Vesnicka Mc Leod Ganj se rozprostira 2000m n.m.v. velmi blizko k Tibetskemu pohranici. Za brzkych rannich hodin je nadherny vyhled na Himalaje. Atmostferu tomu nepridavaji pouze vsudy pritomne opicky, ale taky pejskove, a ze jich neni malo.

 V Mc Leod Ganj zustavame pet dni, ktere jsou necim uplne jinym co jsme doted z Indie “zkusily”.
Nescetne mnozstvi kavarnicek s pravou prekapavanou kavou, zadnou Indickou “hnedou vodou”, ale dokonce se na menu objevi i  kapucino, je pro nas nasim malym dennim potesenim
Nikdy jsem nechapala kuraky, ze si po ranu daji kavu a cigaretu. Ted uz rozumim, tri tydny v Indii a bez prehaneni je kapucino mym malym ranni orgasmem.

Navstivime Tibetske Muzeum a potom kaficko, nasleduje navsteva budhisticke temple a dalsi kaficko… takhle bych mohla pokracovat jeste na dvacet minut. Podtrzeno, secteno, nikdy v zivote jsem tolik kavy,kapucin, frappe, espressa…nevypila (jo a to ji jen tak mimochodem vubec nemusim !

V Mc Leod Ganj je urcite dobre si rano privstat a jit na nejakou turu do Himalaji. Coz jsme samozrejme s Ditankem planovaly velmi peclive. Kazde rano kdyz jsme vstaly kolem desate rano a to se  taktne a velmi uspesne preplanovalo na dalsi rano.
Zase tak nepeclive jsme celou dobu nebyly. Udelaly jsme si turu do blizke vesnicky
kde jsme se horko tezko doplazily k vodopadum, tam si nadavaly jak je ten kopec nemozne strmy, to samozrejme nebylo v tom, ze jsme treba nemohly ten kopec vylezt to bylo proste v tom jak byl fakt, ale FAKT “trapne” strmy!!!:) No a aby nam nebylo malo vylet jsme zakoncily kafickem

Nejvetsim zazitkem zcela bezpochyby patri navsteva Tibetskeho doktora.
Ve vsech priruckach pisou o tom, jak se Vam doktor podiva do oci a jenom podle oci Vam dokaze rict jakou mate nemoc. Coz po bezesnych nocich na x ubytovnach, neustaleho vsudy pritomneho prachu, s mymi oteklymi oci a kruhy pod nimi (opravdu kocka jak blazen) by mi pan doktor pravdepodobne predpovedel v nasledujicich dnech (ci hodinach) prinejlepsim infarkt!!
Diky bohu (nebo snad Budhovi?)Doktor umel obstojne anglicky.Vyslechl si vsechny nase potize a shrnul to jednim receptem. Jsme teoreticky zdrave jako rybicky jenom potrebujeme krem na vrasky (mam se urazit???) a jednou tydne pilulku, ktera nasemu telu doda uplne vsechny vitaminy, ziviny a vlastne teoreticky uplne vsechno co potrebuje!
S receptem se zaplati a potom smerem k vydeji leku. Tam stoji dve tibetanky ktere hbite nase zazracne kulicky lovi ze sklenic, jednotlive je bali je to jako ve filmu Cisaruv pekar… Uplna alchymie.
Paprtala patlama..a my vychazime s taskou plnou leku a pozitivni predstavou toho, ze do roka a do dne Lomikare, budeme zdrave, krasne, neodolatelne… coz je momentalnimu stavu pekne vzdalene!

Jeden den jsme stravily cely ve sperkarske dilne a kazda z nas si ze stribra vlastnorucne vyrobila stribrny prstynek.
Ja musim priznat, ze muj navrh meho prstynku byl i pro pana zlatnika tak neobvykly, ze zurive tocil dratem a ja teoreticky jenom prihlizela. Takze ja se moc necinila, za to Dita brousila stribro, tvarovala pomoci zaru, zasazovala kaminek..Konecna prace prstynek od Dity opravdu moc pekny a muj,jedine co na nem Kacenka stihla udelat bylo vybrat kaminek vytvarovat drat, ale zbytek byl tak nejak “osobni uspech” pana zlatnika. Abych ho mela alespon trosku podle svych predstav, tak jsem predstav tak jsem sla trochu “proti proudu” a rebelisticky pokrivila tvar, abych ho v zapeti do-opravila podle svych predstav! Zkusenost to byla opravdu k nezaplaceni a taky jsem i s placenim
zjistila, ze  klenotnikem bych byt nemohla

Bylo to moc krasne stravenych pet dni. Jde to na nas citit jsme odpocate, prepite kafickem a k dvoum krosnam pribyly dve masivni tasky plne darecku…

V patek odpoledne bereme DELUX autobus a nocni jizdou smer Rishikesh. Mesto posvate reky Gangy,mesto Hindickych poutniku, ale take Hippies a Beatles …(teda prirucka to rika:)

Rannim vlakem smer Pathankot. Poprve cestujeme mistnim vlakem.Vsechny ostatni se daji koupit  pres internet, ale u techto typu jenom na nadrazi. Proto cena je velmi mile prekvapujici pouhych 60 Rupii a trida ve ktere cestujeme jeste vice! Vlak uplne narvany k prasknuti. Zadna klimatizace,proto asi zadne okna jenom mrize! Jdeme po nastupisti do vagonu ktery se zda nekonecny. Mame stesti a asi ve dvacatem vagonu se nam podari sednout.

Tim, ze sedime u “okna” tak se 5hodinova cesta vlakem da vydrzet. Po dvou tydnech v Indii jsme si tak nejak “zvykly”,ze z horka nam tecou curky potu,… ale to ze nam tecou uz i po nose a obliceji tak to je znameni, ze priste opravdu radeji vlak s klimatizaci

Z Pathankot nas ceka 3 hodinova cesta autobusem do Dharamsaly. Unava, tezky batoh, horko, hlad toto jsou vsechno faktory, ktere nas privedou k tomu, ze do 10 min v autobuse totalne precpane lidma mlatime hlavou v tuhem spanku!! Rada bych uvedla na pravou miru pojem “autobus” co znamena v Indii.
Jestlize nekdo ma predstavu autobusu stylem karosa jako u nas tak se hodne spletl. Indicke autobusy jsou vsechny znacky TATA, coz vzhledem vypada jako Ceske nakladni auto TATRA!
Terenni kola (jelikoz zeme je to opravdu kopcovita, uroven cest je nulova, natoz nejake dopravni znaceni, ci blinkry, ci dalkove svetla.. primo neexistujici!). Autobus malokdy zastavi jenom zpomali a lide bezi, naskakuji, vypadavaji, normalne vzdycky leti tasky potom lide.. Je naprosto normalni, ze lide sedi ve dverich na schodech, jenom se pridrzuji dverniho ramu, vysi z autobusu, ale jedou
Mozna nejvetsi perlickou je ukladani zavazadel. Neexistuje prostor kde si muzete dat zavazadlo, teda krome strechy! Ted si opravdu nedelam legraci! Vzadu autobusu je mini zebrik, ktery vede na strechu autobusu a tam si proste tasku date. Smula je v tom, ze se zavazadlo neda nicim pripevnit, takze pravdepodobnost, ze se se svou taskou shledate v cilove stanici je primo nulova!:)

Ve tri hodiny, ale uspesne dojedeme do Dharamsala a ne uz tak docela svizne neskakujeme na posledni autobus smer Mc Leod Ganj. Toto misto musi stat za to, protoze tohle celodenni cestovani je rekla bych hodne mirne, unavujici!:)

Po pul hodince samych zatacek stoupani do hor se pred nami rozprostre male mestecko Mc Leod Ganj. A ze ma charakter se musi nechat.

Mc Leod Ganj je sidlem tibetskych politickych veznu a take prevaznou komunitu tvori Tibetane, kteri zde ziji v exilu tak jako sam Dalai Lama. Proto je toto misto naprosto odlisne od Indie, kterou jsme doposud videly. Vsude vlaji Tibetske vlajky, vsude pobyhaji Monkove,zeny v tradicnich tibetskych kostymech..
Snad jedinym spolecnym znakem s Indii co jsme doposud videly a zkusily jsou neustale
pritomni pejsanci.. a ze jich neni malo

Ubytovani najdeme docela rychle. Nevim jak bych ho nejbarviveji mohla popsat staci jen rict, ze za 40Kc na noc je hodne hodne skromne, ale nam staci

Je az neuveritelne, kde vsude potkas krajany.Lezime v Gurudware mam pocit, ze jsme mozna i nekoho pomlouvaly, kdyz v tom:”Jee ahoj Vy jste Cesky?”:) Moc mily kluk Filip (i presto ze to je Prazak..)
Sorry Filipe, to mas za ty poznamky o me Ostravske Cestine Stravime moc pekny vecer vykladanim vsech zazitku, tipu na dalsi cestovani, ale hlavne ..kafickem z modreho plastoveho hrnicku:)
Konecne ho taky pouzijeme, kdyz uz jsme nad nim v obchode stravily dobrou pulhodinku zda si ho opravdu koupit..no jo no tricet korun je tricet korun

K snidani cocku, to je prece uplne normalni ne? Znovu se prochazime Zlatou temple a nasavame atmosferu tohoto magickeho mista.

Ve 3 hodiny nastup a odjezd smer WAGA. Po pul hodinovem smlouvani, premlouKavani mame taxi. Na hranicni prechod s Pakistanem je to sice jenom 30km, ale v taxiku kde se nas naskladalo 8 je to cesta k nevydrzeni.
Zrejme to jsou blond vlasy ktere tak pritahuji oci spolucestujiciho. Jeho manzelka bohuzel nesdili stejny nazor takze cesta precpanym taxikem je doplnovana sem tam vyhruzkou sem tam fackou (jde videt kdo v jejich domacnosti nosi kalhoty
Musi to byt neco opravdu vyjimecneho protoze manzel i pres vsechnu fyzickou bolest nas sleduje dale a to primo s otevrenou pusou. Coz neni dobre skore pro nas, protoze jestlize by se dalo zabijet pohledem tak ja i Dita jsme tam, to horke sobotni odpoledne, odesly na vecnost

Kazdopadne do Wagy  jsme prijely v cas zdrave a vysmate

Waga je jediny hranicni prechod mezi Indii a Pakistanem. Kazdy den kolem seste hodiny nasleduje tradicni vymena strazi na obou stranach hranice pri ktere se symoblicky stahuji vlajky.
Od parkoviste na misto “cinu” projdeme nezbytnou bezpecnosti prohlidkou. Ktera spociva v tom, ze projdete takovym jakymsi zeleznym ramem, velmi vzdalene to vypada jako ram, kterym prochazite na letisti.
Vzdalene z toho duvodu, protoze tento v sobe nema zadny detektor ani kovu ani niceho jineho je to proste a jednoduse ram od dveri! Ale tim je NUTNOST projit.. pote nasleduje opravdu dukladna osobni prohlidka. U me spociva v tom, ze dotycna pani se mi vrhne rovnou na hrud a tak nejak dukladne me tam prohmatava. Nevim jestli je opravdu tak dukladna ve sve praci, ci je to osobni symaptie kazdopadne prijemne to opravdu neni.
Nasleduje spokojeny usmev s tim, ze “nic nenasla” prochazim dal a jenom slysim za sebou spokojene “VERY NICE”! Co k tomu mam rict? Snad jen to co rikaji vsichni – Toto je proste INDIE

Pridavame se k tisicu rozvasnenych Indu kteri tanci, zpivaji, mavaji vlajkami.Pres branu na druhe strane hranice  se pomalu a jiste naplnuje Pakistanske publikum.
Pohranicni straz ma opravdu moc pekne uniformy. Cele hnede s cervenymi doplnky a takovym vejirem na hlave. Urcite to ma nejaky vyznam, ale ten se mi bohuzel zjistit nepodaril.
Je hrozne horko, rozplena betonova tribuna na ktere sedime je primo k nevydrzeni.
Ceremonie zacina po seste hodine kdy pohranicni  straz napochoduje, seradi se a cekaji na odezvu z Pakistanske strany. Lidi sileji neustale neco vykrikuji, zuzive mavaji narodni vlajkou. Hrde vstavaji a rvou na protejsi stranu Indie, Indie!!
Je to neco neuveritelneho. Straznici se nechaji tak vyburcovat publikem ze pochoduji k branam tak zbesile ze si jeden z nich malem vykopl cepici! Indove jsou nadseni a turisti se smichy popadaji.
Je to opravdu neskutecne na vsech zucastnenych jde opravdu poznat vzajemna nelibost techto dvou statu.

Vracime se do Gurdwary pomerne pozde. Jeste jedno kafe na rozloucenou s Filipem a brzo rano odjezd smer Dharamsala (exil Dalai Lamy).

Prijizdime do Agry v 9 vecer, hotel ma krasny vyhled primo na Taj Mahal.

9.7.09
Budicek pred patou rano, abychom stihly vychod slunce a prvni ranni paprsky dopadajici na Bile Mahagonove misto lasky TAJ MAHAL!
Z hotelu staci projit ulickou obchudku, odpadku, psu, krav a buhvi ceho jineho a za necelych pet minut stojime pred branami.
Zaplatime nekrestanskou cenu 750 Rupii za vstup a uz sedime a cekame na vychod slunce. Budova, vlastne teda hrobka, je to krasna. Nevim cim to je, ale neco mi tu chybi… Je to takove jine nez jsem si to predstavovala.. Turisticky natlak je tu opravdu velky a asi mozna proto toto misto tak nejak smutne ztraci svou podstatu.
Je pul osme a slunicko nikde… Neuvidme Taj Mahal hrat krasnymi oranzovymi barvami, je totiz pod mrakem a lije jako z konve
Stravime tady rano, prochazime se, fotime se tak jako vsichni turiste s typickou pozou, kdy Taj Mahal drzite v dlani, ci ve dvou prstech…Toto foto nechapu, ale vsichni si ho delaj tak my taky Pekne rano ukoncime kafickem, strevni potize se zacinaji uklidnovat

Vracime se na hotel a protoze dneska je pod mrakem a opravdu sem tam se rozprsi docela hodne, tak sedime v restauraci na strese hotelu a nasavame atmosferu tohoto nezapomentulneho mista…no a taky bastime palacinky s cokoladou, protoze asi po tydnu se apetit vratil:)
Bavime se se zamestnanci hotelu, kteri jsou opravdu zvedavi se dozvedet neco o nasi kulture o fotbale hudbe, filmech. Ale konverzace vzdycky tak nejak smutne skonci u tema penize a kolik “my” (protoze jsme Evropani) jich oproti lidem z Indie musime mit. Nejsem urcite jedinou z tech, kteri v teto magicke zemi byli a reknou Vam, ze v Indii penize “tak nejak”nejsou vubec, ale vubec dulezite. Alespon ja to tak citim, lide tady jsou hodne nabozensky zalozeni, ale je to nabozenstvi, ktere se soustredi hlavne na zakladni principy
zivota. Jakou je rodinne zazemi, vzdelani, ucta ke starsim atd. Zakladni veci na ktere v dnesni uspechanem a materialistickem svete spousta lidi zapomina.
Nepopiram, taky k nim patrim, ale i pres tech malo dni, ktere jsem stravila v Indii, se muj pohled na zivot opravdu trosku zmenil.
Je pravdou, ze v Indii narazite jak na bohatstvi tak na hroznou chudobu. Je to az neuveritelne, ty protiklady, ten kontrast. Jdete po ulici kde zebraji male deti, tisice lidi spi na ulici, protoze proste a jednoduse nemaji kam jinam jit a z toho kolem Vas projede nalestene auto z ktereho vystoupi mlady par “zapadne oblecenych” Indu a jdou na veceri do restaurace, kde nas dve nepusti ani na zachod!
Presto vsechno se, ale lide na Vas porad usmivaji, chteji Vas poznat, jsou tak nejak spokojeni v tom jejich svete at uz je na ulici ci v drahem automobilu!
Je to tim, ze jsou stastni, protoze maji rodinu maji teplou veceri, maji spoustu deti a ti jim delaji radost..veci na ktere my tak nejak zapominame ..

Jeden ze zamestnancu hotelu si nas oblibil tak moc, ze nas pozval na veceri k sobe domu a chtel nam ukazat jeho dum. Neco neuveritelneho a nezapomenutelneho. Nevim jak to mam presne popsat kazdopadne jeho “dum” byl zdeny, prakticky tri mistnosti hadala bych, ze jedno z toho byl obyvak a taky slouzil jako loznice. Druhy pokoj byla asi pravdepodobne kuchyn, protoze na zemi byla plotynka na propanbutanovou
bombu, takova dvojita co u nas pouzivaji lide, kdyz jedou kempovat a treti pokoj byl asi detsky pokoj, zadne svetlo, zadne postele (maji dve deti) zadne hracky, stul ci zidle, proste holy pokoj. Vsudese sedi na zemi, zadny koberec, zadna pracka, zadne policky, zadna televize, zdi bez omitky, zadna koupelna venku pred domem dira v zemi – (zachod)!Tak nejak bych si asi predstavovala dobu Pravekou! Ale on je na svuj dum hrdy, protoze je to na Indii luxus. Lide normalne spi u cesty, pristresky vyrobene z odpadku ci plastu nebo cokoliv jineho co najdou na ulici..
Sedime venku vsude beha spousta malych deti, hraji si pokrikuji na sebe, vsichni se na nas pribehnou podivat jsme tam u nich opravdovou raritou a dospeli..? Ti sedi venku jedi ryzi a chapati (Indicky chleb) o necem neustale debatuji, smeji se a je jim moc pekne, vsichni sousede spolu probiraji jaky byl dnesni  den… Tak premyslim v Londyne ziji 6 let zadneho z mych sousedu neznam i kdybych chtela je poznat tak oni zajem nemaji. V Ceske Republice, jestli si sednete na kafe se sousedem tak maximalne, ale vecere?
Mozna se mylim, kazdopadne u nas se to nikdy nestalo…

Nezapomenutelny zazitek….

10.7.

Dneska rano jsme meli jet vlakem do Amritsaru (coz je 11 hodin cestovani).Nerada bych ztracela cas a rozepisovala se o tom proc vlakem nejedeme. Kazdopadne Ali, coz je manazer tohoto hotelu nam mel zaridit jizdenky na vlak. Koupily bychom si je samy, ale byli vyprodane, on nas, ale ujistoval, ze to zaridi, ze ma kontakty atd. Jasne, protoze mu z toho neco urcite kapne. At uz je to jakkoliv my jsme mu verily.. Rano ovsem chyba lavky zadne jizdenky samozrejme nebyly. Coz se na jednu stranu dalo opravdu cekat.
Zacal nam nabizet darecky v podobe prstynku, noci zdarma na hotelu nez pojedeme zitra atd.Jen tak mimochodem vlaky na 14dni vsechny vyprodane…
Jenomze, to se bohuzel kluk jeden Indicky spletl. Dita a ja jsme byli opravdu nastvane uz z principu, protoze predchozi den,vedel, ze listky nebudou tak proc nerekl?My bychom si zaridily prepravu jinak.
Takze obe vytocene do maxima, sleduju Ditu jak se vzteka a mam z ni, abych rekla pravdu docela strach. Privrene oci, zatle pesti, vzteky rudy oblicej… no neni jedina u me jeste par minut a cise trpelivosti prekape… Coz se stane asi za nasledujicich 10 min, kdy Ali se neustale vymlouva na tamto, tamhleto atd.
Cise neprekapala, ale primo varem vybouchla… nekricim ani ja ani Dita, ale na dulezitosti
konverzace zcela uricte prida to, ze si budeme stezovat u majitele hotelu a ze tohle jednani je neakceptovatelne a ze kvuli nej ztracime minimalne dva dny cestovanim nehlede na to kde je nas drahocenny cas… atd.atd. No proste asi kluk jeste nikdy nejednal se dvema Ceskama

Kazdopadne v 6 rano nas vyzvedava taxi, ktery nas veze do Delhi (5h autem) a z Delhi letime aerolinkou Go India do Amrisaru. Namisto planovaneho prijezdu vlakem ve 20.00 jsme v Amritsaru (sever Indie) ve 13:30:) Taxi zdarma plus 2000 Rupii jako “odskodne”:) Pekne sme si to vyrvaly, ale verim tomu ze Ali nas proklel..

Amritsar lezi 30km od jedineho hranicniho prechodu s Pakistanem – WAGA.
Amritsar je proslaveny svoji zlatou temple. Je to misto Sikkhu coz je nabozenske vyznani, ktere spociva v tom, ze lide nedelaji nic proti prirode. Reknu to zkracene pro me at uz zni jakkoliv je toto nabozenstvi naprosto neakceptovatelne!
Jednou z podminekm tohoto nabozenskeho vyznani, je totiz se neholit, nestrihat vlasy, dokonce si ani netrhat oboci!!! Bylo nam receno, ze jestlize si jednou za zivot vytrhnete i kdyby jeden jediny chlup tak uz nemuzete byt Sikkhem! Nechci chodit do detailu o tom co si holim a co ne V kazdem pripade, ja jsem zhresila a Sikkhem “bohuzel” byt nemuzu..

Misto je to opravdu nepopsatelne magicke. Taj Mahal oproti tomuhle nema zadnou atmosferu! O tomhle miste se rozepisu v dalsi casti, ale stejne si myslim, ze ani z daleka nadokazu popsat nezampomenutelnost tohohle mista…

Neni nic krasnejsiho nez se probudit do vyhrateho dne a dat si sprchu.Osvezit se na cca. 8 vterin, nez z te sprchy vylezete a jste opet mokri tentokrat, ale z vlastniho potu!
Puskhar je opravdu takova mini trouba! Jsme sbalene nechavame bagly na recepci a vyrazime na snidani do Main Bazzar (Hlavni trznice).
Rozloucily jsme se s majitelem zlatnictvi, (moc prijemny kluk a taky ma moc krasny sperky:). Ke snidani jsme si daly ovocne musli s necim co vypada jako jogurt a je nam to doporuceno… Dita si opravdu pochutnava, ale ja se toho taktak dotknu.. u me faze “strevnich potizi” porad pretrvava!!
Hodim zbytek mnamky psovi, po Indii se jich opravdu toula spousta.. Pejsanek k tomu cuchne, zavrti ocasem a odejde.. Ani se toho nehne!! Ma to byt znameni…???

Ve 13:00 autobus smer Ajmer. Z Ajmeru 14:30 vlak do Jodhpuru. Jodhpur je ve vsech priruckach popisovan jako Modre Mesto, ktere by se rozhodne nemelo vynechat pri navsteve Rajasthanu!!
Prijizdime do Jodhpuru kolem pul 11 v noci a jestlize Pushkar byla mini trouba tak Jodhpur je primo PEC!!! Horko je primo neunosne. Je skoro pulnoc a tipuju,teplotu urcite nad 40C.

Nasly jsme docela mily hotel ma charakter… za ktery se, ale plati. 500 Rupii za noc (coz se muze zdat jako smesna suma), ale pro nas je to opravdovy luxus! Otazkou je:”Hledat v tomto horku dale”?,nebo skocit pod studenou sprchu…? Sprcha vyhrala

Dite neni moc dobre, nevime jestli je to upal a nebo ten “zahadny” ranni jogurt!?

Druhy den rano se Ditanek citi jeste hur, skuhra neustale si meri teplotu, kterou mi oznamuje v prestavkach,ktere mam pri rychlych tratich na zachod!!!
Popis tohoto dne je velmi strucny, proste a jednoduse jsme ho obe prospaly!! Zadny Modry mesto, zadny pamatky zadna snidane ci obed, jenom prasky na prujem…:(

Nasledujici den prichazi kompletni zmena planu. Kdyz po 24 hodinach stravenych v bolestech na pokoji,otevreme dvere a horky vzduch je jako facka primo do obliceje, se dvere rychle zavrou a je rozhodnuto.
Jedeme do Agry! Zadny Jaipur (ktery jsme mely naplanovany), ten ma obdobne pocasi.. Ale rovnou na dlouho ocekavany Taj Mahal!

Ceka nas 11ti hodinova cesta vlakem, jeste ze mame lehatkovy vuz hned u zachodu
 

Z Delhi poprve zkousime mistni vlakovou prepravu. V 6.05 rano bereme vlak Shatabdi Express smer Ajmer.Byti dcerou strojvedouciho prece neni lepsi doprava nez vlakem!!:) Tak tati ted ti musim rict, ze mas absolutni pravdu. Cesta vlakem byla opravdu nezapomenutelna!
Vsechny vozy jsou sedackove, ale daji se docela dost rozlozit takze s trochou predstavivosti mate polo-postel!:) Kazdy vagon obsluhuji 2 “letusaci”. Slusive uniformy (i docela ciste- S O K U J I C I!).
Servis s usmevem! Nejdrive rozdaji tacek s cajem a susenkami, pak nasleduje balena voda a potom snidane! Ktera je opravdu vynikajici! Dalsi caj se susenkami… no a potom uz nevim.. jsem tuha jak veka. A cestu do Ajmeru celou prospime!

Vlakova doprava v Indii je pro nas opravdu mini luxusem a pocitem kdy se znovu citime jako lide:) Ten pocit prechazi jen co v 14.30 vystoupime na nadrazi v Ajmeru!

Indie jako takova je rozdelena na 22 rekla bych “okresu” ci oblasti. Oblast do ktere ted cestujeme  je na severo-zapadnim vybezku Indie a jmenuje se Rajasthan. Tato oblast s mesty jako  Udaipur,Johpur, Jaimer, Ajmer, Pushkar ma byt jedno z nejkrasnejsich a nejvice turistictejsich oblasti Indie.Ale nikdo nam nerekl, ze v Cervenci s teplotnimy rozdily tak vysokymi, ze se mi pri pomysleni jenom zatoci hlava…

Prijezd do Ajmeru byl horky a unavujici. Venku teplota 47 stupnu se zdala z vlaku s vetranim skoro nemyslitelna. Nechaly jsme si zavazadla v uschovne na nadrazi s planem si toto mesto projit. Ajmer je vcelku nezazivne mesto osidlene prevazne muslimskou komunitou. Je to strasne zvlastni pocit, jsou to Indove, ale nabozenskym vyznanim jim nejsou ani bohove Brahma,Visnu ci Shiva, ale Alah.
Jednou z veci ktera je v dnesnim svete zarazejici jsou nabozenske valky. Lide se zabijeji kvuli vyznani jinych bohu… a tady? Muslimove, Budhisti, Hinduisti,Sikhove,Jaismove i dokonce male procento Krestanu si ziji spokojene vedle sebe. Vsude jsou jine mesity, kostely, Gurudvary, temply…a vsichni tak nejak akceptuji jina nabozenstvi.. Asi proto jsou Indove docela vstricny narod. Jsou zvedavy a zvidavy (az je to nekdy opravdu neprijemne, kdyz se vas po 150te nekdo zepta jak se mas a odkud jsi ..). Ale po celou dobu se citim opravdu bezpecne. Lide sice ziraji, ale nepriblizi se k Vam. Rekla bych, ze
akceptuji vasi “svobodu”. Takze narozdil od nas Evropanu, kdy mi radi projevujeme emoce, (drzeni se za ruce,libani na ulicich..atd) je tady naprosto, ale naprosto nemyslitelne.
 
 
Prochazime hlavnim trzistem (pripadne mi,ze vsechny mesta maji vsechno stredisko deni na trzistich), tkz. Main Bazzar.
Horko je, ale opravdu neunosne, vubec si nedokazu tipnout kolik stupnu muze byt, jenom doufam,ze bod varu to jeste neprekrocilo!:) Bereme batohy a smer Pushkar.
Mistnim autobusem nam cesta trva necelou pulhodinku a je to docela sranda. Mistni nas uci jejich slovicka,skoro vzdycky narazite, alespon na jednoho Inda ktery rozumi jakz takz anglicky, ale hlavne kazdy si chce s vama povidat, aby si pry procvicili anglictinu.
Puskhar je male mesto (cca.20 000 obyvatel z toho bych rekla 10 000 jsou jenom zvirata, ktera jsou opravdu, ale opravdu vsude!).

Pushkar je povazovan za jedno z nejsvatejsich mist v Rajasthanu a mozna Indii jako takove! Podle legendy buh Brahma shodil z nebe na demona lotusovy kvet, ktery se otevrel a uprostred pouste vytvoril tri jezera.
Pushkar opravdu jezero ma, ale to je uplne suche. Zadny ryby, zadne lotusove kvety jenom bagry:)Voda ma prijit s prvnim monzunem, ktery je ocekavany jako smilovani v teto horkem vysusene krajine.Z autobusoveho nadrazi je to snad jen 15min pesky do naseho ubytovani. Horko je tak nesnesitelne,ze se zastavime v prvni restauraci a dame si coca-colu. Nas za poslednich par dni, po vode, hlavni prisun tekutin, ale hlavne energie. Rychly cukr, ktery Vas v tom vedru velmi rychle probere!

Behem nekolika mala minut se dame do reci s vedoucim restaurace a do par minut se nase pritomnost opet stava mini atrakci a kolem stolu nas sedi zhruba 10. Vsichni to jsou mistni taxikari neumeji moc anglicky, ale nasmejeme se s nema. Snad nejvyssi poctou toho, ze Vas rekla bych “Indove prizvaly za vlastni” je, ze Vam nabidnou mistni CAJ!!!!

Ten je nam po necele hodince rozhovoru nabidnut a protoze nechceme byt neslusne tak souhlasime.Vsichni varuji, ze vodu pit jedine balenou, ale rikame si, ze kdyz je prevarena prece MUSI byt ok. Pozdeji se ukaze, ze to neni vodou, ale tim mlekem…ale o tom, az pozdeji!

Jsme mezi nasima novyma kamaradama tak popularni, ze nas dokonce vecer pozvou na prochazku do mistni temple, kde  je krasny vyhled na cele mesto Puskhar. Oni se tam chodi modlit a turisti si je pri tom chodi fotit

Majitel restaurace ma slabost pro Ditu a nabidka k snatku netrva dlouho. Proto si Dita sla omkrnou do ceho jde a zbytek je na nasledujicim videu … ))Z mini zastavky jenom na coca-colu se z toho vyklube cca. 3 hodinove prijemne posezeni,ale kolem 7 vecer
se opravdu loucime a jdeme smerem Chacha ubytovna.

Chacha je uzasna, po strese se prohani opicky okusuji neco ze stromu. Dokonce maji zelvu, kocku..Jsme ze vsech zvirat tak unesene, ze si nevsimneme zakladniho a v tomhle hroznem dusnu podstatneho detailu – pokoj nema klimatizaci!!!

Noc proskuhrame obe dve je nam zle zacina nam obdobi ktere pracovne pojmenuji “strevni potize”.Davame to za vinnu tomu jejich slavnemu caji, ktery obsahuje mleko.. Mleko z mistnich kravicek, ktere potkavate uplne vsude po ulicich a zvykaji uplne vsechno (odpadky, pneumatiky..).Takze asi neni divu,ze mleko nebude uplne stoprocentni kvality!! Myslim si,ze ackoliv docela barvive dokazu popisovat, tato noc se proste popsat neda.:(

Kazdopadne druhy den rano odchazime a hledame lepsi pokud mozno ubytovani s klimatizaci.Nasli jsme, musim rict, ze asi nejlepsi ubytovani co jsme meli v Indii…(teda zatim). Cisty hotel s velmi prijemnou obsluhou.

Jsme uplne vyrizene, tak plan je jednoznacny jit se projit po Pushkaru a tak kolem jedne ci druhe hodiny se jit schovat pred nejhorsim slunickem a trosku to zaspat. Tak jak to nicmene delaji i vsichni Indove, kdezto oni se neobtezuji schovat a jednoduse si “ustelou” kde mohou!

Pushkar je plny malych obchudku uplne, ale uplne se vsim. Dokazete chodit hodiny a hodiny nescetnymi ulickami Bazaaru. Takze neni prekvapenim, ze z planovanych dvou hodin se na hotel vratime az pozde v noci! Ovesene novymi hadriky stribrnymi sperky, ale hlavne plne novych zazitku
  

Vcerejsi nadseni, ze vstaneme hned v osm rano a vyrazime objevovat Delhi se dnes rano pri krutem ranni budicku zdal hodne, ale hodne vzdaleny.

No, nebylo to sice osm hodin, ale k nasemu prekvapnei v devet jsme uz sedely v mistni kavarne a uzivaly si snidani. (pro maminku a vsechny co vyhrozovaly, ze to bude jenom kari a ryze…chci podotknout, ze ovoce s ovesnou kasi a jogurtem:))
Seznamily jsme se s velmi prijemnym parem (on z Anglie ona z Chile). Cestuji uz Indii pres pet mesicu a daly nam spoustu tipu na vylety.
Byly z nas docela prekvapeny, protoze to co si oni dva naplanovaly na 5 mesicu my jsme vtlacily do neceleho mesice!:)

Po vydatne snidani smer Delhi. Bereme mistni trikolku (Rickshaw) v Asii zname jako Tuk-tuk a mirime smerem CONNAUGHT PLACE. Coz podle pruvodce je mistem vsech turistu, kteri cestuji skormne s krosnou na zadech,skoro bez penez, ale porad s usmevem… takze misto pro nas.
Pravda je vsak opakem. Connaugh place je mistem plnych zapadnich obchodu, drahych restauraci a hlavne spoustou informacnich center o Indii. Informace z techto center, ale bohuzel horko tezko ziskate, protoze se Vam za kazdou cenu snazi nabizet jejich zajezdy.(ktere jsou podotykam, za velmi vysoke zapadni ceny!!!)

Kazdopadne pri druhe navsteve techto informacnich center, kdy jsme se opravdu zaprisahly, ze uz se nenechame nikym zlakat jsme se objevily ve tretim informacnim centru.
Tentokrat jsme, ale byly “my na koni”. Kdyz nas privital s usmevem a stylem “Ahojky, odkud jste?”Jsme stroze skoro az sproste neodpovedely a aniz bychom ho pustily k slovu jsme na nej vybalily spoustu otazek co se tyce metra v Delhi. Po nekolika minutach (a par neuspesnych pokusech o to, nam nas Itinerar rozmluvit a “prodat” nam JEHO, rozhodne lepsi zajezd) pochopil, ze uz nejsme jedny z tech naivnich turistu a jsme v Delhi na jeho vkus az moc dlouho, tak uz neprodaval a konecne nam zodpovedel nase otazky!!!
Odmenou nam nebyl ani usmev, ani lichotky, ani nam dokonce nebyl nabidnuty vyborny” Indicky caj. Jen strohe odpovedi na otazky. Kdyz uz jsme myslely, ze jsme za necely den v Delhi videly vse, prisla perlicka…
Po sklenenem stole (v kancelari, ktera by se na Ceske pomery dala popasat jako docela prijemna) probehl takovy broucek… Jak hloupa jsem byla, ze jsem nepoznala, ze to byl SVAB!!!!
Ditanek v prirodopisu daval vetsi pozor, protoze zarvala SVAAAB a my jsme z teto kancelare VYPADLY,rychlosti blesku. UZ ZADNE CESTOVKY A TO PRISAHAM!!!

Z Connaugh place bereme metro smerem Chawri Chowk, kde se nachazi    
Red Fort.Prakticky nejznamejsi pamatka v Delhi. Opevneni z Rudych cihel s monumentem a muzeum.Vstupne pouze 15 Rupii, jestlize mate tu “vyhodu” a jste drzitelem Indickeho pasu. (Rekla bych, asi jenom jedna z vyhod!) Jestlize jste vsak turista tak vstupne je sokujici 250 Rupii!
Takze jako spravne Cesky pred kasou se rozcilujeme,odmitame zaplatit takovou castku.. (180kc at to zni jakkoliv smesne na Indii je to opravdu hodne vysoka suma!)
Prichazi plan B. Zeptat se jednoho z mistnich at nam koupi dva listky a “spropitne” si necha:)
Chyba lavky! Ochranka pred vstupem kontroluje listky a samozrejme prekvapenim neni,ze kontroluji jen a pouze listky turistu!
Takze uz z principu dovnitr NEJDEME!! Sedneme si pred opevneni a do necelych peti minut je kolem nas spousta zvedavych Indu. Do desiti minut uz je pocitame na stovky. Je to neuveritelne!!
Stoji kolem nas v kolecku a divaji se na nas jak na cvicene opicky.Ziraji, pusy otevrene, ukazuji na nas prsty, kdyz se zasmejeme nebo promluvime je to pro ne maly zazrak.
Netrva dlouho a zastupy rodinek se nas ptaji jestli se s nema nevyfotime! JE TO OFICIALNI JA A DITANEK JSME INDICKE HVEZDY!!!!!!!:)))Vetsi (a mnohem levnejsi! sranda nez navsteva muzea!!
Po chvili nam to, ale fakt neda, protoze je to tak strasne bizardni situace, ze se zeptame jednoho z “pri-tlemicich” proc na nas vsichni a v tento moment opravdu VSICHNI ziraji!!! Ptame se jestli to treba neni nevhodnym oblecenim (vsude doprucuji dlouhe kalhoty nebo sukne coz mame). A odpoved je jina.
Protoze jsme JINE! Jsme dokonce jine nez ta dalsi spousta turistu co branami Red Foresthu projdou denne.

Nerikam, ze to neni lichotive…Jine a jak jine? To uz pan nerika.. Takze si odpovime samy…samozrejme NADHERNE.. ze jo Ditu?:)
 
Aby toho nebylo malo, tak kdyz uz nejake dobe jsme se rozhodly odejit nas zastavi mlady par, kteri s nama chteji udelat interview pro mistni televizi!!!
JSME BOLLYWOODSKE HVEZDY! (no tak teda ne zrovna pro televizi jako takovou… Jsou to studenti zurnalistiky a televizni mediia delaji pruzkum mezi turisty..ale kdo vi, jeden den mozna ..:)
Kazdopadne budeme v nescetnych rodinnych albech ukazovany jako nejvetsi atrakce Red Forthu!!!:)

Bereme mistni autobus c.429 (coz je teda  zazitek sam o sobe, o kterem bych se dokazala rozepsat na spoustu hodin)smerem Old Delhi.(Stara cast Delhi).

Je to komplex opevneni z dob dobyvani Delhi. Pekny na Indii asi hodne vazeny objekt, ale pro Evropske oko kochane krasou budov vsechn stylu je pro nas toto misto spise odpocinkovym. Jedno zmala kde je zeleno, nekolik stromu, krasne udrzovany park a taky dokonce jezero s romantickymi lodickami. No teda nez se priblizite blize..               
Ve skutecnosti je to (vyschle jezirko), ktere ted “napousti” vodou z masivniho vodovodu, plne odpadku a ne lodicek ale SLAPADEL!!! Pro Indy zcela urcite rodinny vylet na cely den, napovida tomu nejedna Indicka rodinka,kteri maji kolem “jezera” piknik..
Toto prostredi opravdu stoji za to.. Tak jsme si sedly a na par minut nasavame atmosferu.. A jsme opet u toho.
Televizni hvezdy na blizku! Do nekolika malo vterin se formuje kolecko. Tentokrat prijizdeji zvedavci i na slapadlech! Smejeme se jak prastene, protoze toto je vazne neco neuveritelneho!

I pres vsechnu pozornost se ani na chvili necitime v nebezpeci. Indove jsou opravdu jenom zvedavy.Nic takoveho nikdy asi nevidely a pravdepodobne ani neuvidi!(zato jejich rodiny z fotek ano;)!

Sraz na letisti Ditanek dojizdi s usmevem na tvari, rudym lakem, rudym spacakem a ohnive cervenou krosnou! Mini svacinka a smer Staff travel office. Cekame a jsme tak zabrane do reci, ze jsme si ani nevsimli, ze na obrazovce naskocila zprava, ze
JSME ACCEPTED FOR FLIGHT!!!! Jupii vypada to,ze valime do Delhi. Je to docela prekvapujici, protoze let byl prerezerovan o vice nez 20 cestujicich a na zamestnaneckych standby nas cekalo minimalne 17! NEUVERITELNE!!!

Ted nastava beh, beh Terminalem 5 na stojanku a to co nejrychleji, aby nam jeste nahodou nezavreli pred nosem! Prichazime na zamestnanecke check-in a slecna nam oznamuje, ze nechape, ze v jejim systemu se neukazuje,ze by nas akceptovali na let…a potom to prichazi…tech par KLICOVYCH slov… OHHH JUMP SEAT!?!?!?! PROSIM??? Jump seat? (neboli sedacka na, ktere sedi letusky pri vzletu a pristani..) to znamena, ze zbyvajicich cca 8h budeme postavat a zavistive se divat na zbyvajicich 200 cestujicich,
kteri tu sedacku maji??? (pravda je, ze oni platili mnohem vyssi cenu, ale i prece?) My jsme meli cestovat Bussines tridou a ne jump seat?!?
Okamzik pravdy, berem ci neberem? Dve sekundy rozhodovani…BEREM… pote nasledny beh terminalem a minimalne  10min nadavani!:) Let nebyl nejhorsi na me se stesti usmalo a ja dostala sedacku, Ditanek bohuzel jump seat.
Cely let sme obe prostaly a prodrbaly no a teda hlavne propily u dveri… Nabite energii, plne ocekavani, nadseni… sice “na stojaka”, ale konecne jedeme do Delhi!!

Do Delhi jsme dorazili v 11 rano a mistnim autobusem se dopravili na hotel. Na to, ze to byla oficialni preprava cestujicich z letiste (momentalne jedina, teda kdyz nepocitam predrazene taxiky), tak jsme jeli stylem,NEZASTAVUJEM MAME ZPOZDENI.Byli jsme
v soku, kdyz ridic jen tak mirne pribrzdil a lide vyskakovali, kdekoliv to asi bylo nejblize k jejich cilove stanici. Kufry,nekufry…
Co se tyce nas tak to bylo “stesti” v nestesti, protoze nam BA neprivezli krosny, tak se nam, alespon dobre vyskakovalo…tak velmi”nalehko”.

Cesta na hotel i kdyz to bylo cca 15min pesky od mista kde nas autobus “vyhodil” byla, rekla bych jednim slovem vice nez zajimava.
Ne jedna hlava se otocila! Pokriky, houkani aut, hvyzdani..atd. Nejlepsi asi bylo, kdyz jeden z mistnich z rady muzskeho pohlavi verejne ukojoval sve potreby pohledem na nas.. lichotive..? nikoliv … Ale nas to rozesmalo!

Hotel. Nevim kde zacit..Hmm prvni reakce, tak toto je INDIE. To jsme prece museli cekat… Druha reakce sprcha.. kde je sprcha?
Musi se zavrit misa od zachodu a nad hlavou je sprcha. Ktera tece primo do zachodu Reakce po dvou dnech..normalka, jsme vdecne i za tu sprchu!

Prisly sme na hotel a unavou jsme usly.Ani sme se nestacily prevlect (i kdyz vlastne nebylo do ceho).Oblicejem padly primo na postel …no teda na spacak a to podotykam, protoze i presto, ze je postel “ciste” povlecena, neustale kazde rano nachazime, mini
prekvapeni v podobe cernych vlasu…ktere zcela urcite nepatri ani me ani Ditankovi:))
Vzbudiliysme se k veceru a vyrazily do ulic.

Lokalita hotelu Star Paradise je velmi prijemna, nabita energii, primo v centru Main Bazzar. (uprostred mistni trznice).
Smes vsech vuni, jak koreni, tak jinych mene vabnych vuni

Ted prichazi perlicka vecera Dituska se nam (podotykam teda hlavne pro pani Ulvrovou MALEM!!!) VDALA!!
Vubec nevime odkud, ale odnekud se objevil rytir na bilem koni…no abych to urpesnila, mistni chlapec jmenem RAJA s kamaradem co ma TUK TUK (neboli auto ala “vrchni prchni”:))

Vecerni jizda Tuk tukem za honbou po “diskotece”. V utery v Delhi moc nocnich baru otevrenych neni, teda kdyz nejmenuju bar, kde jedno pivo stoji prumerny Indicky denni plat. Tri piva, spousta legrace, nabidka k snatku, na prvni vecer rekla bych
zazitku az az!
Vratily jsme se kolem druhe rano uplne vyrizene.

2.7.09
Vstavali jsme docela pozde, nebyl ani duvod, protoze jsme cekaliyaz nam privezou ztracene krosny. Dorazily kolem poledne a my jsme
vyrazily do ulic. Cely den jsme stravily prubezne v ruznych cestovnich kancelarich, kde jsme dokolecka dokola vysvetlovaly,
ze opravdu si nechceme koupit jejich zajez, ale chceme se zeptat jenom na par informaci.
Ponauceni? Neverit lidem na ulici, protoze Vas zatahnou do jakekoliv cestovky a maji z toho zisk. U nas sice nulovy, tak kdyz nic jineho tak aspon bolehlav
Protoze, kdyz Ditanek s Kacenakem spustili stovky otazek nebylo k zastaveni!! )
Meli jsme vybornou veceri za 180 Rupii (cca 4 Americke dolary).
Zbytek vecera jsme kupovaly jizdenky na vlak.Vse samozrejme pres internet.
 Zitrejsi mise je vstat brzo rano a objevovat Delhi. Protoze nasledujici den vyrazime smer Pushkar.

Predpokladany sraz (presne!!) v 8 hodin rano sraz na vlakovem nadrazi Victoria.

Plan dne: pouzit vsechen zensky sarm  k ziskani Visa do Indie v co nejkratsim moznem terminu. Minimalni doba cekani je 5 az 7 dni. My to musime zvladnout za 3! Jinak jsme obe bez pasu a to pri nasem zamestnani jaksi neni mozne.

Mala lez  nikdy neskodi…ale musi na sebe vzit malou dan…proto se obe vypravime v uniformach… Musi to prece fungovat.. (samozrejme se bere v potaz naprosta profesionalita, kdy hrde a s pychou oblekame uniformu British Airways, ale take na druhe strane doufat, ze vetsina zamestnancu na Indicke Ambasade jsou prevazne muzskeho pohlavi .. )

Dita miri z Finchley a ja z Wimbledonu. K memu naprostemu prekvapeni, je pondeli prvni pracovni den a samozrejme metro nejede… prekvapeni? Vubec ne tak to proste v Londyne funguje! Prebiham (podotykam v podpadcich!!) z autobusu na vlak nasledne do dalsiho metra az se uplne vycerpana dostavim v 8.29 na Viktorii.. Dita uz srka ranni kavicku ve Starbucks, tuka si na hodinky podotyka neco o tom, ze ”to jsem si mohla myslet”, ale (jak by rekla moje mamka) ”hubu od ucha k uchu”! 

Kaceno jedem do Indieeeee ))…teda snad:)

Kdo by rekl, ze Wilton Road je tak dlouha ulice… Jestlize nas nekdo sledoval tak se musel pekne pobavit. Ambasadu jsme nekolikrat minuly, vracely se tam a zpatky az nakonec se jeden gentleman (shodou okolnosti take Ind) nabidl, ze nas tam zavede. No nabidl je docela silne slovo. Neumel vubec anglicky, teoreticky jsme se na neho vrhli (protoze jsem predpokladaly, ze pochazi z Indie) a on se vzdal…(nic jineho mu vlastne ani nezbyvalo!) Raznym krokem a minimalne dva metry pred nama nas zavedl k Ambasade… 

Poradove cislo 2031 a 2032 v cekarne maximalne 20 lidi… Hrobove ticho jenom dupot nebezpecne vysokych podpadku a nasledny pohled vsech pritomnych cekajicich… Usmev od ucha k uchu a ted jenom cekat ..

Do par minut je u nas pracovnik Ambasady, ktery kontroluje pasy, dokumenty..atd. Ted je nase sance! Nahodit usmev a prosit, zadonit, skemrat.. My vime, ze vyrizeni trva minimalne 5 dni, ale s nasim zamestnanim jak vidite ziskat tak ”vzacnou dlouhou dobu” volna je primo nemozne… Dodavam perlicku stylem, ze jsme strasne unavene, protoze jsme dneska rano prileteli z Kanady! (jen tak mimochodem z letiste Gatwick, BA do Kanady nelita… ))!! Ale muzu za to, ze me v ten moment napadla jenom KANADA??:) Dita haze pohledy stylem “co to kecas” ja nehnu ani brvou

Prichazi smilovani, dlouhy telefon s BA, nasledne cekani na potrvzeni, ze opravdu nelzeme a do Indie se nechystame podnikat ani teroristickou vypravu ani cokoliv jineho, “jenom” se podivat na Taj Mahal… ) Tak jako milion dalsich turistu rocne!

Kazdopadne to funguje!:)

O dve hodiny pozdeji jsme o £40 liber lehci, viza jsou na ceste a take slib, ze si pas muzeme vyzvednout ve Stredu…jupiii! UNIFORMA ZABRALA!!!!

Na oslavu se jdeme do Sainsbury’s (supermarket naproti Ambasady) okamzite prevlect do ”civilu” a hura na obed!

Zbytek dne prosmejdime v Covent Garden a jsme samozrejme-uplne-strasne-moc-dulezite cestovatelky, ktere si nakupuji “nezbytnosti” na turu.

Dita me ujistuje, ze nejdulezitejsi je teda mit sebou hrnicek! HRNICEK?!? Paneboze a proc? “No prece na caj…” Takze zacina pul hodinove dilema, plastikovy a nebo smaltovy?;) Asi jsme se do te debaty tak hodne dostaly, ze k nam prichazi Manazer obchodu jestli nepotrebujeme s necim pomoc!;) Vyhrava rozum a take cena.. takze odchazime kazda s plastikovym modrym hrnickem … no a samozrejme s igelitkou plnou dalsich “nezbytnosti”! )

Zbytek dne se odehrava stridave u kafe nebo na Trafalgaru, kdy planujeme, probirame…

Pobaveni dne:

Dituska si vybira mikinu v obchode. Nemaji jeji velikost a pta se prodavace jestli ji nemuze donest tuhle mikinu v jeji velikosti. Prodavac se samozrjeme  zepta v jake barve a Dita v naprostem klidu oznami, ze v jakekoliv jenom ne v  zelene. Prodavac zertuje, ze by ji zelena urcite slusela at si ji urcite koupi. Na to Dita odpovida, ze jestli je padly na hlavu, jestli si on vubec JI? dokaze predstavit v tak hrozne barve jako je zelena, ktera ji zcela urcite a na sto procent neslusi..  Nasleduje vybuch smichu jak z me tak z jeho strany. Protoze nas Ditanek ma na sobe zeleny svetr ))!!!

Filipiny, Kenya, Venezuela..? Srdecni zalezitost – Thajsko, Vietnam, Laos? Vsechno je to krasne az na to, ze vetsina mist ktere planujeme navstivit, je v Evropskem letnim obdobi, Cervenci zcela zasadne nedoporucovana!!!

Asie: horko, vlhko, monsoon (destove) obdobi. Jizni Amerika: zima…

Po nespocetnych navstevach knihovny, probdelych nocich hledani na internetu milionech salku caju a skinny latte  konecna predstava byla jasna – INDIE !!!

Teploty az 45 stupnu, deste, komari, tezky bagl na zadech.. Idealni dovolena?? NAPROSTO )) !!!