Vanění

Moc vysoký nejsem, ale seznámení s japonskou vanou ve mně vyvolalo dojem, že jsem asi vyrostl, nebo jsem v domově hobitů. Japonská bytová koupelna je pro Evropana maličká a nedokáže pochopit, jak se do vany dokážou japonští mužici naskládat.

Naše koupelna má asi 1,5m x 1,5m - je celoplastová s umyvadlem, kanálkem v zemi a vanou se sprchou. Vlastně je tu ještě zrcadlo a větrák ve stropu, ale ten přiliš svou funkci neplní, protože pára a vlhkost se drží v koupelně ještě mnoho hodin poté.

O způsobu japonského vanění jsem byl však bohužel poučen až, když u nás po oslavě narozenin přespala kolegyně Eiko. My prostí barbaři prostě napustíme vanu, vlezeme dovnitř a tam se umyjeme a možná i relaxujeme v rámci polohy, kterou vana dovolí. Japonec se však osprchuje ještě před vanou - proto ten plast všude a kanálek v zemi - a čistý vstoupí do vany. Teplá voda se dokonce recykluje, takže vanu použijí všichni členové rodiny. (Vzpomněl jsem si na scénu z Tenkrát na západě, kde, tuším, zazní - madam před vámi se koupali jen 2 muži…) Dokonce mají speciální plastovou “pokličku” na vanu, aby neunikalo zbytečně teplo. Tu jsem však bohužel nepoučen dlouho považoval za protismykovou rohož do koupelny, než mi byly mé barbarské zvyky vytknuty.

Naše koupelna má jako ostatně všechny místnosti v domě (vyjma wc) nezamykatelné dveře, takže soukromí si musíte hlídat hlasitým zpěvem (žertuji).

Ovládání ohřevu vody, světla a větráku jsou však mimo místnost, takže v případě výpadku pojistek, což se v topném období stává docela často, je nutné přecapkat byt k pojistkám a navyše k ovládání teploty vody. To že občas válčíme i s kvalitou japonským přípravků na mytí je jiná pohádka.

PS: Moderní drahé koupelny jsou programovatelné, tj. lze určit, kdy přijdete z práce, aby vám ohřála vodu předem… (Na obrázku není naše koupelna, ale jen ilustrace běžné japonské koupelny)