Himalaje – Dharamsala
12.7. Smer Dharamsala
Rannim vlakem smer Pathankot. Poprve cestujeme mistnim vlakem.Vsechny ostatni se daji koupit pres internet, ale u techto typu jenom na nadrazi. Proto cena je velmi mile prekvapujici pouhych 60 Rupii a trida ve ktere cestujeme jeste vice! Vlak uplne narvany k prasknuti. Zadna klimatizace,proto asi zadne okna jenom mrize! Jdeme po nastupisti do vagonu ktery se zda nekonecny. Mame stesti a asi ve dvacatem vagonu se nam podari sednout.
Tim, ze sedime u “okna” tak se 5hodinova cesta vlakem da vydrzet. Po dvou tydnech v Indii jsme si tak nejak “zvykly”,ze z horka nam tecou curky potu,… ale to ze nam tecou uz i po nose a obliceji tak to je znameni, ze priste opravdu radeji vlak s klimatizaci 🙂
Z Pathankot nas ceka 3 hodinova cesta autobusem do Dharamsaly. Unava, tezky batoh, horko, hlad toto jsou vsechno faktory, ktere nas privedou k tomu, ze do 10 min v autobuse totalne precpane lidma mlatime hlavou v tuhem spanku!! Rada bych uvedla na pravou miru pojem “autobus” co znamena v Indii.
Jestlize nekdo ma predstavu autobusu stylem karosa jako u nas tak se hodne spletl. Indicke autobusy jsou vsechny znacky TATA, coz vzhledem vypada jako Ceske nakladni auto TATRA!
Terenni kola (jelikoz zeme je to opravdu kopcovita, uroven cest je nulova, natoz nejake dopravni znaceni, ci blinkry, ci dalkove svetla.. primo neexistujici!). Autobus malokdy zastavi jenom zpomali a lide bezi, naskakuji, vypadavaji, normalne vzdycky leti tasky potom lide.. Je naprosto normalni, ze lide sedi ve dverich na schodech, jenom se pridrzuji dverniho ramu, vysi z autobusu, ale jedou 🙂
Mozna nejvetsi perlickou je ukladani zavazadel. Neexistuje prostor kde si muzete dat zavazadlo, teda krome strechy! Ted si opravdu nedelam legraci! Vzadu autobusu je mini zebrik, ktery vede na strechu autobusu a tam si proste tasku date. Smula je v tom, ze se zavazadlo neda nicim pripevnit, takze pravdepodobnost, ze se se svou taskou shledate v cilove stanici je primo nulova!:)
Ve tri hodiny, ale uspesne dojedeme do Dharamsala a ne uz tak docela svizne neskakujeme na posledni autobus smer Mc Leod Ganj. Toto misto musi stat za to, protoze tohle celodenni cestovani je rekla bych hodne mirne, unavujici!:)
Po pul hodince samych zatacek stoupani do hor se pred nami rozprostre male mestecko Mc Leod Ganj. A ze ma charakter se musi nechat.
Mc Leod Ganj je sidlem tibetskych politickych veznu a take prevaznou komunitu tvori Tibetane, kteri zde ziji v exilu tak jako sam Dalai Lama. Proto je toto misto naprosto odlisne od Indie, kterou jsme doposud videly. Vsude vlaji Tibetske vlajky, vsude pobyhaji Monkove,zeny v tradicnich tibetskych kostymech..
Snad jedinym spolecnym znakem s Indii co jsme doposud videly a zkusily jsou neustale
pritomni pejsanci.. a ze jich neni malo 🙂
Ubytovani najdeme docela rychle. Nevim jak bych ho nejbarviveji mohla popsat staci jen rict, ze za 40Kc na noc je hodne hodne skromne, ale nam staci 😉
