Nad sklenkou vína dozvídá se člověk občas zajímavé věci. Uvolněný jazyk se motá sem a tam a slova plynou a plynou, snad až do moře. Někdy nezbude po nich ani vzpomínka a jindy zas jak šlapota v ještě nevytvrdlém betonu utkví navždy. Slečna pabitelka snad promine, že jejím neposedným slovům vhozeným jen tak do éteru vtisknu trvalejší ráz.

udělalo bác. Brm brm kolečka se kroutějí pojedeme hurá. Vžžžžžžžm sviští plechovky kolem. A hele krtku koukej jaké má ta slečna kalhotky. Tak krtku kam to koukáš. BÁC. A jéje. Šmarja to je škody. Autiko se polámalo. Jenže tomu druhému troubovi taky. Ach jo. Ty ty ty ty to budeš platiti. Jenže pán s rýčem [...]

Šup sem, šup tam, mnoho povyku pro víc a kapsle

Plaminek nadeje kde pusto je a mozna splin. Louceni neni od louciti ale od louce. Tedy hor plaminku.

Alkohol teče proudem, veselí lidé a pěkné ženy…

Ej horo horo vysoka jsi… Nebo tak aspon vypadas. Stojis-li v rovine zadny te nemine. Horo ej horo dvoji vrchol mas.