Výhled na Fudžisan

Včera tu byl svátek, a tak jsme trochu toho volna využili k výletu. Vstalo se ve 3 a jelo se nějakých 5,5h směrem k Fudžisan. Naštěstí jsem nebyl řidič, takže jsem mohl v klidu dohánět na zadním sedadle spánkový deficit. Občas jsem zavnímal, jak I. s M. trochu kufrují po předměstích Tokia, ale což na místo jsme nakonec dorazili. Pak už jen výstup na horu, jejíž jméno je údajně podle info, co mi teď přišlo do icq, Micutogejama a jezero se jmenovalo Kawagučiko (zdroj I.).

Pod vrcholkem sněhu po kolena, ztratil jsem čepici, ale japonská družina důchodců ji našla a vrátila mi ji. Všichni ve zdraví přežili, jen bylo třeba sušit mnoho páru ponožek. No a protože mi za 15 min začíná experiment, dám už jen pár fotek.