“Říkal mi kamarád, a jak jsem dostala, předávám dál, že prý stačí zhruba 10 slov: Arigato gozai mas (děkuji), Konnichiwa (dobrý den), po ránu ovšem Ohayo gozai mas a večer Konbanwa, Sayonara (nashledanou), Sumimasen (promiňte), Ganbatte o kudasai (hodně štěstí, ať se daří), Cheko (Čech, Češi), -san (znamená člověk, take hora, ale kanji je jine)…přidává se za jméno, je to taková velice zdvořilá forma, ale nikdy ji nepoužij, když mluvíš o sobě samém, to je zas velmi nezdvořilé,” nadechla se k dalšímu obšírnému sdělení.

“Oni jinak Japonci jsou tůze na zdvořilost, <<o kudasai>> či <<gozai mas>> jsou jen zdvořilostní fráze a většinou tvoří přes polovinu sdělení. Stupňů zdvořilosti je 5 a je o hodně težší mluvit správně japonsky než mnohou jinou řečí. Pro starší lidi na vedoucí pozici se používá namísto -san -sensei, to znamená učitel.” Jak tak mávala rukou při svém výkladu, myslel jsem si, jestli není učitelkou, ale nahlas bych to neřekl.

Jenže slečna pokračovala dál: “Na japonštině se mi libi, že se snaží přebírat původní jména. Takže Praha či Vltava řekne téměř všem, co má, ale Prague či Moldau…samá voda.” (Tak zrovna Smetanova Vltava je tu známá spíš jako Moldau, pozn. posluchače). “Jinak japonština nerozlišuje r/l, nám ta hláska zní spíše jako r, ale člověk si rychle zvykne.”

Napila se…
” Japonci, jsou téma samo pro sebe. Kultura je v něčem dosti odlišná a opravdu zvláštní, myslím, že si její poznávání opravdu užiješ a přeji ti, abys narazil na dobré kolegy. Pokud budou alespoň trochu ochotní mluvit anglicky, což ve vědě umí, ale někteří se stydí, protože neradi chybuji, a bude je zajímat tvá práce, máš vyhráno.”

(přišel čas objednat další decku, aneb to be continued…)

Japonský herec Makoto Inoue předvede pantomimu, která je inspirována číslem „Nue” z japonského divadla nó a kabuki.

• MÍSTO KONÁNÍ: Divadlo Ponec, Husitská 24a Praha 3
• POŘADATEL, SPOLUPRÁCE, ZÁŠTITA: Ehon Kobo , Velvyslanectví Japonska v ČR

10. – 27. 7. 2008
Mezinárodní festival šachu a her „Czech Open 2008″

Mezinárodní festival šachu, go, šógi, gomoku a renju atd.

• MÍSTO KONÁNÍ: ČEZ Arena, Centrum Ideon  (Pardubice）
• POŘADATEL, SPOLUPRÁCE, ZÁŠTITA: AVE- KONTAKT, Velvyslanectví Japonska v ČR

16. 7. 2008 18 hod.
39. Setkání s japonským filmem

Promítání filmu : „ Waterboys”

• MÍSTO KONÁNÍ: Velvyslanectví Japonska v ČR, Informační a kulturní centrum, Hellichova 1, Praha 1
• POŘADATEL, SPOLUPRÁCE, ZÁŠTITA: Asociace japonců v ČR, Velvyslanectví Japonska v ČR

Dnešní Japan Today odkazuje na výzkum (na vzorku 300 mužů mezi 25 -39 lety vydělávajících 2 a méně milionů jenů ročně), ve kterém se uvádí, že celých 65% nebylo spokojeno s uspokojením svých potřeb a pouhých 15,7% bylo. Zbylá téměř pětina tuto potřebu ze svého života vypustila. Toto číslo se skoro úplně kryje s počtem paniců ve sledovaném vzorku.

Celý problém je poněkud složitější v tom, že z toho plyne i velmi nízká porodnost, což sice mírně řečeno konkrétnímu jedinci může být ukradené, ale je těžké se vymanit ze svízelného postavení na trhu práce. Časy kdy byly děti kapitálem jsou patrně ve zdejších industrializovaných končinách dávno pryč, a tak dnešní chudí muži, jsou rádi, že pokryjí své základní výdaje. Zdá se, že za příčinu jejich “kastrace” lze označit několik faktorů: hospodářskou krizi v 90. létech, která způsobila, že žijí v odříkání a bez luxusu, přílišné pracovní nasazení, nedostatek soukromí a snad i to, že najít si trvalou partnerku, již je třeba v mnoha směrech uspokojovat, chce nemálo prostředků. Začíná se tak vytvářet nebezpečná sociální mezera v přístupu k sexu.

Ostatně odkazovaný článek uvádí, že mnoho mužů z této nízkorozpočtové skupiny bydlí s rodiči. Nad tím se snad v našich zemích dalo mávnout rukou, pochybuji, že naše mládež by řešila podobný problém návštěvou love hotelu, jenže projevovaná ostýchavost je Japonsku až nezřízeně častým fenoménem, a tak se po tomto ne úplně levném špásu občas sáhnout musí. Řešením by snad bylo i společná platba s družkou, ale tam zas může narazit mužova čest, která se ještě s nesmířila s postupující emancipací.

Článek končí překvapujícím návrhem zavedením sexuálních dobrovolníků (tedy spíše dobrovolnic) pro chudé s poznámkou, že tento institut funguje již u starých a hendikepovaných. Vydal jsem se po stopě termínu sexuální dobrovolník v Japonsku (ctěný čtenář raději ať zanechá myšlenky, že bych osobně chtěl přiložit ruku k dílu) a nalezl jsem dva [1, 2] relativně relevantní články, které však spíše než o fyzicky vyloučené skupině pojednávají o zanedbávaných manželkách a léčbě nekonzumovaných manželství.

Uvádí se v nich např. že Japonec má průměrně 46 styků za rok, oproti 79 v Hong Kongu a Singapuru, 82 u Indů, 90 u Číňanů a 137 u Francouzů. Pokud by současná rekordně nízká porodnost (1,29 v roce 2003) měla pokračovat, pak by se japonská populace ze 128 milionu zcvrkla na 100 v roce 2050. Tato čísla jsou v souladu s tím, co jsem naznačoval v úvodu, řeknete si, ale zarážející je (tedy alespoň pro mne), že manželství je tu často jen pro formu. Možná to souvisí i s mým včerejším příspěvkem, kde jsem zmínil, že nesezdaná žena po 30 se jeví jako podivná, a tak lidé vstoupí ve svazek spíše s ekonomickým důvodu a s ohledem na to, že je k tomu “nutí” veřejné mínění. I když co si budeme vyprávět, něco podobného je z pohledu žen i u nás. Horší to však je v tom, že svobodné matky tu nejsou tolik tolerovány.

Stává se tu ovšem i to, že žena vstoupí neposkvrněna ve svých 30 do manželství, a ani po 15 letech letech nedočká se potomka, prostě proto, že k manželskému sexu nikdy nedošlo. Muž často vnímá manželku spíš jako náhradní matku či sestru, se kterou z principu není možno mít intimní kontakt, či prostě spolubydlící, která mu zlepšuje sociální status. Ostatně muž přetížený prací, vracející se po 12 a více hodinách z roboty, která je mu vším, či baru mnoho sexu obvykle nezastane. Žena je vychovávaná k úctě ke svému muži a je velmi tolerantní, mí známí dávají občas k lepšímu na dokreslení (hospodskou) legendu, která praví, že Japonka je jediná žena na světě, která mužíčkovi přibalí na konferenci do Thajska balíček kondomů s úsměvem.

Ale zpět k dobrovolnosti, neb to dnešní vyprávění pomalu nemá konce. Nu tedy – milé neopečovávané ženy rozhodly se vyhledat (lékařskou) pomoc a nacházejí nyní svou útěchu v náručí pečlivě vybraných dobrovolníků. Však si o tom můžete, pokud vládnete anglicky, udělat obrázek sami. Možná to zachrání manželství, ale hádám, že porodnost tak docela ne.

I když i zde lze potkat “kamarádky”, které neopomenou jediné příležitosti, aby navštívily jakoukoliv větší party či jinou družbu, a to se pak muž zprvu šťastně zadán s jedinou dívkou časem setkává s posměšky  přátel, zda ta její kamarádka je taktéž jeho. U třetího piva to však vzal ďas a všichni se svorně zasmějí. S takovou těžkou hlavou po ránu jste pak i třebas i spokojeni s mizernou hrou českého týmu, kterou vám bylo dáno sledovat v přítmí pofiderního osiřelého disco clubu s 5 afričany (možná afroameričany), neb ona sklenice piva, jež způsobila vaši kalnou mysl taktéž rozhodla  o tom, že jste se odpoledne nenacházeli na Akihabaře, v pověstné čtvrti digitální zábavy, kde se však někomu spletla v hlavě kolečka a pobodal několik náhodných kolemjdoucích.

Tak jako slzy kapou a řeky tekou do moře, se k celkové bilanci vody musí připočíst nepovedený mraků bál. Loni bylo touto dobou vedro k zumdlení a teď si vesele prozpěvují snad jen rolníci a žabky kuňkalky, čert aby je spral. Možná že jsou v Česku deště kyselé, ale zde jsou o to více žravé a ožírají vše kovové, co jim přijde do cesty, proto večer krom rosniček slyšíte i skřípání pedálů jste-li zrovna na cestě. Asi si pořídím koně; vdávat se nechce, ani neskřípe…

Prostě se všechno klepe a klepe…

Přidávám (ranní pro mne, večerní pro vás) citaci z idnes.cz:

Zemětřesení o síle 6,7 stupně Richterovy stupnice zasáhlo východní pobřeží Japonska. Vrcholu nabylo v 18:45 středoevropského času. Podle japonské televize nikdo nepřišel o život. Škody zřejmě nebudou rozsáhlé a neočekává se ani vlna tsunami.

Původní informace hovořily dokonce o síle 7,1 stupně Richterovy stupnice. Epicentrum se nacházelo v Pacifiku, východně od ostrova Honšú, severně od Tokia a asi 90 kilometrů od města Mito. Zemětřesení bylo podle seizmologů poměrně mělké, jeho ohnisko je asi 35 kilometrů pod hladinou oceánu.

Zemětřesení zaskočilo Japonce ve dvě v noci místního času. Meteorologická agentura připustila, že mohly dočasně nastat výkyvy ve výšce hladiny oceánu. Varování před tsunami ale nevydala. Hlavní otřes předcházely záchvěvy o síle 4,5 až 6,2 stupně Richterovy škály.

Nejvíce otřesy zasáhly regiony Ibaraki a Fukušima. Podle jejich zastupitelů ale nejsou hlášeny velké škody. Poškozeny nebyly ani místní jaderné elektrárny a železnice.

Ostatně když už přijde na věc a něco takového vás postihne a jste nuceni bez patřičné jazykové výbavy nuceni navštívit specialistu v prefektuře Ibaraki, jistě vás potěší, že je tu k nalezení na webu podrobně zpracovaný adresář i s jazykovou odborností lékaře. Možná lehce překvapující je poplatek za návštěvu u lékaře, ale u nás to tak od letoška také funguje, takže to možná není pro našince takové novum. Zajímavé je ovšem to, že běžnou pomůckou lékaře je kreslení schematických malůvek, co že vám to je. Coby funkční analfabet to jistě oceníte. Podobně v lékárně k lékům dostanete další omalovánky s fotografií léků příslušným povídáním v japonštině a jako přidanou hodnotu i pár slov o indikaci v angličtině.

Ač město, kde pobývám,  by patřilo na mapě ČR k těm největším, je to z hlediska kulturní nabídky poněkud slabší a je třeba počítat, že je třeba za skutečnými zážitky zajet do Tokya. I tak se nám podařilo užít si v pátek koncert vážné hudby v KEKu a o v sobotu vystoupení kapely Boogie Sue v Hot Staffu. Víkend pak samotný byl ve znamení vědy, neb probíhaly dny otevřených dveří, a tak krom netradičního pohledu na naši mateřskou organizaci jsme měli možnost vidět např. “crash testy” auto vs. zeď resp. auto vs. maketa cyklisty.

Závěrem přidávám “kuchařku“, která se objevila na stránkách japonského velvyslanectví v Praze. Dobrou chuť.

Zadrhel je vlastně v tom, že to zábavní monstrum sestává ze dvou parku, přesněji ze zmiňovaného Disneylandu a jeho sestřičky DisneySea a mém kontě jsou po víkendu a skoro roční pauze oba. Když jsem se snažil přesvědčit kamarádky, zda nechtějí také, bylo mi řečeno, že jsou na to moc staré, že možná jestli někdy přijdou děti. Děti nepřišly, tak nezbylo než vyrazit bez nich.

Cesta z Cukuby byla relativně snadná, expresem na Akihabaru, tam popojet na Tokyo Station, a pak už po proběhnutí dlouhým asi kilometrovým tunelem na této stanici, přímo metrem do DisneySea. Dohromady asi hodina a půl. To, že se slaví nějaké výročí, jsem zjistil až naprosto náhodou na místě, neb suvenýry s číslovkou 25 prostě nešlo přehlédnout.

Škoda jen že bylo pošmourno a mírný chlad, atmosféra a kulisy atrakcí byly jinak příjemné, personál milý a japonsky uctivý. Strávil jsem tam bezmála 9 hodin a za tu dobu jsem zažil mj. několik dlouhých volných pádů, jízdy hlavou vzhůru, klasické kolotoče, 3D kino, ohňostroje i vodní šou. Pro romantické odpoledne ve dvou lze jen doporučit soudě dle zástupu mladých párů držících se za ruku. Patrně však musíte být v skrytu duše aspoň trochu šílenec či dítě, abyste atrakce vychutnali až do dna.

Záverem pár linků:

• Tokyo Disney Resort – English
• Resort Mapy – English
• Google Maps (satelit) (Latitude: 35.633 Longitude: 139.882)

Prof. Kiši je zároveň a především prezidentem NIMSu, tedy instituce, která poskytuje, jak zmíněno výše “azylů studentům UK. Jeho fotografie je např. zde: Mr. František Trojáček, Commercial and Economic Section at the Embassy of the Czech Republic, visits NIMS (Update:Mar. 05, 2008)

Odtud cituji např. :

The sex industry accounts for 1% of the GNP, and equals the defense budget. (CATW – Asia Pacific, Trafficking in Women and Prostitution in the Asia Pacific)

The sex industry is a multibillion-dollar business that caters to every preference and is easily accessible (“Pornography Easy To Find in Japan,” Joseph Coleman, Associated Press, October 1997)

One “sex zone” in Tokyo, only .34 sq. km., has 3,500 sex facilities, including strip theaters, peep shows, “soaplands,” “lover’s banks,” porno shops, telephone clubs, karaoke bars, clubs etc. (CATW – Asia Pacific, Trafficking in Women and Prostitution in the Asia Pacific)

V souvislosti se sexem v Japonsku je dobré zmínit i věk legálnosti sexu: v tomto blogu se uvádí, že se to liší místo od místa v intervalu 13-17. Raději ale počítejte s vyšší hranicí, i když se zdá, že se tu tiše toleruje ledacos.

Zajímavě je zkušenost s místními službami popsáno v blogu jednoho (překvapivě z Cukuby) Čecha, který zakusil masáž a velmi dopodrobna líčí všeliké možnosti.

Závěrem dodám slovy klasika, že na všeobecnou přímluvu slečny, která právě odešla, vám veselé historky z natáčení neprozradím, a tak se budete muset spokojit s ujetým strojem na sex.