Japonská pračka a pár poznámek o životě
Protože nejsme čuňátka, ani nejsme tak bohatí, abychom si kupovali neustále nové věci, máme doma pračku a občas po ní chceme, co se tak od pračky dá čekat, aby dělala…
Tedy prala. Ne ovšem s námi, ale s prádlem, i když někdy to vypadá, že když se na ní nemluví japonsky, nebo se nepohladí, že umí být i vzteklá a nemilá. Jednou nám vytopila celou kuchyň. Což mohlo být vlastně plus, pokud by byla větší zima a my měli brusle. Takhle jsme si zadělali akorát na rýmu a možná zpuchřelé lino. Ale co už , to se stává i v českých rodinách.
To, co je ovšem k nepochopení, je fakt, že Japonci, ač pračku adaptovali, zapomněli prostě a jednoduše na přívod teplé vody. Oni perou ve STUDENÉ vodě. Na otázku,proč proboha nemají teplou - se dozvíte:
- prášky na praní jsou přece na studenou vodu
- v teplé vodě by se to srazilo
- v přírodě je studená voda, a dlouhé generace tak přece praly
Takže naši pračku s horním plněním otevřeme před praním a pomalinku si tam půltucet kyblíků s teplou vodou nanosíme. A pak, že pokrok technologie tu nezastavíš.
