Hned na zacatek muzu vsechny narodni parky Sarawaku vrele doporucit. Po zkusenostech ze Sabahu nas velmi mile prekvapily sluzby i ceny, vsechno mnohem lepe funguje  a je dostupne i pro nemajetne cestovatele…

Ubytovany jsme byly v krasnych drevenych chatach, jedine minus byla mistni kafeterie (jediny dostupny zdroj jidla), kde nikdy neprislo na stul to, co se objednalo (obvykla uspesnost 50 procent).

 Na prohlidku parku jsme se hned rano prevezly lodickou (za ringgit/os.). Po drevenych cestickach jsme se pralesem a mezi vapenci prosly az ke komplexu jeskynni, kde jsou jedny z nejstarsich maleb v oblasti. Jeskyne jsou krasne, bezvadne a zabavne. Je dulezite ovsem mit s sebou dobrou baterku, protoze jak je zde zvykem nikde nejsou osvetlene:). Prochazka jeskynemi s netopyry, megasarancaty, sberaci ptacich hnizd do cinskych polivek nam zabrala tak akorat dopoledne. Odpoledne presun k autobusu na hlavni silnici (Batu Niah) a do BIntulu, odkud jedeme pres noc do 620km vzdaleneho Kuchingu.

V hlavnim meste Sarawaku jsme pred patou rano, po snidani ho rychle opoustime a jedeme do narodniho parku Bako. Registrace a lodickou frcime cca ctrvt hodiny primo po rece a na more do parku. Ubytovani sice neni tak uzasne, jako v Niah, ale za to tu maji mnohem vic krasnych stezek lesem, mangrovy, po piskovcovych skalach,…

Chvili mame pocit, ze jsme v Adru, chvili na sumavskych raselinistich… a do toho vseho pere slunko. Obcas sprchne a tak je poradne dusno. Potkavame kahau tak blizoukco, ze si rikame, ze muzeme smele smazat vsechny fotky z Kinabatanganu… Jsou tu az prilis zvykli na turisty, a tak je tu muzeme sledovat na par metru, stejne tak jako skupiny hulmanu. Makakove to tu maji mnohem vic na haku, kradou k jidlu a piti na co prijdou, a tak piji nejen mirindu z plechovky, ale klidne i pivo. Pred koncem naseho vyletu se stihame jeste znovu vykoupat v Jihocinskem mori (ktere tu ale zdaleka neni ciste,…).

Pobyt v Kuchingu se omezil viemene na prohlidku mesta a velky shopping. Byly nakoupeny dary vseho druhu (nejvic pro nas samotne:)) a musi se nechat, ze to mesto nnei tak uzasne, jak se v pruvodcich pise…

Ve stredu odpoledne se vracime do Kuala Lumpur, nastesti zjistujeme jiz v Kuchingu, ze letime o den driv, nez jsme vlastne chtely…

A tak jsme cely ctvrtek zasvetily navsteve FRIM - narodniho institu vyzkumu lesu, kde jsme chtely vylezt na canopy walkway a videt vsechny ty mrakodrapy pres prales. Nicmene stesti nam moc nepralo, ani ne proto, ze bylo zatazeno, ale proste se canopy walkway opravuje… A tak jsme se pocouraly po nakupech a periferii KL, zatinco Kristyna nakoupila kila tabaku…

Ted uz nezbyva vic nez poslednich par hodin v Malajsii, za dve hodky sedneme na autobus na letiste KLIA, pockame si do tri do rana  a snad bezproblemove odletime do Kuwaitu, Londyna a v sobotu do Prahy… A je na case, prichazi deste,…

Tak pa, Malajsie;)  

Z Ranau jsme do narodniho parku Kinabalu dorazily pred devatou, vydaly vic nez dost bankovek z penezenek, nechaly si pridelit pruvodce, balicky na obed, odlozily zavazadla do uschovny a vydaly se minibusem k 5 km vzdalene Timpohon Gate, odkud se na trek vyrazi. Prosly jsme kontrolou visacek (kazdy, kdo si zakoupi povolenku nahoru, dostane plastovou karticku s kodem, kterym se prokazuje na checkpointech) a vydaly se pesinou vzhuru. V prvnim dni obvykleho vystupu se leze z cca 1800 m.n.m na cca 3300m.n.m. Cesta je zcela jasna - jedina, porad nahoru, dosti casto po drevenych nebo kamennych schodech. Cestou vyuzijeme mnozstvi pristresku, kde se odpociva, svaci, … Vystupujeme krasnym pralesem, ktery se paradne meni s pribyvajicimi vyskovymi metry, a tak vystup docela ubiha…

U chaty Laban Rata jsme s Evkou a Niki asi ve tri (pet hod vystupu). Nez dorazi Stepka s Kristy o hodku pozdeji, stihame rozcvicku s bandou japonskych duchodcu, se kterymi se mijime (a povzbuzujeme se) celou cestu. Nas zcela neschopny guide nas posle na recepci a davame si sraz ve 2.30 rano. Ubytovani na chate Gunting Lagadan je  pohodove, hned pote co zjistime, jak funguje sprcha…

Hned po ocistne sprsce se vydavame na vecu, formou bufetu v Laban Rata se nacpeme po dlouhe dobe hlavne zeleninou. Spat se jde brzy, taky jen na chvilku…

Pred druhou rano je uz na chodbe cily ruch, po druhe vstavame i my, a po vycisteni zubu a pobaleni nezbatnosti, vyrazime jako prvni dnes v noci na vrchol. Stoupame po zebricich, kamenech na hranici lesa. Vydatne pozorujeme hvezdicky, je jich tu tolik, co jsem jinde na svete nevidela. Nad hranici lesa uz lezeme jen po skale - granit nastesti neklouze, pomahame si lany, ktera casto lezi na zemi, takze nejsou skoro na nic:). Vystup je paradni, jde se (mi) moc dobre a tak s Evkou a  Niki dorazime na vrchol jiz okolo pate…

Dneska jsem na vrcholu jako 5. a prvni holka, je to moje prvni ctyrtisicovka a tak si to pekne uzivam. Francouzi nam delaji vrcholovou fotecku a pak uz se po pristi hodinu klepeme na vrcholu poschovavane za kameny a cekame na vychod slunce.

Stalo to za to… Slunicko vyleza okolo seste, par fotek a jdeme dolu, i Stepka s Kristy stastne vylezly na vrchol:).

Sestupujeme s uzasnymi vyhledy. Ceka nas vydatna snidane  a sestup zpatky k reditelstvi narodniho parku. To je bohuzel nejhorsi cast cesty. Dost narocna na kolena - moc se dolu nechce… Pridava se i dest, ale co by to bylo za tropy bez deste… Jeste dalsi buffet obed, prebalit a frcime do KK.

Vystup muzuj smele doporucit, pro me to byl rozhodne nej kopec, i za ty penize:).

Brzo rano jsme chytaly bus, takze se nam podarilo pod horu prijet kolem pul desate. Prebalily jsme si batohy a prevlekly se, nacez nam byloreceno, ze ubytovani je zcela obsazene a ze nikam nemuzem. Do 12ti jsme cekaly zda nekdo vystup nezrusi, ale nestalo se tak - znova zabalit a odjet do Ranaou.

Po internetu, kde jsme se snazily zjistit neco o zdejsi situaci (pruvodce ma velmi zastarale informace, o cenach nemluve)  jsme odstopovaly do Sandakanu (vsechny v jednom aute).  S ridicem jsme nakonec i povecerely a popraly mu vesely Hari Raya.

Po trose spanku jsme si dopraly jednodeni vylet do orangutani rezervace v Sepiloku. Jelikoz jsme nestihly rani krmeni, prosly jsme nejprve les, kde toho ale moc videt nebylo. Jenom nas sem tam ocucavala pruhovana pijavice… Krmeni ovsem stalo za to - po dlouhem cekani se z lesa zacaly vynorovat cervene kozisky. Mladsi se nechali spokojene krmit, makakove kradli o sto sest. Jen toho nejmensiho meli osetrovatele bokem mimo zraky navstevniku.

Ve meste jsme se rozprchly a zase zcukly, naridil se budik a slo se do hajan.  Brzo rano jsme se odvalily rozespale na autobus, prejely na druhy a velice rychle se vzbudily. Vzdy po tom co jsme dohodly cenu a nastoupily, se podminky razantne zmenily (napr. z 10RM/osoba na RM20). Radeji jsme odesly na zastavku a odjely kus z mesta, kde jsme se rozdelily na skupinky a dostopovaly as do Sukau.

V ubytovani jsme si odsouhlasily 3 noci, objednaly si lodicky a auto. Volny cas jsme travily na terase popijenim caje.

Lodicky se nam vydarily - jak ranni tak i vecerni plavba. Videly jsme plno makaku (tech s dlouhymi ocasy), kahau nosatych (o kterych si eva mzsli, ze maji velke usi), zoborozcu, capu (co se anglicky jmenuji kamenni capi), volavek (ktere jsme vsechny vyplasily), varany, lednacky (vsech velikosti), orientalni kachny. Na mnohych prochazkach po lese jsme potkaly plno ruznobarevnych mnohonozek, kulatych i placatych, motylku (taky vsech barev). Okolo vecere nas atakovali nosorozici a dalsi brouci, krouzili nad nami netopyri a padali na nas litaci mravenci. Do toho nam i pekne prselo - poradny tropicky destik, tak jsme se aspon vypraly a vyzdimaly. Pak se nam taky ztratila Nikol v pralese, nasla se asi za 3 hodiny, a poradne si to uzila…

Protoze jsme v Sukau stravily 3 noci vyslo i na nastevu jeskyne Gomantong. Za ty prachy to teda nestalo, ale budiz: jeskyne, ve ktere je nejvic guana na svete a nejvetsi hnizdiste ptaku, co jim kradou hnizda a v Cine je pak zerou. Jeskyne neni osvetlena, muzete si pujcit vykonnou baterku za 5RM (ty lepsi sviti i na vzdalenost 3 metru), pak se proklouzete dokola po lavkach doslova po hovnech a pritom po vas prelezaji svabi vsech barev a velikosti…   To vse jen za 30RM, a pokud chcete fotit (nebo si to teda zaplatit a zjistit, ze to nikdo nehlida), pak je to za dalsich 30RM. Nekterym se trochu napravila nalada, kdyz si po cesticce nad jeskyni vysplhaly, a nasly tam co? ORANGUTANA!!! (jupiiii)…

Tak to mi alespon trochu zvedlo mou mirne pokleslou naladu z Bornea:).

Dneska, to je pry utery, jsme podnikly cestu do Ranau pres Sandakan a zitra nas uz ceka vystup na Mount Kinabalu.

Druhy den rano jsme po velkem pradle a jinych veselostech vyrazily do nedaleke ZOO. Prijemne expozice, barevni ptaci, slusne vybehy pro selmy, jen opic nejak pomalu…o mizernych suvenyrech nemluve.

V Melace jsme pojedly u Indu (slast pro chutove bunky), prosly co nejrychleji mestem (trochu problem pri zdejsi kvalitni nabidce vseho mozneho) a na hotelu zjistily ze vecerni barbecue se nekona. Chvili jsme posedely na strese a odpocivaly.

Vecerni ruch nakupni ulice nas ale rychle odrovnal. Holky se vybavily hromadou fantastickych tricek, nakoupily jsme dalsi  sperky a bez vecere sly radeji spat.

Rano jsme jeste prosly mesto, nasnidaly se, dobalily a vyrazily na autobusak. S jednim prestupem jsme se dokodrcaly na letiste, pojedly v mekaci (brrr) a sly se nechat odbavit. Vse zacalo nevine nadvahou nekterych batohu a dohodou ze se sectou a ono to nejak vyjde. Pak si  pani vsimla, ze v mem pasu je nejaka divna expirace (chybelo mi z 6 mesicu 6 dni) a odmitla me odbavit. Po hodine probehla jakasi komunikace s Brunei, a bylo mi receno ze potrebuji zpatecni letenku (nejde stormovat a leti mi to dnes vecer :-D). Takze tak…

Let prijemny (A 320), letiste rovnez. Taxi k hotelu, pesky k dalsimu. Ubytovat se, vecere… cast skupiny vyrazila na nocni vychazku, cast pokurovala sisu v parku.

Rano jsme vyrazily obhlednout  mistni pametihodnosti. Zcela varene jsme zvladly 2 mesity a pak uz jsme se radeji presunovaly autobusiky. Ale vic nez pamatky nas nadchlo hned na zacatku mesto nad vodou, plne odpadku, kvetin, pradla a chodnicku. Po poledni jsme vyklidily pokoj a odjely na trajekt. Rychlolod nas premistila do Labuanu, kde jsme nasly luxusni pokoj v nove zrekonstruovanem hotelu, ktery prave otevrel (veci jsou stale zaigelitovane).

Po veceri jsme nakoupily nejake to kaficko a susenky, navstivily internet, popily pivicka a sly spat. Dnes cekame na trajekt do Kota Kinabalu, odkad se chystame na zdejsi 4 tisicovej kopecek… a taky na oslavy noveho roku - dnes konecne konci Ramadan!

Nocni mesto zije tak, jak to ve dne clovek tady jen tezko vidi. Pres den se mesta tvari skoro prazdna, az na zacpy, ktere snad najdete vsude… Tak jsme se trochu rozsouply a nakupovaly. Pokracovaly jsme hned dopoledne na dalsich trzich a v obchodech, ktere jsou otevrene jen pres den. Vselike hadry nahrazuje predevsim ovoce, zelenina a dalsi potraviny.

Ze nam do odletu na Borneo zbyva dost casu, rozhodly jsme se pro navstevu narodniho parku Taman Negara. Je to nejzachovalejsi destny prales v oblasti a ja se tesila hlavne na gibony (a slony a tygry…). Listky na bus vysly draz, ale na cestu jsme vyrazily. Nasi cilovou destinaci bylo mesto Merapoh, u ktreho je jeden ze vstupu do parku.

Projizdely jsme solidni bourkou, kdyz jsme uz uz mely byt v Merapohu. Pani na nadrazi nam ale rekla, ze tam mame byt az v sedm, tak jsme se o vic nez hodinu driv moc nevzrusovay, ale pro jistotu se optaly ridice. Ten ukazal smerem, kterym jsme jely. Tak jsme jely dal. Az na motorestu, kde jsme cekaly na zapad slunce, aby se ostatni najedli, nam jedne ze spolucestujicich objasnil, ze jsme Merapoh uz prejely a ze mame listky az do KL (Kuala Lumpur). …

Radsi se nebudu vyjadrovat, jak me to nastvalo, ale kolem pulnoci jsme se ocitly zpatky v KL, svezly se tagem (vsech nas 5 i s batohy v jednom Protonu) do Chinatownu a nasly i pekne spani. Veceri jsme si daly asi v jednu v noci prekvapive u Cinanu a cestu do pralesa zakoncily s drahym pivem a vodnici na terase naseho hotylku.

Hned rano jsme si privstaly, mistni podzemko-nadzemkou se svezly na KLCC, tedy KL City Centre. Ctvrt plna mrakodrapu je dominantou KL zcela opravnene, podle me stoji za to ji videt. Nejvetsi turistickou atrakci tu je asi Sky Bridge, kterym jsou propojena momentalni nejvzssi dvojcata na svete, 542m vysoke veze Petronas Towers. Vstup je zadarmo, ale je omezen poctem navstevniku na 800 lidi denne. Protoze jsme cekaly na blbem miste vysly na nas vstupenky az na ctvrt na jednu. Alepson jsme si prohledly park, nakupni centrum, obcerstvily se a uzily si infocentrum o vezich. Nejlepsi bylo asi mereni o kolik jsou veze vyssi nez my (tak konkretne 243krat vyssi nez ja:)), simulace blesku,…

Odpoledne jsme se vratily do mesta, zachranily pani Americanku, co upadla na ulici, narazila s operovane koleno a mela solidni sok, a zcela vycerpane vecer vyrazily autobusem do Melaky, coz je krasne historicke mesto na pobrezi, ale o tom (a o tom, jak Stepku nechtely pustit do Bruneje, a jak je na Borneu) az zas priste;).

Pozde v noci jsme se svezly taxiky do mesta, ubytovaly se a dockaly se vytouzene sprchy. Dalsi rano jsme si konecne zaridily letenky na Borneo a vyrazily na dlouho vytouzene ostrovy v jihocinskem mori. Cesta nekolika autobusy nebyla zdaleka tak vydatna jako predesly vlak, ale osvezeni jsme se dockaly na rychlolodi:).

Nechaly jsme se odvezt na mensi ostrov a jeste co nejdal od lidi. Do krasne zatoky, poeticky zvane D`Lagoon. Zpocatku se zdalo, ze nas nikdo nebude ani chtit vylodit, ale vse se skvele vyvinulo a prazdniny v raji se naplnily.

Dalsi den a pul jsme stravily snorchlovanim, koupanim, pozorovanim zapadu slunce, konzumaci skveleho jidla a Kristynciny nove vodnice… Krome mnoha dalsich veci nektere pozorovaly treba i zraloka. Krasne dny na opustenem konci sveta jen s par dalsimi turisty, mistnim personalem, dvemi makaky, varany a rybickami. K tomu hodne slunicka, pisek, korali,…

Bezva pobyt zavrsil navrat na pevninu. Rychlolod byla tentokrat opravdu rychlo! Frceli jsme jak o zavd, hopsali na mori a my se moc bavily slecnou Ruskou, ktera z toho mela skoro ujmu na zdravi.

Po sprse nas nohy (a Zita) vedly po znacene stezce dzungli na vrcholek jednoho z okolnich kopcu. Vsude rvaly cikady, kunkaly zaby a vubec se kolem ozyvaly divne zvuky… Kolem byla krasna mechova zakouti a rostlinky - kuprikladu asi 3 kvetouci druhy orchidei (mnohem vic pahliz, ale bohuzel bez kvetu). V jednom jezirku jsme nasly pravdepodobne puvodni pavi ocka, v louzi vodni stiry (vypadalo to tak, ale buch vi co to bylo - ZIO???).

Ve meste jsme se obcerstvily koktejlama a dzusama a daly si vynikajici veceri u Indu.  Nasledne probehl na zahrade onen zminovay vecirek…

Dalsi rano bylo ve znameni pomaleho vstavani a odplouzeni se do mesta. Snidane u Indu se opet povedla a autobus smer cajove plantaze jel rychle a brzy. A ze staly za to - mozna i hezci nez na Lance - predstavte si udoli plne cajovniku a nad nim “prales”, proste romatika. Jen pocasi nam nepralo a po nic moc prohlidce tovarny se zatahlo a spustil se dest.

Cesta na autobus se nam zkratkou trochu zkomplikovala, takze jsme poprve trhly skupinu. Ve meste jsme se ale vsechny v poradku kousek od vstupu na motyli farmu. Bohuzel jsme asi vlezly do te spatne, neb exponatu prilis nebylo. Druhou jsem radeji neotestovala - dalsi zklamani bych neunesla.  Zpet k nasemu hotelu nas odvezl jeden Jordanec - ne, nestopovaly jsme, on zastavil sam a nakyblikoval si nas vsech 5 do auta

O vecernim jidle bych se radeji nevyjadrovala, ale o jidelne Rosaline se zminit musim - nic horsiho jste nikdy nevidely ani nejedly!!! Nevim cim to, ale cele to bylo jake si bez chuti nebo byla  chut cela spatne…

Ted pracne resime letenky na Borneo, tak nam drzte palec, at se zadari (jo, je zrovna ramadan, takze kolem 1.10. jsou vyprodane…)

V Malajsii jsme se ocitly vcera odpoledne po nekolika vycerpavajicich letech: Praha - Londyn, pak 13 hodin cekani a tudiz velmi dlouha noc na Heathrow, Londyn - Kuwait, pouhe 4 hodiny na poustnim letisti s mnoha asiaty a americkymi vojaky, Kuwait - Kuala Lumpur.

Z velmi prijemne klimatizovaneho letiste jsme se vynorily do tropu, nasly bus a odjely do centra metropole. Konecne jsme spatrily proslule mrakodrapy a co nejrychleji vyhledaly prvni mozny guest house. Domovem se nam stala mala mistnustka v cinske ctvrti, ktera je primo v centru. Po vytouzene sprse jsme se vydaly do mesta a procouraly centrem stare zastavby, do ktere je nacpano plno modernich budov, nadzemky a podzemky apod. Cinska cvtrt, Mala Indie (co moc jako Indie nevypada a uz vubec nevoni) a hlavni stanice Sentral. Nacpaly jsme se v jedne z cinskych vyvaroven v ulici na styl holesovicke trznice a po drahem pivku (vsechno ostatni je levne:)) sly chrnet…

Rano jsme po veeelmi dlouhem spanku (nektere spaly snad 12 hod v kuse) vyrazily na nedaleky autobusak a busem se sedackami ve stylu business class v letadle odjely do Ipohu, tretiho nejvetsiho mesta v Malajsii. Hned jsme se pres nekolik autobusu dopravily kus severne na prohlidku cinskeho jeskynniho chramu Perak Tong. To byl asi zatim uplne nejlepsi zazitek. Krasny mesokras a v jeho jeskynnich krasne chramky, ktere maji steny pomalovane skvelymi obrazy a kaligrafiemi. K tomu vsemu 15metrovy zlaty Buddha a vyhled na tovarny Ipohu po vystoupeni temer 400 schodu za neuveritelnych 10 minut.

Ted uz jsme zpatky v Ipohu, kde jsme si nasly velmi solidni pokojik za necele dve stovky ceskych korunek pro vsech pet a daly si dalsi cinskou veceri (uz se tesim na nejakou malajskou nebo indickou:).

Mame se bezva a uz se tesime na dalsi zastavku na nasi ceste - zitra jedeme na Cameron Highlands mezi cajovniky (a do zimy).

Malajsie se zda byt skoro az prilis civilizovanou zemi, kde najdete vic americkych retezcu nez u nas, mekac a kfc ve meste skoro na kazdem kroku. Jinak jsou mesta smesici kolonialni, cinske a dalsich architektur. Malajci jsou opet dost mali, a tak jsme je v KL metru skoro uslapaly. Turista tu neni jak uplna anomalie, ale zaroven se nas tu zatim nikdo nesnazi hned odrbat… Je tu pekne teplo, potime se, co to jde, ale aklimatizace podle me probehla uplne v klidu.

S tím nápadem přišla Kristy a neměl to být tak megalovýlet, ale nějak se to sešlo… 

Čeká nás měsíc v Malajsii jak poloostrovní, tak ostrovní. Věříme, že nebude ještě moc pršet, že se najíme i při ramadánu, že nás opět neskolí horečka dengue a že to bude bezva a zasloužená dovolenka (já navíc věřím i tomu, že se vydrbeme na nejvyšší malajskou horu, ale o tom musím zatím mlčet:)).

A tak si jdu sbalit své mini plavky, začíná tu v Čechách být dost podezřelá zima, je na čase se odebrat do teplejších krajin. Dnes večer z Ruzyně přes Londýn, Kuvajt do KL.

Mějte se tu krásně, my se taky budeme snažit;)

Pěkný den z

V Haputale jsme v hotýlku, co nám ho doporučili kluci v Unavatune, přečkaly noc. Balkon jsme příliš nevyužily (nepočítáme-li večerní popíjení, psaní a krafaní) protože i ráno se v údolí pod náma válela mlha a hnaly se mraky. Nezbylo než zabalit a nasnídat se v pekárně při čekání na autobus do Ratnapury.

Ratnapura je město nehezké, rušné, smradlavé a z mého pohledu i okouzlující. Už z autobusu byly vidět hloučky postávajících a sdružujících se pánů (místa kterým doporučuje MZV se důkladně vyhýbat), kteří mají NĚCO v hrstech - to něco jsou ratnapurske drahokamy (jeden je i v českých korunovačních klenotech), důvod proč jsem nás do tohoto města tahla (ne že bych snad musela Zitu přemlouvat).

Hned po opuštění autobusu si nás odchytl nějaký pán. V marné snaze ho setřást, jsme zvolily již několikrát osvědčenou metodu, že nevíme, že jsme ukodrcaný z cesty (kdo by nebyl, když se musí celou jízdu držet aby nespadl ze sedačky) a že si jdem někam nejdřív sednout. Nedal se a odvedl nás na džus. Dokonce přesvědčil zelináře, že nám ho má opravdu udělat z ananasu (místní prý pijí jen papayu, z ananasu mají zažívací obtíze) a bez cukru. Sůl jsme zapoměly zmínit. Nakonec nás i odvezl k hotelu, kde jsme se posléze i ubytovaly. Ono 880Rs za takový prostor s balkonem a TV (ne že by nám k něčemu byla) není zas tak moc. I když mohlo to být i levnější…

Kaslu na hacky a carky, bych to nikdy nedopsala :-/

Po sprse jsme se nechaly dopravit na sbirku kameni, spravovanou panem dr. Dunilem (dokonce ma i nejaky objev – novej sutr ci co…). Chtelo by to poradne uklidit, osvitit a popsat. Ale vzorky zajimave.

Ve meste jsme jiz bez průvodce udělaly pokus o další nákupy. A jelikož začalo silně pršet, prebihaly jsme z jedné strany ulice na druhou. Poridily jsme destnik, v posledním krámku se zadarilo i tričko.

Na hotelu nas cekalo trochu mokro na pokoji – trochu nam tam nateklo. Personál ale během naší nepritomnosti odemkl, uklidil a dal nam věci na police. Nic se neztratilo, rekli to hned jak nás uviděli a strasne se omlouvali. Nezvykle prime jednaní

Druhy den jsme se rano vydaly na trh s kamením. Panove postávali v jednom rohu kruhace (zni to divně, ale lepsi vyjadreni me nenapadá), nalevo prodejci brousenych kousku, napravo suroviny. Nakonec mi to nedalo a par darecku mi skončilo v kapse. A ještě porad nevím zda sem neprohloupila

V tento okamžik si nás dohledal nás průvodce ze vcerejska a my uznaly, ze na lokality to s nim bude nejjednodussi. Autobusem za město to netrvalo dlouho. Kousek pesky mezi baracky a osvezujici zeleni a!!!  (znáte to, občas nejsou slova)

Před nama se ukázalo první místo – taková zelena louka (stare ryzove pole) a na nem par chlapu, pristresku a voda. Po kratke domluvě jsme se v jednom pristresku (spi tam chlapi přes noc a hlidaji) usadily, poslouchaly vyklad a kochaly se. Před nama probíhala těžba asi 10 m dlouhými bidly, která se pouziva i v pripade rek, napravo druha skupina pouzivala cerpadlo (bohužel se po prvním spusteni porouchalo). Poslední metodu jsme viděly na další zastávce – tezba z pazene šachty, která je taky pekne hluboká (Zito pamatuješ si to? 30-40m?).

Nakonec nás ale ovládlo nadseni a jmuly jsme se prohrabovat pro mistni tezare jiz nepotrebny sterk. Chlapi se toho chytli a tak se nase pytlicky začaly nadouvat. A ze mají panove paradne vycvicene oci. Ale jak pravi jeden sexuolog, zatloukat, zatloukat, zatloukat. K tomu to materiálu se oficialne nepriznam.

V ramci této obhlidky nás ještě pohostili v dvou ruznych domech čajem, dzusikem a obídkem – ryze s jackfruitem, kokosem a kari. Seznámily jsme se s nejmladsim budoucim tezarem (zatím nemluve), starickou učitelkou angličtiny a spoustou dalsich clenu rodin. Pak uz nezbyvlo nic jineho než opravdu odjet na hotel, zabalit a pokracovat dal. Ještě jedno blyskave nadělení a uz bych asi neodjela. Vazne. Koupila bych si metr a krabala se v bahne, lovila  kobry, slunila se a cekala na to zazracne bohatstvi