Hra

volně na motivu skutečných událostí

Osoby:

• Iv (mladá žena, hostitelka),
• Mi (jedlík, pozorovatel),
• Pe (kuchař, dodavatel pochoutek),
• Ma (mladý muž v kraťasech a jasnými názory),
• Ei (velká neznámá),
• Ju (smíšek),
• An (manžel),
• komparz,

Klapnutí dveří. Iv vtrhává na scénu. Za ni cupitá Mi.

Iv: Uf, jsem tak unavena. Pomůžeš mi s cukrovím?
Mi: Prosím tě, nech mne aspoň v klidu na večeřet. Pracoval jsem 12 hodin.
Iv: To ty přece každý den. No tak si to udělám sama.
Mi: Neboj, pomůžu ti aspoň s jezením.

Iv skřípe zubama.

Mi: No, tak dobře, nadrtím ti aspoň ořechy.

Mi odchází ze scény. Ozývají se rány a křupaní.

Mi: Auuuuuu. (za scénou)
Iv (usmívá se): A to jsem si myslela, že budeme vyndavat kosti jen z ryb, a ono i z ořechů.

Tma. Z kuželu světla přichází Mi a drží se za nos.

Mi: Co to tu je za smrad?
Iv: Než jsi to přišel, žádného jsem si nevšimla. (pauza) Šmarja, já jsem upekla misku.
Mi: Vida smrdí trouba, ale já to nejsem.
Iv: Já zas myslela, že tyhle laciné fóry ti nejdou přes pysky, panáčku.
Mi: (Prohlíží si torzo misky.) Spíš to vypadá, že mi to laciné pvc nepůjde přes pysky.
Iv: Jen té vtipné kaše jsi spapal nějak moc.
Mi: Nechme toho, otočme list, užívejme dne. Nechvalme ho ale před večeří. Přeješ si Vánoce po našem či usmažíme suši vánočku? Rýžové cukroví? Nebo si madam přeje vosí hnízda se sojovkou?
Iv: Toho bohdá nebude neuctít zrození Jezu Krista pravou vánočkou.
Mi: Tak, tedy návrat k tradicím? Žádná bohapustá žranice? Sloupneme slupku komerčna?
Iv: I ty dramatický cyniku :-)

Ze tmy se ozývá syčení, klapání, a jiné zvuky vaření… A chrápání. Ztrhaná Iv přichází k futonu.

Iv: (pro sebe a k spícímu Mi) Doufám, že ti bude chutnat panáčku.
Mi: (z polospánku) Když je hlad, sním i vánočku.

Den druhý. Iv míchá v hrnci, do dveří vešel Pe a Ma.

Pe a Ma: My dva fyzici jdeme k vám, cukroví všechno vydejte nám. ハイドム　ハイドム　チヅリドム
Pe: A teď vážně. Jdeme přiložit ruku k dílu. Bude-li třeba i obě. Já pravou, Ma levou.

Pe a Ma loupají ingredience do bramborového salátu.

Ma: Za maminku.
Pe: Za tatínka.
Ma: Za krále bramborových lidí.
Pe: Za mlhou, co by se dala krájet.
Ma: Za zahraniční pobyt.
Pe: Za …
Mi: …tněte tipec a loupejte. S takovou tady budete do Vánoc.
Me a Pe: Hm. Kazisvěte. Šíříš negativní vlny.
Mi: Prosím panenko, řekni jim, ať s sebou hodí, nebo kapr umře hlady.
Iv: Hlady?
Mi: A čím mám toho kapra krmit? Otvírá tlamu (předvádí rybu), asi chce žrát.
Iv: Lekl se tě a lekl. Radši se ohol.
Mi: Tak mně napadá, jestli není nějaký kjótský protokol upravující rybolov kaprů. Třeba na nás koukají, jak mi na ně kvůli velrybám. No nic, jdu si pro harpunu.

Mi stojí nad vanou, Pe, Ma, Iv kousek za ním a uculují se.

Pe: Kapr do toho, kapr do toho.
Ma: Pozor, skáče.
Iv: Kolik ti mám dát času, než si k večeři nalovíme rybičky z akvárka?
Mi: (hromovým hlasem) A ven plantážníci, jdu si pro torpedoborec. Tu mrchu slizkou musím dostat stůj co stůj. Probudil se ve mně pud pradávného lovce.
Iv: (pro sebe) Japonky, plačte, už loví jen kapry.

Po chvíli boje Mi vytahuje na vidličce napíchnutou rybku velikosti dětské botičky.

Hlas vypravěče: Pozn. pro ochránce zvířat - žádnému zvířeti nebylo ublíženo, kapr byl zcela ze sojového masa.
Ma a Pe: (na sebe nevěřícně hledí) To se teda najíme.

Den třetí. Večeře.

Mi: Jaxe mash? My name is Mi.
Ei: Ahoy. My name is Ei.
Mi: Kapr. Ehm carp?
Ei: Thank you. Nice fish.
Mi: Dozo.
Ma: (se modlí) … amen.
Pe: Tak se na to vrhnem. Jsem hladový jak sup.
Ei: Soup? Sorry , sorry I dont like soup. Only fish.
Pe: Ok, koukám, že se nám ta hrachovka úplně vizuelně nevyvedla, ale na pořádnou meluzínu to stačit bude.
Mi: Co sis navařil, to si pěkně sněz. Už teď jsi zelený jak ta polívka.
Ei: Mmmm, salad is very tasteful. Delicious. I guess some potato inside, onion, mustard maybe honey mustard (Iv se červená), cheese, ham, cucumber …
Iv: Prosím mlčte o těch dalších ingrediencích, nebo nám to nesní.
Mi: Sní či sním, to je oč tu běží.

Mi nandavá na talíř kapra pro ostatní.

Ma: Nebyl ten kapr předtím menší?
Mi: No… Trochu jsem ho naklepal.
Pe: Trochu?
Mi: No a ještě trochu vánoční magie, ale vážně nic víc.
Ma: Bože můj.
Iv: Hošové, dejte hlavně pozor, ať vám nezaskočí stehenní kost, ta je totiž prevít. To bychom asi japonským doktorům nevysvětlili.

Všichni spokojeně mlaskají a žvýkají, až dojedí.

Mi: No a teď vás můžu ukamenovat vánočkou, letos trumfla i diamant :-)
Iv: Ještě mne napadá, že jsem neudělala tvoje oblíbené perníčky. Pomůžeš mi je pak udělat?
Mi: Ani ne, nějak na to cukroví letos peču.

Přichází Ju, An a komparz.

Ju: Privet.
An: Privet.
Komparz: Hello.
Ma, Pe, Iv: Ahoj.
Ei: Kombamva.
Mi: Ej čuvak.

Tato takřka závěrečná scéna je poněkud hluchá, možná i slepá a bohužel překladatele jsem ještě nesehnal, takže jí zatím přeskočím. Prostě hodovali, jedli, pili, ženy měli, zpívali i stromek ozdobili. No a jestli neumřeli, veselí se po dnes.

Pozn. pro autora - Nezapomeň na scénu se stolem, na mrtvého krále, sklínku vína, pelmeně asi můžeš vynechat, i když prý byli jedlé. Ještě asi za zmínku stojí řetězy, koule, křížaly, dárečky a vlasatý kytarista z Tokia.