Uganda: List 14., ze dne 17.7.2007

Afrika, fotbal a Lake Mburo…. 

Od konce prazdnin odteklo spoustu vody (bylo opozdene obdobi destu, skoro cely cerven prselo a bylo az neafricky chladno), ale hlavne se muj zivot tu vratil do starych koleji – uceni, pendlovani mezi Malongwe a Kampalou a do toho obcas treninky, zapasy, nejaka vikednova akce po mistnich klubech ci podobne….A tak jedine, co tak stoji za zminku, je vyznamne mezistatni utkani mezi domaci Ugandou a “zelenymi orly” z Nigerie a tez i navsteva narodniho parku Lake Mburo. Ale zacal bych citaci (pro takove mensi nahlednuti do mysleni nekterych mistnich lidi, ktere se podle toho, co tu zazivam, zase tak moc ani po 50letech nezmenilo) z knihy Ryszarda Kapuscinskeho “Fotbalova valka”, ktera rozhodne stoji za precteni (popisuje v ni mimo jine boje za nezavislost v nekterych africkych zemich) a ze ktere pridam jeste uryvek z kapitoly o alimentech (v redakcnim zkraceni :).

            “Paneboze, tolik se k Tobe modlime, a stejne prohravame valky. Zitra jdeme zase do bitvy a bude to bitva opravdu dulezita. Ze vsech sil potrebujeme Tvou pomoc a ja Ti proto musim neco rict: zitra to nebude jen tak. Nic pro deti. Prosim Te proto, abys nam neposilal na pomoc sveho Syna. Dostav se sam.”                        (Modtitba nacelnika kmene Griquu pred bitvou s afrikanci v roce 1876)   Jiz po par tydnech stravenych tu v Ugande jsem se zacal zajimat o mistni fotbal a dozvedel se, ze Uganda bojuje o ucast na africkem sampionatu v kvalifikaci, kde jejim hlavnim protivnikem (a rozhodne nejvetsim favoritem skupiny) je tym Nigerie. A kdyz jsem zjistil, ze jejich vzajemne utkani se bude hrat v cervnu v Kampale, nevahal jsem ani chvili a zacal jsem jiz dopredu zjistovat, jak a kde sehnat listky. Nakonec jsme na utkani vyrazili i s Jankem (doktorem z nemocnice v Buikwe) a koupili si listky do sektoru s relativne dobrym vyhledem (druha nejdrazsi kategorie). Narodni stadion Nelsona Mandely se nakonec zaplnil do posledniho mista (k memu prekvapeni vsech 40.000 mist bylo k sezeni, tak me behem chvile presel strach z uslapani, padu tribuny ci hromadnych rvacek.. :). V bourlive atmosfere ugandsky tym bez hvezd (pouze par hracu hraje v zahranici, a to jen v ligach jako je argentinska, etiopska, albanska, jihoafricka…) statecne vzdoroval nigerijskym hvezdam v cele s Gwankem Kanu, Martinsem ci Jobem. Ovsem po zavahani obrany skoncil polocas 0:1 pro domaci. Ale po prestavce se zacaly dit veci. Laxni pristup Nigerijcu trestala Uganda rychlymi brejky, z nichz dva z nich Nigerie “vyresila” az za cenu faulu ve vapne, tudiz po nich nasledovaly penalty – obe promene. A po obou nasledoval vybuch ohlusujiciho nadseni, revu, tance a vsemoznych predmetu ve vzduchu…Vzledem k tomu, ze se Nigerii uz nepodarilo vyrovnat (i pres par sanci a nastrelenem brevnu), slavila Uganda historicke vitezstvi. Oslavy se presunuly do ulic mesta (jeste jsem stihl po ceste ze stadionu vymenit cesky dres za ugandsky) a ja s Jankem si to poradne vychutnali cestou na boda (motorce) za stadionu do centra (vsichni zdravili, troubili, skandovali, mavali vlajkama…no vsak to znate, jako kdyz Cesi vyhraji mistrovstvi sveta v hokeji :).  “Tanganicky parlament o otazce alimentu”List Tanganyika Standart z 21.12.1963 konstatuje, ze diskuse o alimentacnim zakonu, ktera se rozpoutala na poslednim zasedani parlamentu, byla nejbourlivejsi rozpravou v temer  dvouletych dejinach Zakonodarneho shromazdeni nezavisle Tanganiky (dnesni Tanzanie). Duvodovou zprav u k vladnimu navrhu zakona o alimentech prednesla poslankyne Lucy Lameckova, znama zastankyne vychovy africkych zen podle evropskeho vzoru. Podle ni se napr. ukazalo, ze v Dar-as-Salamu ma z 340 pracujicich divek 155 jedno az sest deti z nezakonneho loze, z nichz jen tri dostavaji nejakou pomoc od otce svych deti. Za techto okolnosti je nezbytne prijmout zakon o povinnem placeni alimentu matkam nemanzelskych deti jejich otci. Zacala diskuse, ktera – jak pise parlamentni zpravodaj – “narusila tradicni vaznost parlamentu.”PoslanecP. Mbogo vyslovil nazor, ze dusledkem zakona o alimentech bude vseobecny rust prostituce. “Divky budou chtit nemanzelskych deti co nejvic, aby si timto zpusobem vydelaly penize na kosmetiku. Budou pak jako malo rozvinute zeme – bude potreba do nich investovat.”Podle nazoru poslance B. Akindu prestavuje zakon o alimentech “zvlast velke nebezpeci pro zamozne osobnosti, napriklad pro poslance, protoze tehotne divky budou lzive prohlasovat, ze otci jejich nemanzelskych deti jsou ministri nebo poslanci…”Poslanec R. S. Wambura nevidi nezbytnost noveho zakona o alimentech, protoze – v souladu s africkou tradici – se s detmi manzelskzmi a nemanzelskymi zachazi stejne. Zmineny zakon muze jen podnecovat zeny, aby svych puvabu vyuzivaly k vydelavani penez…”A krome toho,” rika poslanec,”nase divky maji obvykle hodne muzu, takze neni jasne, jak by se rozhodovalo, ktery z nich je otcem ditete.” Recnik uvedl jeste jeden argument:”Zakon je v rozporu se zakonem prirody; je totiz znamo, ze i nezamestnani jsou s to delat deti, ale nezamestnany nema na placeni alimentu penize.”Poslance Wamburu podporil kmenovy nacelnik A. S. Fundurika: ”Nemanzelske dite nepredstavuje v africke rodine zadny problem, ale naopak je to dalsi par rukou pro praci na poli”  (v podobnem duchu rozprava nad navrhem pokracovala jeste “nekolik stranek” a nakonec se 95 procent clenu snemovny postavilo proti prijeti vladniho navrhu zakona o alimentech)   Priblizne 14 dni po fotbalovem zapase jsme se vydali s Jankem a Bozenou (dalsi slovenskou doktorkou z nemocnice v Buikwe) na vylet do narodniho parku Lake Mburo. Se svou polohou nedaleko Kampaly a i relativne nizkou cenou za vstup je vhodnym mistem i jen na jednodenni vylety. K videni v parku je mnozstvi antilop (asi 6 ruznych druhu: Impala, Eland, Ugandan Cob, Topi, Water Buck, Bush Buck), velka stada zeber (ktere v jinych parcich v Ugande nejsou, takze ke “zkompletovani” africke zvireny je navsteva Lake Mburo nezbytna :), prasat bradavicnatych, vodnich buvolu ci opicek. Na samotnem jezere je mozne si zaplatit vylet lodkou (coz jsme take udelali) a pozorovat hrochy, krokodyli ci ruzne ptaky (orlu tam bylo fakt hodne), ovsem co se tyce mnozstvi hrochu, s Murchinson Falls se to srovnavat neda…Vyhodu ma tento park take v tom, ze tam neni potreba pruvodcu a na znacenych prasnych cestach se navstevnici mohou autem pohybovat podle libosti a dokonce ho i opustet a prochazet se po parku pesky. To jsme take s oblibou delali a ve snaze udelat pekne fotky jsme po parku nahaneli antilopy a zebry nekdy i 300metru od auta. V parku mely byt i hyeny, ale ty vylezaji az v noci a tez asi celkem 4 levharti – ale ty tam pry nikdo nevidel, tak jsme se pry nemeli ceho obavat…Musim rict, ze jsme byli hodne zaskoceni, kdyz jsme kolem 5. hodiny odpoledne jiz pomalu hledali cestu z parku a chystali se domu, kdyz jsme kousek od cesty (asi jen tak 5metru) spatrili parek levhartu, slunicich se na hromade hliny. Bohuzel nez jsme sokovani stacili vytahnout fotaky, utekli a ukryli se mezi keri. Ale i tak to byl super zazitek, umocneny zejmena tim, ze asi dve minuty predtim jsme si to trajdali celkem daleko od auta a vubec jsme nepomysleli na nebezpeci setkani s temito selmami…