Za poslednich par dni jsem se preci jenom dostal do lepsi kondice a zacina me to velice bavit. Z Jodhpuru jsem se presunul do jedne male vesnice i Osyianu, pak jsem byl pozvan do jedne rodiny a nakonec jsem zakotvil v Jaisalmeru. Trochu jsem smlouval a tudiz jsem si mohl dovolit i “Desert safari”.

Docela dost jsem fotil a fotky jsou ke shlednuti na adrese: http://www.flickr.com/photos/86815362@N00
Tyto stranky jsou sice fajn, ale potrebuji svuj blog provazat s Flickrem. Proto se stehuju na vlastni adresu: http://www.michalcik.info

Omlouvam se tvurcum tohoto serveru. Chce to jeste trochu zapracovat. Upravovat fotky v kavarne a pripojovat je k clanku mi moc nevyhovuje. Proto volim jiny postup. Mejte se a nashledanou u me.

P.S.: Jo, a kdyby vas to zajimalo, vlasy jsou pryc.

Ted jsem v Jaipuru a utracim penize za internet, abych se mohl s Vami podelit o me “zazitky”. Hotel jsem nasel brzo. Dormitory s peti postelema za 100 INR. To jest asi 50 korun. Jsem v pokoji sam, maji tu dokonce evropsky zachod. Ten je na chodbe, aby nedoslo k nedorozumeni. Vlasy porad jeste mam, ale uz jsem hladce oholen. A tim nemyslim penezenku, i kdyz o to se tady taky spousta lidi pokousi.

Mam za sebou prvni den zvykani si na Indy a jejich zemi. Uz to docela jde a pomalu me opousti myslenka:”Co to sakra delam?”

Budu tady jeste zitra. Dal to vidim na Jodhpur, Jaisalmer, Bikaner, Amritsar, Dharamsala, atd. Mozna Nepal. Pak dal na vychod a zpet krizem pres stredni Indii nekam pod Bombay. Zase krizem na jihovychod, smer Madras. A nakonec na jiho zapad, do Keraly. Uvidime, co z toho se povede. Mam cas. Odletim nekdy v lednu ci unoru.

Nejake fotky snad budu mit brzo, ale ted jeste nevim, jak a kam je uploadovat. Dam vedet. Snad uz priste.

11.00 hod.: probouzim se v tureckem motorestu u hranic. Do Istanbulu zbyva 250 km.

14.00: Rozhoduju se, ze pojedu do Edirne a odtud do Istanbulu. Vzapeti se objevi chlapek, ktery jede do Istanbulu, ale az v pul ctvrte. Je to OK, tro odletu zbyva jeste dost casu. Dvanact hodin. Cekam.

15:00: Po konzultaci s ridicem se opet rozhoduju pro autobus. Istanbul je velike mesto a pry by byl problem, dostat se na druhou stranu vcas. Zvedam kotvy, ale u stolu sedi chlapek, ktery jede. Hned. A jede i kolem noveho letiste. Posilnen Jackem Danielsem me odvazi spravnym smerem.

16.30: Vse vypada docela dobre. 250 km se zmensilo na 150, ale nic neni jiste. Jeli jsme moc dlouho na rezervu a precerpavani nafty mezi nadrzema je ponekud nefunkcni. Nasleduje asi sto vet “Problem yok. [No problem]” a me patnactiminutove se modleni ke vsem jmenum Bozim. Turek zvedne kabinu a rucne tam neco pumpuje. Ano, motor nakonec naskoci

19:00: Asi 40 km pred mestem vyrizujeme papiry. Drobny problem: V Istanbulu nesmi jezdit kamiony mezi 16 a 22 hod. Odpocivadlo, kde chceme preckat je bez proudu. Takze hura na dalnici.

20:00: Drobna zacpa. Opet se modlim. Uspesne. Pouhy kilometr.

20:30: Konec s modlenim. Policajti odstavuji vsechny kamiony a musime tady tvrdnout az do desiti! Ridici jsou ponekud neklidni a dojde i na slzny plyn. Samopal, ktery drzi jeden organ zatim neni potreba pouzit.

21:45: Turecti policajti nejsou az takove svine, jak jim zakon kaze byt Muj ridic vyfasuje papiry a spolu s ostatnimi se ucastnime zavodu TRUCK GP ISTANBUL. Vedeme si dobre a drzime se na prvnich mistech.

22:45: Konecna. Na letiste uz snad dojdu i pesky. Je to pet kilometru. Trosku se zklidnim a nakonec beru taxi a par minut pred jedenactou se ocitam v letistni hale. Snad uz nic nezabrani memu odletu. Prijel jsem krasnych 25 minut pred zacatkem nalodovani na nas let. Tomu se rika “timing”. Ale ty nervy nikomu nepreju.

02:20: Allahu akbar!, ozyva se z reproduktoru. Narozdil od americkych letu, toto je prvni hlaseni v letadle spolecnosti AirArabia. Ne posledni. Good bye, Europe!

Ve dve v noci v Bekescsabe pochoduji za mesto a uzivam si prvni noc pod sirakem. Zde musim podekovat za ispiraci Jezovi. Diky nemu jsem si nakonec koupil samonafukovaci karimatku. Zeme je studena a ja uz nejsem tak otuzily jako kdysi.

Rano mam uz lepsi naladu a snad si opet zvyknu. Budu muset. Jinak pojedu domu a usadim se a tak. Znate to ;-)  Stopik dnes jde a mam i stesti na lidi. Abych to zkratil: Vecer jsem na benzince pred Bukuresti. Bohuzel to ma tu nevyhodu, ze zadny kamion nejede do Bulharska. Tak tedy travim celou noc v tureckem motorestu.

Rano mi hlidaci parkoviste shaneji odvoz do Turecka, ale nikdo me nechce. Na vlastni pest se mi dari dostat se na hranice do Giurgiu. A poprve v zivote me rumusky celnik pousti pesky na most pres Dunaj. Vzdy s tim byly problemy. Ted to najednou jde! Ale je pravda, ze se i bulharsky celnik divi. Nicmene jsem v Ruse.

Stopik nejak nejde a tak opet pojedu vlakem. Jeste par hodin bloudim mestem, ale nakonec se dostanu na nadrazi a kupuju listek do Svilengradu, kousek od Turecka. Ve dve v noci za mestem stavim stan, protoze bude mozna prset. Koukam do Recka a i Turecko je uz blizko.

Dalsi den je jednim z horsich. Pochoduju pres Svilengrad na hlavni silnici do Kap.Andrejevo, ale stejne stop nejde. Je sobota a skoro nic nejezdi. Jeden pan me popoveze asi 10 km, ale zbytek musim pesky.

Stopovani za “carou” je taky nanic, ale aspon jsem uz v Turecku. Sefik jedne restaurace me hodi o par kilometru dal, ale tady je moje konecna. Nakonec v tomto motorestu prespim a budu rad, kdyz stihnu letadlo, ktere leti zitra v noci.

Detaily posledniho dne v Evrope si necham na dalsi clanek, protoze to je dosti adrenalinova zalezitost. Docela to pripomina me trable s odjezdem z Ciny. Ale tentokrat jsem to letadlo stihnul. Jen tak tak ….

Se stopem v Cechach se mi nezadarilo, protoze jsem dlouho balil a do Prahz jsem se dostal az vecer. Odjezd z Prahy byl kvuli louceni taky dosti pomaly. Takze jsem se do Banske Bystrice dostal az rano a to autobusem. Kdo nevi, do BB jsem musel kvuli rodine, ktera se se mnou taky chtela rozloucit.

Vikend jsem proodpocival u babicky a taty. Letel jsem mel v pondeli v noci a ze Slovenska jsem si naplanoval odjezd na stredu. Tata mi nabidl odvoz ay na hranice. Takze opravdove cestovani zacne az tam, v Madarsku. Pokusim se dostat pres Budapest a Bukurest do Istanbulu. Snad budou stacit tri az ctyri dny.