(9. den; 26.02.2003 středa) Noční přejezdy a navíc autobusem nebývají to pravé ořechové. Přesto je tu Kathmandu, hlavní město Nepálu a my musíme zařídit vše potřebné před zítřejším odletem do Himalájí.

(8. den; 25.02.2003 úterý) Brzy ráno nás opět probudil budík, bylo šest hodin ráno a chvíli na to začalo vycházet slunce. Chtěli jsme dnes vidět pohoří Annapurny, které předchozí den skrývaly mraky. Předpověď počasí nám nedávala moc šancí, ale ranní obloha bývá vždy čistší. Necelých dvacet minut po probuzení povylezlo slunce nad horizont a my poprvé přeci jen viděli to, proč jsme sem přijeli.

(7. den; 24.02.2003 pondělí) Ne každý má to štěstí podívat se jak probíhá hinduistická svatba v Nepálu. My jsme o jednu doslova zakopli. Dnešní deníčkový zápisek může být důkazem, že na cestách není nikdy nuda ani během odpočinkového dnu. A také nás přesvědčil, že mraky jsou největším nepřítelem milovníků výhledů na osmitisícové kopečky.

(6. den; 23.02.2003 neděle) Cestování přináší tisíce zážitků. Dnešní den si pro nás nachystal poruchu autobusu a stopování v horách mezi nepálci, kde nikdo neuměl anglicky. O tom, jak a jestli jsme se do Pokhary vůbec dostali a spatřili tak pohoří Annapurny, bude dnešní zápisek z deníčku.

(5. den; 22.02.2003 sobota) Více než třináct hodin ve vlaku směrem k nepálským hranicím, překročení hranic a rozkoukání v Nepálu. Tak by se daly v kostce shrnout události pátého dne našeho putování po Indii a Nepálu.

(4. den; 21.02.2003 pátek) Nastal náš poslední den v Delhi a my se konečně mohli pomalu vydat vlakem k nepálským hranicím. Než však vlak vyrazil, zbylo nám ještě několik hodin na prozkoumání města a tak jsme si byli prohlédnout lotosový chrám bahaiského náboženství a nádhernou Hamayunovu hrobku.