Stopařův průvodce Korsikou V.

Ráno bylo v pohodě, bez bolesti hlavy a s pořádným kafem. Jak hostinský slíbil, odvezl mě na hlavní silnici do Porta. Chtěl jsem sice na loď, ale po krátké prohlídce přístavu jsem zjistil, že výletní lodě do národních parků vyplouvají až v červenci. V půl desáté ráno jsem tedy na křižovatce a zkouším zase stopovat. Moc to nejde a do Porta je to asi 50 km. Sluníčko zase pálí, ale poučen z předchozích dní, se mažu, jak o závod. Když jsem se včera viděl v zrcadle, tak to se mnou málem praštilo. Vypadám, jak vařenej rak.

Zázrak v podobě starších manželů způsobil, že jsem se na jednoho stopa dostal kolem druhé odpoledne přímo k supermarketu v Portu. Nádhera. Radost mi ale kazí fakt, že jsem v autě asi vytratil brýle, z čehož radost opravdu nemám, protože jsem dost slepejš. Mířím dolů z kopce, kde je takové náměstíčko, kolem parádní temně rudé skály parku Scandola a nad Portem tyčící se stará Janovská věž, na kterou ale nelezu, protože to by byla sebevražda. Mířím tedy na pláž a ne ledajakou. Je nádherná, oblázková a poloprázdná. Moře je rozbouřené a s dvoumetrovými vlnami. Je tady takový starý strom nebo spíš pahýl, a tak si dělám pohodlí a koukám na moře. Je to síla a už dlouho jsem neviděl takové vlny. Nikdo se nekoupe, myslím, že by to bylo dost o život, a tak jsem si cvrnknul trochu Ferneta a pěkně jsem si zdřímnul. Tím pádem jsem si řádně připálil nožky, já blbec. K večeru to vypadá na super západ slunce a u takový atrakce nemůžu chybět. Z pláže jdu kolem hospody, odkud slyším češtinu. Krajané, kteří jsou tady na dovolený, jsou v pohodě, dostávám chlazený Heineken a spoustu užitečných informací na návštěvu pěkných míst. Západ slunce opravdu nezklamal a já sedím na terásce a popíjím kávu a dobré vínko. Začíná trochu přituhovat, ale jenom u mě, protože jsem se fakt přismahnul. Řeším to mikinou a mířím zpět na pláž, kde snad v pohodě přečkám dnešní noc. Od moře fouká, což je paráda a to sluníčko mě fakt zmohlo. Našel jsem perfektní místo a jen tak ve spacáku čekám na noc, která bude jistě plná hvězd, což mi připomíná, že budu zase dělat nějaké noční záběry. Hodně se mi osvědčil polštářek pod prdýlku, za což je pochválen před nastoupenou bojovou jednotkou. Noc je studená a vzhledem k mým spáleninám i neklidná. Moc jsem se nevyspal.

Ráno, jako každé jiné. Sluníčko ukazuje svou sílu už kolem osmé, a tak se budu dnešní den pohybovat spíše ve stínu. Z pláže jsem vyrazil na výpadovku do vísky Piana nahoře na kopci. Podle průvodce je to prý nejkrásnější vesnice celé Francie. Po cestě míjím perfektně vybavený kemp a na místní poměry docela levný, musím si ho zapamatovat pro příště. Na výpadovce potkávám chlapíka se sekačkou na trávu, který mi dělá radost v podobě odvozu do kopce do Piany. Projíždíme parkem Calanche, který je překrásný. V Pianě si dávám ranní kávu a od místních zjišťuji to nej z okolí. K mé radosti potkávám autobusovou výpravu Čechů, jsou na okruhovém poznávacím zájezdu, což mi trochu připadá, jako vyhazování peněz, no, znáte to, teď jedem tam a tam, průvodce odříká naučený kecy a na prohlídku máte půl hodiny.

Já se místo toho vracím pěšky po silničce, táhnoucí se mezi skalními masivy. Silnička má na šířku asi čtyři metry a od dvěstěmetrového srázu vás dělí pouze tak půlmetrový obrubníček, zdá se mi místy dost poškozený, tak to je od aut, které se místo jízdy trochu proletěly. Blížím se k nádhernému vyhlídkovému místu, kde jsem opravdu okouzlen přírodní scenérií. Představte si ostré skalní masívy v červené barvě, ta barva se mění podle světla a odpoledne, jak zjišťuji na pohledech, je červená až do karmínově rudé, to v kombinaci se zeleným porostem a dnešní skvělou viditelností, připravuje ideální prostředí pro fotografii. Vyřádil jsem se dosyta a v tom rozpoložení jsem si spletl cestu, což si uvědomuju skoro u Porta. Nic naplat, znova jdu na stopa a za chvíli jsem zase v Pianě, kde jsem se odměnil jedním chlazeným Heinekenem při polední siestě. Našel jsem si skvělé místo na stopa, jsem ve stínu a tak jen sedím a říkám si, že kdybych se odpoledne dostal do Cargese k moři, bylo by to fajn a dnešní poměrně náročnou tůru v kopcích bych skončil odpoledním válením na pláži.

Milý deníčku, víš, co je pravé peklo? Pravé peklo je, když si cestovatel stopne náklaďák s řidičem, který pospíchá. Tak to byla jízda, pořád z kopce a fofr. Byl jsem v sedadle ten nejmenší ze všech a opravdu jsem se modlil, abych tu jízdu přežil, což se nakonec povedlo. Za půl hodiny jsem v Cargese u supermarketu a i když se mi klepou kolena, jdu se podívat, copak tady mají dobrého na zub. Mimo oliv a baket, jsem narazil na AOC Bordeaux 2001, temně rudé silné víno, kterým se obšťastňuji. Na pláži si potom vychutnávám dnešní úspěšný den a skvělé vínko. Nejen, že jsem dosáhl svého dnešního cíle, ale opustil jsem také tu část Korsiky, které se říká „divoká“. Já bych ještě dodal „nádherně drsná“.