Stopařův průvodce Korsikou I.

Přípravy na cestu a cesta.

Po studiu dostupných materiálů, jsem jako cestovní měsíc vybral červen, už kvůli tomu, že na Korsice ještě nezačala turistická sezóna a teploty jsou již příjemné. Alespoň doufám, že průvodce, ze kterého jsem vycházel, nelže. Pro sichr jsem ale při přípravě volil středně teplé vybavení, protože se budu pohybovat i ve vyšších polohách. I když šetřím téměř na všem, dokonce i na oblečení, krosna váží necelých 30 kg. Ach jo. To bude masakr, protože, když jsem se tréninkově prošel po obýváku, myslel jsem, že mi to utrhne záda.

Cestu do města Bastia, které je mým zahajovacím místem putování, volím, jak jinak, co možná nejlevnější. Zakupuji tedy jízdenku na vlak, spolu s ročním pasem a po mírných potížích s rezervací, nasedám v Ústí nad Labem na přímý vlak do Vídně. Tam musím čekat 6 hodin na noční rychlík do Firenze, a po příjemně prospané cestě, rušené občas italským průvodčím, který nedovedl pochopit, že bych docela rád spal, jsem se ráno probudil asi půl hodinky od Firenze. Tam jsem měl hned spoj do Livorna, kam jsem kolem deváté ráno dorazil. Italové jsou prostě Italové a všechno je maňana, ale jeden řidič mi konečně poradil cestu k přístavu, kde se nedá přehlédnout obrovský trajekt společnosti Mobby Line , který mě za lidovou cenu 25,- Eur po čtyřech hodinách plavby vyklopí v Bastii na Korsice. Zabírám místo na horní palubě, jsou tady lehátka a já jsem po 20 hodinách jízdy dost unavenej. Ztuhnul jsem téměř okamžitě. Po čtyřech hodinách klidné plavby se konečně mohu procházet po korsické pevnině. Je kolem půl třetí odpoledne.

Z Ústí nad Labem až do Bastie mi tedy cesta i s přestávkou ve Vídni, trvala necelých 24 hodin. Od teď se musím spoléhat už jenom na mapu a sám na sebe.