Nejvice poutniku vyrazi na vrchol v poutnim obdobi, ktere je od ledna do kvetna a v teto dobe tu najdete podel cesty na vrchol spousty malych obchudku s obcerstvenim vcetne tepleho caje, ktere vam nabizi sve sluzby po celou noc. Stejne tak cesta na vrchol je celou noc radne osvetlena (na rozdil od zbytku roku).

Pokud chcete zahlednout vychod slunce, doporucuje se vyrazet kolem druhe hodiny ranni. Presto ikdyz pujdete pomalu s radou zastavek, cestu na vrchol muzete zvladnout za tri hodinky a nema cenu byt na vrcholu moc brzy a mrznout tam ve vetrne noci.

Ja jsem se na vrchol dostal nekdy kolem ctvrte rano a hodinku a pul jsem si na vychod slunce musel pockat. Ikdyz se to nemusi zdat, cesta na vrchol je pomerne namahava a da slusne zabrat. Pro vasi predstavu, zkuste vyjit po schodech do 150. patra paneloveho domu, po vetsinu casu bez pomoci zabradli. Pak budete mit alespon trochu predstavu, jake to je vyjit na Adamovu horu :) Kdyz jste ale na vrcholu, stoji to za to. Prvni slunecni paprsky zacnou vykukovat zpoza horizontu, budhisticti mnisi ve svatyni na vrcholu hory zacnou hrat na bubny a slunecni svit zacne zalevat mraky a mlhu rozlevajici se v udolich mezi okolnimi horami.

Cesta dolu je nemene namahava jako cesta na vrchol a verte tomu, ze svaly na nohou se vam na konci cesty budou klepat jako ze zele. Ale cesta dolu je zajimava predevsim proto, protoze cestou na vrchol jste vlastne nemeli sanci nic videt, protoze byla hluboka noc a az teprve ted si muzete uzivat vyhledy do krajiny a na okolni prirodu plnou malych vodopadu a nekonecnych zelenych lesu…

PS: Internet je tu zase neskutecne pomaly a tak obrazky doplnim pozdeji. Nyni tu najdete jen jeden ilustracni obrazek, ktery jsem nasel na internetu…

Ale abych se vratil k Sunday Observer, odnest ten balik papiru byla docela fuska a tak jsem hned na miste vytridil prilohy plne inzeratu a pak uz ty noviny alespon slo vzit do ruky. Na hotelovem pokoji jsem se pak pustil do rychleho cteni a tak jsem cerstve informovany, ze asi 80Km od meho hotelu pred dvema dny tri armadni stihacky MIG vybombardovaly tajnou skrys tamilskych tygru, z rozhovoru s norskym turistou vim, ze si zamiloval Sri Lanku a pokud sem nejede alespon jednou rocne, tak neni schopny psychicky zvladnout zivot a praci v Evrope a mezi inzeraty me malem zlakala nabidka sri lanske armady na odprodej jednoho zanovniho vznasedla. Pry se da pouzit i jako trajekt na vodni prepravu az pro 130 lidi. Ze bych se do aukce prihlasil?

Zajimavejsi ale byla stranka s inzeraty ze seznamky. Ve sloupecku s inzeraty muzu se nasly velmi lakave inzeraty, jako: “35 let, velmi atraktivni, 6 stop vysoky, s domem a pozemkem, diplom v oboru XY hleda manzelku….”. Sloupecek s inzeraty vdavek chtivych zen uz to bylo trosku jinak. Zadny inzerat ve stylu “Mlada, atraktivni, 93-65-92, 173cm hleda pritele…” ale vsechny (!) inzeraty byly ve stylu: “Matka hleda pro svou dceru 33let, 168 cm, ….”. Proste ne ze by tu zeny hledaly inzeratem pritele, pripadne manzela, ale rodice hledaji pro sve dcery manzela (pritele v zadnem pripade). Co na tom, ze holkam na vdavani je jednou 25 a je to podle vseho hezka ucitelka, a jednou 38 a uz je to zrala zena. Jiny kraj, jiny mrav.

Na druhou strany svatby tu jedou jako na bezicim pasu. Hned prvni tri dny na Sri Lance jsem videl jednu svatbu, tri svatebni auta a jednu svatebni veselku u nas v hotylku. Ono je to pry tim, ze leden je idealni mesic pro svatbu (pak jeste kveten, pokud si dobre pamatuju). Ostatni mesice svatbe nepreji, takze tenhle srumec uz za par dnu skonci a svateb bude minimum.

Uz jsem doputoval na jih Sri Lanky, v duchu odpocitavam dny zbyvajici do meho navratu (uz o vikendu) a tak si potrebuju odpocinout. Chozeni po kopeckach plnych cajovych plantazi a vystup na Adamovu horu (o ni se jeste zminim v pristim clanku) me trosku unavilo, navic mlhy a posmourne pocasi me doslova vyhnaly sem na jih, zpatky k mori. Vcera vecer jsem prijel a hned vyrazil, uz za tmy, na plaz abych si dal veceri a jen tak si uzil klidu a sumeni vln. Byste neverili jak jsem si sam pro sebe nahlas radoval z vychlazeneho piva, ktere mi prinesli. Sedel jsem si v plazove restauraci, jen sam s nohama zaborenyma do pisku jen nejakych 15 metru od brehu more a v tu chvili si to tri metry odemne plazi piskem nadherna velka morska zelva, zalezla si pod jedno lehatko u restaurace a zacala hloubit diru pro sva vajicka. Asi po patnacti minutach si to rozmyslela a vratila se do more… A pak si nemam pripadat jak v jinem svete…

Na mych cestach me vzdy fascinovala mista naplnena nabozenskou atmosferou jakekoli formy. At uz slo o hodiny, ktere jsem prosedel v tureckych mesitach v nocnich hodinach, sledovani prostych obyvatel Kathmandu v Nepale uctivajici svatyni bohyne smrti - Kali ci rannich ritualnich koupeli na ghatech reky Gangy v indickem Varanasi. Dnesni navsteva Chramu Buddhova zubu mi to v mnohem pripomnela.

Kdyz podle povesti v roce 543 pred nasim letopoctem zemrel Buddha, jeho telo bylo spaleno na severu Indie a z popela byly prihlizejicimi vericimi zachraneny nektere casti jeho tela vcetne Buddhovych zubu. Zub po cela staleti pendloval mezi Indii a Sri Lankou az v roce 1592 doputoval do Kandy a byl ulozen do nove zbudovaneho chramu vedle kralovskeho palace. Co na tom, ze puvodni zub podle vseho znicili portugalci na pocatku 16. stoleti, kdy jej odvezli do indickeho statu Goa, kde ho rozdrtili na prach, spalili a popel vhodili do more. Jedni veri tomu, ze to nebyl pravy buddhuv zub, jini tvrdi, ze se zub magickou silou znovu spojil a prenesl na Sri Lanku. Tak jako tak je tato relikvie dodnes uchovana tady v Kandy a tesi se velkemu zajmu mistnich vericich.

Nejlepsi pro navstevu Chramu Buddhova zubu jsou ranni hodiny (vecer prijizdi rada turistu s organizovanymi zajezdy. Vstupne 500Rs + 150Rs za fotak). Trikrat za den probiha tzv. pudza, pri ktere se zdola chramu ozyva hlasite bubnovani a nasledne se otevrou brany chramu a navstevnici mohou v kratkosti pohlednout na zlate pouzdro, ve kterem je zub ulozen. Mnohem zajimavejsi, nez pohled do nitra chramu je sledovani mistnich vericich, kteri obradne prichazeji po cely den pred dvere chramu a pokladaji na pripraveny stul obetni kvetiny (nadherne lotosove kvety nebo jasminova kvitka v malych miskach). Posedavaji v okoli a mistnosti se nese jemne huceni od drmoleni modliteb, kdyz tu se najednou ozve zpev modlitby od mladeho mnicha odeneho do klasickeho oranzoveho habitu a stovka lidi v jeho okoli ho sborove doplnuje. Vydrzel jsem tu asi hodinu jen sledovanim a telem mi proudily spousty emoci, ktere se nedaji popsat…

SOUVISEJICI FOTOGRAFIE

Negombo (mapa) se stalo turistickou destinaci nemeckych cestovnich kancelari a dukazem toho jsou i nektere napisy v nemcine informujici tu o tom, ze tady je kadernictvi se skvelymi sluzbami ci tady ze se poradaji skvele vylety po okoli. Ale neni se ceho bat, na Sri Lanku nyni jezdi jen velmi malo turistu a ti vetsinou nevystrci paty ze svych hotelovych komplexu, takze plaze Negomba jsou temer bez lidi a muzete si tu uzivat naprosto neruseni.

SOUVISEJICI FOTOGRAFIE

Podel brehu kotvi i spousty drevenych katamaranu mistnich rybaru, kteri se snazi odchytit nektereho z turistu a nabidnout mu vylet katamaranem po morske hladine. Uprimne, chtel jsem se nechat odchytit a tak slo jen o to za kolik. To, ze tu o turisty zavadite jen vyjimecne pomaha srazit ceny, protoze pokud rybar na vasi cenu nepristoupi, muzete jit k dalsimu a ten prvni si to velmi rychle rozmysli. Nakonec jsem se na more vydal za 2000Rs oproti puvodnim 4000Rs. Plavili jsme se asi dve hodiny po okoli, rybari behem plavby nahodily sit a tak nejenze vydelali slusne penize, ale ulovili si i veceri.

O tom jak plavba probihala snad trosku napovi dve videa na konci clanku. Den v Negombu ale bohate staci a tak hura za dalsimi zajimavymi misty, treba do Anuradhapury o ktere se rozepisu trosku vic, ale to az priste.

PS: A protoze uz tu dlouho nebylo zadne jidlo tak pridam fotografii parku v rohliku ala Sri Lanka (jeden kousek je s vajickem, cibulkou a chili paprickou, druhy je s kurecim parkem, kecupem a chili paprickou. To vse za 12Kc) a jednu vzpominkovou na Indii. Calamari Masala. Chuti je to podobne ceskemu gulasi, jen trosku vic na sladko. Pri podrobnem zkoumani jsem tam mimo nutnych kalamari objevil i hrebicek, skorici, chili papricky, bobkovy list a zeleninu.

Na cestu jsem se vydal z mesta Anuradhapura autobusem a kdyz jsem v poslednim prispevku vychvaloval upravene silnice tak nyni svuj nazor musim radikalne zmenit. Je videt, ze v rozvinutem a ekonomicky prosperujicim jihu jsou silnice upravene, na severu a severovychode, kde jsou nekonecne plane zelene dzungle a sem tam nejake mestecko, uz je to se silnicemi dost bidne. Tri hodiny jizdy behem ktere vam zadek casto vyskakuje i 30 centimetru nad uroven sedacky da slusne zabrat.

2.1.2008 oznamila sri lanska armada konec primeri Tamilskym tygrum dojednaneho v roce 2002 a zahajila vojenske akce na jejich potlaceni. Odpoved na sebe nenechala dlouho cekat a 16.1.2008 zemrelo pres 24 lidi pri explozi autobusu v provinci Uva nasledovane utokem na vojenske vozidlo. Vojenska pritomnost ve mestech se neda prehlednout, ale az cesta na sever, ktery je bastou Tamilskych tygru, ukazala armadu v plne sile. Jen pri jizde autobusem do Trincomalee autobus zastavil na sedmi vojenskych kontrolach pri ktere hlidky prohledavaly vsechna zavazadla, identifikovali kazdeho cestujiciho a kontrolovali kazdou moznou skrys. To se opakovalo snad kazdych 10 kilometru. Neustale jsme mijeli vojenske zakladny, zakopy obtazene ostnatymi draty a strazne veze. Kdyz jsem pak jel jeste dal na sever z Trincomalee do Nilaveli, kazdych sto metru stal podel silnice jeden vojak v helme se samopalem v ruce.

Ostatne, cesta z Trincomalee do Nilaveli byla zajimava. Na autobusovem nadrazi (zaprasene rozjezdene hriste) nebyl zadny autobus, ktery by me vzal dal do Nilaveli a tak jsem se rozdhodl pro tuk tuk. Domluva byla jasna: “Nilaveli Beach”, cena 350Rs. Bohuzel anglictina ridice byla mizerna, odvezl me do nejakeho hotylku pochybne kvality na pul cesty a ja ho s turistickym pruvodcem v ruce navigoval s jasnymi pokyny v podobe nazvu hotelu, ktere jsem neustale predcital znova a znova. Chudak ridic nemel tuseni kde je hledat, ptali jsme se i vojaku podel cesty az po chvili zacal argumentovat, ze cena uz nebude 350Rs ale 700Rs, zacli jsme se dohadovat a vse skoncilo tim, ze jsem si vystoupil, zaplatil mu 500Rs a vysel dal na sever pesky. S batohem na zadech, malym batohem na brise jsem si to kracel dal a dal a neustale jsem se bavil pohledy vojaku a mistnich obyvatel z prilehlych prostych domecku. Zadny autobus nejel, zadny tuk tuk nejel a ja sel dal a dal. Absurdni je, ze vse bylo jen kvuli 200Rs, ktere jsem odmital zaplatit. 32Kc. Castka, nad kterou se doma clovek jen usmeje. Slo ale o princip.

Takhle jsem usel asi 4 kilometry, kousek cesty me svezl jeden mistni chlapek na motorce a zbytek jsem zase sel. Ke konci me zase nabral jeden mistni na staricky skutr a nakonec jsme se domotali k levnemu hotylku, ktery jsem mel poctive vycteny z pruvodce. Pruvodce je vydani z roku 2004 s nekolika malo aktualizacemi z roku 2005. Modri uz jiste vedi, ze tsunami informace v pruvodci radikalne prepsalo. Hotylek Shahira byl zcasti v troskach a zbytek rozhodne nevypadal ze by fungoval. Dalsi poborene stavby v okoli a par mistnich domecku mi moc nadeje na ubytovani nedavalo. Jeli jsme tedy dal az jsme se dostali k hotelovemu komplexu Nilaveli Beach Hotel. Vyhlaseny a pomerne drahy resort (na pomery Sri Lanky). Jak se ukazalo, jediny ze dvou hotelu, ktere v teto oblasti nyni funguji.

Nilaveli Beach Hotel je maly resort na zapadni urovni. S bazenem, rucniky v koupelne i specialnim rucnikem na plaz, toaletnim papirem uhledne slozenym a koupelnou poctive dezinfikovanou. Cena tomu take odpovidala - 35USD za noc bez jidla, 45USD s jidlem. Na vyber ale moc nebylo, jiny hotel tu proste neni a tak jsem se ubytoval v prijemne chatce minutu od plaze.

Trochu jsem cekal, ze stejne jako v jinych castech Sri Lanky tak i tady se vetsina hotelu bude rychle opravovat, jenze prochazka po plazi me dost zaskocila. Jakmile jsem sesel z hotelove plaze tak hned vedle nas na miste puvodniho dalsiho hotelu zustaly jen trosky zdi zarostle mezi kere a travu. Tahle scenerie pokracovala dalsi tri kilometry. Po jedne ruce nadherne ciste more, pod nohama bily pisek a na druhe strane jen trosky, zrezivele cedule s nazvy hotelu a zase jen trosky utapejici se v zeleni, ktera je postupne pohlcuje. Nasel jsem tu jen jeden dalsi hotylek, ktery uz je skoro opraveny, take s bazenem, a otvirat se bude s prichodem sezony, ktera je na teto casti ostrova od dubna do rijna.

Nohy me donesly az do nekolik kilometru vzdalene rybarske vesnicky, kde stoji opet hezke, nove postavene, unifikovane domecky pred nimiz na plazi kotvi alespon dva tucty rybarskych clunu venovanych jednim italskym regionem jako pomoc obetem tsunami. Rybari si mi postezovali na pritomnost armady, ktera je velmi omezuje. Nocni lov vzdy prinasel bohate ulovky, od te doby co je tu postavena vojenska zakladna (hned vedle meho Beach Hotel) nesmi rybari vyplouvat po setmeni na more. Dalsi vec, ktera mistnim obyvatelum moc neprospeje. Rybarum nezbyva nez lovit pres den a vracet se s ulovkem, ktery jakz takz staci na obzivu.

SOUVISEJICI FOTOGRAFIE

Pro turisty tu byvala vzdy velmi oblibena kratochvile v podobe snorchlovani a nebo potapeni se mezi koraly a desitkami barevnych rybek na ostrovech Pigeon Island a Coral Island vzdalenych jen kousek od pobrezi. Pruvodce mluvi o tom, jak je velmi snadne domluvit se na plazi s majiteli clunu, kteri turisty doslova nadhani a lakaji je na vylet za koraly. Jenze dnes tomu tak uz neni. Zeptal jsem se v hotelu, jestli je mozne se na protejsi ostrov podivat, k memu prekvapeni jsem dostal nasledujici odpoved: “Vydrzte pane, pujdu se zeptat armady jestli dostaneme povoleni a jestli nam armada pujci clun.” Hotel, ktery mel vzdy sve vlastni cluny…

Povoleni na vylet mezi koralove utesy jsem nakonec dostal a tak druhy den rano priplul vojensky clun se tremi vojaky, kteri me za 2500Rs (400Kc) odvezli a ja si mohl uzit barevneho koraloveho sveta. Cestou zpet jeste jeden z vojaku nahodil do more vlasec s navnadou a behem dvou minut chytil hezkou rybu, kterou si chystali dat k obedu.

Prestoze tu neni prave sezona, tak me opet zaskocila prakticky nulova pritomnost turistu. Kdyz jsem v nedeli prijel, byli v hotelu jen dva turiste z Noveho Zelandu a na obed a trochu koupani si sem zajela skupina humanitarnich pracovniku svymi dvema terenimi vozy. Druhy den, kdyz jsem v poledne odjizdel jsem byl poslednim hostem hotelu, dalsi dva maji prijet o den pozdeji. Trochu se nedivim, dostat se sem je velmi namahave, silnice jsou v dezolatnim stavu a vojenske napeti spolecne s pamatkou po tsunami prilis turisty neprilaka. Bavil jsem se o tom s lidmi z hotelu. Pracuje tu v jeden okamzik 45 lidi a to i presto, kdyz tu neni jediny host. U bazenu hlidkuje plavcik, na jidlo dohlizi supervisor, ale hoste nikde. Sezona pry snad turisty priveze. Ostatne, ikdyz jsou to jiz tri roky od tsunami, Nilaveli Beach Hotel otevreli jako nove opraveny (postaveny) az teprve v zari 2007. Management pry chce byt pripraven a shodli jsme se, ze je rozumne rok az dva provoz hotelu dotovat, ale byt znamy tim, ze jsou prvnim hotelem, ktery je tu pro turisty pripraven s veskerym servisem, ktery muzou chtit.

Byly to zvlastni dva dny, ale dny, na ktere se jen tak nezapomene. Snad se tu situace brzy uklidni a turiste se budou moci brzy vratit a prinest tak penize do regionu, ktery to opravdu potrebuje.

Hotylek, hned u plaze, 50 metru od brehu more. Asi je kazdemu jasne co jsem delal prvni chvili po priletu.

Ale abych se dostal k dojmum. Sri Lanka je na severu ostrova jen 20km od pobrezi Indie, presto mam pocit, ze jsem se prenesl o 200 let do budoucnosti oproti indickemu svetu. Uz cestou z letiste si uvedomite jak je vsude podel silnic cisto, na silnici se uz netroubi tak blaznive a silnice jsou pomerne upravene. A opravdu. Sri Lanka je uzasne cisty ostrov ve srovnani s Indii, takze predstava, ze bych odhodil plastovou lahev podel silnice jako pred par dny v Indii tady moc v uvahu nepripada. Hezky do odpadkoveho kose s ni.

Zivot na Sri Lance je opravdu v mnoha ohledech takovy, jaky si predstavime pod pojmem “ostrovni zivot”. Cas pomalu plyne, neni kam spechat a je krasny ospaly klid.

Zadni turiste. Tedy skoro zadni turiste. To je vec, ktera me den co den prekvapuje. I na tech nejvetsich pamatkach potkate jen par mistnich zvedavcu s rodinami a zahranicni turisty jen vyjimecne. Ale je to uzasny. Kdyz jsem prijel do Negombo, ktere je vyhlasene jako turisticka destinace pro nemecke cestovni kancelare, potkal jsem na trech kilometrech plaze asi 15 turistu. Dnes jsem si zajel na vyznamnou pamatku Mihantale, kde jsem po dlouhych schodech na vrcholek hory stoupal uplne sam, jen za doprovodu toulavych psu a skotacicich opic. A to je sobota! Pro mistni ekonomiku a lidi zijici z turismu je to tezka rana, ja jsem v sedmem nebi. Zda se, ze zapadni turiste se uz od lonskeho roku boji na Sri Lanku cestovat, letos je to jeste vyrazneji videt a bombovy utok na autobus, ktery tu pred peti dny zabil neco pres 20 lidi turismu asi vazne neprospeje. Neni divu, ze podel pamatnych mist a turistickych cilu vidite desitky prazdnych stanku bez prodejcu a bez zbozi pro turisty.

Je videt, ze Sri Lanka je vyrazne krestanska. Domky se strechou ve tvaru pismene “a” jak z evropskych vesnicek, upravene zahrady okolo domu, lide mili a prijemni. Kazdy rad pozdravi, usmeje se na vas a nic za to nechce (pokud to zrovna neni ridic tuk tuku, ktery by s vami nejradeji objel cely ostrov za pet dnu a vyinkasoval majlant).

Ceny jsou na Sri Lance velmi priznive. Nektere zbozi je cenove blizke Cesku, jine je velmi nizke. Predevsim doprava mistnimi autobusy je extremne levna. Posudte sami ceny na nasledujici tabulce:

Doprava:
Letiste > Negombo (tuk tuk) - 550Rs
Negombo > Kurunegala (bus s klimatizaci) - 110Rs > dale do Anuradhapura (bus) - 86Rs
Anuradhapura > Mihintale (bus) - 20Rs

Ubytovani:
Negombo (dvouluzkovy pokoj) 700Rs/den
Anuradhapura (dvouluzkovy pokoj) 800Rs/den (puvodne 1000Rs)

Jidlo a napoje:
Balena voda (1,5l) 50Rs
Coca Cola (500ml) 60Rs
Nanuk (vodovy, pomerancovy) 15Rs
Baleny syr cedar (100g) 110Rs
Cerstvy kokos na ulici 25Rs
Zazvorove susenky 25Rs

Aktualni kurz je 1Rs = 0,16Kc. Pro snadny prevod cen delte ceny v rupiich sesti.

Prvni dojem ze Sri Lanky je tedy skvely, zajimave pamatky, pomerne nizke ceny pokud cestujete mistni dopravou, civilizovane misto a poklidny styl zivota. Co vic si prat?

Jen ten internet by tu mohl byt casteji. Jsem v turistice destinaci a dva internety ve meste nefunguji (navic ani nejsou oznaceny napisem internet aby je clovek videl uz z ulice). Stesti jsem nasel az v jednom hotylku kde maji jeden pripojeny pocitac.

Jakmile se tedy dostanu znovu na internet dostanu se jiste vic k tomu, co me tu potkalo (namatkou plavba na drevenem katamaranu s lovem ryb, navsteva budhisticke skoly plne malych mnichu, …)

Pokud v Mamallapuram zustavate nekolik dnu, urcite se vyplati vypujcit si skutr [200Rs/den] nebo alespon kolo, a projet okoli, nebat se zajet do prilehlych vesnicek. Odmenou vam bude vrele prijeti nejen od deti, ale i od mistnich rybaru a jejich zen.

Vcera jsem zajel do jedne z vesnicek, abych se podival na more a trochu si zaplaval. Je neskutecne videt nekonecnou pisecnou plaz ktera se tahne od nevidim do nevidim a na ni zadny turista, jen sem tam par pracujicich rybaru. V mori dovadely mistni deti, ktere se na me okamzite sesypaly a hned me tahly do more a ja se rozhodne nebranil. Cas krasne plynul, slunce svitilo jako kazdy den a bylo mi fajn. Daleko od ruchu velkomest i od turistu obhlizejicich pamatky v Mamallapuram. Po chvili pripluli rybari a spolecnyma silama jsme vytahli jejich lodku na breh aby tu zustala az do vecerniho lovu.

Spolecne s detma a rybari jsme sli do vesnice, kde me deti protahly kazdou ulickou, pozvaly k sobe do domku a predhanely se kdo vic upouta mou pozornost. Za kazdou ruku me drzeli aspon tri indatka a vedly mel od jednoho mista k druhemu.

SOUVISEJICI FOTOGRAFIE

Abych se vratil k svatku pongal. Ten zacal vcera 15.1.2008 a potrva az do soboty. Pristi rok vychazi na stejne obdobi. Slavi se jen tady na jihu Indie. Pred kazdym dome tu uz alespon tyden kresli mistni lide barevnym praskem obrazce zvane rangoli a vcera zacali take varit pongal, sladkou kasi z cerstve sklizene ryze. Spolecne s detmi jsme sli kolem jednoho z domku, kde na zaprazi pani domu prave varila plny hrnec pongalu a deti se na ni sesypali a kazdy vcetne me dostal hezkou porci nalitou na bananovy list a vsichni se olizovali az za usima. Pekne jsem podekoval a sli znovu dovadet do more.

Ve vesnici jsem stravil prakticky pul dne a budu na to strasne rad vzpominat. Snad vam tech par fotografii pod clankem a jedno video alespon trosku priblizi jak to tu vcera vlastne vypadalo.

Abch nezapomnel. Kousek od Mamallapuram je i krokodyli farma. Vlastne takova zoo plna mnoha druhu krokodylu. Farma je otevrena pro verejnost od utery do nedele za 20Rs vstupne + 10Rs za fotak. Tuhle malou zoo tu zalozil v roce 1976 jeden americky zoolog a farma byla tak uspesna, ze z 15 krokodylu odchovali za prvnich pet let 5000 kousku. Jde o zajimave zpestreni pobytu v Mamallapuram a videt v jednom vybehu naskladanych 506 krokodylu stoji za to. Vybehu je tu cela rada a uvidite tu jak sladkovodni tak i morske krokodyli z celeho sveta.

KROKODYLI FARMA

Dnes (16.1.2008] je pro me posledni den tady v Mamallapuram a vlastne i v cele jizni Indii. Odpoledne se vracim do Chennai odkud rano v 7:00 odletam na Sri Lanku. Dalsi zapisky uz tedy budou z jine zeme s novymi zazitky.

O vyznamnosti Mamallapuram hovori i fakt, ze v roce 1995 bylo zapsano na seznam kulturniho dedictvi UNESCO.

Mezi nejcennejsi pamatky patri chram Shore. Malinkaty chram je povazovan za nejstarsi kamenny chram v jizni Indii. Pochazi z 8. stoleti a jak poucuje pruvodce - jeho dve jemne tesane veze ovlivnily svym stylem celou jizni Indii a nakonec se dostaly i dal do jihovychodni Asie. Bohuzel zub casu uz ohlodal veskere detaily a tak muzete je odhadovat, jak detailni praci tu tehdejsi stavitele odvedli. Vstupne je zakernych 250Rs [nebo 5 USD] a mistni plati 10Rs.

O par stovek metru dal najdete cely areal skal a obrich kamennu, ktery je volne pristupny a najdete zde vytesavane scenerie a reliefy, ale take chramy a jeskyne. Vse vytesavane do mistnich skal. Muzete tu vse prolezat a prochazet jak dlouho chcete, pod nohy se vam pletou zvedave opice a nudit se tu jiste nebudete.

Podobnych mist je v okoli jeste nekolik a tak tu par hodin prochazenim jiste stravite. Stejne tak zajimave je chodit okolo domku mistnich socharu, ktere najdete na kazdem kroku. V zaprasenych mistnostech opracovavaji kusy kamenu a vsude kolem sebe maji vystavene velke i male sosky, ktere si samozrejme muzete koupit. Kdyz to vse srovnate s rusnym a spinavym Chennai, neni divu, ze jsem rad utekl a ty ctyri dny si tady vychutnavam.

FOTOGRAFIE Z MAMALLAPURAM

Koutek praktickych informaci
Autobusem z Chennai se sem dostanete za 20Rs [9Kc]
Ubytovani je hned kousek od autobusoveho nadrazi cela rada. Ceny jsou dostupne uz od 150Rs (ja bydlim v hotylku Sunrise za 350Rs.)
Pujceni skutru na jeden den - 200Rs [90Kc] + benzin cca 100Rs/den
Internet 25Rs/hod

Chennai je spinave, rusne a velmi hlucne mesto, ktere ma par pamatek roztrousenych po celem meste. Nedivim se, ze pruvodce zminuje skutecnost, ze vetsina turistu odtud utika jak jen muze.

Z letiste je nejlevnejsi moznost dojit na vlakovou zastavkou schovanou asi 500 metru od letistni haly a takticky se vyhnout drahym taxikum. Pokud se vam zastavku podari najit, odveze vas primestska lokalka za 2Rs na zastavku Egmore, kde se da snadno ubytovat [ja za 290Rs].

Projit si okoli znamena projit jednim obrovskym slumem podel reky, kousek od nadrazi. Nic vic tu prakticky nenajdete a tak jsem naskocil na vlak a vyrazil na zastavku Chennai Beach. V Chennai je nejdelsi mestska plaz na svete. 3km pisku a morskych vln. Bohuzel, prectenim techto radku romantika konci. Plaze zaneradene odpadky, spinava voda plna splasku z prilehlych tovaren, do vody tu lezou jen mistni a to po kotniky aby si oplachli nohy. Pritom by to mohlo byt uzasne misto, ktere by se dalo turisticky krasne vyuzit. Ted je to jen misto plne stanecku s tretkama, pecenou kukurici, smazenymi rybami a strelbou ze vzduchovek na nafouknute balonky. Ale plaz jsem celou uspesne prosel, ikdyz nohy si vytrpely svoje.

Pryc odsud, rikam si stejne jako ostatni turiste, a tak druhy den povedou me kroky na autobus do mesta Mamallapuram, ktere je plne socharu, socharu a mozna jeste par socharu. Proste pryc na klidnejsi misto…

BONUSOVE FOTOGRAFIE

V Indii prakticky neexistuji odpadkove kose, veskere odpadky se vyhazuji na ulici, z okna vlaku, na nadrazi do kolejiste, ve vlaku pod nohy. Odpadkove kose tak najdete jen na nekterych pamatkach. A jak se rika: “Kdyz uz tak uz” tak i tady to plati dokonale. Vzdyt se podivejte jake hezke kose najdete v Kanniyakumari, ale take treba v Mamallapuram. A maji i jina zviratka :] Dalsi uz je jen fotografie letadla spolecnosti Deccan.

Nasleduje par fotografii z Madurai a jeho slavne gopury.

FOTOGRAFIE Z MADURAI