Ačkoliv jsem letos původně plánoval výpravu na Ukrajinu, řízením osudu a cestovky jsem jel do rumunského pohoří Retezat. Zpočátku jsem měl z toho celkem obavu, ale díky pečlivé přípravě jsem to na konec zvládl v naprosté pohodě.

Příprava

Nejdříve jsem udělal důkladnou inventuru ve svém vybavení a okamžitě jsem našel slabé články v podobě málo teplého spacáku, rozbitých pohorek a mizerné fyzické kondice. Dalším problémem bylo, co celou dobu jíst, aby to mělo hodně živin, vynikající chuť a minimální váhu.

Spacák a pohorky jsem poměně lehce vyřešil nákupem v HUDY sportu. Horší to bylo s mou fyzičkou, ale třítýdenní intenzivní návštěvy posilovny to uspokojivě vyřešily.

To k otázce jídla jsem přistoupil skoro vědecky: Zaměřil jsem se na výrobky pro sportovce a oslovil jednu nejmenovanou firmu, aby mi navrhla speciální jidelníček na celou dobu pobytu. Asi po třech dnech a pěti telefonátech jsem od ní dostal kompletní rozpis různých energetických tyčinek a nápojů a dávkování na každý den. Celá tato sranda mě vyšla něco málo přes dva tisíce korun, ale měl jsem dobrý pocit, že pro svou výživu jsem udělal maximum. Pro jistotu jsem si však ještě sebou na každý den přibalil instantní polévku, instantní bramborovou kaši, instantní sladkost, špek, sýry a hromadu česneku (přece jen se jedná o Rumunsko a napadení Drákulovými potomky není radno podceňovat). A DOBŘE JSEM UDĚLAL!!! Po upírech sice nikde ani památka, ale ty sladké energetické tyčinky jsem už druhý den nedokázal ani olíznou - brr, ještě teď když vidím něco sladkého, tak se mi dělá nevolno. A tak jsem celou dobu byl na špeku, sýru a česneku a moderní výživu jsem skoro celou přivezl domů.

Den první - odjezd

Na totálně přeplněném brněnském autobusáku čekáme 2 hodiny na náš autobus. Prohlížíme si dvoupatrové koráby silnic a dohadujeme se, kterým z nich asi pojedeme. Pak Robert zahlídl starou otřískanou Karosu a suveréně k ní zamířil - bohužel měl pravdu a ten nejhorší a nejnatřískanější autobus byl náš. Horko těžko jsme se procpali na zadní sedadla a jelikož se můj batoh nevlezl do žádného nákladového prostoru, tak skončil v uličce. V autobusu se nedalo pohnout ani dýchat a to nás ještě čekala zastávka v Bratislavě, kde měli nastoupit poslední spolucestující!! Než jsme je našli, tak jsme 3x překročili Dunaj a ukazovali si most, ze kterého skočil Jiří Schellinger. Ještě že jsem měl sebou pravou domácí slivovici, díky které cesta probíhala ve velmi přátelském duchu. Jen mě trochu mrzelo, že ten půllitr nevydržel ani do Maďarska. Alespoň že jsme tam měli holku, které se hned od začátku chtělo děsně čurat a tak jsme si měli z koho dělat srandu. Tedy alespoň do té doby, než se začalo chtít i nám a řidič jel a jel a jel… Nakonec to dopadlo tak, že jsem byl potupně prosit o zastávku, při které z autobusu vyběhlo minimálně 20 lidí s křečovitým úsměvem a vypoulenýma očima. Ani jsme se nerozpočítávali na holky a kluky

Další průběh cesty byl naprosto otřesný a už dlouho jsem nebyl tak dolámaný a uvařený, jako tu noc…

Den druhý - od Gury Zlata k jezeru Zanoaga

Probouzíme se do deštivého rána a ponurého počasí. Než jsme ale dorazili na start ve vesnici Gura Zlata, tak se vyčasilo. V itineráři bylo, že se první den budeme aklimatizovat v údolí a do hor vyrazíme až následující den. Bohužel, náš průvodce Pepa si to nepřečetl a po krátké přípravě jsme dolámaní, ztuhlí a nevyspaní vyrazili vzhůru do kopců vstříc 1300m převýšení až k jezeru Zanoaga. Cestou, která trvala 7 hodin, se počasí opět zhoršilo, byla děsná zima a nakonec začalo pršet. Kromě toho nebylo vidět ani na krok a tak jsme jak ovce šli za průvodcem Pepou. K jezeru Zanoaga jsme došli totálně promočení a zmrzlí. Naštěstí na chvíli přestalo pršet a tak jsem rychle postavili stany, zalezli v nich do spacáků a snažili se zahřát. Pršelo celou noc a nad ránem byla velká zima. Větší část noci jsem vymýšlel zaminku, pod kterou bych se vrátil zpětdo Gury Zlata a tam na zbytek skupiny týden počkal.

Den třetí - od jezeru Zanoaga k jezeru Bucura

(pokračování)

Pak ale přišla rána v podobě zrušení zájezdu “pro nedostatek zájemců”. A že se omlouvají - a že mi vrátí peníze - a nebo si mohu vybrat z jiných zájezdů…A protože jsem již měl domluvenou dovolenou a výpravu za historií a dobrodružstvím jsem nechtěl rušit, “zvolil” jsem si jedinou akci, která byla v původním termínu, a to Rumunsko - pohoří Retezat.

Ze začátku jsem se utěšoval, že určitě budeme bydlet na nějaké chatě v horách, ze které budeme pořádat jednodenní výlety na okolní vrcholky a večer nás bude čekat teplá večeře a horká sprcha. Avšak jakmile mi došel podrobný itinerář, ztuhl mi úsměv - jednalo se o přechod celého pohoří, a to s “plnou polní”!!! Moje postava programátora, formovaná otáčecí židlí a klávesnicí je absolutně nevhodná na takové hrubé použití a už vůbec si nedovedu představit, koho ukecám, aby mi pomohl s batohem

Tak jsem alespoň začal chodit 3x týdně do posilovny a doufám, že za 2 týdny unesu batoh i sebe ….