Prelet nizkonakladovkou z Madurai do Chennai
To ze jsem si pred tydnem koupil letenku z Madurai do Chennai jsem uz psal. Ted nastal cas let uskutecnit. Radeji jsem obetoval 1100Kc, nez abych stravil 16 hodin ve vlaku. Ano, jsem uz moc pohodlny, ale cestovani indickymi vlaky uz mam vazne hodne za sebou :] Takze – vitej Chennai.
Musim si zapamatovat, ze pro vnitrozemsky let v Indii vazne nemusim byt na letisti moc brzy. Letadlo spolecnosti Deccan [drive Kingfisher Air] mi odletalo v 8:20 z mini mini mini letiste v Madurai. Ja uz se tu objevil pred sestou hodinou, protoze v pet jsem musel opustit hotelovy pokoj [cas na odhlaseni z hotelu je tu praktickych 24 hodin. Pokud se tedy nastehujete v jednu rano, musite se odstehovat do jedne hodiny rano druheho dne]. Na letiste jsem dojel taxikem za 20 minut a letiste bylo jeste stale zavrene. V sest jsem byl ale vpusten a mohl spokojene cekat na odlet. Ten se prakticky nijak nelisi od nizkonakladovych letu v Evrope a tak uz kolem desate hodiny rano 12.1.2008 bylo na case pozdravit Chennai.
Chennai je spinave, rusne a velmi hlucne mesto, ktere ma par pamatek roztrousenych po celem meste. Nedivim se, ze pruvodce zminuje skutecnost, ze vetsina turistu odtud utika jak jen muze.
Z letiste je nejlevnejsi moznost dojit na vlakovou zastavkou schovanou asi 500 metru od letistni haly a takticky se vyhnout drahym taxikum. Pokud se vam zastavku podari najit, odveze vas primestska lokalka za 2Rs na zastavku Egmore, kde se da snadno ubytovat [ja za 290Rs].
Projit si okoli znamena projit jednim obrovskym slumem podel reky, kousek od nadrazi. Nic vic tu prakticky nenajdete a tak jsem naskocil na vlak a vyrazil na zastavku Chennai Beach. V Chennai je nejdelsi mestska plaz na svete. 3km pisku a morskych vln. Bohuzel, prectenim techto radku romantika konci. Plaze zaneradene odpadky, spinava voda plna splasku z prilehlych tovaren, do vody tu lezou jen mistni a to po kotniky aby si oplachli nohy. Pritom by to mohlo byt uzasne misto, ktere by se dalo turisticky krasne vyuzit. Ted je to jen misto plne stanecku s tretkama, pecenou kukurici, smazenymi rybami a strelbou ze vzduchovek na nafouknute balonky. Ale plaz jsem celou uspesne prosel, ikdyz nohy si vytrpely svoje.
Pryc odsud, rikam si stejne jako ostatni turiste, a tak druhy den povedou me kroky na autobus do mesta Mamallapuram, ktere je plne socharu, socharu a mozna jeste par socharu. Proste pryc na klidnejsi misto…
V Indii prakticky neexistuji odpadkove kose, veskere odpadky se vyhazuji na ulici, z okna vlaku, na nadrazi do kolejiste, ve vlaku pod nohy. Odpadkove kose tak najdete jen na nekterych pamatkach. A jak se rika: “Kdyz uz tak uz” tak i tady to plati dokonale. Vzdyt se podivejte jake hezke kose najdete v Kanniyakumari, ale take treba v Mamallapuram. A maji i jina zviratka :] Dalsi uz je jen fotografie letadla spolecnosti Deccan.
