Stopařův průvodce Korsikou XI.
Ráno mně vzbudil korsickej kohout, řval už snad od pěti, prostě peklo. Naštěstí na pumpě bylo už otevříno a přivezli fantastické baketky, s mými zásobami oliv a sýra, to byla luxusní snídaně. Teď už nějak moc šetřit nemusím, protože jeden den na cestu do Bastie, a hurá trajektem do Livorna. Začal jsem stopovat a zastavil mi takovej vykuchanej Fiat, jenom s předníma sedačkama, kde byli prima lidi, chlápek s ženskou a že jedou do Bastie, ale musí si ještě něco zařídit a jestli počkám, tak půl hodinky, tak mě do Bastie hoděj. Luxus. Zašel jsem na pumpu do storu a koupil si ledový pivko a udesl jsem do stínu silnice, poměrně dobře naladěn.
A fakt, než jsem dopil pivko, tak u mě stáli. Hodil jsem se s báglem do kufru a udělal si pohodlí. Pán s paní jsou velmi příjemní kontinentální Francouzi. Luc a tuším Mirelle, ale ta výslovnost je fakt někdy příšerná. Jsou, jestli jsem to dobře pochopil odněkud z Lyonu a na Korsice jsou na tour s cirkusem. Dáváme v autě pivko a příjemně žvatláme o Korsice, kde jsem všude byl, co jsem viděl, a tak. Asi po necelé hodince cesty, jsem opravdu u cirkusového stanu a tady opravdu zalituju mých zničených nohou, protože jsem byl pozván ke stolu na pápko a jen tak mezi řečí dostávám nabídku, abych s nima ještě dva týdny zůstal a pomáhal se stanem a tak a ještě bych si vydělal nějaký drobáky. To mně fakt lákalo, mám ale opravdu obavu, aby se mi nohy nějak víc nepokazily, ale přesto jsem jim poskytnul nějaké informace, protože na Korsice jsou poprvé. Trávíme tak příjemný den u mapy, pivka a družného rozhovoru. Fakt se mi o nich nechce, byl by to opravdu super zážitek a určitě by byly i super fotky. Prostě si představte malinkej cirkus z filmu „Křidýlko nebo stehýnko“ s Funésem a jste doma. Taková pohoda, to se jen tak nevidí. Velmi nerad se loučím, ale protože musím dorazit na trajekt a zjistit, jak mi to plave, tak to prostě jinak nejde. Za ten den strávený s cirkusáky jsem opravdu vděčný, protože jsem se nemusel někde šourat ve vedru a hlavně jsem poznal naprosto suprovní lidičky. Asi za deset minut jsem u maríny a zjišťuju, že musím do kanceláře objednat lístek, tak jsem se tam vypravil a ejhle, trajekt mi sice jeden noční jede, ale zvolil jsem radši ranní, pro sichr a taky bych měl v Livornu zbytečně moc času a trávit ho ve městě se mi nechce, Mám tedy před sebou ještě krásný večer a krásnou noc na Korsice.
Hned za marínou jsem našel príma plážičku, musím si to místo zapamatovat, až sem pojedu příště. Koupu se a relaxuju, tedy, především chodidla relaxují a masáž slanou vodou v ještě otevřených ranách, tak to chce celýho chlapa. Už zase bulim. Těší mě ovšem myšlenka, že v maríně je taková příjemná hospůdka, kam se chystám na závěrečnou večeři a závěrečné pitíčko. A to jsem ještě netušil, co mě čeká. No nic, vyrážím kolem osmé do hospůdky, protože mám vskutku hlad a dávám si dary moře s lehkým bílým vínem, jako druhý chod mám takovou masovou směs, docela ostrou a k tomu čerstvé pečivo, prostě labůžo a musím říct, že si to fakt zasloužím. Tak jsem si to necelé dvě hodinky užíval a pomalu jdu na moje místečko na pláži a jako na potvoru je tam partička mladých Dánů, kteří začali lehce kalit, tak jsem se odšoupnul kousek dál, abych nerušil. Trochu jsem zalitoval, že mám k pití už jenom minerálku, ale co naplat. Za chvilku ke mně přišla holka, co pro tu partičku vařila večeři a s tak trochu provinilým výrazem ve tváři se ptala, jestli jsem po večeři, protože to nějak přehnala s fazolema a párkama. Chudák holka vařila, jako pro regiment a teď jí toho kupa zbyla, co s tím? Hm, proč ne? Tak jsem zasednul k Dánům a tak si tak papkáme, dostal jsem i pivko a v tom ten jeden kluk povídá: „Kdyby tak byla nějaká travka….“, no a v tom jsem si vzpomněl na palice od Jeana-Paula, já blbec bych je vezl v báglu a úplně jsem na to zapomněl, to by byl děsnej průser, protože při mý klice, by určitě probíhala nějaká drogová razie a v Itálii to není sranda, tam je to 8 let natvrdo a tak dlouho se italštině věnovat nehodlám. Tak jsem se sebral a přinesl jsem mu ty paličky, ať si to chlapec užije. Koukali na to dost vyjeveně a ještě, když jsem jim řekl, že to mají za večeři, tak to už vůbec nechápali. No a mejdan byl na světě. Bylo to hodně veselý a skončilo to po třetí hodině ranní hambatým koupáním v moři. Ráno jsem se šel rozloučit a od Dánů jsem návdavkem dostal sváču na cestu, celý balení párečků, plechovku oliv a malý chlebík. No prostě nádhera. Za necelou hodinku už trajekt odráží od břehu Korsiky, kterou jsem si neskutečně zamiloval a kam se určitě vrátím, mám tam v horách ještě nějakou „práci“.
Závěrečná kapitola a něco o Korsičanech.
Na ostrově jsem byl nakonec necelý měsíc a objel jsem ho dokola i s částečným vnitrozemím. Viděl jsem toho hodně, a to, co jsem neviděl, tak naplánuju na příště. Nemá cenu se rozplývat nad všemožnými krásami, protože to se musí vidět a ani fotky nejsou úplně prokazatelné, ta atmosféra je opravdu úplně o něčem jiném.
Nicméně, celá cesta i s trajektama, jídlem, pitím a závěrečným hýřením v restauraci u maríny, vyšla na cca 400 Euro, což mi nepřipadá mnoho. Dá se to určitě pořídit i levněji, pokud se smíříte s méně kvalitním jídlem a točenou vodou místo vína. Já jsem totiž fajnšmekr a všechno prostě musím ochutnat, takže na cenu moc nekoukám, ale po ochutnávkách žeru 3 dny sušený chrousty.
Vyplatilo se mi naučit se pár slov a frází ve francouzštině, podle mého je to i slušnost a místní, kteří sice mluví dialektem, to ocení. Jsou to velmi příjemní a společenští lidé a ve štychu vás nenechaj, ačkoli na blbce můžete narazit. Mně se to nestalo.
Co byste určitě měli na Korsice vidět a také ochutnat podle Pumpy:
Corte – překrásné město ve vnitrozemí s nádhernou citadelou, ale hlavně, je to starting point k horským krasavcům. Když pojedete nahoru údolím Restonica, dojedete k salaším Grotelle. Zaujme Pic Lombarduccio, kolem meandruje horská říčka a necelou hodinku pěšky, je horské jezero Melo a o kousek dál, sice už náročnější stezkou, jezero Capitello. Hned vedle údolí Restonica, je velmi zajímavé údolí řeky Tavignano. Obě údolí jsou překrásná.
Porto – přístav s janovskou věží, ale opět starting point na super výlety. Dáte se do kopce, směrem na vesnici Piana, která byla několikráte za sebou vyhlášena nejkrásnější vesnicí Francie. Po cestě narazíte na vstup do bizarního skalního bludiště E Calanche, nádherné místo, kde je celý den co dělat, kolem se tyčí nádherné červené skály, porostlé koberci macchie. V kteroukoliv denní s podvečerní dobu je to jedinečný zážitek. Když dorazíte do Piany, nevynechejte trek k majáku, pohled na ten padák do moře je super, někomu se může udělat blivno, tak pytlíček s sebou. Dole v Portu jezdí výletní lodě do parku Scandola, prostě šutry v moři, ale nádherný. Z Porta lze i vyrazit do nedaleké soutěsky Spelunca. Jinak v Portu je vynikající koupání v moři, oblázková pláž.
Ajaccio – hlavní město Korsiky, všude na vás kouká nějakej Napoleon, velkoměsto, nádherné a vyhlášené pláže, ovšem odtud je to kousek do La Paratta a odtud lze udělat trip lodí na Krvavé ostrovy, což jsou asi 80 m vysoké ostrůvky, pozor na piráty, kteří kdysi ostrovy okupovali a schovávali tam poklady.
Bonifaccio – no, tak tohle je totální nářez s citadelou na vyhlášených křídových útesech, doporučuji prohlídku ráno, dokud tam neproudí davy turistů. Tohle se prostě musí vidět, je málo míst v Evropě s takovým expresivním zážitkem. Od citadely po schodech nahoru, směrem na kopec zarostlý macchií a asi po 20 minutkách jste u takové bílé stavby, tam si udělejte piknik a kochejte se. Je to nádherný i večer, když jsou skály u citadely nasvícený. Večer Ale vezměte baterku, jinak to bude v tý macchii dost hustý.
Pláže Pallombaggio – já prostě miluju tropy a tohle je korsický Karibik, tyrkysové moře, nádherné koupání, pohoda, podle mého je to jedna z nejkrásnějších pláží Korsiky.
Col de Bavella – z horské vesnice Zonza s nádherným gotickým kostelíkem do kopce až na sedlo, kolem se otevírá výhled na skalní věže De Bavella, jsou tady nádherný černý borovice, všelijak pokroucený, ale na skalách na sebe řvou horolezci, což je dost slyšet, ale odtud zase dolů z kopce je fantastické koupání v Cascade de Anglois s možností zakoupení prohlídky kaskád přímo vodou. Dostanete neoprén a hurá proti proudu. Pro našince poměrně drahé – 40 Euro za osobu. Ovšem je to nářez.
Papání a bumbání:
Pivo Pietra – kaštanové místní pivo, poněkud tmavší, sladší a hustší konzistence, něco jako u nás řezaný nebo černý pivko, ovšem chuť je vynikající. Velké mě stálo i 5 Eur, ale když jsem do sebe dal čtvrtý, dostal jsem od udiveného hostinského velmi výraznou slevu, protože se divili, proč ještě nejsem pod stolem. Netušili, že přijela první liga. Ale bacha, druhý den jsem se nemohl srovnat do roviny.
Pastis d´Ammi – korsický pastis je fantastický a opravdu mnohem chutnější, než kontinentální, pije se s ledem, vychlazený a ředí se vodou. Místní u toho vydrží hodně dlouho a maj natrénováno, takže bacha. Cena cca 1,50 Euro za velkýho panáka s ledem a nezbytnou karafou ledové vody. Spočítal jsem si, že to vyjde levněji, než kupovat ledovou vodu, takže jsem na tom po odpolednech dost ulítával. Hodně jsem Korsičany sral, že jsem s nima vydržel večerní tempo. Měli jsme z toho srandu všichni. Po třetím Pastisu jsem nějak mluvil korsickým dialektem a používal místní výrazy.
Víno – tak u tohodle fakt nevim, jde asi o chuť každého soudruha, já jsem si kupoval v supermarketu jenom třídu AOC, což je nejkvalitnější, nicméně všude se víno dá koupit a na trzích i ochutnat, ať nekupujete králíka v baťohu. Na Korsice je hodně vinic, které produkují kvalitní vínka, chce to ochutnávat. Dají se i koupit pětilitrové demižonky za velmi příjemnou cenu cca 7 Euro s příjemným a velmi chutným stolním vínem. Nepohoršujte se, když přijdete do restaurace a tam pijou vinný střik i dost malé děti, protože i pro prcky to je osvěžující a lepší než ty chemický sračky typu Cola a podobně.
Olive verde – zelené olivy giganty, někomu to nechutná, já jsem na nich závislák. Oni je velmi rafinovaným způsobem nakládaj v mnoha úpravách, dali mi ochutnat i v supermarketu, na trhu to je běžné. Mně chutnaly olivy naložené v bylinkách a s česnekem. Cca 3,50 Eur za 100 gramů. Přibližně.
Sýry brocolli – neskutečné množství chutí a vůní a smradů, ovšem vždy velmi chutné a ačkoliv je někdy cena poněkud vyšší, stojí to za to. Tady se fajnšmekr nemůže splést.
Escaloppe – mořské mušle, jedl jsem je s melounem a s jednou dámou a bylo to fantastický, ovšem jedna porce stojí cca 20 Euro, k tomu bílé, pokud vyhledáváte večeři se silným afrodisiakem ( na mně to nějak nefungovalo), tak to je právě pro vás. No ono stojí za to ochutnat i jiné mořské potvůrky, ale hlavně ryby, jsou čerstvé, chutné, perfektně upravené a nejsou jako bláto, což se běžně stává v českých restauracích.
Specialitky masové – zejména specialitky z divočáka, různé druhy nakládaných a poté na macchii uzených nebo vzduchem sušených dobrůtek od klobásek, až po šunku. Kulinářský zázrak.
Tak a to by bylo asi všechno, tedy myslím všechno podstatné. A co teď? Teď vyrážím na Sardinii a vy můžete očekávat druhý díl s názvem Stopařův průvodce Sardinií. Příští týden ovšem očekávejte pár fotografií, bez toho by průvodce nebyl kompletní.
Michal Novotný – Pumpa65
