Indie – Nepál 2003: Darjeeling aneb čaj, hory a tibetští uprchlíci

(21. den; 10.03.2003, neděle) Poprvé po delší době se opět probouzíme na území Indie. Jsme v Siliguri, dopravním uzlu nepříliš vzdáleném od horského Darjeelingu. Nechceme se tu příliš zdržovat, v podstatě jsme tu chtěli jen přespat a tak hned ráno po probuzení jdeme do Railway Booking Office, kde si kupujeme vlakové lístky na 13.3. do Mugal Sarai. Indického města poblíž posvátného Varanasi známého svými gháty na břehu Gangy. Problém je, že lístky jsou předběžné, kvóty pro turisty na tento spoj neexistují a tak si máme v den odjezdu příjít a na poslední chvíli nám řeknou, jestli místa máme jistá nebo ne. Tomu říkám systém…

Za sympatických 10 Rs jedeme cyklorikšou zpět na autobusové nádraží, od kterého kousek bydlíme. Ptáme se na autobus do Darjeelingu. Dohazovači se vnucují pořád a tak není problém zjistit ceny. Autobus za 53 Rs se nám zdá předražený. Po chvíli smlouvání získáváme cenu 40 Rs, ale jednak si musíme vyzvednout své batohy v hotelu a jednak stejně přemýšlíme, že by mohlo být výhodnější a rychlejší jet do Darjeelingu jeepem.

Jeep nakonec opravdu vychází nejlépe. Navíc s rozumnou cenou 50 Rs (cca 25Kč). Musíme chvíli počkat, než se jeep zaplní až po okraj cestujícími a vyrážíme po klikatých cestách vzhůru do kopců. Cesta ze Siliguri do Darjeelingu zabere 3,5 hodiny a nejednou jsme se viděli kdesi v hlubokých roklinách. Prudké zatáčky, žádná svodidla, prudké srázy a divoká jízda řidiče byly slušný adrenalinový zážitek. Kam se hrabe matějská pouť.

Zaskočilo mě, že jsme opět v horách. 2100 metrů nad mořem. Brrrr… Z prosluněného Siliguri jsem vyrazil v krátkých kalhotách s tričkem a tak není divu, že jsem hned stihl nastydnout. Další ráno se totiž probouzím s bolestmi v krku. Ale nepředbíhejme…

SOUVISEJÍCÍ FOTOGRAFIE

Darjeeling je zcela jiná Indie. Původní rekreační městečko britských vojáků je od 19. století plné britské architektury. Viktoriánské budovy, evropský styl na každém rohu a čajové plantáže kam oko dohlédne. Ostatně, kdo by neznal čaj z Darjeelingu? Čaj sem (stejně jako do celé Indie) přivezli britové. V roce 1841 zde vysadili první pokusné keříky a když zjistili, že se jim v místních kopcích výborně daří, rošířili čajové plantáže na všechny přilehlé kopce.

Nám zdejší chladné klima příliš fajn nepřišlo. Těšili jsme se z promrzlé Prahy do teplé Indie. Jenže hned po příletu do Indie jsme vyrazili na sever, strávili několik dní v Himalájích a když už se konečně vracíme do teplé Indie, skončíme v mrznoucím Darjeelingu. Co naplat :)

Hned po příjezdu do Darjeelingu hledáme co nejlevnější ubytování. Obešli jsme všechny hotely v okolí a nakonec musíme vzít průměrné ubytování bez teplé vody za 100 Rs/pokoj.

Blíží se večer a tak procházíme místní uličky a končíme v jedné z vývařoven na dobré večeři. Tma přichází v horách náhle a stejně tak mráz na sebe nenechá dlouho čekat. Spécháme tedy do teplých spacáků a těšíme se na druhý den.