Kterak Stepanka malem zustala na Sri Lance

V Haputale jsme v hotýlku, co nám ho doporučili kluci v Unavatune, přečkaly noc. Balkon jsme příliš nevyužily (nepočítáme-li večerní popíjení, psaní a krafaní) protože i ráno se v údolí pod náma válela mlha a hnaly se mraky. Nezbylo než zabalit a nasnídat se v pekárně při čekání na autobus do Ratnapury.

Ratnapura je město nehezké, rušné, smradlavé a z mého pohledu i okouzlující. Už z autobusu byly vidět hloučky postávajících a sdružujících se pánů (místa kterým doporučuje MZV se důkladně vyhýbat), kteří mají NĚCO v hrstech - to něco jsou ratnapurske drahokamy (jeden je i v českých korunovačních klenotech), důvod proč jsem nás do tohoto města tahla (ne že bych snad musela Zitu přemlouvat).

Hned po opuštění autobusu si nás odchytl nějaký pán. V marné snaze ho setřást, jsme zvolily již několikrát osvědčenou metodu, že nevíme, že jsme ukodrcaný z cesty (kdo by nebyl, když se musí celou jízdu držet aby nespadl ze sedačky) a že si jdem někam nejdřív sednout. Nedal se a odvedl nás na džus. Dokonce přesvědčil zelináře, že nám ho má opravdu udělat z ananasu (místní prý pijí jen papayu, z ananasu mají zažívací obtíze) a bez cukru. Sůl jsme zapoměly zmínit. Nakonec nás i odvezl k hotelu, kde jsme se posléze i ubytovaly. Ono 880Rs za takový prostor s balkonem a TV (ne že by nám k něčemu byla) není zas tak moc. I když mohlo to být i levnější…

Kaslu na hacky a carky, bych to nikdy nedopsala :-/

Po sprse jsme se nechaly dopravit na sbirku kameni, spravovanou panem dr. Dunilem (dokonce ma i nejaky objev – novej sutr ci co…). Chtelo by to poradne uklidit, osvitit a popsat. Ale vzorky zajimave.

Ve meste jsme jiz bez průvodce udělaly pokus o další nákupy. A jelikož začalo silně pršet, prebihaly jsme z jedné strany ulice na druhou. Poridily jsme destnik, v posledním krámku se zadarilo i tričko.

Na hotelu nas cekalo trochu mokro na pokoji – trochu nam tam nateklo. Personál ale během naší nepritomnosti odemkl, uklidil a dal nam věci na police. Nic se neztratilo, rekli to hned jak nás uviděli a strasne se omlouvali. Nezvykle prime jednaní

Druhy den jsme se rano vydaly na trh s kamením. Panove postávali v jednom rohu kruhace (zni to divně, ale lepsi vyjadreni me nenapadá), nalevo prodejci brousenych kousku, napravo suroviny. Nakonec mi to nedalo a par darecku mi skončilo v kapse. A ještě porad nevím zda sem neprohloupila

V tento okamžik si nás dohledal nás průvodce ze vcerejska a my uznaly, ze na lokality to s nim bude nejjednodussi. Autobusem za město to netrvalo dlouho. Kousek pesky mezi baracky a osvezujici zeleni a!!!  (znáte to, občas nejsou slova)

Před nama se ukázalo první místo – taková zelena louka (stare ryzove pole) a na nem par chlapu, pristresku a voda. Po kratke domluvě jsme se v jednom pristresku (spi tam chlapi přes noc a hlidaji) usadily, poslouchaly vyklad a kochaly se. Před nama probíhala těžba asi 10 m dlouhými bidly, která se pouziva i v pripade rek, napravo druha skupina pouzivala cerpadlo (bohužel se po prvním spusteni porouchalo). Poslední metodu jsme viděly na další zastávce – tezba z pazene šachty, která je taky pekne hluboká (Zito pamatuješ si to? 30-40m?).

Nakonec nás ale ovládlo nadseni a jmuly jsme se prohrabovat pro mistni tezare jiz nepotrebny sterk. Chlapi se toho chytli a tak se nase pytlicky začaly nadouvat. A ze mají panove paradne vycvicene oci. Ale jak pravi jeden sexuolog, zatloukat, zatloukat, zatloukat. K tomu to materiálu se oficialne nepriznam.

V ramci této obhlidky nás ještě pohostili v dvou ruznych domech čajem, dzusikem a obídkem – ryze s jackfruitem, kokosem a kari. Seznámily jsme se s nejmladsim budoucim tezarem (zatím nemluve), starickou učitelkou angličtiny a spoustou dalsich clenu rodin. Pak uz nezbyvlo nic jineho než opravdu odjet na hotel, zabalit a pokracovat dal. Ještě jedno blyskave nadělení a uz bych asi neodjela. Vazne. Koupila bych si metr a krabala se v bahne, lovila  kobry, slunila se a cekala na to zazracne bohatstvi