BLOG: Pavlovo cestování

Rumunsko, hory – kláštery

Po finančně náročné výpravě do Indie a Nepálu, jsme se rozhodovali kam se letos zajedeme podívat. V úvahu připadaly dvě země – Ukrajina a Rumunsko. Obě země jsou kousek od naší domoviny a můžou se směle řadit do kategorie „low-cost“,  navíc přesně splňovaly, co jsme od letošní dovolené očekávali – tedy stále ještě panenskou přírodu, nádherné hory a zajímavá historická místa. Po důkladné poradě jsme se rozhodli pro Rumunsko a Ukrajinu odložili na jindy…

Čtrnáctidenní cesta začala 4.8.2006 nástupem do autobusu, před nádražím v Olomouci. Počet členů výpravy byl šest, tři holky a tři kluci, což se projevilo jako výborné řešení, kterým se předcházelo případné „ponorce“.

Po cestě do Oradei, což byl cíl naší cesty, došlo asi uprostřed Maďarska k závadě autobusu. Po jejím sedmi-hodinovém odstraňování vesele pokračujeme v cestě a s patřičným zpožděním dorážíme do cíle. Zde vysedáme s tím, že se pro nás autobus na tohle místo vrátí, přesně za 14 dní. Důležité je, abychom zde byli i my. Autobus nečeká.

První noc trávíme v Oradei, máme štěstí a hned nacházíme hotel. Noc stojí 10 euro na osobu.

Musím říci, že Oradea na mě udělala hned dobrý dojem a celkově se mi líbila. Druhý den odjíždíme vlakem směr Ilva Mica kde přesedáme na vlak do Rodna Veche. Zde se vydáváme na týdenní trek,  při kterém chceme projít pohoří Rodny a dostat se do města Romuli.

Vše jde více méně podle plánu. Rumunské hory jsou opravdu nádherné. Přirovnal bych je k Tatrám, s tím rozdílem, že jsme nikde nepotkávali hordy turistů a žádné turistické chaty či restaurace. Vše co člověk potřebuje, si musí včas koupit v některém z magazínů dole v údolí a nést si s sebou. Taky není problém sesbírat dřevo, rozdělat si oheň, apod.. To by v žádném z našich či slovenských národních parků nešlo.

Po rumunských horách se volně pohybují pastevečtí psi, kteří hlídají poměrně velká stáda ovcí a koz. Jednou jsem na to málem doplatil. Nedržel jsem se naší skupiny a smělým turistickým krokem se blížím k jedné salaši. Ostatní byli asi 50 metrů za mnou. Věřím, že v momentě kdy na mě jeden z velkých psů vystartoval jsem právě na tuhle vzdálenost vytvořil světový rekord. Zastavil jsem se až u našich. Po vydýchání jsem byl už opět hrdina.

Bačové žijící celou sezonu na svých salaších a jsou velmi přátelští. V jedné nepříjemné situaci týkajících se stavu našich potravin, nám po složité domluvě, ale ochotně dali velkou hroudu ovčího sýru a chléb. Výborné! Trochu obtížnější je vzájemná komunikace, většinou jsou tito lidé negramotní. My, ale měli štěstí, že jeden z dvojice na kterou jsme narazili, uměl číst a s pomocí slovníčku jsme naši složitou situaci vysvětlili.

Během treku, je možno mimo stanu spávat i v salaších. Některé bývají, ale v katastrofálním stavu.

Z hor nás po pěti dnech vyhnalo zhoršené počasí. Zcela promočení a vyčerpaní jdeme dolů do údolí. Bez mapy, o tu jsme přišli v bouřce, a v husté mlze. Máme opět štěstí a narážíme na salaš kde trávím noc v relativním suchu. Další den, už za pěkného počasí, nacházíme včelařkou chatu a v ní ochotného včelaře. Ten nám poskytuje plac k postavení stanů a nese nám láhev svého skvělého medu. Po vyschnutí a důležité poradě, stanovuje další cíl cesty: Drákulův hrad. Stopem jedeme zpět do Ilva Mica. Zde zjišťujeme, zda nějaký hrad není náhodou poblíž. Vlakem se přesouváme do jedné horské vesničky. Složitě se anglicky dozvíme, že máme štěstí – hrad je asi 2 dny cesty lesem. Jeden z místních nám nabízí, že nás k němu za 100 euro doveze povozem. Pozor na to – jakmile lidé v údolí vidí cizince okamžitě se z něj snaží udělat výhodný zdroj příjmů.

Na večer vyrážíme k hradu. Cestou lesem potkáváme pouze dřevorubce, kteří nám na dotaz zda jdeme dobře pokyvují, opakují „Drakula castle“ a ukazují rukou. Dvoudenní náročná cesta byla únavná…o to horší bylo naše zklamání, když místo vysněného hradu přicházíme k rozlehlé chatové oblasti, jíž dominuje tří hvězdičkový „Dracula castle hotel“…

Po patřičném vynadávání se, bereme celou situaci s úsměvem. Z mapy lze vyčíst, že nějakých 40 km od tohoto místa se nachází Bukovina se svými známými středověkými ručně malovanými kláštery. Výborné místo naší příští zastávky!

Využíváme alespoň hotelovou recepci k zjištění odjezdu autobusu do Vatra Dornei.  Spoj, který měl odjíždět v 17:00 od místního magazínu, nakonec nejede! Naší situace si všímá jeden z opodál postávajících místních chlápků. Nabízí nám, že nás vezme povozem. To se nám velmi zamlouvá. Po Rumunsku jezdí mnoho koňských povozů, bereme to jako ochutnání místní tradiční dopravy. Nicméně po chvíli se ukazuje, že onen ochotný vozka je značně pod parou. Koně doslova žene a jízda se stává nebezpečnou. Koně kličkují po úzké silnici mezi odstavenými kamiony, do toho nás jiné kamiony předjíždí. Zastavujeme a hrubě vysvětlujeme, že takto by to nešlo. Dál pokračujme po svých. Ale to není taky to pravé ořechové. Z hecu plácneme rukou před přijíždějícím kamionem. Opět máme štěstí! Zastavuje a řidič nás bere až do Vatra Dornei!

Z Vatra Dornei je nejrozumnější jet vlakem do města Guru Humorolui. To je optimální místo k návštěvě klášterů. K návštěvě si vybíráme dva kláštery – Humor a Voronět.

Z Guru Humorolui k němu vyráží od hotelu v centru města dodávka jakožto taxi. Cena 1 lei je výborná a za chvíli již stojíme před branou Humoru. U kláštera je rušno, plno lidí, turistů, stánků a hospůdek s občerstvením. Klášter vypadá skvěle. Právě probíhá pravoslavná mše a místní obyvatelé jsou přítomni v klasických krojích. Nenápadně se mísíme do davu a fotíme „jako o život“.

Prohlídka je zajímavá, ale po asi hodince končíme v hospůdce na pivo a „mici“ – rumunské jídlo.

V dalším dni  navštívíme Voronět. K němu jdeme pěšky. Nocujeme u řeky, těsně vedle Guru Humorolui v kempu. Ten žije svým vlastním nočním rumunským životem. Nedá se proto počítat s klidnou a tichou nocí.

Voronět vypadá rovněž nádherně. Potkáváme zde český autobus cestovní kanceláře Adventura. Je to snad naše první setkání s Čechy. Také zde nakupujeme suvenýry a pomalu se chystáme k návratu do Oradei, a na cestu domů…

14 dní je krátká doba, ale myslím, že jsme ji plně využili. V Rumunsku si je třeba dát pozor na neustálou snahu ošidit turisty. Počínaje taxislužbou, nákupem jídla, přes nocleh a nákupem jízdenek u okýnka na nádraží konče. Tohle se týká převážně lidí z údolí. Horalé jsou mnohem milejší a ochotnější a hlavně – nemají snahu nikoho šidit. Proto je dobré před každou cestou taxi apod. položit otázku „ke koste?“ – kolik stojí? A cenu si prostě předem dohodnout…a v cíli na ní trvat.

Závěrem musím říci, že se mi Rumunsko přes veškeré lapálie s místními „podnikavci“ velmi líbilo. Čekal jsem, že bude plné starých ojetých Dácií, jak jsem slyšel z vyprávění, ale zdálo se mi, že vozový park je v podstatě totožný s tím Českým…V Rumunsku je překvapivě o něco dráž než v Česku – na to pozor při sestavování rozpočtu. Pokud chce člověk zůstat 14 dní v horách budou náklady minimální. Je-li ovšem potřeba nocovat sem tam v hotelu a cestovat vlakem, busem, pak se náklady patřičně navýší. V hotelu jsme spali celkem 4x a z toho 3x jsme platili v eurech. 

Pod článkem připojím tabulku s různými cenami

rumunsko_ceny.xls

Pavel Jurčík

pošli na vybrali.sme.sk

Kategorie: Rumunsko 2006 | 20. 10. 2006 v 12.52 | superrichi

8 komentářů

1 Lucie :) | 24. 10. 2006 v 20.46
Pěkně jsi to napsal Pavle :)), snad to někomu bude vhod 🙂

S http://rumunsko.blog.cz/ se ani v Rumunsku nenudíš

Dobry!

Hm, dobry… Taky tam nejdy vyrazim. Diky za vypraveni

věřim, že to někomu vhod bude. chystám se do Rumunska o prázdninách- takže každá info=dobrá info. Jinak na oplátku můžu doporučit Ukrajinu- tam jsem byla letos- a musím říct, že to opravdu stojí za to.

6 george | 6. 3. 2007 v 12.01
Na Rodně jste byli ve stejnou dobu jako my. Dobře, že jste slezli dolů. Počasí bylo kruté. My jsme museli slézt pod Pietrosulem doprava a byly z toho 3 šílené dny v kleči, lesích a potocích v totální mlze v medvědí rezervaci.

Ty noclehy cenově sedí – jen to jídlo bych řekl, že není tak drahé jako u nás. S Jendou bych ale nejel. Myslím, že vázat se na termíny není tak dobré a cenově to se Student Agency do Budapesti a pak kombinovaně přes Kotegyán, Salontu až do Rodny vyjde nastejno.

Sorry, počase jsem se sem ještě jednou dostal a uvědomil si, že teda ty noclehy, to Vás vzali strašně na hůl. Maximum je tak 25 RON, pravda jestli jste v Guře spali v tom nóbl na náměstí, tak pak ano. Jinak pro všechny – 25 RON hotely do dvou hvězd a priváty (cazare) maximálně taky tolik, ale to maximálně (na hlavu a na noc).

Zdravím všechny cestovatele, narazil jsem na výbornou stránku o Rumunsku, Černém moři, Karpatech a s informacemi o rumunsku obecně… http://www.dovolenarumunsko.cz

Přidat komentář

Cestování transsibiřskou magistrálou po rusku ale i po jiných zákoutích světa.

Nejnovější články

© 2006 Cestovatele.com; Kontakt | ArmA: Combat Operations | O Cestovatele.com | Reklama