12. a 13. den: Cesta z Varanasi do Mumbaie
Protoze popisovat 28 hodin stravenych ve vlaku muze byt trochu nuda, rozhodl jsem se ctvrtek 6.1.2005 a patek 7.1.2005 popsat v jednom jedinem zapisku. Vlakem se tedy presuneme do Mumbaie (drive Bombaj), kde jsme prozkoumali kousek mesta, abychom pak mohli pres noc pokracovat na jih na plaze Goa.
Vratme se ale do ctvrtecniho rana, kdy jsme se jeste probudili ve Varanasi. Vlak do Mumbaie nam mel jet v 11:30 a tak jsme si na rano naplanovali plavbu lodkou po Ganze. Terka se probudila s neprilis veselym pohledem a brzy pelasila na zachod. Dostavily se lehke strevni potize a na hodinovy vylet lodkou to prilis nevypadalo. Presto vsechno se Terka dala dohromady a pomalu jsme vysli na ghaty s tim, ze uvidime, jak se bude citit az tam budeme.
Dosli jsme k lodce a pohled Terky byl vymluvny. Na lodku to dnes opravdu nebude. Vratili jsme se tedy do hotelu, Terka si to namirila vstric sve nove oblibene mistnosti a ja sel naposledy do ulic hledat postovni urad. Brzy jsem zjistil, ze posta bude otevirat az mnohem pozdeji (jsme preci v Indii) a proto jsem jeste jednou zasel na Dasaswamedh ghat, posadil se kousek od brehu reky, nechal se hladit rannim sluncem a nerusene pozoroval jednotlive lidicky u reky. Upoutal me napriklad jeden pan ve strednim veku, ktery jen s hadrikem kolem pasu sedel kousek od Gangy pod slunecnikem, naproti nemu sedel starsi sadhu se kterym provadel onen muz modlitby. Na cele mel bile pruhy a v klidu rozjimal. Po chvili jeho modlitby skoncily, oblekl se do obleku s kravatou a sakem a v klidu odesel do sveho zamestnani. Proste typicke rano tohoto muze ve Varanasi…
Kdyz hodinky napovedely, ze uz je na case jit, pomalu jsem se vzdaloval od Gangy, otocil jsem se a sel chvili pozpatku abych mohl reku videt co nejdele. Mozna jsem tu naposledy v zivote a toto budou me posledni vzpominky.
V hotylku uz Terka zacala balit veci pro odjezd na nadrazi. Kdyz bylo vse pripraveno, odchytili jsme si motoriksu a smerovali na vlak. Bohuzel po 50ti metrech doprava zhoustla a riksa prohlasil, ze dal uz se nedostane. Hodili jsme si tedy sve batohy opet na zada a doufali, ze zacpou projdeme a na jejim konci si najdeme noveho prevoznika. Kdyz jsme se posouvali vpred, brzy jsme spatrili duvod, proc se zacpa vytvorila. Slyseli jsme hlasitou hudbu a pred nami se vynoril pruvod ctyr slonu oblecenych do slavnostnich postroju s cestujicimi na hrbetech a za nimi nasledoval pruvod s zivou kapelou a rada povozu tazenych konmi. Uvnitr sedeli lide v obleceni s bohatymi vysivkami… Co to bylo za pruvod dodnes nevime, ale pohled na impozantni slony kracejici ulicemi jen tak snadno nezapomeneme.
Kdyz pruvod presel, chytli jsme si novou riksu, odjeli na nadrazi a kratce na to uz se zabydlovali na svych lehatkach ve vlaku. Pred nami bylo 28 hodin cesty.
Kdyz jsme se rano probudili, meli jsme za sebou uz prevaznou cast cesty. Krajina za okny vlaku se oproti Varanasi zmenila a tak na nas cim dal casteji vykukovaly krasne kosate palmy, bananovniky a jina exoticka plodina (ne ze by tyto rostlinky nerostly i na severu, ale urcite ne v takovem mnozstvi :) Koukali jsme se tedy z okna a cas stale utikal az jsme se nakonec preci jen dostali na hlavni vlakove nadrazi v Mumbai.
Pred nami bylo sedm hodin volneho casu, nez nam pojede dalsi vlak do dlouho ocekavanych plazi v Goa. Casu jsme chteli vyuzit k mensi prochazce po okoli a tak jsme si ulozili velke batohy v uschovne a vyrazili do ulic.
Mumbai ma nejakych 15 milionu obyvatel a neni to tedy zadne orezavatko. Zije tu na jedne strane nejbohatsi cast indickeho obyvatelstva a na druhe strane ohromne mnozstvi chudiny, ktera zije na ulici bez domova. Na jedne strane tedy muzete zajit do klimatizovaneho McDonalds a na druhe strane si dat stavu z cerstvych pomerancu, kterou vam vymackaji poulicni prodejci, kteri jsou bez domova a jejich stanek s obcerstvenim je to jedine co maji. Rozdily jsou opravdu velke a musime sami priznat, ze jsme se poprve za sebe v Indii stydeli. Pri pohledu na stav naseho obleceni (navic po tak dlouhe dobe stravene ve vlaku) a pri pohledu na kolem prochazejici lidi v modernich oblecich a satech, se nebylo cemu divit.
Prochazeli jsme kolem luxusnich prodejen plnych znackoveho zbozi. Obcas jsme do nekterych prodejen nakoukli abychom srovnali ceny a prekvapilo nas, ze za kosmeticke vyrobky ci obleceni firem jako je Nike nebo Adidas, tu lide plati v prepoctu stejne penize jako my v cechach. S prumernym indickym platem kolem 1500 – 3000 ceskych korun tyto obchody opravdu nejsou pro kazdeho.
Postupne jsme se propletli vsemi kramky az pobrezi Arabskeho more, kde jsme si vychutnali pohled na popularni Mumbaiskou pamatku “Branu Indie”.
Odtud nase kroky smerovaly zpet k vlakovemu nadrazi. Vyuzili jsme pohostinosti McDonalds a prozkoumali jak jejich jidelnicek tak i evropske ciste toalety a vratili se na nadrazi, kde nam za chvili jel vlak na Goa. Bylo 23:00 a byli jsme radi, ze si mame kam lehnout. Byl to horky den se spalujicim sluncem a nohy si toho dnes naslapaly taky dost.
No a druhy den uz konecne budeme na plazich, kde si s radosti odpocineme :)
