Cestování po Rusku.

V roce 2004 jsme se po několika pivech a panácích slivovice rozhodnuli procestovat si legendární transsibiřskou magistrálu. Já si druhý den nic nepamatoval, ale Lenka a Mara naštěstí ano. Za měsíc už jsme měli víza a letenky do Moskvy. Náš plán cesty nakonec vypadal následovně: letecky do Moskvy a dál pokračovat vlakem do Irkutsku na Bajkal (ono to v atlase s měřítkem 1:10 000 000 vypadalo tak, že Bajkal je hned vedle Irkutsku), tedy z Irkutsku ještě asi dalších 150 km k Bajkalu (Sludjanka, Bajkalsk), dále pak projít si Krugobajkalku, pokračovat do Ulan-Ude, u něj si prohlédnout ruský budhistický kláštěr u Ivolginsku, navštívit Etnologický skanzen a vrátit se zpět na Bajkal na pár denní trek do hor…celou magistrálu až do Vladivostiku jsme tedy nestihnuli. I tak jsme projeli více než polovinu a návštěva Bajkalu rozhodně stála za to….

Problém byl před cestou v tom, že jsme téměř nikde nenašli souvislejší informace o tom, jak to v Rusku chodí. Zejména jaké jsou kde ceny a co vše je třeba k cestování…Pokusím se zde alespoň základní informace uvést. Doufám, že se budou někomu hodit. Protože Rusko je nádherná země a několika denní cesta vlakem mezi starousedlíky je skvělý zážitek…

Omlouvám se nyní všem rusofilům a jazykovědcům – ruské názvy budu psát v latince a tak jak se vyslovují…

1. Letenka Praha – Moskva, kupovali jsme ji přes Student Agency a stála cca 8 500Kč vč. poplatků.

2. Vízum – to jsme kupovali taktéž přes SA, cca 1200Kč. Vízum jsme měli turistické, měsíční, jednovstupové. To byla možná škoda, byli jsme kousek od Mongolska a jednovstupové vízum nám zhatilo plány podívat se i tam.

3. Možná hned úvodem – na měsíční cestu (srpen), jsem měl 450 dolarů. Tyto peníze naprosto bez problémů pokryly veškeré náklady. Nocovali jsme ovšem převážně pod stanem. Myslím si, že se dá tato cesta absolvovat i za méně než za 450 dolarů.

4. Po příletu do Moskvy je třeba se zaregistrovat na policii. Nejjednodušší je, když se ubytujete někde v hotelu a ten registraci vyřídí za vás. Nás stála cca 30 rublů. Záleží na domluvě, ale po ukončení ubytování v hotelu končí i registrace. A na dalším místě pobytu je třeba se registrovat znovu. Nám šlo, alespoň o doklad prvotního zaplacení registrace. Když nás na konci pobytu kontrolovala policie, vysvětlili jsme, že jsme po Rusku stále cestovali a proto jsem se neměli kde registrovat. Stačil jim na konec jen ten prvotní doklad z Moskvy.

5. Po opuštění letiště je asi nejrozumější dostat se k metru. K němu se dostanete buď autobusem, taxíkem nebo tzv. “maršutkou” – něco jako taxi, s nimi se budete setkávat po celém Rusku. Nejbližší stanice metra je (v roce 2004 byla) zastávka “rečnoj vogzal”. Maršutka nás tam vzala za 20 rublů na osobu.

6. Odsud se dá jet například na stanici “Komsomolskaja” – zde jsou všechny tři největší moskevská vlaková nádraží, včetně Jaroslavského odkud startuje magistrála. Metro stálo 10 rublů, a lístek platil dokud člověk metro neopustil.

7. Ubytování v Moskvě. My si našli “gastěnici Turism”, u stanice metra “Botanyčnyj Sad”. Ubytování nás stálo 550 r/os. Ubytování bylo ovšem solidní a včetně snídaně. Na zpáteční cestě jsme ovšem zkusili vysokoškolské koleje “abšežitije”. To je taky celkem zážitek. Ty naše stály 100 rublů na noc a na osobu. Koleje byly také kousek od metra “Rečnoj vogzal”.

8. Po patřičné prohlídce Moskvy (asi 3 dny) jsme startovali vlakem směr Irkutsk. Také je možné dát si vyhlídkovou jízdu lodí po řece Moskvě, ta nás stála 120 rublů na osobu. Pro obyčejné české cestovatele se nabízí 2 třídy vagonů. “Plackarta” a “kupe”. Kupe je klasické spací kupé pro 4 lidi. Plackarta je mnohem zajímavější – zde jedou všichni lidé pohromadě. Proto se z vagonu za chvíli stane jedna velká rodina. A vzhledem k tomu, že jsou rusové velmi přátelští lidé je cesta plackartou skvělá.

cena jízdenky:  třída kupé:             Moskva – Irkutsk 3 872 rublů 

                         třída plackartnaja: Irkutsk – Moskva 2 545 rublů

Trasa Moskva – Irkutsk má asi 5 200 km

Na kratší vzdálenosti není třeba po Rusku jezdit spacími vozy jako kupé a plackarta, ale tzv. “električkama” – obyčejné “sedací” vagony. Jsou podstatně levnější a jezdí poměrně často.

9. Ceny potravin. Ty jsou v podstatě stejné jako u nás. O něco málo levnější. V době našeho pobytu stál jeden rubl asi 90 haléřů. Aktuální kurzy jsou k dispozici na internetu. Bankomatů je ve větších měsech taky dost. Směnáren taktéž. Jakmile se ovšem vydáte na venkov apod. je rozumné mít dostatečnou hotovost v rublech.

10. Během cesty vlakem je možné na nádražích i přímo ve vagoně koupit spoustu jídla i pití. Alkoholu i nealka. Nejvíc mi chutnaly masové pyrožky (do 10-ti rublů), ale i bramborové a hrachové nebyly špatné. O něco dražší než u nás bylo pivo. Nebylo jako české, ale dalo se pít. Nejznámější ruské pivo je zřejmě “Baltika”. Cestou se projíždí různá místa a těm odpovídají i místní speciality. Každá zastávka u řeky s sebou přináší i různé uzené, pečené a smažené ryby, raky a jiné vodní potvory. Trochu na štíru je to s hygienou. Zmrzlinu bych si asi nekupoval. Ovšem konkrétně já toho vydržím hodně a proto mi různé jídlo od různě pochybných lidí, co si 2 roky nemyly ruce, nečinilo velké problémy. V každém vagoně je 24 hodin zdarma k dispozici vařící voda ze samovaru. Káva, čaj, instatní jídla tedy nejsou problém. Je zbytečné brát si s sebou z domu veké zásoby. V Rusku není problém s nakupováním.

11. Po příjezdu do Irkutsku a po jeho prohlídce je samozřejmě možné cestovat na různá místa Bajkalu. Nejlépe je koupit si na nádraží mapu a vybrat si kam jet. Dobré místo je “Sludljanka” – je zde muzeum československých legionářů a nádraží postavené k poctě všem stavitelům Magistrály, celé z mramoru. Taky se odsud klikatí “Krugobajkalka”, nepoužívaná část Transsibiřské Magistrály. Klikatí se po skalnatém břehu bajkalu v krásné krajině. Jede krokem a nám se podařilo s průvodčí domluvit si jízdu na ochoze na čele lokomotivy. Krugobajkalka stojí i za pěší tůru, nebo se odsud dá jít na trek do okolních hor (výška kolem cca 2000 m.n.m.). 

12. Další místa na cestu kolem Bajkalu jsou např.: Bajkalsk, Mangutaj atd…

13. Určitě si nenechte ujít bajkalskou rybí specialitu – pečeného omula.

14. Jeden z treků do okolních hor může být výstup na “Pik Čerskavo”, tuším 2061 m.n.m. Na něj se vyráží právě ze Sludljanky. Ve Sludljance je možné využít i internetovou kavárnu.

15. Naše další cesta mířila do hlavního města Burjatské republiky – Ulan-Ude. Jako zajímavost je zde největší busta Leninovy hlavy na světě. Stojí na hlavním náměstí. Také je zde Etnologický skanzen. Vyráží se odsud do Ivolginsku kde je ruský budhistický klášter. My k němu jeli maršutkou. Řidič nás jako zelenáče pořádně oškubal a dohromady jsme platili 500 rublů!!! Na zpáteční cestě s námi jel jeden mnich, se kterým jsme se seznámili a zpáteční cesta už stále celkem jen 100 rublů. Pozor na to. Mimichodem klášer vypadá dobře a zmíněný mnich nás k sobě pozval na večeři.

16. Po cestě se určitě seznámíte se spoustou lidí. Někteří Vás budou zvát na noc k sobě domů. Tomu se nebraňte. Co se nám podařilo vypozorovat, není vhodné dávat pak lidem za nocleh peníze. Mnohem rozumější je vzít s sebou nějaký dárek – optimálně láhev vodky 🙂

17. Kolem Bajkalu je mnoho dalších míst, které stojí za návštěvu. My už jich bohužel více nestihnuli. 30 dní není příliš dlouhá doba.

Cekový dojem z Ruska jsem měl výborný. Lidé jsou zde přátelští a vždy nám pomohli. Mimochodem naše znalost rušiny byla nulová a azbuku jsme neuměli. I přes tento handicap proběhla cesta bez problémů. Azbuku jsme se naučili velmi rychle a ruština se dostává pod kůži také celkem snadno. S angličtinou, ale raději moc nepočítejte.

Doufám, že příspěvěk někomu pomůže v jeho plánování cesty. Není problém mít jakýkoliv dotaz.

Pavel Jurčík