Jak jsem stávkoval v práci aneb O vlivu místního AIESECu na mé duševní zdraví.

Situace v praci dosahuje kriticke meze. Skola zrejme bude brzy plavat brichem nahoru, dovolimli si pouzit mistni rybarskou terminologii. Nevyplacena mzda jiz dosahuje sumy 500 dolaru a to je uz docela balik, na mistni pomery obzvlaste, rovna se trem prumernym mzdam. To, ze jsem tedka svorcovni, by mi ale az tak nevadilo. Jsem, preci jen, klucina srdce dobreho a povahy vstricne, to o mne kazdy vi, a tudiz bych i poseckal a nehrotil situaci, kdyz maji chudaci problemy. Potiz je v tom, ze mne ty bestie neustale vodi za nos tim, ze mi vyplatu slibujou. Uz jsem se sefem mluvil asi petkrat a pokazde jsem se dozvedel to same: penize dostanes, ale po castech, nejdrive tendle den tento tyden, pak jiny den ten dalsi ty den…Ja blb tomu vzdycky uverim, pocitam s tim, prachy samozrejme nedostanu a pak nemam ani na slanou vodu. Mno, nejhorsi na tom celem je, ze ty hovada nemaji ani potrebu se mi omluvit, vysvetlit proc me nezaplatili a predstiraji ze se vlastne nic nedeje, ze je vsechno v nejlepsim poradku, ja prijdu do prace totalne frustrovany, onehdy dokonce taky z toho ze sem nemel ani prachy na snidani a oni se na mne usmivaji a ptaji se mne como estas, no v ten moment jim mam chut zalatat drzku sesivackou aby na mne ty jejich priblble tymolinove usmevy nemohli sklebit. Posledni dobou se mi proto radeji vyhybaji, pote co jsem mel nekolik neprijemnych konfliktu se sefovym asistentem Otem, coz je prvotridni svine, zmetek nejvetsiho kalibru a uz jenom jeho jmeno me vytaci do cervenyho, dokonce mam pocit ze jenom kazde “O” ktere slysim, vidim nebo napisu me irituje k nepricetnosti. Mno, a potom ma clovek odvadet dobrou praci. Jenze, aby toho nebylo malo, k nepricetnosti me taky privadi ti misti pablbi z Ajseku. Abych pravdu rek, s Gabrielem jsem dobry kamarad a uzijem si spolu srandy, mame spolecne vtipy kterym nikdo jiny nerozumi, vidame se pravidelne, cili v lidske rovine problem neni. Co vsak za tragedii je, kdyz se snazi resit moje problemy! To se snad ani neda vylicit slovy. No, kdyz jsem uz premyslel o tom ze zacnu stavkovat pote, co uz asi poseste mi v praci nedali vyplatu ve slibenem terminu, nebo mi dali jenom malou cast, rikam, kluci, tady prestava sranda, snad si budu muset hledat novou praci, nebo co, a oni mno, musime si promluvit se sefem. A taky ze jo. Prisla mi od Gabriela zprava, ze zitra v devet rano s nim dem mluvit. A vecer se za tebou zastavim na poradu. Bezva, takove primocare jednani se mi libi. Vecer tedy prisel a ja mu predestiram svuj navrh: doplatte mi zbytek vyplaty, cca 250 dolaru do konce tydne, jinak budu stavkovat, neli skoncim. Situace je vazna, dohody se neplni, co reknou nikdy neplati, uz nechci sliby, chci prachy a basta, kdyz je nemaji, tak at zkratka neco prodaji nebo si puci nebo je mi to jedno. S takovym mizernym cash flow se fungovat neda. Obnoveni duvery muze byt provedeno jedine takovym zpusobem. Jaky je tvuj pohled na vec?, ptam se. Gabriel krci rameny, pry jeste nevi. Tvrdil, ze nevi. Jenze,  vedel, moc dobre vedel. Protoze to co prislo v zapeti byla studena sprcha. Tak si denicku predstav co. Oni si v te svoji trapne smesne bandicce noumu a neschopu co si hrde nechavaji rikat mistni pobocka AIESEC upekli jiny plan. A ten jsem mel zahy naservirovany jako na stribrnem podnose.

Zacal tim, ze mam samozrejme pravdu, ale ze muj kontrakt je vlastne jenom na trista dolaru. Hm, ja vim, jak je to relevantni k teto situaci, ptam se? Snad sme se uz nekolikrat domluvili a bylo to potvrzeno, ze se mi plat zvysi, ne? Tak proc to vytahujes? Mno, pry jenom tak. Vis, pokracuje opatrne, pac ma nejasne tuseni ze by se mohl dostat na tenky led, my sme si s klukama v AJSEKU rikali, ze trista dolaru na mesic tady je vic nez dost penez na preziti, a ty casto nemas ani na jidlo, my si myslime ze ty proste plytvas penezma. Rozhazujes.  Po techto slovech se odmlcel a nasledovala kratsi pauza. Z jeho, strany, protoze nevedel, jak pokracovat. Z moji, protoze jsem si vyrcenou vetu jeste nekolikrat zopakoval abych se ujistil, ze rekl, co rekl. Pote jsem se radeji nevericne preptal: Coze?? Mno, plytvas penezma, kolikrat mi rikas ze nemas ani vindru. A muzes mi rict prosimte jak?, zeptal jsem se zatim jenom zvysenym hlasem, nebot mi kruta absurdita cele teto situace jaksi dochazela postupne a se zpozdenim. Mno, to ja nevim, akorat sme si s klukama rikali…. a vten moment me to cele zasahlo jako blesk, najednou jsem citil ostry naval adrenalinu, prostupujici celym mym telem jako nuz, citim omracujici, spalujici vztek a frustraci z toho, z jakyma idiotama ja se tady musim vyporadavat. Prestavam se kontrolovat a propadam v takrka hystericky zachvat, vypinam rozum a cele se oddavam privalu emoci, ktery se nesmlouvave dere ven a ja mu v tom nebranim. Tak vy ste si s klukama rikali?, zacinam bez servitek rvat z plna hrdla i plic, tak vy ste si RIKALI? A co ste si kurva rikali, ze jste prisli na to ze rozhazuju prachy? Co ty o tom do prdele vis, blbecku? Si snad muj fotr, nebo co? Na tom vasem zasranem ajseku fakt asi nemate co delat, kdyz se zabyvate takovyma cipovinama, kristepane co je ti doprdele do toho, jak ja utracim svoje prachy, chapes o cem se tady bavime? ZE MI KURVA NEPLATI V PRACI!!! Vis, gabriel, vim ze tady mate v mistnim ajseku problemy. A ja uz sem prisel na to, co je vas hlavni problem. Ze si tady vubec zvete zahranicni studenty. Protoze kdyz si je zvete, snazite se pak resit jejich problemy, cimz se paradoxne nasranost nesnizuje, ale zvysuje, protoze, buduli parafrazovat citaci z jedenoho znameho filmu, praktikant nema nikdy pravdu. Nevim, jestli ste tady tak slabomyslni, ze si myslite ze ti ty tvoje blaboly odkyvu, priznam chybu za vse co se stalo, mozna taky za spatnou ekonomickou situaci tvoji rodiny, potazmo Manty, potazmo Ekvadoru, potazmo Jizni ameriky, potazmo za odsun sudetskych nemcu a vubec za vsechny krivdy v historii lidstva az po invazi Vilema Dobyvatele do Anglie v roce 1066. Tak ja ti neco reknu, ty vyuzena hlavo, zitra v devet hodin mame schuzku se sefem, pudes tam se mnou a reknes mu, ze pokud mi do patku neda zbytek penez, tak je proste konec, KONEC, chapesto ty vidlaku??? A opovaz se mi jeste jednou jedinkrat naznacit, ze tady rozhazuju prachy, i kdyby to stokrat byla pravda, tak TOBE a tem tvojim kasparkum, do toho kurva nic neni!!!! Koncim proslov, utiram studeny pot z cela, usedam do kresilka a posloucham zmatene blekotani o tom, ze to myslel dobre a ze mi chteli vlastne pomoct. Tak pomoct??? Hosankove, vy chcete v prve rade pomoct sami sobe tak, abyste nemeli pokud mozno zadne problemy, vlastne spise tak, aby se vsichni tvarili, ze zadne problemy neexistujou, nicmene to jste se prepocitali, a tady to mate, nejenom ze me akorat nasirate, nakonec se vam ty problemy vrati jak bumerang, akorat trikrat rychlejc a trikrat vic pak boli. Chapu, ze krok jako zmena zamestnani je radikalni a ze se ti pytlici neceho takoveho desi, ale kriste pane, budme realisti a zhodnotme situaci, vsechna pro a proti a na druhe strane rovnice pak mejme vysledek, nestrkejme hlavu do pisku. Zasrani amateri!

Kdyz opadne prvni vlna adrenalinu, bohuzel zjistuji, ze to ten vecer nebyla posledni. A to ve chvili, kdy se znovu ptam, v kolik hodin to teda mame domluvenou tu schuzku. Dozvidam se, ze vlastne zadna schuzka ani domluvena neni, zkratka se v devet rano uvidi, jestli tam sef bude, nebo nebude. V ten moment, to prisaham, na mne sly mdloby, zdrahal jsem se uverit tomu, co jsem slysel, a stipal jsem se at se probudim. Jestli jsem se probudil, realita byla horsi sne. Bylo mi totiz lakonicky sdeleno, ze kdyz tam nebude sef, promluvime si s jeho asistentem Otem. Zacal jsem se hystericky smat, silenym smichem prechazejicim misty v zoufaly rev raneneho lva, neveda co mam delat, jestli mam zabit jeho, sebe, nejdriv jeho a pak sebe nebo nejdriv sebe a pak jeho, ale pak mi doslo ze to by asi neslo. Misto toho jsem, kdyz uz mi dosel dech, ze sebe vyrazel jenom sipave hrdelni skreky, oci vyboulene a s grimasou cloveka co prave videl smrt, krizenou s akutni demenci. Zachvat naprosteho silenstvi me ani po drahne chvili neprechazel, a tak jsme se v jedne chvili vyskocil z kresilka a za kviliveho revu doprovazeneho divokym mavanim rukou ve vsech smerech jsem uprchl do sveho pokoje, kde jsem se zamknul na sedm zapadu, a neodvazil se vystrcit ani nos az do rana.

Rano, posilnen spankem a do znacne miry rezignovane smiren se situaci, jsem ponekud apaticky, nicmene vklidu vstal, rutinne vykonal ranni toaletu, nepritomne, s pohledem tupe uprenym kamsi do dali vymackal dva pomerance a vypil svoji denni davku vitaminu a nasledovne si mechanicky zapalil cigaretu, jsa si jen napul vedom toho, co vlastne delam. Deset minut pred osmou si matne uvedomuju ze opoustim dum, zamykam spodni branu a mirim smerem ke skole. A ackoliv otupely, byl jsem za tento stav pomerne vdecny, neb me nepripravoval o nervy a nezvysoval riziko infarktu a byl oproti vcerejsimu veceru takrka vysvobozenim. Bohuzel, to jsem jeste netusil, ze to nejhorsi mam teprve pred sebou.

Ve skole jsem se snazil predstirat zajem a ucit, popravde ale, moc se mi to nedarilo. Poznal jsem to na tvarich studentu, ktere prozrazovaly, ze i oni si vsimli, ze kdyz ucitel civi pet minut blbe do zdi, asi to neni soucast vyucovaci metodiky. Na druhou stranu, bylo mi to totalne uprdele. Upiral jsem se se vzrustajici obavou, jakoby v neblahe predtuse, snad nejakym zahadnym sestym smyslem vycitene, k devate hodine ranni a ocekavanemu prichodu Gabriela. Kdyz se cas nachylil, bylo devet, posleze ctvrt na deset a pul desate, nervozita, kterou jsem kolem sebe siril, uz se dala krajet. Mno, nakonec, neni se cemu divit, kdyz se blizil zrejme zlomovy krok v osudu meho nedlouheho pobytu v Jizni Americe. O pul desate, presne s pravym ekvadorskym pulhodinovym zpozdenim prichazi do tridy Gabriel a s sebou dokonce vede Maria, sveho Ajseciho vudce. Mno, to je mi tedy prekvapeni. Ze by celou vec zacali brat vazneji nez dosud? Nalada se mi trosicku vyjasnila a ja ocekaval, co se bude dit. Mirne optimisticke ocekavani bohuzel, avsak pochopitelne nebylo na miste. Mel jsem byt na to pripraven, ale opet jsem se z te jejich SVINSKE mentality nepoucil. A tak jsem mel dalsi nervovy zachvat. Co se teda vlastne stalo? Kdyz jsem jim rikal: Tak muchachos, deme za tim sefem, ti dva tajtrlici mi –jak jinak nez lakonicky - sdelili, ze uz za nim byli a vsechno je vyresene. Fyziologicke priznaky meho okamziteho stavu se daly prirovnat k jiz vyse uvedenym z predchoziho vecera, jen byly jeste o neco silnejsi. Projevil jsem se jako skutecne ztelesneni frustrace a zoufalstvi a zacal nepricetne na oba rvat, co to sou za idioti. Tak si denicku predstav, oni me obesli, s tim kriplem mluvili sami a co myslis ze domluvili – neco uplne jineho nez sem pozadoval ja. Ocividne konverzace s gabrielem z predchozi noci mela stejny vyznam jako sex pro Britney (ja tu holku proste zeru…). Misto cele sumy domluvili polovinu a dalsi pulku nasledujici tyden. A tak tam stojim a vyrvavam si na nich svoji frustraci ve spanelstine a docela mi o slo, aspon sem se procvicil v nadavkach. A ti dva misto puvodnich vitezoslavnych usmevu koukaji do zeme a mlci. Jako zmokle  slipky. Po delsi prednasce o jejich neschopnosti jim rikam Tak a dem za tim kasparem znova. A sli sme za nim znova a on mi zase nasliboval hory doly a ja mu zase uveril, ackoliv sem mu rekl: Nebudou prachy v terminu, du do stavky, nebudou dal, koncim. Jasne jasne, neboj se, vsechno bude, rika on.

4. rijna

Je 8:28 rano a ja jsem prave vstoupil do stavky. Deckam sem na DVD pustil dvanact opic a ted sedim v kancelari a budu se ucit spanelstinu, haha. Lakonicky jsem to oznamil na recepci. Omar, co tam sedava a vecne hraje pocitacove hry, tentokrat ani neodlepil oci od monitoru a jenom kyvnul. Hm, snad to vzal na vedomi a nekomu to rekne. Jestli ne, budu mit dneska docela prijemny den:)

6. rijna

Mno, a tak tady sedim dneska, 6. rijna, je posledni deadline pro mych 250 dolaru a co udelala moje skola? Misto 250  mi dali padesatku. Tak nevim, fakt si mysli ze me to uspokoji? Mysli si ze kecam? Nebo mi dali pade s vedomim ze tim padem koncim? To by bylo ponekud divne. Pokud to mysleli jako darek na rozloucenou, budiz, kazdopadne dluzi mi porad vic nez je pekne. Nic to nemeni na tom, ze ze mne udelali idiota a presne tak si pripadam. A tak nevim co tedka bude, utesuje me jedine to, ze se to brzy dozvim a taky me docela vzrusuje predstava, ze se neco bude dit, jako ze se budu stehovat, pujdu do neznama, nova prace, nejistota, ono to neni vubec spatne. Jenom kdyby me nesraly ty prachy…Kazdopadne, mam pokrk te jejich posrane mentality, popravde mi Rolando tyhle veci rikal nekdy davno na zacatku a ja si je spatne zapamatoval. Tedka, kdyz sem se spalil, si je uz budu pamatovat zatracene dobre.