A uz se dostavam na radu. Vidim, ze lide prede mnou u maleho okynka pred zamrizovanou branou ukazuji obcanku, dostavaji razitko na ruku a jsou vpusteni na nadvori odkud vedou tri vchody do tri vezenskych bloku. Bez ostychu ukazuju svuj pas, v presvedceni ze tento mezinarodni doklad totonosti funguje stejne jako ty narodni. Opak je pravdou. Cedula!, houkne na mne hlas zpoza okynka. Nemam, rikam. Ale tady mam pas. Na te fotce jsem to vazne ja, ty bryle mi koupila mama, tvrdila ze mi slusi a ja ji veril, to ze se mi vsichni smali jsem se dozvedel az pozdeji. Jo, nemel sem tenkrat holku, to je snad jasny. Hlas zpoza okna mne vsak odmita vpustit.  Cedula! Zahrima nekompromisne, nedbaje mych nejapnych omluv. Aha, tak s tebou to jen tak lehce nepujde. Misto lehkeho zertovani zkousim - naivne - racionalni argumenty. Vite, ja jsem cizinec, jak jste mozna mohl podle toho pasu poznat, to znamena ze obcanku nemam, vite? Ale, predpokladam ze vam jde o doklad totoznosti, tedy, muj cestovni pas splnuje vsechny nalezitosti, foto, datum a misto narozeni, stav, narodnost. Jine udaje o me sexualni orientaci, gastronomickych preferencich, vztahu k domacim mazlickum a nazoru na konflikt v Nahornim Karabachu vam tady muzu na pozadani detailne podat a mistoprisezne slibit na cervenou, bude li nezbytne i na holy pupek. Vite, ja byval pionyrem, a ti jsou zasadovi, po revoluci jsem prevlik na skauta a ti sou jeste zasadovejsi a nikdy, a to zduraznuji NIKDY a za zadnych okolnosti nelzou. Cedula!, zahrmi apaticky z druhe strany. Chlap si mozna ani nevsim ze jeste neoslovuje nasledujiciho v rade. Hm…premyslim co dal. S timdle parchantem to nebude tak jednoduchy. Ale co delat? Takovyho hajzla muze clovek akorat odprasknout, a ani za to vlastne nemuze. Rozhoduji se nedelat si situaci slozitejsi nez je, odprasknu jednoho a budu pak muset odprasknout vsechny kolem abych se zbavil svedku. Navic, jsem povahy mirne a srdce dobreho, a tak se rozhoduji ze necham vsechny zit. Odchazim od okynka a vyhledavam pomoc blizkeho policisty. Vysvetluji mu strucne situaci a zadam jej nedoprovodil-li by mne a nepomohl mi pri druhem kole negociaci o podminkach vstupu do veznice Garcia Moreno. Chlapik me ale odbude. Rika, bez za nim znova  a odvolej se na mne ze jsem ti vstup autorizoval. Vracim se za hlasem z okynka. Povidam, tak tamdle ten pan rikal ze prej me mate vpustit. A ktery? Pta se hlas. Whoa, konecne se nekam dostavame, poprve jsem slysel neco jineho nez Cedula. Tamhleten, rikam a ukazuji ve smeru ve kterem….ale v ten moment uz nikdo nestoji. Koukam jako blazen a zoufale vysvetluji ze tam jeste pred chvili onen policista stal. Cedula!, ozve se nemilosrdne z okynka. Kruh se uzavrel a ja jsem opet na zacatku. Sklopim usi a odchazim. Nevzdavam se vsak. Skenuji pohledem okoli a vyhledavam od pohledu vstricnejsi obet z rad pritomnych strazcu zakona. Tu zahy nachazim a vydavam se za ni. Tedy, za nim. Po kratkem vypovidani se ze vsech svych bolistek a nespravedlnosti co se mi staly, dotycny jde skutecne se mnou za Cedulou a pta se, proc me nehce pustit dovnitr s pasem. Cedula, nic jineho, rika Cedula. Po kratkem handrkovani mezi nima dvema to Cedulu prestane bavit, rika Natahni ruku, dostanu razitko, podekuju senorovi za pomoc, zasklebim se na hlas (hmm, jak se vlastne sklebi na hlas??) a prekracuji magickou hranici vytycenou branou venice. S pocitem vitezstvi se vydavam v ustrety dalsim administrativnim prekazkam. Tato totiz zdaleka nebyla posledni.

Prerusuji vypraveni o veznici ktere jsem zacal psat dnes rano, v patek 17. prosince na letisti v Quitu abych si ukratil dlouhou chvili. Momentalne sedim v letadle spolecnosti Santa Barbara smer Caracas a jsem svedkem jevu pro mne nebyvaleho, az bych si troufal rict historickeho: V tomto letadle se KOURI! Abych predesel dvojsmyslum, podotykam ze pouze v zadni rade. Se kouri. Cigarety se kouri. A ja, jakozto kurak teto jedinecne prilezitosti musim ihned vyuzit. Musim se ale sverit s jednou veci. Dival jsem se pred chvili v letadle na sve nove DVD ze serie Manga, mno, bylo misty mirne pornograficke. No, dobra, bylo dost pornograficke. Letusky me tedka nejak nemaji rady…:) Ale ted uz jdu kourit. Cigaretu.

Vskutku, pote co jsem se rozhodl udelat si az do konce pobytu dovolenou se nestacim divit co se to deje a na nudu si rozhodne nemohu stezovat. Posledni dny totiz byly naplneny zazitky  jedinecnymi a neopakovatelnymi. Takze, Quito jsem se rozhodl opustit v patek rano a jet do Banos kde jsem se mel potkat s Honzou Nevidalem ktery me prijel navstivit z Londyna. Ten pote, co stravil par peknych dni v Guayaquilu aby si vyridil nahradu za zcizeny pas a dale nove americke viza aby vubec mohl letet zpatky (nebot jeho let byl s prestupem v Miami) mohl konecne zacit cestovat, ackoliv ztracenych pet dnu pobihanim po uradech je v tritydenni dovolene hodne patrne. Cestovani vsak zaclo jiz ve ctvrtek – na netrpelive ocekavanou Pulku sveta – ovsem nikoliv na tu kterou jsem navstivil jiz drive nybrz skutecnou, ktera se nachazi asi o dveste metru dale. Ono totiz misto kde se nachazi hlavni monument bylo postaveno v dobe kdy merici pristroje jeste nebyly nejpresnejsi a kdyz prisli se satelity a GPS, tak zjistili ze se sekli a postavili monument druhy – o poznani mensi, ale stokrat zajimavejsi. Vyrazili jsme ctyri. Ja, Noralma, novy pratikant z Nemecka Alex co prijel pouhy den predtim a nekdo, jehoz (jejiz) pritomnost byla pro mne ohromnym prekvapenim – Alejandra, moje egyptska bohyne z party na ambasade pred 4 mesici. Bylo to nicmene prijemne setkani, a tak jsme stravili dost casu povidanim. Na Pulce sveta jsem byl skutecne udiven tim, ze vajicko, postavene na hrebik skutecne stoji a nespadne a ze voda vytekajici z umyvadla nevytvari zadny vir, metr vedle na sever se toci doleva a metr na jih zase doprava. Udiveni temito ojedinelymi prirodnimi ukazy jsme sli opet my ctyri tyto vecer splachnout do mesta trochou alkoholu. Pote, co jsme se bajecne vytancovali v jednom z cetnych klubu a prijemne se opili, Alex zamiril domu, a ja s Noralmou jsme jeli spat k Alejandre domu, nebot jsme jednak chteli usetrit za taxika a druhak jsme nemel kde spat, nebot prijit nad ranem opily domu ke Cristine by myslim nikdo z pritomnych neocenil. Prijedeme k Alejandre. Sever Quita, velika vila, luxus. Ziram, netusil jsem ze ma tak bohate rodice. Krasna, chytra a bohata, pekna kombinace. Vklouznem vsichni potichu do pokoje, holky lehnou na postel, ja na matracku na zemi a spime. A kdyz uz usinam, najednou z postele sklouzne ladne divci telo, vleze si pod moji deku, prituli se ke mne a….tu noc se otrasla zeme.

Rano se probudim s kocovinou, Alejandra mi donese prasek proti boleni hlavy, uzivame si jeste trochu romantiky ale, na tu jiz neni cas, slysim jak se ve mne neodbytne ozyva volani divociny. Ano, bylo to tak, nemohl jsem odolat vabeni dzungle ktera jiz netrpelive cekala, se vsemi svymi puvaby a nebezpecenstvimi jimz jsem se musel vydat v ustrety a s nimiz jsem touzil zmerit sily. Krome toho, byl jsem domluveny s Honzou odpoledne v Banos a tak jsem se najedl, osprchoval, zajel domu pro veci a zanedlouho sedel v autobuse. Odpoledne se skutecne setkavame v jednom z nescetnych hostelu, zakupujeme vylet do dzungle a nasledujici rano se s pruvodcem tamtez vydavame.

Nebudu plytvat slovy na krasu amazonie, ta se musi videt a zazit, ale pozorovat tukana jak se rano prochazi kolem moji bambusove chyse, mazlit se s opickama, pozorovat papousky, plavit se po divokych rekach, prechazet polorozpadlymi deravymi visutymi mosty, pit vodu z bambusoveho stromu, v noci pozorovat svitici dreviny a musky co blikaji tak silne jako zarovky a prochazet se nocni dzungli kolem jezer s krokodyly nebylo vubec k zahozeni, obzvlaste usinat pod moskytierou poslouchaje symfonii cikad, opic a jinych neidentifikovatelnych stvoreni byl zazitek hodny zapamatovani.

Po vikendu plnem nastrah  jsme se stastne vratili do Banos, a v pondeli do Quita. V utery se udelalo krasne rano, na obloze ani mracku, slunicko svitilo a vzhledem k tomu ze to byl Honzuv posledni den pred odletem jsme si zajeli na Cotopaxi, nejvyssi cinnou sopku Ekvadoru. Mohutny masiv pokryty snehem se nam podarilo zdolat autem az do vysky 4500 metru nad morem, vysky pro mne do te chvile temer nepredstavitelne a v ocekavani bolesti hlavy a zvraceni jsem neztracel cas, udelal fotky, naskocil zpatky a uz jsem jako spravny turista supajdil zpatky dolu. Taky proto ze svetrik z Kenvela je Cotopaxijskym severakem profouknutelny nebyvale jednoduse a nemel jsem zajem na tom aby ze mne byl rampouch. Take proto, ze jsem se tesil na dalsi rande s Alejandrou se kterym jsem tajne pocital.

Bohuzel, ani rande, ani sobotni odjezd do Kolumbie se nekonaly. Osud si s mymi plany opet krute pohral a ja byl postaven pred jednu z nejsilenejsich situaci ve svem zivote.

Cili, skutecne, let jsem si prerezervoval z ledna na 19. prosinec. To jednak proto abych byl na vanoce doma a taky abych stihl predvanocni fiestu s kamarady ktera se bude konat 22. prosince na znamem a oblibenem miste – v Mirroru. To bude pro vsechny prekvapko, jenom doufam ze se mi to povede utajit. Sovy ale nejsou tim cim se zdaji byt a tak zmena letu vubec nebyla jednoducha a promenila se v docela komplikovanou eskapadu plnou zvratu. Neveda poradne, kdy z Manty odjedu, nebot situace se menila jak v praci, tak ohledne Honzova prijezdu se kterym jsem celou svou cestu na sever koordinoval. Pote co jsem s mistni kancelari a posleze i s nasi GTS vymyslel a zase zrusil tri terminy, jsem konecne dospel k datu 19. prosinec jako cilove stanici. Jedine co pro mne nemohli udelat bylo prelepeni noveho data na letence stitkem, coz jsem mel udelat v kancelari Alitalia. Bajecne, malickost. Planuju cestu do Kolumbie a Venezuely. Pisu na prislusne ceske ambasady a ty mi odpovidaji ze neni vizova povinnost, pouze musim vyplnit pri vstupu na Venezuelskou pudu jakysi podezrely formular ktery je zdarma. Vyborne. Kontaktuji AIESEC v Bogote a Caracasu, mezitim se mi ozyva jisty cech z Cali, coz je mesto v Kolumbii na ceste do Bogoty a tak se rozhoduji jet jeste do Cali. Vsichni se mne ptaji – Kdy te mame cekat? A ja na to ze nevim. Vec se ma totiz takto: Dostat se do Kolumbie po zemi neni az tak jednoduche, v podstate jsou dve cesty: Jedna je prima – chytnu bus z Quita a ten me doveze az do Cali pripadne do Bogoty. Pohodlne a relativne bezpecne i kdyz ponekud draz a hlavni nevyhoda spociva v tom, ze se vyjizdi jenom dvakrat do tydne, jednou je to pro me moc brzo, podruhe moc pozde. Dalsi moznost je levnejsi, casove pruzna a take nebezpecna. Vezmu bus na hranici, tu prejedu v taxiku, z druhe strany chytnu busik do prvniho mesta Ipiales, z Ipiales chytnu bus do Pasto a z Pasto bus do Cali. Hm…s baglem na zadech a bilou drzkou a sam, mno, vzhledem k tomu ze jih zeme je okupovany povstaleckymi skupinami s oblibou unasejici bezbranne cizince tuto alternativu radeji zavrhuji, ackoliv si s ni porad pohravam, kdyby se mi podarilo prezit, to by bylo na pekne vypraveni doma. Na druhouy stranu, asi mi to za to nestoji. Od Sebastiana co tam zil dva mesice jsem se dosvedel ze s tema lidma vazne neni zadna sranda a jeden muze prijit k uhone ani nevi jak. A mam se prilis rad. Cili, jedu 11. prosince nad ranem a kolem 11. vecer bych mohl byt v Cali, pokud nebudu vystupovat tam, necham se zavezt rovnou do Bogoty kam autobus pokracuje. A co dal? Dal musim zajit na Venezuelskou ambasadu v Bogote, a chytnout ve ctvrtek dalsi bus do Venezuely. Quito Bogota 30 hodin, Bogota Caracas 30 hodin. Uf, radsi na to nemyslet. To sem zvedav jak to preziju.

Chystal jsme se na odjezd z Manty. Klicovou cinnosti bylo schrastit dohromady vsechny dluzne penize. Ukazalo se to jakozto ukol takrka presahujici lidske moznosti. Popisu, jak to v Ekvadoru chodi, abych lepe dokumentoval jejich mentalitu a nebetycnou frustraci, kterou ale clovek musi v sobe udusit nebo by na miste asi vyletel z kuze. Takze, Ascario Paz mi dluzi 80 babek. Rikam, fajn, od pondelka uz neucim, potrebuju je do konce tydne. Ve ctvrtek , po predposledni hodine, zajdu do kancelare za financni a riam: Kde mam penize? A ona Jeee, no ja nejsem pripravena, nemam zadny cash ale zitra po posledni hodine to zvladnem. Tak jo, oducim si v patek poslednich 45 minut prolozenych zavazovanim tkanicek a domlouvanim Jose Diegovi at proboha porad nemlati pastelkama Lizbeth po hlave a at se Alfredito neschovava za nastenkou ze mu jdou videt nohy. Pote jdu do kancelare za financni pro 80 dolaru. Jeeee, rika ona, ale ja jeste nemam, vis co, prijd ve dvanact. Ne, v jednu a to uz prachy mit budu. Zatnu zuby zlosti a usmeju se a podekuju a vypadnu. V jednu prijdu jako domluveno. V tu chvili ale jiz mela zacit hodina s Patriciem a Glendou. Rikam si, co mam delat, je to ted nebo nokdy. Tak jdu do kancelare a tam nikdo. Hm, ctvrthodinka se toleruje i kdyz je momentalne extremne nevyhodna. Ale i po patnacti minutach nikdo. Ptam se vsude mozne kde je financni a oni: Za chvilku prijde. Nene, ja se tim jejich zasranym ya mismo nenecham zmilit. Kdy presne? No, nevime ale tak za pet minut. Sla jenom domu na obed, je to dva bloky odsud. Hoooo, tak to teda ne. Rikam, zavolejte ji domu, nemam cas. Tak ji volaji a ona nikde. Prej uz vyrazila z domu a je na ceste do skoly. No, dve kvadry clovek ujde tak behem dvou minut, ani ne. Tak to tu bude okamzite. Po petiminutach mi je jasne, ze na ceste asi neni a tak se dozaduji znova at ji zavolaji domu. Tak jo, volaji znova a prej kde je. Tentokrat z druheho konce dratu rikaji ze sla vyzvednout nejake deti kdoviodkud, moc sem to nepochiopil. Proc to nerekli hned a proc tvrdili ze uz je na ceste do skoly nechapu ale presne to odpovida stylu ekvadorske mentality. Nikomu never. Trust no1. Po 45 minutach cekani sem se otocil na podpatku a s radou od senory Paz Prijd zitra dopoledne jsem vypadl a sel domu. Glenda s Patriciem meli hodinu zpozdeni tak se nastesti nic nestalo. V sobotu rano se vydam do Ascaria Paz znova. Tentokrat se potkavam s ucetni ktera nepovazuje za dulezite se jakkoli ke vcerejsu vyjadrit. Kdyz se zminim ze jsem cekal jak idiot 45 minut, rika no chapes, ty deti a tak..proste sem nemohla. Konec. Uf, rikam, tak jo, prachy, hlavne mi dej prachy ty jedna babo. A co rekne ona? Jeeeee, mno, vis, ja sem na to nejak zapomela, tak, vis co, ja ti vypisu sek. 80 babek, proplat si ho v bance. Bez komentare ale jako opareny vrelou vodou ho beru do ruky, na tvari ten nejnucenejsi usmev jaky jsem byl schopny vyloudit v ten dany okamzik a padam odtama jak kalena strela Ilji Muromce. Pred ocima mam kilometrove fronty u prepazek, standardni to obrazek v cekacich halach mistnich bank. Pouze diky neuveritelnemu stesti jsem chytnul ten spravny okamzik a nemusel jsem cekat ani chvili a osmdesat dolaru jsem skutecne dostal, ovsem o poznani sedivejsi a vrascitejsi.

Dalsimi penezi bylo 150 dolaru od Ajseku ktere jsem mel prislibeny. Mario rika: Pozadal jsem at mi ty penize poslou z Guayaquilu, my na ucte zadne nemame. Prijdou ve ctvrtek, v patek v poledne me cekej pred bankou at je vyzvedneme. Mario, rikam mu, jak krasne to zni, ale neverim tomu ze se to povede. A proc?, divi se on, vlozili na ucet sek predevcirem, za dva dny budou disponibilni na nasem uctu. Tak jo, rikam ale myslim si svoje. V patek se dostavim v poledne k bance. U ni ceka Mario, pozdravim ho a rikam tak co, dem pro ty prachy, ne? A on na to: No, vis…jak to rict…V ten moment mi to bylojasne ale s tim jsem pocital, a byl na tuto situaci pripraven, ackoliv jsme se presto neubranil zklamani. Co se stalo?, ptam se spise proto ze se to ocekavalo nez ze by me to skutecne zajimalo. Vis…ony tam ty prachy proste nejsou. Co budes teda delat?, ptam se ja. No, mam tady sek na 150 dolaru, muzu ho jit depozitnout na ucet Ajsek Quito a ty si tam ty prachy vyzvednes az tam budes. Hned jim zavolam a reknu ji at na sek necekaji a vyplati ti penize hned v pondeli ze svych zdroju. Mno, mel jsem na vyber? Kyvnu hlavou a vypadnu.

V sobotu jsem se loucil s Mantou. Dal jsem sbohem Patriciovi a Glende, Jose Luisovi, Karle, Cecilii a Laure a vsem hodnym lidem co mi prirostli za tu dobu k srdci a v nedeli rano, rka sbohem Rolandovi jako poslednimu a nejvernejsimu jsem sedl na autobus do Quita. A ten me take do Quita dovezl. O pul jedenacte jsem byl u Kristyny doma, se vsemi se srdecne privital, obzvlaste srdecne s abuelitou a utikal do hajan, nebot me cekal narocny pondelek.

Vzhledem k tomu, ze po ujistujicimse telefonatu na Venezuelskou ambasadu v Quitu tyden nazpet jsem se dozvedel ze Viza do Venezuely potrebuju, jsem jel na sever Quita tuto ambasadu vyhledat. Prvni ceho jsem si vsiml bylo, ze sever je uplne jiny nez jih. Hezci. Takovy vystavnejsi, velkomeststejsi, bohatsi. Siroke bulvary, zasklene budovy, architektonicky zajimave mrakodrapy. Pochopil jsem ze jsem Quito do te doby vlastne vubec neznal. Zajel jsem do jedne z nejlepsich ctvrti, krasne tiche ulicky, cistounke moderni vilky, radost pohledet, stromovka hadra. Prijdu na ambasadu a zadam o viza. A odpovedi mi je ze zadne nepotrebuju. No, to je teda kocourkov, jako vzdy prava ruka nevi co dela leva. Za jdu tedy na pobocku Alitalia. Kouknou na moji letenku a rikaj: No jo, ale zmena letu je za sto dolaru pane. A to ja povidam ze mam specialni tarif u ktereho mam zmenu zdarma. No, rikaj oni, to my tady v systemu nevidime, musime to poslat na ustredi. Bueno, oskenovali letenku a faxli ji kdovikam. Prej, ze mi daji na druhy den vedet. Tak jsem jim dal telefon a sel dle domluvy do kanclu Ajseku. Pozdravim se s Noralmou a ona rika Tak, nas ucet je prazdny, depozitnute prachy se objevi na nasem ucte zitra, tak ja ti tedka vypisu sek na stopadestat babek a ty si ho zitra pujdes proplatit. Vse dokazuje stavem uctu na monitoru sveho laptopa, na ktery se dostala pres internet banking. Navic, vola do banky kde ji to potvrzujou. Pote co se otrepu hruzou po slovech “sek” a “banka” prijmu papirek s mojim jmenema kyzenou cifrou a pri predstave nekonecnych front v bance odchazim z ofisu.

Je utery. Volaji mi z Alitalia at se dostavim. Prijdu tam a potvrzuji ze nic platit nemusim, akorat ze muj zpatecni let je zkratka neplatny nebot neni stejny s letem do Venezuely, tedy neni to trasa Praha Milan Caracas ale vraci se pres Rim. A to prej nejde a proto mi ten let musi zmenit jeste jednou. Podivuji se tedy nad tim, proc to v GTS nevedeli ale budiz, rikaji, vyhovujeli mi datum 20 prosince. No, me je to v podstate celkem fuk rikam, hlavne uz mi to proboha potvrdte! Tak jo, meni znova uz jednou zmeneny let, neuctuji nic a prelepuji datum na dvacateho. Zmaten z dalsiho neocekavaneho zadrhelu ale spokojen ze se to vyresilo odchazim promenit sek.

Tentokrat je fronta priserna. Cekam zhruba trictvrtehodinu ve fronte funicich a poticich se lidi co nervozne preslapujou z mista na misto a pokrikujou na ty co jsou vepredu siga siga, snad v nadeji ze bude fronta postupovat rychleji. Bohuzel, na tom to nezavisi a tak se vsichni poti a trpi, klimatizace nefunguje. Kdyz se dostanu po preckane vecnosti na radu, je mi s detailni peclivosti zkouman pas a sek ktery jsem jim predal a je mi receno abych 5 minut pockal, prej kontrolujou ucet. Za pet minut mi reknou: Na uctu neni dostatek penez. Smula, otoc se a padej si stezovat k tomu kdo ti ho vypsal. Opet me zasahla vlna frustrace, z toho, ze tady proste NIC NEFUNGUJE a ja mam o starost navic. Tak pelasim zpatky na ofis za Noralmou. A ona prej no, banka si vzala 50 dolaru z te sumy protoze kluci v Mante spatne vyplnili sek. Vyptavam se kam teda slo tech 50 babek, jako jestli se nejak vrati zpet a prej ne, ze to je jako pokuta. No, nechcu ji zpochybnovat tak to jenom odkyvu, jakoz i odkyvu to ze tedka mi muze vydat jenom stovku pac vic uz neni. Vypise mi novy sek na stovku, a ukaze mi na vypisu ze je na uctu disponibilnich 101 dolaru a par centu. Vezmu sek a jdu.

Je streda a ja jsem opet v Produbanco. Vystojim si mensi frontu a predavam sek v nadeji ze dostanu alespon sto babek. Po desetiminutovem overovani mi sek vraceji s tim ze na uctu neni dost penez. Nechapu, jsem zmaten a ptam se jak to ale je mi doporuceno at si stezuju u toho kdo misek vydal. Jdu na ofis za Noralmou. Vracim ji sek a uz ani nemam chut ptat se na duvody, jenom ji rikam: Mam deset dni na to abych dostal svoje prachy, kdyz je mit nebudu tak tady shniju dosmrti a svoje letadlo nechytim. Jasne jasne, neboj, vis, ukazuje na monitor noutbuku, oni totiz pres noc strhli pet dolaru za vedeni uctu a tak tam zbyva ted jenom 96 dolaru a proto ti to nevzali. Ale ja to vyresim, je to moje priorita. Zavolam tam a tam a ted ti hned vypisu sek na 96 dolaru. Tos diky odmitam, ale v zapeti vidim ze neni treba protoze Noralma stejne uz nema ciste seky a tak rika ze zitra vyzvedne novou sekovou knizku a ze to vsechno poresi. Ja uz nicemu neverim. Tohle uz je jenom na osudu, pokud se mam odsad nekdy dostat tak se odsad dostanu, jestli ne tak ne. To je mimo moje moznosti, tady se snazit neco zaridit proste nema cenu, nema to smysl protoze vsechno stejne nakonec vyjde uplne obracene nez clovek chce. Ekvador je zemi omezenych moznosti. Je to zeme nenaplnenych moznosti. Zeme, kde nic nefunguje.

Jeste ze uz jedu pryc. Pred chvili sem se vratil od vedle ze Samirina kramku kde je tento tyden akorat Julio, jeji kamarad, model, tanecnik, krasny klucina a  samozrejme gay. Od osmi vecer mi daval hodinu salsy. Zavreli sme se, pustili muziku a cvicili kroky. Potom jsme se mrkli na Kids a o pul dvanacte odchazim. Kdyz jsem odtama vychazel, pohledy lidi co v te chvili jeste nespali a byli vylozeni na ulici jsem doslova citil. Ojoj, tak dobre zacal, byval viden s neznym pohlavim a nakonec travi vecery zavreny s buzerantama. Asi jsem si udelal spatnou povest. Bude se povidat. A me to muze byt ukradene.

Taky jsme meli mensi zemetreseni, barak se asi na dve sekundy otrasl v zakladech a cele mesto ma na tyden o cem mluvit.

No neni to bajecne mit noutbuka? Je pul desate, prijel jsem do cestovky a ta je jeste zavrena. Kdy se otvira ptam se strazneho. Prej asi v devet, nekdy az v deset. Hm…tak jsem si tedka sedl do fastfoodu, dal si toust a kafe a u toho si vesele pisu co me napadne a posloucham k tomu do sluchatek Santanu. A navic vypadam strasne dulezite, ohaknuty do mojich kenvelo bilych gati a oranzove kostickovane kosile z Fishbonu vypadam, ze mam asi dost penez. Kdyby tak vedeli…:) No zuzo. Ten komfort za cenu laptopa stoji. Jinak, nosit bile kalhoty je tady utrpeni. Peclive vyprane, vyzehlene, zarici cistotou. Jenom jsem dojel do Guayaquilu, uz jsou jak prase. Na prvni pohled to jde ale na ten druhy…no vsak je teprv pul desate rano. Na ruce se mi kdoviodkud objevila obrovska fialova smouha jakokdyby od naplne z prupisky, ale jde pomalu dolu. Kolena mam trosku zaspinene od protejsiho sedadla v autobuse. Ruce mam spinave permanentne a jak saham do kapsy, tak podle toho ta kapsa taky vypada. No co budu povidat…

Dve odpoledne. Tak, dnesni den je naprosta katastrofa. Cestovka neotevrela. Druha, kde jsem sel nema otviraci hodiny. Kazda na opacnem konci mesta. Aby tomu vsemu nebylo dost, udelalo se vedro a ja na rameni taham toho ZASRANEHO NOUTBUKA, ale to by nebylo to nejhorsi. Kdyz jsem si daval do kapsicky u kosile prupisku (vzdy s sebou, jak jinak, studijni typ, abych si zapisoval slovicka co pochytim), nenapadlo me, co by se mohlo stat. Az na zachode se divam do zrcadla a vidim…kolem kapsicky je modry flek jak svina. Dokaze si nekdo predstavit jak jsem se zhrozil? A nejen to - skvrna byla tak stavnata ze prosakla az na tricko, stesti v nestesti bylo, ze bylo rovnez tmave modre ale presto to bylo zblizka dobre videt. Doslo mi ze to co jsem mel pred tim na ruce byla skutecne prupiska jak jsem se domnival.. freneticky letim do fastfoodu za rohem a prosim o prasek na prani. Daji mi prasek na prani a ja letim zpatky na zachod abych kosili alespon namocil. Namocim a trosku properu…a huste modra povoden se rozlije vsude kolem. Dochazi mi ze tragedie dosahuje olbrimich rozmeru. Kosile komplet modra, ruce komplet modre, umyvadlo modre…Jakz takz se umyju, oplachnu umyvadlo, Letim zoufale zpatky a prosim o igelitku. Hazim tam kosili a jdu volat Sayence, nove kamaradce ktera si se mnou dala ten den rande a chtela me vzit na diskoteku. Tesim se ze k ni zajedu a namocim kosili do sava. Vytocim z mobilu cislo a ozve se hlas - v zapeti vsak uticha. Baterie vybita. To neni pravda, vzdyt jsem to vcera nabijel a rano byla baterka jeste plna!…co budu delat?, napada mne. Vytahnu z telefonu tak tak jeji cislo a ten v zapeti zhasina nadobro. Zvazuju sve moznosti a vychazi mi jedina - jit do telefonni budky a zavolat odtamad. Na to ale samozrejme potrebuju kartu - utracim tri dolary a kupuju kartu, nachazim jedinou budku v blizkem hypermarketu a volam. Slava, telefon na druhem, konci zvoni, ozyva se hlas a…ozyva se Sayencina sestra. Kde je Sayenka?, ptam se. Sla k tete a nechala mi svuj mobil, rika ona. Hm…a kdy se vrati? Nooo, tak kolem sedmi vecer. Letmy pohled na hodinky prozrazoval sotva poledne. Hm…ptam se: Nemohl bych se u vas zastavit? A ona na to No, vis, ja sem tu sama s malym ditetem. No, to nevadi, ja mel nehodu a potrebuju pracku a nejaky detergent, na to ja. A ona, potesene: No, tak to ti nemuzu pomoct, pracku totiz nemame. Ale ja nepotrebuju jenom pracku, ale spis….  Z druheho konce se ozyva prerusovany ton. Vytacim cislo znova. Prerusovany ton. Napodruhe i napotreti. Doprdele. Co budu delat? Zavolam kamaradce Roxane. Mam cislo, v outlooku. V supermarketu zacinam saskovat s pocitacem, pritom mi z brasny vypadava baleny chleba ktery jsem si den predtim koupil v obchode. Vagus. Lidi chodi kolem mne a divaji se na mne jak na blazna. Cely cerveny schovavam toustak do druhe tasky a delam jakoze nic. Otviram notebook, nachazim ten spravny email v nemz je cislo, beru si laptopa jako knizku do jedne ruky, druhou tukam cislo, ramenem pritisknu sluchatko k uchu. Roxana? Zlato, kdepak jsi? Doma? No parada, hele, mel jsem nehodu, muzu se stavit? Coze? Jasne povykladam ti to vsechno az budu u tebe. Diky, si poklad. Tak za chvili. Ufff….Balim saky paky a padam na prvni autobus s cislem 90, ktery se dobrou trictvrtehodinu kodrca celym mestem. Z  konecne je to k Roxanine domu par kroku. Slava, jsem tady. Zdravim se s Roxanou a jeji sexy nemeckou spolubydlici Jannine, vykladam co se mi stalo a vytahuju z igelitky kosili jako dukaz. Behem chvile konci v lavoru s vodou, do ktere se vzapeti lije savo. Mno, to jsem teda zvedav, rikam si, ale v duchu uz jsem kosilku pohrbil. Muj nejhezci kousek obleceni. Nejvic sexy. Jak tedka pujdu na rande se Sayenkou? Vzdyt nemam ciste ani tricko!! Nadeje umira posledni. Naliju na skvrnu, tedy spis vice notne rozlezlych skvrn jeste trochu sava a nechavam to tak. Divame se mezitim s holkama na nejaky film o nestastne a zivotem zklamane trinactilete holce co se promenila v tricitku, poznala co je to skutecne stesti a vzala si nakonec prince svych snu.  Je silene vedro, lezime vycerpane zpoceni na gauci, vetrak pusteny na plne obratky co stejne nepomaha a nikomu se nic nechce a tak je to ten pravy film pro tohle odpoledne. Kdyz skonci, ja utiram hedvabnym kapesnickem slzicky a du se podivat na tu zasranou kosili. Prijdu na verandu a koukam na lavor. A koukam. A koukam. Trochu nostalgicky, trochu odevzdane, trochu nasrane. Pak nad nim udelam jenom symbolicky krizek. Na jednom miste je krasne jemne oranzove prouzkovani vyzrane naprosto dobela. Na druhe strane zbylo koncentrovane modre kolo. Tak, a je to. Konecna, mene tekel, dokonano jest. Popel k popelu, prach k prachu. Slouzilas dobre. Nezapomeneme. Uctivam jeji slavnou pamatku minutou ticha, koukajic do zeme, prerusovaneho jen obcasnymi bolestnymi vzlyky kolemstojiciho (tedy mne). Roxana ke mne po chvili potichu prijde a soustrastne poklada ruku na rameno, ja se ohlednu a vidim jeji zucastneny pohled. Tady neni treba slov, vim co rika. Ano, je to tragedie. Byla to moc dobra kosile. Malo bylo takovych. Cely svuj nezaslouzene kratky zivot byla prikladem pro vsechny ostatni kosile, byla vzor ctnosti a cistoty, charakteru a pritom vzacne skromnosti. Byla skvelou spolecnici, provazejici cloveka na dlouhe ceste jeho slzavym udolim. Byla vzdy tam, kde ji bylo treba, dokonce i tam, kde ji obcas treba nebylo, tak byla obetava a nezistna, nikdy nezapomeneme na jeji hlubokou oddanost povinosti zahrivat a zkraslovat sveho pana. Pravda, tu a tam mela sve chvilky, jako tenkrat kdyz se ji utrhnul knoflicek u krku ale ruku na srdce - ktera z kosil to kdy neudelala? Kdo jsme bez viny abychom mohli soudit? Budeme na ni navzdy vzpominat jako na priklad pro vsechny budouci generace kosil, co prijdou po ni, na jeji hluboky a vzorovy odkaz oddanosti a sluzby, na ktery nakonec zaplatila cenu nejvyssi - stala se hadrem. Kez kazda lidska ruka, ji pouzivajici je nezna  a nezapomina s ni vytirat podlahu se vsemi poctami, ji prinalezejicimi. Koncim pietni akci, pokladam imaginarni venec na imaginarni hrob, zaseptam posledni tichou modlitbicku a zapaluju si konecne cigo pac uz mam na nho desnou chut. Unavene zivnu a protahnu se. Na co se budem divat ted?, ptam se Roxany.

Tak, je vecer, jsem stravil den psanim a pranim.  A vecer mam cely sam pro sebe. Roxana a vsichni znami z Guayaquilu jdou na diskoteku, bara libre za 8 babek, no zuzo, ale ja zustavam doma. Nemam si co oblict. Kosile je mrtva a tricko jsem namocil do lehkeho roztoku sava. Skvrna od prupisky je pryc, to je pravda, akorat ze tricko samotne tedka vypada jak nepovedena batika. Nepravidelne vyzrana modra do takove modrosede. V tom bych se stydel chodit i na chalupe. A ja budu muset zitra domu…takze budu koukat na telku zatimco ostatni se ponori do viru velkomesta. Na druhou stranu usetrim 8 babek a nebudu mit zitra kocovinu. Ackoliv, na to bych se momentalne klidne vykaslal,  uzit si trochu spolecnosti je proste droga. Tak, dnes vecer mi bude holt zapovezena. Zitra rano jedu domu, spocitam naklady na tenhle nestastny vylet ktery mi jednak k nicemu nebyl a druhak me pripravil o nejlepsi kosili a oblibene americke tricko. Kdeze patek. Sobota 13 je muj novy nestastny den. Jedine pozitivni je to, ze jsem sedl k noutbuku a chytl takovou muzu. Nic vsak netrva vecne a vsechno jednou konci. Tak i ja, pro tentokrat. Tesime se napriste.

Pondelni podvecer 2. listopadu byl vecerem odjezdu. Nasedl jsem na kodrcavy autobus Popular a s masochismem sobe vlastnim jsem se tesil na desitihodinovou jizdu do horskeho mesta Ambato. Cesta ubihala dle vsech predpokladu. Priserne. Kodrcak kodrcal, neuveritelne rozbite cesty na pobrezi a misto na zadnim sedadle celou eskapadu jeste umocnovaly. Zastavka v kazde prdeli, odhadem tak alespon dvacetiminutova. Na otazku proc neni tezke odpovedet. Lidi tady autobusy milujou, podezrivam je ze to je pro ne takovy maly SM fetis. Nehlede na to, ze jsou malilinkate, ze v nich neni misto na nohy, pro mne VUBEC (proto si sedam do zadni rady doprostred, nohy natazene do ulicky), nehlede na to ze jsou precpane a lidi agresivni, zduchaji se a slapou po sobe a se zakernou skodolibosti ti jeste pomalu za to vynadaji, coz se stupnuje prave na stanicich kde jako supi cihaji prodavaci veskerych moznych nesmyslu jako cukrovinek, naramku, cingrlatek, ulepenych bonbonu, ci napoju vseho druhu kteri se najednou nahrnou do uzoucke ulicky a nabizeji pasazerum prekrikujic jeden druheho a slapajicim po vsem co se jim namane do cesty. Do toho se pasazeri tlaci ven aby si zasli na zachod, zakourit si nebo aby si koupili neco u nescetnych stanku na peronu. Chaos k nepopsani. Vubec nezalezi jeli poledne nebo pulnoc, tendle byznys jede nonstop. Sichty se stridaji 24/7. Lidi ale stehujou temadle parodiema na autobusy takrka cele domacnosti, cele zivnosti, stanky s velkyma fritezama, stolky se zidlema, kola, kocarky, giganticke pytle s kdovijakym zbozim, drobnou zver v klecich a podobne – to vse se uklada na strechu a prevazuje lany aby to po ceste nespadlo. Do toho vseho prekrikovani a rachotu autobusu a triskani na strese vyhrava odevsad nejaka salsa…Ze to ale ten autobus vsechno uveze, obzvlaste pri stoupani do hor, povazuji ja osobne za maly zazrak. Pochopitelne vykladani a nakladani zabira spoustu casu a tak se cesta neumerne prodluzuje. Kdyz dorazim do Ambata, prave se rozedniva. Oci jsem byl schopny zamhourit tak na hodinu, ne vice. Povidal jsem si po ceste s asi padeatiletym panem, kvetovana kosile, blond dready smotane do culiku, povidal ze je z Kolumbie a ze je v Ekvadoru politicky uprchlik. Jo, lidske osudy…Z Ambata ihned chytam nad ranem  autobus do sve cilove destinace – Banos, jednoho  nejturistictejsich mist v Ekvadoru. A takto patricne natesen po dalsi kodrcave hodine prijizdim.

Vystoupim z autobusu spolecne se tremi na prvni pohled cizinci. A vzhledem k tomu ze jsem sam, tak se k nim hnedka hlasim. Dve holky, jeden  kluk, vsichni bagly na zadech a Lonely planet v ruce. Prijdu za holkama a ptam se jich anglicky: Vite o nejakem levnem hotelu kde se da prespat? A slecny, v ten moment zady ke mne, ale nic. Zkousim to spanelsky. Taky nic. Tak te jedne poklepu na rameno a provadim stejny pokus jeste jednou. A uz jsem doma – slecna mi znakovou reci vysvetluje ze obe nemluvi a neslysi. Tak takhle…mno, obracim se na kluka, ktery se silnym francouzskym prizvukem rika ze k nim nepatri ale ze by bylo supr kdybychom nasli neco spolecne. A taky ze jo. Po pulhodince hledani a smlouvani a jednom poradnem kafi v restauraci se ubytujeme, 4 dolary postel, dvouluzaky, s vyhledem na hory. No ideal. Ubytoval jsme se s milym svycarem Sebastianem a hned jsme se skamaradili, ackoliv ani jeden z nas nespal celou noc, okamzite jsme vylezli na nejblizsi kopec abychom si Banos prohlidli zvrchu a pohled na mestecko, schovane v udoli mezi vysokanskymi horami byl velice jimavy. Holky si mezitim zchruply a kolem poledne jsme si dali obed a vyrazili pujcit si kola abychom sjeli dolu k amazonii znamou scenickou trasou. A jak jsme rekli, tak jsme taky udelali. Tri hodiny uchvatne scenicke podivane na hory nad nami a udoli jimz tekla reka pod nami, uteklo jako voda, navstivili jsme dva poradne vodopady ktere z vrcholku padaly dolu do udoli a nechali se prevezt az k nim kabinkou zavesenou na ocelovem lane, kterou ja jakozto clovek trpici zavrati nesl nebyvale statecne, pouze jsem celou dobu jecel hruzou. Zpatky se slo po visutem provazovem moste ktery se houpal tak ze se se mnou malem utrhnul, podobne tak i u druheho vodopadu s nazvem Pailon del Diablo. No, prirodni panenska scenerie k nezaplaceni. Zpatecni cesta stoupajici strme vzhuru se zvladla na korbe maleho nakladacku, kam se k memu prekvapeni cestou nasackovalo dvacet lidi. Projizdelo se temnymi a ponurymi tunely hrube vyrazenymi do skaly, ze kterych kapala voda a prijizdeli jsme uz za tmy. Pozdeji vecer jsme si se Sebastianem zasli do restaurace na paradni bastu a vykladali az do jedenacti, tu anglicky, tu spanelsky a pak vycerpanim padli jak zabiti do svych posteli.

Rano jsem mel pokracovat s holkama sam na jezero v krateru Quilotoa, udajne ekvadorsky skvost prirodniho bohatstvi. Jelikoz jsme se ale probudili az v devet, holky mezitim zmizely beze mne. Dal jsem si sopecnou sprchu z nedalekeho vulkanu (ano, primo ze zdi horka, prirodne ohrivana voda)Mno, rozloucil jsem se se Sebastianem a v zapeti, okukuje pecena morcata, potkam na ulici Mauricia z Guayaquilu. Povida, co tu delas? My se vcera vratili z dzungle a dneska jedem domu. Dem tedka jeste na hydromasaze, des s nama? A ja ze jo. Tak jsme si dali horkou parni lazen nasledovanou polevanim ledovou sopecnou vodou s vytazky bylin, kterazto procedura byla opakovana nekolikrate a navdavkem promasirovano proudem vody cele telo. Jedinou skvrnou na tom vsem bylo to, ze jsem se od dvou americanu, kteri se parili v lazni vedle mne (lazen vypadala jako drevena krabice kam cloveka zavrou ze mu couha jenom hlava a zevnitr reguluje privod pary), dozvedel ze tu vymastenou gorilu budeme mit v bilem dome dalsi volebni obdobi.  Ale stejne, odchazel jsem jako znovuzrozeny. Po bolesti zad ani pamatka. A takto povzbuzen jsem se jal z kraje odpoledne cestovati smerem Quilotoa.

Neveda jak se tam dostat, vyptaval jsem se vsude kolem. (vyptaval jsem se taky na zem, na telefon, na barmana….eh, pardon, to sem nepatri…). Kousek po kousku, autobus po autobusu jsem se priblizoval k vytouzenemu cili. Kdyz mi rekli v poslednim autobuse „tady vystupujes“, ocitl jsem se v zapadlem indianskem mestecku Zumbaua. Vsude blato, navic byla zima, tma, mlha a mrholilo. Venku pred polorozpadlou barabiznou postavaly…samy divny zivly a podezrivave si mne prohlizeli. Rikal jsme si: Tak, a co ted? Jaky autobus vemu tedka odsad? Vypadalo to, ze jsem na konci sveta. Nastesti, hnedka se ke mne prichomejtnul postarsi indiansky chlapik a rika: „Camioneta? A donde?“ Camioneta jsou ony jiz zminovane male nakladacky, trosku vetsi pickupy. Ja rikam: Je tu taxi? A chlapik se jenom pousmeje stylem „gringo nestastny, nejsi v new yorku“ a ukazuje na svoji rohrkanou karu. Co mi zbyva? A tak povidam: A vio na Quilotoa. A tak jsme jeli na Quilotoa. Pred vystupem jsem si jeste odskocil do nejakeho obchudku pro cigarety (slovo obchudek je nepresny vyraz – vidim barak ve kterem sviti matne zarovka, vystoupim – o asfaltovanych cestach si tady nechavaji zdat – blato a kameni - , malem zakopnu o prase ktere se mi priplete pod nohy, hledam vchod. Skrz okno vidim - uvnitr sedi na lavici podel zdi pocetna indianska rodina, oblecena do svych tradicnich hadru – cerny klobouk, ponco, chlapi copanek, ja zaklepu na okno, zenska mi otevre, zavede me do vedlejsi mistnosti kde je cosi jako provizorni pult, na kterem je vylozeno mnozstvi druhu zbozi, po zemi se valeji polorozbalene kartony s cocacolou, v regalu za pultem zvlastni smeska konzerv, zubnich kartacku, dratenek a zvykacek. U stropu se houpe obnazena zarovka, sotva osvetlujici mistnost, az z toho pritmi boli oci.) A pak uz stoupame pulhodinovou cestou nahoru na krater. Cesta – extremne dobrodruzna. Vsude kolem nas mraky, neni videt ani na spicku nosu, svetla se zoufale snazi tou hustou belobu prosvitit ale jen se stridavymi uspechy. Zacina prset husteji, sterace stiraji jako silene. Silnice, jak uz jsem se zminil, polniho razeni. Kolem nas, prazvlastni horninne utvary, misty odhalujici zrejme prudky sraz pod nami. Nic jednoducheho pro nervy. Cestou neztracim cas a  odvadim svou pozornost od hroziciho nebezpeci konverzaci s ridicem. Ke svemu uzasu zjistuji, ze se prave nachazim na nejvyse polozenem miste ve zivote – a kazdym okamzikem tento osobni rekord prekonavam. Na uplnem vrcholku, primo na okraji krateru (ktery pochopitelne v noci neni videt), prijizdime do malicke osady s nazvem Quilotoa. Takmer 4000 metru nad morem. Ihned dostavam strach ze z nedostatku kysliku ci zmenou tlaku umru. Ale co, rikam si, natahnout brka na tak supr exotickem miste, o tom by si leckdo moh nechat jenom zdat, tak s chuti do toho. Asi dvacet baracku blika do cernocerne tmy svetylky z oken. Vchazim do prvniho z domecku, ktere zde vsechny slouzi jako nocleharny. Jine prijmy tady mistni nemaji. Ocitam se v rozlehle mistnosti. Podel jedne zdi stoji dlouhy dubovy stul, v rohu na druhe strane zapnuty televizor ktery priserne snezi a ztezi se da rozeznat obraz, prostredku mistnosti vevodi zelezne kaminka s rourou vedouci na strechu, kolem nejz jsou nastavene lavice. Na nich sedi pocetna indianska rodina, jak jinak, oblecena dle svych zvyklosti do klobouku a ponca. Kouknu ke stolu u zdi a vidim asi sedm cizincu, zjevne noclezniku. A mezi nimi – dve hluchoneme slecny z Banos! No, to bylo shledani. Tak jsme si sedl, dostal horky caj (nikoliv indiansky ale Pickwick, predpokladam ze koupeny ve sleve v nejblizsim supermarketu – ackoliv, nejblizsi supermarket musi byt asi hoooodne daleko odsud tak se zrejme pletu) a zdravim se s pritomnymi. Krome holek (Novy Zeland a USA) potkavam par z Australie a nemecky mluvici bandu svycaru. Davame se do reci a tak se vesele zabydluji ve svem docasnem jednonocnim utocisti. Dluzno podotknout nekolikero veci. Australska anglictina onoho kluciny jmenem Tony byla naprosto nesrozumitelna a chytal jsem se velice ztezka. Za dalsi, jit na velkou vestoje s pokrcenyma nohama a jednou rukou se opirajici o zed byl kousek hodny protreleho artisty a v te zime hrdinstvi u mne nebyvale. Vymrzly pokojik s velkou posteli, jinak nijak nezarizen mnoho komfortu neskytal, a jednoduche okno, pokryte pavucinama mnoho izolace taky neslibovalo. Prikryvek vsak bylo nekolik a diky nim bylo preziti noci o trochu jednodussi. Po nejake dobe jsem se odhodlal zkoumat stav sveho organismu – zdalo se, ze tuto nadmorskou vysku prijima dobre a necitil jsem zadnou zmenu. To byl duvod k tomu, abych se prosel nocni osadou, labuznicky pritom potahujice z cigarety. Z vedlejsiho domu se linula indianska hudba – slozena prevazne z fleten a bubinku. Uvnitr nekolik indianu vyhravalo a jejich deti do rytmu tancovaly. Byl to moc pekny pohled, typicky a neprikrasleny domorody zivot mistnich obyvatel. V tu chvili jsem zalapal po dechu – nedostavalo se mi vzduchu. Vysokohorske klima se neda osidit, neomylne se prihlasilo, podporeno navic nikotinem, beroucim organismu dalsi molekuly kysliku. Rychle jsem proto cigaretu zahodil a poradne jsem zadusnost rozdychal. Pote jsem sel radeji do hajan.

Bohuzel, spalo se mi hrozne. Zanedlouho po ulehnuti se ovala prudka bolest hlavy. Potlacil jsme ji ibuprofenem, ale jen castecne. Nedarilo se mi usnout. Do toho se pridala nevolnost a ja tak mel zadelano na dalsi bezva bezesnou noc. A nebylo to daleko od pravdy. Spal jsem prerusovane, spise ne nez ano, chvili se chytaje za hlavu, chvili za bricho a chvili za chodidla, ktere mi i pod dekou nepekne mrzly. Dohromady – nezavidenihodna situace, stridave jsem proklinal sebe, cely krater Quilotoa, cigarety, vsechny a vsechno kolem sebe, a  strasne jsem chtel byt zpatky doma, v Mante, na pobrezi, u oceanu kde slunicko krasne hreje kazdy den. V osm hodin jsem se unaveny a rozlameny probudil do krasneho sveziho rana. Na obloze line mracky zpestrovaly  jinak temne modrou oblohu a slunicko zacinalo pomalu prohrivat zmrzlou zem a vysouset kaluze po desti z predchozi noci. Bolest hlavy ustupovala s tim, jak se organismus zacinal s nadmorskou vyskou vyrovnavat a svet se ihned zacinal zdat lepsim mistem pro zivot. S vracejici se naladou jsem si chtel jit ulevit na WC, umyt si zuby a dat si neco k snedku. Vstanul jsem tedy z postele – ovsem to bylo predcasne. V tom okamziku me zachvatila akutni zaludecni nevolnost a vratil jsem se ihned do vodorovne polohy. Uh, co ted, premyslim, s plnym mechyrem se brzo pocuram, kdyz se ale pokusim jit na zachod, pozvracim se. Tomu rikam vyber. Co je prijatelnejsi ze spolecenskeho hlediska? Pocurat se je hanba jako hrom, to delaji jenom male deti a mne se to naposledy povedlo kdy jsme mel devet roku a utikajice z venku domu na zachod jsem to smolne nevydrzel tesne pred cilem u dveri bytu zrovna v momente, kdy mi maminka otevrela. To jsem se stydel, a to mi bylo devet, tedka mam skoro trikrat tolik, trikrat vetsi ostuda! Na druhou stranu, nezahralo by me to na dusi, ale na tele urcite…nohy mam nakonec dost promrzle. A taky, curani je spojeno s prijemnymi pocity, zvraceni zrovna ne. Na druhou stranu, poradne se poblit neni ostuda, nekdy naopak znak muznosti, mocne chytit misu, sebrat sily, zatnout zuby a neohrozene a rezolutne ze sebe vsechno vyzvratit s nekompromisni odhodlanosti, tak nejak uvedomele a kontrolovane, potom utrit hubu do rukavu a jit zase chlastat…ehm, tedy, co to placam, no snad mi nekdo rozumi. Ale, zvraceni, s nejvetsi pravdepodobnosti  na chodbe by znamenalo vytirani a tedy praci navic a to se mi v te zime moc nechtelo. Chvilku jsem takto zvazoval vsechna pro a proti a rozhodnul se nakonec, ze se pozvracim. Na WC to je nejakych 10 metru, pri trose stesti a bozi prizne to zvladnu. Sebral jsem vsechny sily, nekolikrate se zhluboka nadechnul a hrdinne se postavil. Okamzite me natahlo a obsah zaludku se vydal na vylet vzhuru mym jicnem.  Ja vsak, nedbaje niceho jsem se s buldoci odhodlanosti neohrozene vydal na chodbu smer zachod. Jsem u dveri na chodbu. Citim, jak se zaludek vzdouva, protestuje, vzpouzi se, od huby mi zacina jit pena, na tvari predsmrtna grimasa, ja ac bledy jako stena vsak nepolevuji a zarputile jdu dale. Dalsi metr prekonan. Travici kyseliny prekracuji hrtanovou zaklopku a stoupaji, zacinam citit zname paleni zahy, z hrdla se zacina ozyvat bublave chrceni. Dalsi metr. Podlamuje se mi krok. Ve tvari se zraci zoufalstvi odsouzence na popravu, smrtelna beloba tvare dosahuje sveho nejextremejsiho odstinu a coby nechtene chameleoni mimikry splyvam se zdi. Dalsi metr. Zahybam za roh a zachod na konci chodby je jiz na dohled. Hrdelni vyvrcholeni jiz je nadosah. Kyselina chlorovodikova, vydatne podporovana zakernym enzymem pepsinem mi lepta sliznici a ja citim na jazyku tu odpornou kyselou pachut. Nevzdavam se - zaklanim hlavu, tvar zkroucenu do grimasy silence nepravidelne funim, rozprahnu ruce a pridrzujice se zdi napravo i nalevo kracim jako robot stale kupredu. Uz chybi jen tri metry. Promenil jsem se v nezastavitelny stroj. Pena mi kape od huby, hlava i telo se zmitaji ve smrtelnem trasu, telesne tekutiny se ve mne vari a jenom ve hvezdach je to, co se stane v nasledujicich okamzicich, ale ja presto delam mechanicky krok za krokem, nyni uz rozkrocen ode steny ke stene se s rozprazenyma rukama spise posunuji nez jdu vpred. V hlave mi huci Honzo, ty musis, ty to dokazes, jen si vzpomen na vsechna ta prikori kterymi jsi prosel, na vsechny ty ukradene sklenenky a rozbite babovicky, na lepidla na tve zidli ve skole a posmesky za to jak jsi chtel zakladat Klub rychlych sipu, jak ses chlubil tim zes nikdy nerek sproste slovo a jak se vsichni vysmivali tvemu Modremu zivotu. Ted prisel cas vsem ukazat, dokaz ze jsi chlap, nebo lepe, dokaz, ze nejsi takovy ubozak jak si vsichni mysleli a ze na to mas, pred cilem se nesmis vzdat! Vzpomen si na sve vzory, na Mirka Dusina a Jindru Hojera, jak nasli jezka v kleci, na Jana Tleskace a taky hochy od bobri reky! Nadsvetelnou rychlosti mi miliony takovychto myslenek proletaji hlavou v momente, kdy se mi jiz podlamuji kolena a ja se pozoruji, jak klouzam pomalu k zemi a opousti me vule bojovat se zvratky v mych ustech, ktere zadrzuji uz z poslednich sil. Zacinam se vzdavat, vidim, ze to nedokazu, tak, opet budu ten vysmivany a ten posledni z poslednich. Derou se mi slzy do oci a ja uz se jenom odevzdavam do rukou osudu. Klesam, padam na kolena, citim jak se HCl s pepsinem chystraji na zaverecny a rozhodujici vypad proti mym rtum, ktere je jeste deli od okolniho sveta. A pak uz…tma. Cernocerna tma. Pred ocima mi v jednom jedinem okamziku probehne cely muj zivot a ja nemam na co koukat. Jemi lito sebe sama a ja zjistuji, ze uz vlastne nemam chut dale zit. Nemam uz proc zit. Nemam duvod. Nemam nic. Nejsem nic. Citim, ze toto je ma posledni chvilka. Citim, ze me srdce zpomaluje tep. Zacina bit pomaleji a pomaleji, az se zastavi uplne. Konec. Zemrel jsem. Svet kolem me ztichl a ja se najednou vidim zvysky, opustil jsem sve telo a vznasim se nad nim ve sve nove astralni podobe a koukam na nej se smesici zvlastni zvidavosti a zmateni, divam se jak tam kleci ztuhle telo v trenyrkach na kolenou, sedice si na patach s hlavou zaklonenou a bulvami vytrestenymi a rty krecovite sevrenymi drzicimi jako krecek v ustech vsechny zvratky a ja jsem pritom naplnen pocitem smireni a klidu.  A uz je tu to, co cekam, realita se zakrivi a prede mnou se otvira temny tunel. Na jeho konci svetlo. Letim mu vstric, beze strachu, fatalisticky ocekavaje co se stane. Co tady delas, zepta se me svetlo kdyz se dostanu do jeho blizkosti. No co, rikam, nechtel sem se poblit a u toho sem zjistil ze uz nemam proc zit a tak sem natah brka…takovy uz je nekdy zivot. Svetlo na to:  Nemas pro co zit? Odkud si? Z Ostravy, rikam. No vidis, tak co dristas cypoviny ty chuju, mas pro co zit. Ale co by mel byt muj smysl zivota, ptam se ja, zmaten, neveda co tim svetlo mysli. Zare se v ten moment zmeni v dvoubarevnou modrobilou zaplavu: BANIK PICO!, zazni mohutnym, hromovym hlasem tunelem a vrati se zpet tisicem ozven. Banik? Banik! V ten moment, osvicen modrobilou pravdou citim, ze me mohutna sila taha zpet, pryc od svetla, mocny proud kteremu nemuzu vzdorovat, najednou se svetlo zmensuje a mizi nekde v dali jak proletam tunelem, jenom slysim vzdaleny zvuk heligonky, najednou jsem zpatky u stropu na chodbe a padam primo zpet do sveho tela, to se privalem nove, zivotadarne energie vzpruzi zpet na nohy, citim jak se mi divoce v hrudi rozbusi srdce a ja, vitezoslavne svirajici rty potlacuji nekompromisne pojednou zmatene a nejiste utoky zaludecnich stav. Ty vsak, rozzurene ze ztraty jisteho vitezstvi se davaji dohromady aby podnikly  dalsi utok s jeste vetsi silou. Vim, ze ted nesmim otalet. Musim jednat. K zachodu jsou v ten moment dva metry, dost casu abych to zvaldl. Rozbiham se ze vsech sil a vrazim do dveri, ty se s rachotem rozleti a v ten moment to ze me vyleti…zlaty proud moci jako vodopad pokropil steny misy a jezirko vody mezi nimi s ohromnou intenzitou, stojim tam a curam, Curam, a nezvracim, dokazal jsem vic nez jsem cekal! Tak prece ve mne neco je, nyni se smele mohu zaradit po bok svych detskych hrdinu, sam jsem se timto jednim stal, nove nabyvam pocit sebehodnoty s pocitem nebeske blazenosti a hlavne s vedomim, ze jsem prestal krest ohnem, ustal jsem zkousku odvahy a vytrvalosti a odtedka je ze mne drsny a zarputily horal. Odted jsem prijat horami, jsem prijat kraterem za hodneho uzrit jeho blystivou krasu, nasel jsem v sobe sdostatek vule a odolnosti porvat se s tvrdymi podminkami ktere jsou tady kadodenni realitou a ktere kluk zmesta jako ja bud zvladne nebo se s hanbou vrati do sve zmekcile civilizace. To vsak nebyl muj pripad. Dokazal jsem duchu krateru Quilotoa ze jsem drsny – drsny, jako letite hory, ve kterych lezi. A tak tam stojim rozkroceny nad hajzlem, s vitezoslavnym usmevem na tvari, skrapejice bilou keramickou misu a davajice v duchu za pravdu znamemu rceni, ze dobre vychcat je lepsi, nez si spatne zaplavat. Nevolnost zapomenuta, muzne oklepavam, schovavam, natahnu z nosu obrovsky mrmel a hlasite a s velkym zadostiucinenim stvrzuji sve horalstvi nekompromisnim a prudkym zlutozelenym projektilem. S dvakrat tak velkymi rameny sebevedome odchazim navliknout se do svych bilych trictvrtaku a bezoveho svetru z Kenvela, abych se vydal uctit ducha jezera primo k jeho zdroji – dolu do krateru.

Vejdu do mistnosti z predchoziho vecera. Toni a Amy, Australane, se prave chystali vyrazit do nedalekych inckych jeskyni a cekali na svoje osliky, kteri je tam meli na hrbetu odvezt. Vyznamne na ne pomrkavam davajic najevo, ze i ja jsem uz prosel ritualem zasveceni a nyni patrim do klanu horalu. Citim velice silny pocit sounalezitosti, bratrstvi, jakehosi primitivniho a zvireciho pudu, jenz signalizuje silu a moc prezit v darwinistickem svete kde silnejsi pozira slabsiho a kde plati zabij nebo budes zabit. Lehce vycenim tesak a zavrcim na pozdrav. Amy a Tony na me koukaji trosku nechapave, ale je mi jasne, ze jsou zmyleni mym oblecenim a tak by to necekali. Jo, holankove, zdani klame. Ja vam jeste ukazu. Nechavam je ale pro ten kamzik cekat na osliky a jdu si urvat kus ranni koristi ktera mi ted uz jako predatorovi posunuvsuimu se v hierarchii potravniho retezce notne nahoru, nalezi. Lide tomu rikaji snidane. Od nizsich indianskych clenu smecky, na ktere se vyhruzne mracim a agresivne vrcim, abych dal dostatecne najevo sve postaveni ve spolecenstvi,  dostavam dve vajicka a kus chleba. No, cekal jsem neco jako syrovou rybu ale uz jsem nejedl ani nepamatuju a tak to zblajznu natotata. Jeste jednou pro jistotu zavrcim a za zdvorilych indianskych usmevu odchazim sestoupit k jezeru, vykonat svou posvatnou pout, stvrzujici me clentvi v klanu.

Venku potkavam hluchoneme holky. Ocividne take prosly zasvecenim, a soude podle vzdechu ktere se linuly v noci z jejich pokoje (o cemz jsem se zapomel zminit), muselo to byt zasvecovani velice narocne. Az by si jeden myslel ze si to holky rozdavaly, ale, jak by lezba mohla byt prijata duchem jezera za clena, samozrejme, poruseni reprodukcniho retezce ohrozuje existenci rodu a takovi jedinci nemohou prezit. A duch jezera se nemyli. Kazdopadne, holky rikaji, ze jdou dolu a jestli nechcu jit s nima. Hmmm, tak taky posvatna pout, zacinam opet cenit zuby nebot zacinam citit ohrozeni sveho postaveni a zaujimam defensivni postoj, ale pak se podivam na hodinky a zjistim ze casu tolik neni a tak souboj nechavam na pozdeji a radeji beru fotak a jdeme.

Ujdeme ne vice nez 50 metru od domu, projdeme uzkou skalni prurvou a pred nami se odhali omracujici scenerie – obrovitansky krater Quilotoa, na jehoz dne, dobrych 200 metru pod nami, se rozprostira blankytne modre jezero. I kdybych zde plytval superlativy tak se ani zdaleka nepriblizim tomu pohnuti prvniho momentu, kdy jsme jezero uzreli. Zalapal jsem po dechu – tentokrate ne neostatkem kysliku ale onemelym uzasem. Vyraz dechberouci byl v ten moment skutecne na miste. Stali jsme temer bez hnuti a beze slov (coz s holkama nebylo tak tezke) dobrych deset minut, nez jsme dostatecne absorbovali ten jedinecny, unikatni pohled na tento prirodni ukaz. Pote jsme se pomalu vydali uzounkou piscitou pesinkou dolu, do podoli, do krateru. Zezdola byl na krater pohled stejne impozantni, jeho steny se hrozive zvedaly do vysky proti oblacnemu nebi a daval jasne najevo, ze i presto, ze uz davno nechrli lavu, skryva ohromnou vnitrni silu. Kdyz se dostatecne pokochame, ceka nas finalni zkouska – boj o opusteni krateru. Koncime jej po hodine a pul splhani po strme stezce naprosto psychicky a fyzicky vycerpani a na pokraji zhrouceni, avsak stastni ze jsme prekrocili svuj stin a  postavili jsme se vyzvam celem a prekonali nastrazena nebezpecenstvi. A tak spokojene odchazime zpatky do domecku, dame si vajicko s chlebem a je cas odejit. Mezitim se vraci Tony a Amy, prijizdi camioneta, vsichni spolecne naskocime a upalujeme dolu do Zumbaua na autobus. Prijizdi rozhrkany popular, vsichni si hodi bagly nahoru na strechu a ja zkusene doporucim sednout si tamtez, uzit si to se vsim vsudy a udelat za krasnym vyletem patricnou tecku. Tak se vyskrabem na strechu, uvazem lana kolem baglu a kazdy si najdeme vhodnou a bezpecnou pozici, ale zase ne tak bezpecnou aby to nebylo dostatecne adrenalinove zajimave. A uz se jede, vitr nas sleha do tvari jak se ritime cestou po svazich hor, strmy sraz na jedne strane, hora na druhe, pod nami se dole rozprostiraji rozlehla udoli, nad nimi se tyci skalnate masivy And, na stranich je videt rolnicke chyse a indiany pasouci lamy a osly a pracujici na poli. Vesele jim mavame a oni mavaji na nas a cosi pokrikuji v kecuanstine. Cesta vesele ubiha, vsichni se mi smeji jak strachy krivim oblicej a krecovite se drzim kovovych uchytu na strese abych nespadl, pri pohledu dolu ze srazu a zejmena kdyz autobus dela prudkou zatazku a clovek ma pocit ze se musi prevratit a skoulet dolu a rozmlatit se na tisic kousicku. Zavrat ale postupne mizi a na nebezpeci si, jako tvrdy chlap, zvykam a za chvili si ten hazard se zivotem dokonce vychutnavam a mam z neho radost. Holt, nejsem zadny becko, jsem blazen  a smrtelne riziko, to je muj zivot.  A tak, vesele balancujice na pomezi zivota a smrti dorazime do Ambata. Zpet odkud jsem vlastne zacal. A tak se rozhoduju co delat a s 35 dolarama v kapse mi to vychazi jednoznacne – zpatky domu a setrit, cestovat se jeste bude azaz a kazdy dolar je dobry. Rozloucim se s Tonym a s Amy, rozloucim se s devcaty a jsem zase sam. Tak si dam na nadrazi flak veproveho se smazenym zelenym bananem a yukou at se mi lepe ceka na bus a pilne procitam Crichtonuv Timeline, snazice se nesoustredit na neustale a vsudypritomne povykovani chlapiku lakajicich pasazery prave na autobusy jejich spolecnosti. Plati ze koho je vic slyset, ma klienta a tudiz penize, druhy ostrouha. Spolecnosti je cela rada a tak se koridorem nese pistivy muzsky tenor: GuayaGuayaGuayaGuayaGuayaquiiiiiiiiiiiiil…..a to hnedka v nekolika davkach za sebou, do to se nese o poznani hlubsi a muznejsi, ale stejne hlasite QuitoQuitoQuitoQuito, z druheho konce pridava dalsi davku decibelu pro moje usi Rrrrriobamba Rrrrrriobamba Rrrrrriobamba ostry a vtiravy baryton. Dohromady, pravy ekvadorsky blazinec. Ctyri hodiny cekani a pozorovani cileho nadrazniho zivota utece jako voda a v pozdni vecer vyjizdim kodrcakem vstric k domovu. Po krasne neprospane noci prolozene mnoha slapanicemi a blaznivymi nadrazimi a jednou silenou jizdou dolu z hor pri ktere mi tuhla krev v zilach a myslel jsem ze ji urcite neprezijeme, jsme dorazili az do Manty. Jakmile clovek sjede z hor dolu na pobrezi, ihned pozna ten nebetycny rozdil v klimatu, najednou je noc horka a vlaha a lezavy chlad v Sierre je zapomenut, razem jsou domy stavene z bambusu, vukol se nachazi abundance palem a cesty jsou v naprosto desolatnim stavu. A clovek je stastny, ze je po tom vsem malem velkem cestovani zase doma:)

ya basta, desde ahora escribire mi diario en espanol, un poco para practicarlo, un poco para ensenar a todo el mundo que tan bacan soy. Soy el mas bacan. Solamente no lo creo. Jeje. Bueno, he matado a mi primera cucaracha en mi vida. La primera cucaracha en mi cuarto. Acabo de regresar de una fiesta, donde he hablado con mi amigo Gabriel. Solamente con el, que pena con todas las chicas en el alrededor…pero, hemos hablado bastante y bien, lo que me faltaba tanto. Tengo que irme a dormir, no tengo mas de seis horas. Buenas noches. Por fin borracho. Y manana en la fiesta de Pablo, ayayayay…..te voy a contar, no te preocupes…

14. listopadu

Omlouvam se denicku za predchozi lingvni exces zpusobeny neprimerenou konzumaci etanolu vyustivsi v nadmernou spolecenskou unavenost a nasledne vychyleni ze standardniho behavioralniho vzorce. Bueno, shrnuli udalosti poslednich dnu. Poslednich 14ti dnu, presneji, stalo se toto: 31. rijna byla sobota a ja mel vyucovani. To proto, ze jsme nahrazovali pondelek, kdy se neuci a to z toho duvodu, ze na vsechny ostatni dny  tydne pripadaji svatky a tak od soboty az do dalsi nedele je volno. Chtel jsem jej vyuzit k delsimu cestovani. Nakonec to skoncilo kratsim cestovanim. Kvantita vsak zdaleka nedosahovala kvality a tudiz jsem mohl byt spokojen. Ale poporade: Sobota byla vyhrazena fieste u Pabla, ucitele z Wall Street. Pozval si do baraku kamarada DJ, namontoval na terase lasery a zasrane nadupanou aparaturu a uz se ficelo. Bara libre, tedy vstupni poplatek 5 dolaru a veskery alkohol gratis je samozrejmosti. Jdeme s Rolandem. Nejdriv se tak vesele vykecavame, ale potom ma pablo pocit ze nikdo netanci a ze fiesta stagnuje a tak vsechny tlaci na parket a ja jsem prinucen taky Moc se mi zatim nechce, hraje se sice vyborna muzika, G’n’R, Bizkit, nejake technicko a tak ale spis na poslech. Mno ale v ekvadoru plati, ze holky samy proste netanci a kluci chte nechte museji do kola taky. Budiz…zacinam trochu opatrne, jakoby se rozvzpominajic na to, co za prazvlastni a mysticky ritual ten tanec je. Ano, uz to budou dobre 4 mesice co jsem si nehopsnul. A k memu prekvapeni, ta troska alkoholu co jsem do te chvile zkonzumoval, me zacina proudit v zilach, zlepsovat naladu a ja se uvolnuji, odhazuji spolecenske zabrany a hrouzim se hloubeji do rytmu hudby. A cim vic to delam, s o to vetsi intenzitou se mi pripominaji abstinencni priznaky po poradnem, uvolnenem, bezstarostnem a svobodnem tanci (chtelo by se rici az bezbarierovem). A pod privalem teto potreby podleham a plne se tomu oddavam. Zavru oci a necham se unaset hudbou, prirozeny stud pred ostatnima (at uz z jakehokoli duvodu) odpada diky alkoholu a ja se citim stoprocentne svobodny a svuj. Je to strasne osvobozujici pocit, zacina hrat trance a do toho prorezavaji tmu lejzry, je to uhrancive a, jako bych se pod vlivem dunivych beatu dostaval do kontaktu se svym primitivnim zvirecim ja, tou esenci ukrytou v nevedomi a pohrbenou pod silnymi vrstvami systemovych pravidel, kulturnich norem, spolecenske moralky, tisici barier ktere me spoutavaji, aniz si to uvedomuju.  V te chvili ale neexistujou, odhazuji veskere masky a role a chovam se tak jak bych se choval, nikym neviden a nespatren, jsem jenom ja a me pudy, vracim se do pravekych mystickych spolecenstev, citim silu rytmu a  tanec je ritualem, fanatickym obradem, vracejicim me zpatky do luna lidske prapodstaty, kolektivniho vedomi lidstva dedeneho od stvoreni sveta z generace na generaci, spojujiciho mou bytost s univerzalitou kosmu, rozsirujicim nekonecne me vedomi a zjevujicim  podstatu existence a nejhlubsi smysl odvekych tajmestvi prirody jez je smrtelnikum jinak zapovezen. Ja a  vesmir splyvame v jedno, mysl prostupuje prostorem, naplnuje jej a  ja citim nekonecnou, absolutni a bezbrehou svobodu. Abych to shrnul tak nejak jednoduseji, toz sem si hópnul, a, tuz, pekne to bylo, az na to ze dalsi rano jsem nesl nasledky, vratil jsem se v pet, kdovijak, to by meli vypravet jini, ne ja, a nedeli prolezel s bolavymi zady, hlavou i zaludkem v posteli. No, tak uz to na tom svete chodi, kazde male dite vi ze kazda akce vyvolava nejakou reakci a chlapec teto nevyhnutelnosti znaly jako ja byl na to pochopitelne pripraven a hrdinne  a s nesmirnym potesenim prinesl tuto obet na oltar marnosti, dekadence a zhyralosti. Zato v pondeli jsem byl az na zada jako rybicka a tak jsem se jal cestovat.

Za par dni tu zacinaji volby, vsude je plno bilbordu a letaku a vubec, prolhane drzky tech ksindlu politickych na tebe koukaji ze vsech stran. Po ulicich jezdi auta s amplionama ze kterych deklamujou medove hlasy sliby o ruzove budoucnosti a o tom, jak moc se prave oni budou za volice bit. No, je mi z toho nabliti. Vicemene jsou to tytez metody jako u nas, ale o poznani primitivnejsi a primocare manipulujici. A, zrejme, efektivni, lide tady prilis vzdelani nejsou, negramotnost udajne dosahuje 10 procent, pak neni divu, ze ti, co vzdelani maji a maji schopnost ovladat, tuhle moznost bez obalu vyuzivaji. V realite to vypada tak, ze investujou ohromne sumy prostredku do medialni masaze lidi, vsemi dostupnymi zpusoby, at uz vyse zminenymi nebo jinymi, poradaji se sou s popularnimi osobnostmi, rozdavaji se kvetiny ve stranickych barvach, cepice, tricka…vlastne, nic co by se nedelo u nas, s jedinym rozdilem. Dosahuje to zde obludnych rozmeru. Neprojede po ulici auto, ktere by nemelo alespon nalepku s nejakym ksichtem, nejcasteji velkou pres celou horni cast predniho skla, velmi casto je auto zcela polepeno, prebarveno a premeneno na pojizdnou politpropagandu. Z aut vlaji vlajecky, z oken vlaji vlajecky, odevsad vlaji vlajecky, cele domy jsou nabarvene do barev toho ci onoho politika, ze zdi na tebe koukaji jejich obrovske tvare a prazdne vyzvy Volte cislo…, Vidis zebraky a spinave vandraky s igelitkou nacpanou kdovi jakym smetim, co zmoulaji v dlani kus bananu sedice s prazdnym pohledem na chodniku a na sobe maji navlecene tricko: Volte Nadeji pro Ekvador! nebo cepici Volte nas, my vas nezklameme. Lze si predstavit smutnejsi ironii? Snad kazdy dum, kazde okno ma alespon malou samolepku, slibujici lepsi zitrky. Je to k placi. Je zretelne videt, jak muze vypadat darwinisticky obsah v demokraticke forme. Politika zde se ani nesnazi tvarit jako verejna sluzba, je to byznys, do ktereho se investuje a ocekava se  navratnost. A ackoliv mezi lidmi vladne vseobecna deziluze z politiku, protoze zkorumpovanost mistnich pomeru je alarmujici a ony haciendy v Miami se jen tak schovat nedaji, jakoz ani vytunelovane a zkrachovale banky, je tady jedna vec, ktera je zajimava. Povinna ucast ve volbach. A tak ackoliv apaticti a znechuceni,  lidi k urnam musi. Neexistence transparentni a poctive alternativy je proto trosku zahadou. Mozna, je to ta apatie, ktera je tady nejvetsim problemem. Politici kradou, co kradou, bezostysne rozkradaji. Lide jsou znechuceni. nemaji volbu nevolit a jejich smirenost a apatie roste. Obcanska spolecnost neexistuje, chybi stredni vzdelana vrstva ktera by ostatni tahla. Kdo je vzdelany, kouka aby sve vyjimecnosti patricne vyuzil a protoze tu moznost ma a je tak jednoducha, zneuzije ji k vykoristovani ostatnich tim, ze se dostane do funkce a rozkrada. A lidi jsou jeste znechucenejsi. A jeste apatictejsi….Co tedy delaji aby se z tohodle bludneho kruhu dostali? Lidi utikaji k nabozenstvi, coz je tady velmi systemove konformni metoda jak ovladat lidi a delat z nich jeste apatictejsi a poslusnejsi stado. Mno, mozna ne metoda, mozna spise neco z ceho vladnouci elita castecne  prirozene profituje a o cem vi ze ji moc hraje do karet. Protoze verit v boha ma zde hlubokou tradici a patri k bontonu. Tim hur. Lze videt na mnoha mistech obrazky Jezise, ale spis jeho prijatelnejsi, stravitelnejsi, roztomilejsi a tudiz mocnejsi alternativu Jeziska, ktery rozpazen rika: Kdyz te tizi brime svetskych starosti, u mne najdes utechu. Uplne se za vsechny krestany stydim, kdyz to vidim, nabozenstvi se svymi vznesenymi  idealy degradovane na uroven prostredku elit k systemove kontrole a zneuzivani moci. A tak haciendy v Miami rostou dal….