4. 8. Příjezd do Porta

V 8 hodin 4. 8. byla Anička již v Portugalsku a první dojmy byly krásné. Už ve Španělsku bylo vidět, že slunce má jinou sílu než u nás ve střední Evropě. Sever Portugalska se zdá být hodně zalesněn se spoustou obrovských kamenů, které byly občas poskládány takovým způsobem, jako by měly skrytý význam, ale spíš to byla náhoda.

Mimo jiné autobus projížděl přes města Visu (?) a Aveiro. Únava způsobila, že se A. zdálo, že jsou měně krásná. Některé domy vypadaly jak rezidence z televizních novel z jižní Ameriky a vedle toho tam byly polozbořené, neobyvatelné, staré portugalské domy, jež se zdály velmi sympatické svou jednoduchostí.

Během cesty autobusem jsme již byli v kontaktu přes sms; já v té době čekal na letišti ve Frankfurtu nad Mohanem; a domlouvali jsme si místo setkání v Portu. Anna zprvu měla přijet na letiště, ale možná pohodlnost a finanční stránka přesunu rozhodly, že jsme se měli potkat v centru …

A: V 15 h (mého času) a ve 14 místního času jsem byla v Porto. Jela jsem busem č. 200 na Praca de Liberdade velice připomínající Václavák.

Tam jsem si v jednom malém snack baru dala nejdříve kolu a pak se se slovníčkem vrhla na jídelní lístek. Po zdlouhavém narážení na slovíčka, co nejsou ve slovníku, jsem se rozhodla pro salada de fraugo. Porce jak hlavní jídlo, velice dobré, se 2 chleby. Personál byl velice milý a bylo vidět, že jsou zvyklí na turisty. Pak jsem ji dala ještě vodu a během toho už M. přistál a já mu napsala, že čekám na Praca de Liberdade. M si musel poradit sám na letišti v Maia (asi 12 km od Porta) a po zjištění, že Aerobus (zmiňuje se o něm česká verze Lonely Planet) od května nejezdí, jel metrem. (Metro je užší verze příměstského vlaku, celkem sympaticky moderní design a příjemně klimatizováno.) Já ho čekala na zastávce Sao Bento, kde jsme se setkali asi v 18 h místního času. A mleli pátý přes devátý…

Rovnou jsme jeli vlakem do Espinha, jak bylo naplánované. Cestou ve vlaku jsme potkali dva vstřícné muže, kteří nám radili, kolik zastávek nás ještě čeká. Už několik zastávek před Espinhem jsme viděli Atlantický oceán (pro M. stále moře)… nádhera. Krásné pláže.

Po poradě s místním obyvatelstvem jsme se usídlili v kempu, postavili stan a vydali se na pláž. Už bylo asi 21 h a stihli jsme západ slunce…

Na pláži bylo pár rybářů, kteří chytali mně záhadným způsobem; neviděla jsem vlasec. Únava nás poslala zpět do kempu a spánek…