Vízum

Pobyt už se nám přehoupl do druhé třetiny. I přes celkem dostupné komunikační kanály s domovem a možnost mluvit česky s přáteli, je tu občas teskno a člověk cítí potřebu vidět nejbližší. Jsem na tom lépe než jiní (napadá mne příměr s Mohamedem a horou), ale i já již přemýšlím o návštěvě domova ještě před koncem roku. Tak jako tak, i kdybych nakonec nezamířil domů ale jen na konferenci, je tu jistá komplikace.

Při vstupu do Japonska jsme byli opatřeni tříletým pracovním vízem. Normální turistické je na max. 3 měsíce, ale údajně neradno provokovat imigrační úředníky při vyplňování žádosti na tuto maximální dobu, nicméně zpáteční letenka, pokud nevypadáte podezřele, měla by podpořit obdržení víza. Ale zpět k zmiňovanému háčku. Naše vízum je jen vstupní a odjezdem prostě zaniká. Pokud tedy chceme vycestovat, musíme žádat po vstupu o tzv. re-entry vízum. Dnes jsme proto vyrazili do Mita, správního města, kde sídlí pobočka imigračního úřadu. Samozřejmě se dá jet i do Tokia, ale metropole je pověstná nejen zácpami, ale dlouhými frontami na úřadech. Volbu navíc usnadnilo levnější parkování a nadto velmi krásná švestková zahrada, která patří k nejkrásnějším v Japonsku. Tu jsem sice již 2x předtím viděl, ale dnes teprv byla v plném květu. Pravda je, že ji obsypali i Japonci, takže zážitek byl nutně umenšen. Mito má však plus body i za svou galerii moderních umění, kam jsme dnes také nahlédli.

Ve finále jsem chudší o 6000 jenů za vízum a 580 jenů za galerii. Benzín byl odhadem za 300 za osobu (4 lidé).