on my way...

Den 17-18: New Jalpaiguri/Siliguri

sigfried — Wed, 14 May 2008 13:59:37 +0000

Na kycovitem nadrazi v Mughal Serai jsme si na vlak pockali neco pres 3 hodiny. Za tu dobu jsme se seznamili s trojici velmi prijemnych cestovatelu - Americanem, Irem a Norem, kteri, jak se ukazalo, meli rovnez namireno do Darjeelingu. Vsichni jsme meli koupene listky z turisticke kvoty, a tak jsme meli i sedet u sebe. Drtiva vetsina nasi cesty vedla pres provincii Bihar - nejchudsi cast Indie.
A to jsme taky na vlastni kuzi zakusili - kolem jedne odpoledne se mi na zastavce Katihar z horni lavice ztratil batuzek s obema nasimi pasy, kreditkou, penezi, mobilem, pruvodcem a spoustou dalsich veci (nastesti jsme meli jeste Ewinu zalozni kreditku).. Policie ve vlaku nejevila chut s tim neco delat a tak jsme celou vec nahlasili az na stanici v New Jalpaiguri. Tamni prednosta s nami sepsal protokol a vybavil nas improvizovanym dokladem totoznosti, ktery nam mel slouzit po dobu, nez nam nase ambasady vydaji nove pasy. Ve skutecnosti byl problem se na nej i ubytovat v hotelu Nasi pratele se mezitim uz stihli presunout do Darjeelingu.
New Jalpaiguri a Siliguri jsou dve vzajemne asi 3 km vzdalena mesta, ktera se s rostoucim poctem obyvatel v podstate spojila. Hned rano po noci v hotelu v Siliguri jsme volali na ambasady, kde jsme zjistili, ze nejlepsi bude si nove doklady vyridit na konzulatech v Mumbai (Bombaji). Pres den jsme vyridili nejake ty formality, jako blokace karty a SIMky, dokoupeni nekolika veci, poslani emailu domu a vecer jsme se za 125 Rs/os vydali klikatou horskou cestou z nadrazi v New Jalpaiguri do Darjeelingu. Na misto jsme dorazili az kolem jedenacti vecer a tak jsme se co nejdriv ubytovali v malem, ale levnem hotylku v centru mesta..

Pro zvedavce na zaver trocha politiky V Siliguri jsme se dovedeli, proc je ten Bihar tak chudym statem, ikdyz ma spoustu nerostneho bohatstvi. Je to dano tim, ze vlada v Biharu je stejne jako ta v West Bengalu (coz je provincie lezici podel zapadni hranice Bangladese, v niz lezi jak Kalkuta, tak Siliguri) je “komunisticka” (tedy v podobnem smyslu, jako ta cinska). Vlada v West Bengalu se drzi u moci hlavne diky muslimske mensine, ktera ji vselijak (ale hlavne financne) podporuje. Na oplatku se tam muslimum obecne leccos toleruje - napriklad to, ze jich spousty emigruji z Bangladese na zapad do Indie. West Bengal je vsak pro nemajetne uprchliky bez prace vetsinou prilis drahy, a tak pokracuji dal na zapad do Biharu, kde se usazuji a jsou jich tam plne slumy. Situace je pro ne bezvychodna a kriminalita na sebe nenecha dlouho cekat..

Den 15-16: Varanasi

sigfried — Tue, 29 Apr 2008 00:47:12 +0000

Uz ani poradne nevim jak se to stalo, ze nam vysla navsteva Varanasi zrovna na obdobi oslav Holi. Uz nocni cesta vlakem byla zajimava - dva dosti podnapili Indove se nas pokouseli konvertovat na Hinduismus - potiz byla v tom, ze neumeli anglicky
Na misto jsme dorazili se zpozdenim (jak jinak). Ridici motorikshi se zahadne schovavali, takze jsme byli odkazani na pouziti taxiku. Vzapeti se ukazalo jak dobry tah to byl…
Holi je svatkem jara a radosti. Prvni den Holi se pali velka ohniste, aby se uctila pamatka bohyne Holiky. Dopoledne druheho dne je pak hodne divoke - lidi po sobe hazou barvami. Vypada to jako by se v celem meste hrala nejaka zvrhla verze paintballu Odpoledne je uz klidnejsi a je vyhrazeno navstevam rodiny a znamych s talirem barevneho prasku, kterym si pratele vzajemne poznaci cela na znameni pozehnani. A prave uprostred te nejdivocejsi faze festivalu jsme do Varanasi dorazili my.
Okoli nadrazi se zdalo byt klidne, ale duhove zbarvene kosile taxikaru podavaly nezpochybnitelne svedectvi o litych “bojich” v centru mesta.. Sotva jsme se dostali do mensich ulicek, byli jsme nuceni zcela dovrit okna, nebot jsme byli zasazeni i pres sotva viditelnou skvirku Prave tim, ze ve stare casti Varanasi najdete jen par skutecnych ulic a zbytek jsou klikate chodnicky, na kterych se sotva minou dve motorky (a co teprv kdyz potkate kravu), je to idealni mesto na skutecne intenzivni proziti Holi Meli jsme vsak tu smulu, ze nez jsme nasli vhodny hotel a ubytovali se, bylo odpoledne a cela sranda skoncila. Ale sledovat ostatni ubytovane (vyhradne turisty), jak se vraceji z ulic byla skvela podivana - majitel naseho hotelu totiz pro kazdeho pripravil jednu strikacku plnou barvy

Do ulic jsme se vydali az odpoledne - nejdriv jsme se prosli kolem ghat u brehu Gangy. Slovo ghat, ktere v nekterych jazycich znamena obecne “schody k vode” je v Hindi rezervovano pouze pro schody do svate reky Gangy a to pouze ve Varanasi. Po ghatech denne schazeji stovky a tisice Indu smyt ze sebe hrichy, ci pouhou spinu a pali se na nich taky mrtvi. Varanasi je totiz hinduisty povazovano za misto, kde zemrit znamena vytrhnout se z kolobehu smrti a zrozeni. A komu se zde zemrit nepovede, ma vzdycky jeste druhou sanci - rodiny sem casto prevazeji sve mrtve aby je na ghatu spalily, coz se povazuje za rovnocenne. Svatou auru reky zrejme vycitily i svate kravy, a tak se v parnych dnech take rady schladi ve vodach Gangy.

Je zajimave, ze mesta v Indii jsou casto vystavena na meandru a jen na jeho vnejsim brehu - ten opacny se povazuje za proklety. Plati to zejmena o mestech s dlouhou historii a Varanasi mezi takova jednoznacne patri. Jeho historie je nejmene 3000 let stara, podle legend a povesti dokonce 5000 let. Historickych staveb si zde vsak moc neuzijete - hinduisticke svate mesto bylo trnem v oku mnoha muslimskym panovnikum a tak bylo konstantne niceno. Spousta Indu Varanasi nazyva Benares - je to jedeno z nejpopularnejsich starych jmen. Nazev Varanasi vznikl spojenim jmen dvou rek - Varuny a Assi, ktere se zde vlevaji do Gangy.
Kdyz se navecer loudame ulickami, zaujme nas ziva hudba z jednoho balkonu - chvili muzikanty pozorujem, nacez nas hospodar domu pozve k sobe. Prijemny a anglicky dobre mluvici starsi pan je z kasty brahmanu - vypravi nam o svatku Holi a o Varanasi, zatimco jeho pani nam prinese pochutiny pripravovane tradicne jen na Holi. Neco takoveho se nam v Indii stalo poprve a naposled - obvykle, pokud dotycneho neznate, ma jakakoliv sluzba vam poskytnuta komercni motivaci O to prijemnejsi bylo posezeni s touto rodinkou

Vecer patril pro zmenu svatku muslimu - shodou nahod se sesel s Holi. Nase pout za veceri tedy byla lemovana svetelnymi retezy (az ulice vypadaly jako vykladni skrine u nas o Vanocich) a zpivajicimi davy.
Nasledujici den brzy rano, sotva se rozednelo, jsme se vypravili na plavbu lodi podel Ghat, coz nam naskytlo moznost sledovat indickou verzi ranni hygieny, tentokrat navic z druhe strany Po snidani jsme se zajeli podivat na mistni univerzitu (Banaras Hindu University) a zdejsi chram, ale nic z toho nas prilis nenadchlo. Zcela nas probudil az prejezd pres Gangu k fortu Ramnagar. Brehy jsou totiz spojeny pontonovym mostem (ten je v monzunovem obdobi nahrazovan trajektem) a jizda po nedbale spojenych drevenych prazcich, pokrytych nahazenymi plechy je opravdu zazitkem pro milovniky horskych drah
Uvnitr fortu je muzeum, s vystavou predmetu, ktere uzivali zdejsi vojevudci - od tech starych (muslimskych), po novejsi (britske). Takze tady najdete pristresky, ktere vozily slony, stejne jako stareho Rolls - Royce. Skala exponatu je pestra a ackoliv nejsem milovnikem muzei, musim rict, ze tohle me prijemne prekvapilo.

Timto nase navsteva Varanasi v podstate zkoncila. Navecer jsme se rozloucili s Piotrkiem, ktery se vydal zpet do Delhi a my odjeli jeepem do Mughal Serai, odkud nam jel vlak do New Jalpaiguri na severu statu West Bengal - kousek od Darjeelingu.

Den 12-14: Nainital

sigfried — Mon, 21 Apr 2008 22:23:18 +0000

Ranni budik nas vysvobodi z polospanku ruseneho nenechavymi moskyty. Blizime se k mestecku Haldwani. Zde se na autobusovem nadrazi loucime s Mosadem a Gapou, nacez se busem vydavame strmou a klikatou cestou smerem k Nainitalu - ceka nas bezmala dvoukilometrove prevyseni. Behem cesty na sebe mistni prozradi, jak slabe maji zaludky - hromadne bliji z oken. Cestu zdolame za dve hodiny a kolem osme hodiny ranni uz snidame na lavicce na brehu Naini lake (1938 m n. m.).
Nainital je nevelke horske mestecko na zapad od Nepalskych hranic. Malebne jezero uprostred jej rozdeluje na dve casti - severni Mallital a Tallital na jihu. V letnich mesicich sem pred teplem utikaji movitejsi obyvatele okolnich nizin, a tak turistika zamestnava vetsinu ctyricetitisicove populace. Navsteva mimo sezonu (ktera zacina v kvetnu), zarucuje tiche a klidne prostredi.
Ubytovali jsme se v hotylku v Mallitalu a udelali si prochazku po The Mall - ceste lemujici breh a spojujici obe casti mesta. Pocasi nam ten den ale prilis nepralo - brzy zacina prset a dokonce dne se uz uplne nevycasi. Vydavame se tedy alespon do ZOO, kde se je pred destem kam schovat. Malinka zoologicka zahrada v Nainitalu me prijemne prekvapila. Sice tam nakonec nebyl v pruvodci avizovany snezny leopard, ale na indicke pomery bylo o zvirata dobre postarano. Nenajdete zde kousek rovne zeme, vsechny vybehy jsou svazite a cesticky se mezi nimi zajimave vinou. Krom ruzneho ptactva (sovy, orli a ruzne koroptve) zde byli ke shlednuti i cerni himalajsti medvedi, sibirsti tygri, leopardy i takzvani “stekajici jeleni” (barking deer - mala v asii zijici zver s nevelkym parozim, ktera vydava zvlastni stekavy zvuk).

Vecer travime v hotelovem pokoji bez topeni s nohama v lavoru s teplou vodou.. Vetsinu obleceni jsme totiz nechali v Delhi a do Nainitalu se vydali nalehko. Noci jsou tu vsak pomerne chladne - teploty klesaji pod 10°C, a tak se zahrivame vybornym zdejsim rumem: 7 let ulezelym Old Monk
Rano nejdriv vypalujeme fotky v internetove kavarne - vypadky proudu jsou tu na dennim poradku, ale ze nas v 88% vypalovani rychlosti 4x zachrani UPS jsem fakt necekal Pak se s pouzitim lanovky presouvame na Snow View (2270 m n. m.) - vyhlidkove misto, odkud je za dobreho pocasi videt na zapadni cast Himalaji, mezi jinymi na vrchol Nanda Devi (nejvyssi hora ve vnitrozemi Indie; se svymi 7816 m n. m. je 23tim nejvyssim vrcholem sveta). Dokonce jsme jej pres mlzny opar zahledli, ale jen jako rozmaznuty flek Ze Snow View se da hezkym turistickym chodnikem pokracovat na Naina Peak (drive Cheena Peak, 2615 m n. m.) vzdaleny zhruba 4 km. Cesta skyta nadherne vyhledy jak do udoli Nainitalu, tak i na druhou stranu - k Himalajim. Na vrcholku je “turisticka chata” v niz nas privital prijemny chlapik se svym synem a nabidli nam caj. Krom caje nabizel jeste kafe, susenky a dzus - tim nabidka chaty koncila Hlavnim ucelem chaty bylo pravdepodobne zajistovani radioveho spojeni, soude dle mnoha anten v jejim okoli a neustale rachotici vysilacky uvnitr.

Odpoledne po navratu jsme se jeste nechali svezt lodkou po jezere a na vecer jsme meli rezervovane listky na dalkovy bus zpet do Delhi. Pri prilezitosti jeho odjezdu jsme opet zakusili, co znamena India Standard Time: na listku byl vyznacen odjezd v 9:00 PM, v cestovni kancelari nam rekli 9:30 PM a ve skutecnosti bus odjel 10:15 PM Cesta dolu do Haldwani probehla nad ocekavani hladce - nikdo neblil. Nase nadeje na poklidnou jizdu vsak zhatila rodinka, ktera pristoupila prave v Haldwani a ikdyz byla cesta uz pomerne rovna, polovina one familie cestou intenzivne zvracela. Potiz byla v tom, ze s nami sdileli okno a jejich obezita jim znemoznovala radne se naklonit, procez nas obcas vitr oprskal zvratkami :-/ I to je jedna z veci ktere se tady muzou prihodit..
Tim vsak trable s busem nekonci.. Nekdy kolem pulnoci zastavujeme v sirem poli, protoze… protoze je zacpa! Zni to neuveritelne ale uprostred niceho je cesta v obou smerech ucpana auty a nic se nehybe. Takto stat jsme zustali celych 6 hodin, coz cestu protahlo z 9 na 15 hodin. No, alespon jsme se pohodlne vyspali Do Delhi tedy prijizdime tesne pred polednem, takze mame cas tak akorat prebalit a chytnout vecerni vlak do Varanasi, kam se vydavame s Piotrkiem (bratrem Ewy) stravit Holi

Den 10-11: Opet Delhi

sigfried — Thu, 10 Apr 2008 15:29:47 +0000

Pondeli po navratu z Agry do Delhi jsme stravili na nadrazi v New Delhi, poznavanim systemu indickych zeleznic. Je to system velice komplexni (paklize se o nem vyjadrime eufemisticky - popravde je to zmatek, podrobny popis je na samostatny clanek). Vedra v Delhi a Agre nas primela vymyslet alternativni program a uteci do hor na severu. Dalsi destinaci melo byt dle doporuceni horske mestecko Nainital. S listky jsme ten den nakonec neuspeli, ale alespon jsme odchazeli obeznameni s postupy rezervace listku.
Dalsi den jsme tudiz snadno (po pouhych 3 hodinach) zakoupili listky Old Delhi - Haldwani odkud jsme meli v planu pokracovat busem. Zbytek dne jsme venovali dvema vyznamnym pamatkam v Old Delhi - Lal Qila (zvanemu Red Fort) a nejvetsi mesite v Indii - Jama Masjid.
Vstupne do Red Fortu nas ponekud prekvapilo - 100Rs (cca 41 Kc) nebo $2 (36 Kc). Zrejme nebyl cenik nekolik let aktualizovan, a tak se nam vyplatilo vytahnout tvrdou americkou menu Nejpompezneji vypada fort zvnejsku - vysoke cervene (jak jinak) steny se totiz tvari, ze skryvaji neco velkolepeho. Vnitrek je mnohem decentnejsi - prochazite branami a kolem mensich staveb rozsetych po zatravnene plose. Stavba vznikla v 17. stol., kdyz si ji jako sve sidlo nechal vystavet muslimsky cisar Shah Jahan, kdyz jmenoval Delhi hlavni mestem (do te doby jim byla Agra).
Cestou do Jama Masjid prochazime uzkymi krivymi cestickami, typickymi pro starou cast mesta. Nove Delhi si vystaveli k obrazu svemu Briti. Nepovazovali totiz ponekud zmatene a preplnene ulicky za hodne slouzit hlavnimu mestu. Vstupne do mesity bylo zdarma, ale za fotak chteli 200Rs, coz se nam zdalo prilis, a tak jsme se v navsteve vystridali aby vzdy jeden zustal s fotakem venku. Pro indicke mesity je typicke, ze jsou otevrene - uvnitr je open-air prostranstvi pro verici a pouze oltar a je zastresen. V Jama Masjid byl venkovni prostor zpestren kasnou uprostred a kolem se potulovala spousta holubu - projit tedy znamenalo klickovat mezi ptacim zobem a trusem
K veceru jsme se odebrali zpet do ctvrti Lajpat Nagar, kde jsme bydleli, sbalili si do malych batuzku jen to nejnutnejsi a vydali se rikshou na nadrazi v Old Delhi. Na cestu mestem jsme si nechali hodinu a na bloudeni nadrazim pul - tato obezretnost se nam vyplatila. Nas ridic totiz nejak nepochopil, ze chcem do stare ctvrti a zavezl nas na nadrazi do New Delhi. Marne jsme se mu snazili vysvetlit, ze nas zavezl jinam, a tak jsme poprosili o pomoc kolemjdouci, kteri mu situaci vylozili v Hindi - na pomoc pribehl i znacne nervozni policista. Sofer, zmaten spoustou radcu a pokrikovacu, zameril do jednosmerky u nadrazi, na coz stremhbite zareagoval onen policista. Zastavil ho, vytahnul z rikshe ven a omlatil ho o ni. Kdyz se pak ridic snazil vytlacit sve vozitko zpet (riksha nema zpatecku), pobizel ho straznik kopanci. Tato surovost nas dost prekvapila - policie zde ocividne rada demonstruje svou peci o turisty..
Vlak jsme nastesti bezproblemove stihli (stejne mel zpozdeni). Ve vagonu jsme zjistili, ze naproti nam sedi dva velmi sympaticti turiste - Gapa z Recka a Mosad z Iranu. Vecer jsme tedy zakoncili prijemnym pokecem s temito sveraznymi cestovateli

Den 9: Agra

sigfried — Sun, 06 Apr 2008 18:33:48 +0000

Na jednodenni vylet do Agry se vydavame s partou trainees, se kterymi bydlime. Brzy rano nastupujeme do vlaku na stanici Nizamuddin v New Delhi. Vlak ma tradicne spozdeni - pro pochopeni mistnich casovych udaju je nutna znamost IST - India Standard Time (zli jazykove tvrdi, ze se jedna o India Stretching Time ). V praxi to znamena, ze kdyz vam nekdo rekne “just a second” muze tim myslet az 5 minut, pokud rekne “just a minute” bude to nejspis pulhodina a chce-li po vas at cekate “5 minutes” muzete to klidne zabalit
Tak tedy vystupujeme na nadrazi v Agre. Turisticka povinnost - Taj Mahal je na dosah. Jsme si vedomi, ze v tom vedru to zadne blaho nebude, navic je nedele, takze se sem sjely cele zastupy Indu. Pote co nas tuktuk zastavi pred branou, musime si vystat frontu na listky a zaplatit krute nespravedlive vstupne. Indove za vstup plati 20Rs, nas ta sranda prijde na 750Rs
Za branou se pomalu suneme kupredu, nekolik zajimavych mist na foceni se i pres ten dav naslo. Taj Mahal je opravdu skvostnou stavbou, ale je tak znamy a vsemi vychvalovany, ze jej jeho povest ponekud zastinuje..
Snaha usetrit a jet cyklo-riksou se nam krute nevyplatila. Ridic se pri ceste do kopce strasne trapil, az jsme museli vystoupit. Kdyz dorazil na misto rekl si o castku dvojnasobne vyssi, nez by stala cesta auto-rikshou. A tvaril se velmi urazene, ikdyz jsme jej vyplatili adekvatne.
Davame si obed a uzivame si chladek restaurace pomerne dlouho. Pote se rozhodujem, ze nebudeme pokracovat tradicni turistickou stezkou na Agra Fort a prohledneme si Akbar’s Tomb v Sikandre vzdalene 10km.
Akbarova hrobka je situovana uprostred velke zahrady, v niz si hovi opice, pavy a zver. Honosna stavba hrobky skryva v podstate jen dlouhy tunel s tmavou komnatou na konci. Tam odpociva samotny Akbar a mistni skolaci se mu po skole chodi houfne klanet (dokonce i v nedeli odeni do skolnich uniforem). I pred hrobkou je travnata plocha, primo vybizejici k odpocinku ve stinu - po parnem dni teto moznosti neodolame a zbytek casu do odjezdu stravime polehavanim a pozorovanim veverek a opic

Den 8: Poznavame Delhi

sigfried — Sat, 29 Mar 2008 15:00:57 +0000

Jelikoz nas vcera cyklo riksha nezavezl k Lotus Temple, vydavame se nejdriv tam. Je to pusobiva stavba na obrovskem travnatem poli. Dovnitr nas pousteji po malych skupinkach a vyzaduji naproste ticho, abychom okolni nerusili v meditaci. Pote jedeme do Akshar Dham Temple na druhem brehu Yamuna River. Komplex svatyn je postaven velmi tradicne, takze neni poznat, ze byl vystaven sotva pred nekolika desetileti. Stejne stara je i vira, kterou reprezentuje. Vubec to tu na me pusobi dojmem, ze co svatyne, to jine nabozenstvi. Vsechny jsou ale velmi tolerantni a v podstate i hlasaji podobna moudra.
Pri presunu k dalsi pamatce, vyuzivame metra, ktere nam doporucil Richard. A skutecne - za 9Rs na osobu ujedeme pekny kus cesty. Navic je to snad nejcistsi misto v Indii - zadne odpadky ani plivance, zadny smrad, jen prijemne klimatizovane prostredi.
Vystupujeme na stanici kterou od Laxmi Narayan Temple (nasi dalsi destinace, zvane tez Birla Mandir) deli asi dva kilometry parku. Jenze to, co se na mape zdalo byt parkem je ve skutecnosti dzungli. Nevedou pres ni ani zadne cesticky, jen jedna rusna dvouproudovka. Jako naivni evropane, jsme totiz na mape spatne dekodovali zeleny flek uprostred mesta - tady to zdaleka park byt nemusi Uvnitr byli videt divocaci, opice a vsudypritomne kravy. Konecne s pomoci rikshi dorazime ke svatyni a prohlizime si ji.
Pak uz zbyva jen najit vhodne misto k jidlu - podle pruvodce se nam zda docela vhodny Chicken Inn u Bikaner House. Jenze pozor - zkusenost ukazala, ze restaurace, vyjmenovane v poslednim vydani lonely planet nekdy az ztrojnasobily ceny! Vzhledem k tomu, ze se jedna o nejpopularnejsiho pruvodce, je to pro ne vyborna reklama, pritahujici belochy (kteri jsou v jejich ocich pohadkove bohati)..

Den 6-7: Prijezd do Delhi

sigfried — Thu, 20 Mar 2008 13:52:25 +0000

Rano se balime a vyrazime z hotelu na autobusak koupit listky do Delhi. Transakce je prekvapive jednoducha a listek i s rezervaci mista mame behem dvou minut. Cesta do Delhi v neklimatizovanem autobusu trva zhruba 6 hodin a prijde na 280,- Rs. Batohy nechavame v uschovne ve dvou hodinach, ktere nam zbyly do odjezdu autobusu chceme najit klidne misto na obed. Tuktukari jsou opet neskutecne otravni a pred nema schovavame do pomerne rozumne vypadajici restaurace, abychom si dali neco k piti. Bohuzel ale obsluha neumi vubec anglicky a nechapou co se nam nezda na nelahvovem piti s ledem… Nakonec platime aniz bychom se napili. Presouvame se tedy jinde a po rychlem obede jdeme na bus.
Cesta utika pomerne rychle, protoze podrimujeme a veceru prijizdime na autobusove nadrazi Bikaner House v New Delhi. Tam uz nas ceka Ewin bratr Piotr a hned nam ukazuje jak se smlouva s tuktukari Jedeme k nemu domu a kupujeme veceri v poulicnim stanku. Vecer poznavame Pitrovy spolubydlici - Richarda a Jennifer z Australie, a Renate a Arnolda z Nizozemska. Vsichni jsou tu na stazi a bydli ve spolecnem byte ve ctvrti Lajpat Nagar.
Dopravame si opravdu vydatny spanek a po snidani jdeme do internet cafe. Vypadky elektriny jsou tu v nadennim poradku, takze jsme si clanek o priletu do Jaipuru napsali hned dvakrat Pak se vydavame na central market, nejvetsi trziste v Lajpat Nagaru, a obchazime stanky - bezvysledne shanim kratasy, zatimco Ewa si kupuje satek z viskozy. Z trziste si bereme cyklo-rikshu, aby nas zavezl do Bahai House of Worship - takzvanemu Lotus Temple, ktere vypada trochu jako opera v Sydney. Ten nas vsak fikane zavezl tam, kde to nemel dokopce a vysadil nas u Krishna Temple. Neveda, jak ma stavba vypadat vystupujeme a az uvnitr zjistujeme kde jsme Nu coz - i tak to bylo zajimave

Den 5: Jaipur

sigfried — Fri, 14 Mar 2008 17:07:13 +0000

Po tezkem vstavani (porad nejsme vyspani a Ewu se spuntama v usich, ktere si vzala na doporuceni z lonely planet, nejde vzbudit) se vydavame na autobusak. Hned pred hotelem se nas chopi tuktukar, celkem sympaticky mlady kluk jmenem Shakir. Odvezl nas na autobusove nadrazi, kde zjistujeme, ze cena neklimatizovaneho “Deluxe” busu z Jaipuru do Delhi je 280,- Rs. Pada tedy rozhodnuti, ze dneska se mrknem po Jaipuru a dalsi den pojedem do Delhi. Shakir nam chce za kazdou cenu ukazat mesto - nejdriv jsme trochu skepticti, ale kdyz nam pomuze pri shaneni levnejsiho hotelu, davame si rict.
Pri baleni zjistujeme, ze se porouchala SD karta ve fotaku, tak nas Shakir nejdriv veze pro novou a pak uz jedeme na pohrebiste maharadzu. Shakir se ukazuje byt vybornym pruvodcem s dobrou znalosti mistni historie a adekvatni anglictinou (mame na nej vizitku, tak sem potom hodim kontakt - opravdu se vyplati si s nim “sjednat rande” - nesnazil se z nas vyrazit co nejvyssi cenu, za celodenni sluzby jsme zaplatili 300Rs a navic jsme usetrili za pruvodce po pamatkach). Nad pohrebistem se tycily obranne zdi a na kopci stala svatyne bohyne Ganeshi s obrovskym hakovym krizem na predni stene. Pokracujeme pres Jal Mahal (Water Palace), ktery maharadzove rodine slouzil za utociste v neklidnych dobach, protoze byl dostupny pouze vodni cestou. Pak jedeme pro zmenu do tovarny na zpracovani a barveni textilu - na zacatku nam ukazi proces barveni prirodnimi barvivy a pote nas vemou do pokoje, kde pred nas na hromadu hazou desitky ruznych satek, ubrusu, povleceni atd.. Ewa neodola koupi maleho ubrusu. Nasleduje podobna prohlidka sperkarny; tadu uz Ewa nastesti odolava pokuseni
Cestou do hotelu nam Shakir ukazuje jeste centrum mesta (Pink City, podle ruzovych obrannych sten, ktere ho lemuji) a nekolik staveb v okoli: City Palace a vez, kde se kdysi veseli lidi - dostatecne vysoko, aby byli videt z sireho okoli. Na zaver se zastvujeme v alcohol shopu, kde kupujem par Kingfisher piv (za premrstenou cenu 75Rs za 0.65l lahev - priste budem smlouvat). V hotelovem pokoji si pak delame “cesky vecer” - u piva a syrovych tycinek, ktere jeste zbyly z domova, hrajeme karty

Den 4: Prilet do Jaipuru

sigfried — Fri, 14 Mar 2008 10:00:25 +0000

Indie nas privitala nikoliv podanim ruky, ale nakopnutim Po vyrizeni formalit na letisti vychazime pred halu a vrha se na nas dav asi padesati neodbutnych tuktukaru (ricicu moto-riks) a melych decek, snazicich se nam prodat hindske noviny. Neumime je setrast, nakonec nachazime utociste opodal stojicich nemcu, kteri nam davaji nekolik rad, napriklad kde koupit predplaceny listek na taxi a nenechat se tak oskubat nenechavymi tuktukari.
Ve 4 rano mistniho casu tedy odjizdime hledat hotel. Vsechny levne pozice z lonely planet pruvodce jsou ale plne a taxikar po chvilce zacina stavkovat, ze pry uz svuj ukol splnil.. Bereme tedy nejblizsi hotel. Dvouluzkovy pokoj je sice za 600Rs (280Kc), ale aspon ma tekouci teplou vodu, funkcni zasuvky a vetrak.
Po sprse se Ewa odebira do postele a ja na obchuzku poblizkych hotelu, s cilem najit neco levnejsiho. To se ale nakonec nepodari, a tak si pouze uzivam kouzlo zdejsich ulic a provozu. Zpet se vracim asi v 9 a po dvou neprespanych nocich konecne usinam..
Budime se az odpoledne a po “snidani” si povidame s nasim americkym sousede. Davanam nekolik rad ohledne cestovani, pak se ale rozhovor presouva k tematu americkych prezidentskych voleb
Jdeme se projit do mesta, pro zdejsi SIMku (SMS do zahranici odesilat nejdou, i pres to, ze v ceniku je maji - pry je to beznym jevem) a na vlakove nadrazi, kde zjistujeme, jak slozity muze byt nakup listku. Vzdavame se s tim, ze zitra zkusime autobus.
Na veceri jdeme do protejsiho hotelu (Pearl Palace z lonely planet - nevim, jak je na tom s cenami pokoju pote, co se dostal do pruvodce, ale stresni restaurace rozhodne stoji za to; zejmena po setmeni).

Den 3: Sharjah

sigfried — Wed, 12 Mar 2008 19:38:14 +0000

Brzy rano na Istanbulskem letisti potkavame dva Cechy (Lukase a Terezu), kteri take smeruji do Indie (ale do Bombaje). Ve fronte k check-inu vzajemne degustujeme nase dezinfekce (nas fernet a jejich borovicku) V letadle nam jsou ovsem sousedy nezvykle hlucna skupina muslimsu, kazdy ve sve originalni cepicce
Do Sharjahu priletame po bezesne noci a vycerpani vyrizujeme kratkodobou vizu UAE. Velice slozita formalita zahrnuje nekolik front a formularu, dokonce i ocni sken (jak jinak by totiz identifikovali zcela zahalene arabske zeny).. Loucime se s Lukasem a Terezou a vydavame se taxikem do centra. Prekvapive nas stoji asi trikrat vic, nez jsme byli informovani a navic nas taxikarka zavezla k obchodnimu domu City Center (ktery vsak s centrem mesta nemel nic spolecneho). Prochazime se parkem u brehu laguny a sledujeme reakce kolemjdoucich na Ewin evropsky odev I presto, ze je Sharjah nejortodoxnejsim z emiratu, jsme se vsak zadneho pohorseni nedockali. Jen jednou nasim smerem provokativne piskala skupina mladiku..
Navsteva blizke mesity poskytuje predevsim moznost oplachnuti nohou Pote se odvazime i vstoupit dovnitr. V tom teple nam docela brzo dochazeji sily a tak polehavame podel brehu pod palmami a postupne se presouvame do centra. Sharjah je ale jedno velke staveniste, takze se krome spoustu mesit (kterym jsme jeste neprivykli) kochame rozmachlymi architektonickymi dily, ktere vyrustaji doslova na pousti.
I presto, ze jsou Emiraty velice vyspelou zemi, nejsou vubec drahe. Pro priklad obed ve fast foodu pro dva prisel na cca 80,- Kc, hodina v internetove kavarne na 30,- Kc a dve kavy staly necelych 20 korun.
K veceru se taxikem vracime na letiste, ktere nyni praska ve svech. Opet se setkavame s nasimi muslimskymi prateli, kterym prekvapive zase pridelili sousedni sedadla Letadlo AirArabia opet odleta s pulhodinovym zpozdenim…