Všehochuť

Podivně naschvalnické aprílové počasí nás opět docela vypeklo. Skoro celý minulý týden bylo pěkně, až s příchodem víkendu se srazila oblaka a vytrvale skrápěla zem. Mokro a vyšší teploty jsou příznivým faktorem pro růst všelijakých možných plísní, a v tomto světle se příslovečná japonská čistota jeví spíše jako nutnost než kulturní nadřazenost. Bez až paranoidního přístupu k hygieně by si člověk koledoval nejen o kožní vyrážky a opruzeniny, ale na druhé straně i o otravu jídlem, a to lze čekat, že s růstem teploty v průběhu roku to bude ještě horší, či alergické reakce.

Ostatně když už přijde na věc a něco takového vás postihne a jste nuceni bez patřičné jazykové výbavy nuceni navštívit specialistu v prefektuře Ibaraki, jistě vás potěší, že je tu k nalezení na webu podrobně zpracovaný adresář i s jazykovou odborností lékaře. Možná lehce překvapující je poplatek za návštěvu u lékaře, ale u nás to tak od letoška také funguje, takže to možná není pro našince takové novum. Zajímavé je ovšem to, že běžnou pomůckou lékaře je kreslení schematických malůvek, co že vám to je. Coby funkční analfabet to jistě oceníte. Podobně v lékárně k lékům dostanete další omalovánky s fotografií léků příslušným povídáním v japonštině a jako přidanou hodnotu i pár slov o indikaci v angličtině.

Ač město, kde pobývám,  by patřilo na mapě ČR k těm největším, je to z hlediska kulturní nabídky poněkud slabší a je třeba počítat, že je třeba za skutečnými zážitky zajet do Tokya. I tak se nám podařilo užít si v pátek koncert vážné hudby v KEKu a o v sobotu vystoupení kapely Boogie Sue v Hot Staffu. Víkend pak samotný byl ve znamení vědy, neb probíhaly dny otevřených dveří, a tak krom netradičního pohledu na naši mateřskou organizaci jsme měli možnost vidět např. “crash testy” auto vs. zeď resp. auto vs. maketa cyklisty.

Závěrem přidávám “kuchařku“, která se objevila na stránkách japonského velvyslanectví v Praze. Dobrou chuť.