9. 8. Guimaraes
Další z autentických deníkových zápisků z letního výletu do Portugalska, které postupně přepisuji a které mne při vzpomínce zahřejí i v současném chladivém počasí.
Budík nařízený na 7 zvonil zbytečně. A. řekla, že je moc brzo a že tak ještě 20 min. Stávalo se v 9:30. Snídaně byla pikantní gulášová vylepšená o půjčený plynový vařič. Pomalý denní rozjezd se projevuje ještě dvěma sprchami. Rychlejší chůzí jsme překonali půlku města za 30 min, abychom šťastně na poslední chvíli chytli autobus. K M. veselí autobus jel a stavěl u kempu :-) Po hodině muk na kožených sedačkách jsme dorazili do cíle. Amarante se muselo z programu škrtnout, prostě už nebyl čas. Takže aspoň bylo o chvíli víc na toust v kavárně.
Centrum G. není veliké, ale v celku půvabné. V tomto období byly ulice ozdobené fanglemi, patrně je jejich vysvětlení v průvodci.
Informační centrum se nám schovalo, a tak jsem začali jako obvykle “památkování” na blind u nejvýznamnější památky – v hradu a podhradí. Podhradí je de facto správní budova z 13. (?) století, která pak chátrala někdy do roku 1940, kdy ji renovovali a vyhlásili za národní kulturní památku. Hrad je jen soubor zachovalých kamenných zdí a jedné centrální věže – velikostí (plošnou) je menší než lecjaký statek.
Probloudili jsme se ke katedrále, k nákupu místních suvenýru, pár zapadlých končin, hezčích kostelíků, půvabnými i méně (nečitelné) uličkami . V jednom krámku A. setrvala přes 30 minut a koupila modní prvky ala 80. léta,zatímco M. trpěl ve vedru na chodníku s knížkou. Seshora jsme byli časově limitováni posledním odjezdem autobusu v 7 večer, takže závěrečný cíl bylo najít prokleté informační centrum a případně něco koupit k jídlu. Když jsme Informace našli, tak jsme se proklínali, že jsme šli 2x okolo (jako obvykle). Večeře byla až v kempu. Určitě něco vařeného . A šlo se brzo spát.
