Marocký deníček 2007: Jak Terka vařila v marocké rodině kuskus
(6. den, 14.1.2007, neděle) Něco málo o tom, že neplánovaná překvapení na cestách jsou často ta nejlepší. Když vám nejede autobus tak, jak jste očekávali, může to přinést zážitky, na které pak vzpomínáte jako na to nejlepší co jste zažili. A tak se stalo i nám. Terka si díky tomu mohla užít vaření kuskusu v marocké rodině a oba jsme mohli poznat, jak se opravdu v Maroku žije. (Video uvnitř článku)
Rano v Mideltu bylo opet chladne ale nam se po delsi dobe spalo velmi dobre, zabalili jsme si batohy a dorazili na domluveny sraz.
Batohy jsme si odnesli k Radouanovi domu, kde jsme opet popili caj a vyrazili na autobusove nadazi. Na autobusovem nadrazi nas cekala nemila zprava. Spoje do Meknes jsou na cely den vyprodany. Vydali jsme se tedy v doprovodu radouana na prohlidku mesta za denniho svetla. Seznamili jsme se s jeho dalsim bratrem Ismailem, navstivili velke nedelni trhy a pomalu se vratili k radouanovi domu, kde se zacal pripravovat kuskus k obedu a Terka slibila pomoct mame s varenim.
Zatimco neznejsi polovicka spolecne s terkou varily kuskus ja si povidal s radouanem a jeho bratry a cas prijemne utikal.
Kuskus se pripravuje pomerne dlouhou a tak po temer dvou hodinach doslo na samotny obed. Na jednom jedinem velikem taliri byla hromada vareneho kuskusu zalita kurecim vyvarem s varenou zeleninou a kusem kurete na vrcholu. Vsichni se sesli u stolu a z jednoho talire jsme vsichni jedli do chvile, nez jsme byli plni. Obed chutnal vyborne.
Po jidle jsme sli znovu do mesta, prosli jeho okoli, zajeli s radouanem kousek za mesto podivat se na byvale doly kde se dolovaly nerostne suroviny. Cela krajina za mestem tak vypada jak na marsu. cervene zbarveni zeme, ktere je pro maroko tak typicke, tento dojem jen umocnovalo. Jen skoda ze cesta taxikem nas do dolu prisla na 100 dh.
Zpatky ve meste a opet u radouana doma. Vecer se rychle blizil a my slibili abdulahovi, ze s nim pujdeme navstivit jejich sestru, ktera bydli kousek od nich.
Na navsteve u sestry jsem mohl vyuzit internetove pripojeni a po pul hodince uz jsme zase byli u radouana doma. Latifah pekla domaci marocky chleb a o chvili se cela rodina sesla u prvni vecere. Chlebove placky jsme si mazali dzemem nebo medem a popijeli kafe s mlekem. Na veceri s nami byla zase nejaka cast jejich rozvetvene rodiny se sedmiletym synem a o zabavu bylo postarano.
Kolem devate vecer jsme byli po veceri, vsichni jsme si povidali, hrali s malou Ouiam a cas krasne plynul. Pohostinost a pratelskost budou asi ty nejsilnejsi zazitky, ktere nam ve vzpomince na maroko zustanou.
I prestoze jsme se chteli znovu ubytovat v hotelu, nepripadalo to v uvahu a jako samozrejmost nam bylo nabidnuto prenocovani u aradouana doma.
Bratr Ismail mluvil pomerne dobre nemecky a tak si Terka jakozto nemcinarka mohla dobre popovidat. Pozdeji s Ismailem zasli do obchodu koupit jednu lahev marockeho vina a dve plechovky mistniho piva, ktere jsme po zbytek vecera popijeli (ikdyz tak, aby to moc nevidela maminka, ktera alkohol nerada vidi. Ikdyz samozrejme my jsme byli navsteva.
S uderem jedenacte hodiny prisel cas na druhou veceri. Jak nam bylo receno, v Maroku se ji 4x denne. Jako posledni jidlo dne byly varene testovinove nudlicky s kousky vareneho vejce, skorici a mouckovym cukrem s rozinkami. Opet velka hromada na jednom velikem taliri (tacu) ze ktereho vsichni spolecne ujidali.
Kdyz uz se blizila pulnoc, sli jsme konecne spat, abychom rano v sedm byli fit. V osm hodin nam totiz mel jet autobus do Meknes, ktery jsme chteli stihnout. Nabídku na prespani v marocké rodine jsme nemohli jako hoste odmitnout, ikdybychom chteli a tak jsme spali poprvé mimo hotýlek a bylo to to nejpohodlnejsi spani v celem Maroku…
A ještě pro zajímavost přidám video s kurzem angličtiny v podání 105 let staré babičky Fatme.