Říkala mi kamarádka o Japonsku
Nad sklenkou vína dozvídá se člověk občas zajímavé věci. Uvolněný jazyk se motá sem a tam a slova plynou a plynou, snad až do moře. Někdy nezbude po nich ani vzpomínka a jindy zas jak šlapota v ještě nevytvrdlém betonu utkví navždy. Slečna pabitelka snad promine, že jejím neposedným slovům vhozeným jen tak do éteru vtisknu trvalejší ráz.
“Nevím jak ty, ale já talentem na jazyky neoplývám ani omylem. Navíc v Japonsku jsem i prakticky vzato negramotná, protože to, co chci vědět, tam si s hiraganou resp. katakanou při čtení nevystačím. Je to vcelku zvláštní pocit. Koneckonců s Japonci se dá popovídat i tak, neboť jsou nesmírně trpěliví a nezdolní, patrně si myslí, že trochu japonsky umí každý, a nevzdají se snad, ani kdybys utíkal,” usmála se.
“Říkal mi kamarád, a jak jsem dostala, předávám dál, že prý stačí zhruba 10 slov: Arigato gozai mas (děkuji), Konnichiwa (dobrý den), po ránu ovšem Ohayo gozai mas a večer Konbanwa, Sayonara (nashledanou), Sumimasen (promiňte), Ganbatte o kudasai (hodně štěstí, ať se daří), Cheko (Čech, Češi), -san (znamená člověk, take hora, ale kanji je jine)…přidává se za jméno, je to taková velice zdvořilá forma, ale nikdy ji nepoužij, když mluvíš o sobě samém, to je zas velmi nezdvořilé,” nadechla se k dalšímu obšírnému sdělení.
“Oni jinak Japonci jsou tůze na zdvořilost, <<o kudasai>> či <<gozai mas>> jsou jen zdvořilostní fráze a většinou tvoří přes polovinu sdělení. Stupňů zdvořilosti je 5 a je o hodně težší mluvit správně japonsky než mnohou jinou řečí. Pro starší lidi na vedoucí pozici se používá namísto -san -sensei, to znamená učitel.” Jak tak mávala rukou při svém výkladu, myslel jsem si, jestli není učitelkou, ale nahlas bych to neřekl.
Jenže slečna pokračovala dál: “Na japonštině se mi libi, že se snaží přebírat původní jména. Takže Praha či Vltava řekne téměř všem, co má, ale Prague či Moldau…samá voda.” (Tak zrovna Smetanova Vltava je tu známá spíš jako Moldau, pozn. posluchače). “Jinak japonština nerozlišuje r/l, nám ta hláska zní spíše jako r, ale člověk si rychle zvykne.”
Napila se…
” Japonci, jsou téma samo pro sebe. Kultura je v něčem dosti odlišná a opravdu zvláštní, myslím, že si její poznávání opravdu užiješ a přeji ti, abys narazil na dobré kolegy. Pokud budou alespoň trochu ochotní mluvit anglicky, což ve vědě umí, ale někteří se stydí, protože neradi chybuji, a bude je zajímat tvá práce, máš vyhráno.”
(přišel čas objednat další decku, aneb to be continued…)
