Jak bylo spravne poznamenano v diskuzich pod mymi clanky: “Kdo nevystoupil na Adamovu horu nebyl na Sri Lance”. Adamova hora – pata nejvyssi hora na Sri Lance laka poutniky i turisty svymi nekonecnymi schody aby mohli rano privitat vychod slunce…

Posledni dny jsem toho vazne moc nenapsal, vlastne od 24.1. vubec nic. Ne ze by se nic nedelo, ale v horach mezi kopci Horton’s Plains to nebylo s internetem kdovi jak ruzovy navic udalosti poslednich postaci jen v kratkosti okomentovat. Kazdopadne pro dnesek bych radeji zvolil opet takovy pelmel postrehu a komentaru, ktere jsem psal pred mesicem z Indie. Takze si povime neco o svatbach, inzeratech a na konec bude i zviratko.

Nedam si pokoj a opet narusim chronologii vypraveni. Vcera jsem doputoval do mesta Kandy v kopcovite krajine uprostred Sri Lanky. Mista, kde je mimojine uchovan udajny Buddhuv zub.

Je na case vratit se zpatky s vypravenim na dobu po priletu na Sri Lanku, do mesta Negombo, jeho proslunene pisecne plaze a desitky rybarskych katamaranu kotvici na brehu.

Trosku preskocim udalosti poslednich dni a rad bych sepsal neco malo o me ceste na severovychod Sri Lanky, odkud jsem se vcera vratil, dokud jsou vzpominky jeste cerstve. Dnesni psani bude o koncine, ktera je pod prisnou kontrolou armady, o miste, ktere se z tsunami asi jen tak nevzpamatuje a i o tom, jak me vojaci vezli armadnim clunem abych se mohl potapet mezi koraly na blizkem ostrove.

Sri Lanka je v mnoha ohledech podobna Indii, odkud jsem prave priletel, a zaroven tak jina. Ani jsem takovy rozdil uprimne necekal. V nekolika radcich zkusim popsat dojmy z prvnich dnu na Sri Lance, pridam neco malo o cenach a skoncime moznostmi cestovani mistni dopravou.