Indie – Nepál 2003: Z Namche Bazar do Thengboche
(13. a 14. den; 02. – 03.2003, neděle + pondělí) Nedělní den v Namche byl ve znamení odpočinku. Tedy pro mě. Jirka se sám vydal na výlet do vesnice Khumbu. V dnešním zápise z deníčku tedy můžu popsat i pondělní trek do kláštera Thengboche, kde jsme také přespali.
>> PROHLÉDNĚTE SI SOUVISEJÍCÍ FOTOGALERII ZE 13. DNE <<
>> PROHLÉDNĚTE SI SOUVISEJÍCÍ FOTOGALERII ZE 14. DNE <<
(13. den neděle) Jirka ráno vstal po půl sedmé a sám vyrazil na výlet do vedlejší vesnice Khumbu. Ono se řekne vedlejší vesnice… Do Khumbu a zpátky je to půl den cesty. Já se rozhodl celý den lenošit a tak se i stalo. Do deseti hodin jsem pospával, ve dvě hodině se vrátil Jirka. Zašli jsme pro vodu, hráli karty, dali si k večeři polévku, já z internetu poslal Terezce SMS zprávu jak se nám daří a brzy šli spát.
03.03.2003 PONDĚLÍ: HIMALÁJE: PUTOVÁNÍ DO THENGBOCHE
(14. den pondělí) Další ráno v Namche, pořád stejné hory obklopující městečko, pořád stejná nuda. Snad jen skutečnost, že se blíží oslavy příchodu roku 2150. Přispali jsme si a Jirka skočil do města pro chleba. V půl desáté přišla rozhodující myšlenka: „Nepůjdeme do Thengboche už dnes?“ Původně jsme plánovali čtyři dny v Namche Bazar s výlety po okolí, ale to nebyl ten nejlepší nápad. Po chvíli přemýšlení jsme si řekli, že vyrazíme.
Namche je pohodové městečko s krásným výhledem, ale na delší pobyt tu je poněkud nudno. Jako místo na aklimatizaci před další cestou jsou dva dny tak akorát a pak už je opravdu na čase vydat se dál.
Do desíti hodin, kdy byl „check out time“ jsme si sbalili a vydali se do hor. Čekalo nás tři a půl hodiny stoupající a klesající cesty, která končí na úpatí kopce, na jehož vrcholu sídlí budhistický klášter Thengboche (3900 metrů nad mořem). Na vrchol Thengboche je prudké stoupání s převýšením 600 metrů. Po dvou a půl hodinách a s vypětím všech sil, jsme došli na vrchol. Přiznávám, že pohled na pochodující japonské důchodce s hůlčičkami (kterým nesli batohy nosiči) a předhánějící nás během výstupu byl potupný.
Na vrcholku jsou v okolí kláštera asi tři domky s možností ubytování a my se nastěhovali do pokoje v jednom z nich za krásných 15 korun za osobu. Po krátkém odpočinku jsme vyrazili na průzkum kláštera, který nás trochu zklamal a tak jsme se vymrzlí vrátili do hotýlku, kde v jídelně, která zároveň slouží jako „společenská místnost“, majitelka zatopila v kamnech a brzy bylo příjemné teploučko. Prohlíželi jsme si památky na řadu výprav a expedic, které v tomto hotýlku přebývaly na své cestě k vrcholkům osmitisícovek. Plakáty a samolepky na stěnách místnosti s názvy expedic nám odhalily stopy řady českých i československých horolezců a bylo vzrušující uvědomit si, kolik legend tudy prošlo. Dokonce jsme tu za sklem jedné skříně objevili české instantní polévky.
Tma a zima nás už kolem půl osmé zahnala do spacáků a bylo na čase jít spát.
