou kamzíka, za to bez nejzásadnějších drobností.

Při cestě do Randy posíláme známým do Milovic SMS s žádostí o zaslání náhradních klíčků od auta. Ovšem problémem se jeví to, že Švýcarsko není členem EU, to znamená, hned tak to nebude.

Variantu rozbití okénka u auta zavrhujeme, měli jsme v plánu ještě týdení toulání /už jen ve dvou po Francii/.

Uběhne další den, zbytek partičky nás již opustil. Zanechali nám zbytky jídla a peníze /velký dík všem/.

Jsme opuštění jako bezdomovci v kempu, pouze s malým stanem typu Iglu. Vzhledem k tomu, že to vypadá, že nejsme vlastníky motorového vozidla budímě negativní pozornost ostatních ubytovaných /obzvláště těch s luxustními obytnými auty/ a ti jsou v naprosté většině. 

Každý den se chodíme informovat do info centra do Randy, jestli už náhodou ty keys nejsou here. A dochází nám, že zbytek naší dovolené ve Francii je vážně ohrožen.

Třetí den se Láďa opět vydává na místo činu hledat, prší…v Randě, tzn. že nahoře určitě sněží. Opět mám o něj strach.

Večer máme spicha v info centru, Láďa samozdřejmě nic nenašel a díkybohu je celej. Nicměně paní infocentrová nám s radostným povykem předává klíče.

Hurá, teď jen vybrat z kreditek, zbalit se a vyrazit směr Francie. 

Ve Fr. spousta krásných výletů, a jako třešnička na dortu, vykradené auto. To jediné co nám zbylo /kamera/ je fuč.

Dovolená doslova za všechny peníze:-))Nicměně pro nás dva jedna z nejhezčích.

Pokud se někdy budete pohybovat na Domu, možná najdete peněženku s dost velkým obnosem a mojí kreditku, která je zablokovaná sichr je sichr:-))