Jak jsem si zatancoval.

13 de Noviembre

ya basta, desde ahora escribire mi diario en espanol, un poco para practicarlo, un poco para ensenar a todo el mundo que tan bacan soy. Soy el mas bacan. Solamente no lo creo. Jeje. Bueno, he matado a mi primera cucaracha en mi vida. La primera cucaracha en mi cuarto. Acabo de regresar de una fiesta, donde he hablado con mi amigo Gabriel. Solamente con el, que pena con todas las chicas en el alrededor…pero, hemos hablado bastante y bien, lo que me faltaba tanto. Tengo que irme a dormir, no tengo mas de seis horas. Buenas noches. Por fin borracho. Y manana en la fiesta de Pablo, ayayayay…..te voy a contar, no te preocupes…

14. listopadu

Omlouvam se denicku za predchozi lingvni exces zpusobeny neprimerenou konzumaci etanolu vyustivsi v nadmernou spolecenskou unavenost a nasledne vychyleni ze standardniho behavioralniho vzorce. Bueno, shrnuli udalosti poslednich dnu. Poslednich 14ti dnu, presneji, stalo se toto: 31. rijna byla sobota a ja mel vyucovani. To proto, ze jsme nahrazovali pondelek, kdy se neuci a to z toho duvodu, ze na vsechny ostatni dny  tydne pripadaji svatky a tak od soboty az do dalsi nedele je volno. Chtel jsem jej vyuzit k delsimu cestovani. Nakonec to skoncilo kratsim cestovanim. Kvantita vsak zdaleka nedosahovala kvality a tudiz jsem mohl byt spokojen. Ale poporade: Sobota byla vyhrazena fieste u Pabla, ucitele z Wall Street. Pozval si do baraku kamarada DJ, namontoval na terase lasery a zasrane nadupanou aparaturu a uz se ficelo. Bara libre, tedy vstupni poplatek 5 dolaru a veskery alkohol gratis je samozrejmosti. Jdeme s Rolandem. Nejdriv se tak vesele vykecavame, ale potom ma pablo pocit ze nikdo netanci a ze fiesta stagnuje a tak vsechny tlaci na parket a ja jsem prinucen taky Moc se mi zatim nechce, hraje se sice vyborna muzika, G’n’R, Bizkit, nejake technicko a tak ale spis na poslech. Mno ale v ekvadoru plati, ze holky samy proste netanci a kluci chte nechte museji do kola taky. Budiz…zacinam trochu opatrne, jakoby se rozvzpominajic na to, co za prazvlastni a mysticky ritual ten tanec je. Ano, uz to budou dobre 4 mesice co jsem si nehopsnul. A k memu prekvapeni, ta troska alkoholu co jsem do te chvile zkonzumoval, me zacina proudit v zilach, zlepsovat naladu a ja se uvolnuji, odhazuji spolecenske zabrany a hrouzim se hloubeji do rytmu hudby. A cim vic to delam, s o to vetsi intenzitou se mi pripominaji abstinencni priznaky po poradnem, uvolnenem, bezstarostnem a svobodnem tanci (chtelo by se rici az bezbarierovem). A pod privalem teto potreby podleham a plne se tomu oddavam. Zavru oci a necham se unaset hudbou, prirozeny stud pred ostatnima (at uz z jakehokoli duvodu) odpada diky alkoholu a ja se citim stoprocentne svobodny a svuj. Je to strasne osvobozujici pocit, zacina hrat trance a do toho prorezavaji tmu lejzry, je to uhrancive a, jako bych se pod vlivem dunivych beatu dostaval do kontaktu se svym primitivnim zvirecim ja, tou esenci ukrytou v nevedomi a pohrbenou pod silnymi vrstvami systemovych pravidel, kulturnich norem, spolecenske moralky, tisici barier ktere me spoutavaji, aniz si to uvedomuju.  V te chvili ale neexistujou, odhazuji veskere masky a role a chovam se tak jak bych se choval, nikym neviden a nespatren, jsem jenom ja a me pudy, vracim se do pravekych mystickych spolecenstev, citim silu rytmu a  tanec je ritualem, fanatickym obradem, vracejicim me zpatky do luna lidske prapodstaty, kolektivniho vedomi lidstva dedeneho od stvoreni sveta z generace na generaci, spojujiciho mou bytost s univerzalitou kosmu, rozsirujicim nekonecne me vedomi a zjevujicim  podstatu existence a nejhlubsi smysl odvekych tajmestvi prirody jez je smrtelnikum jinak zapovezen. Ja a  vesmir splyvame v jedno, mysl prostupuje prostorem, naplnuje jej a  ja citim nekonecnou, absolutni a bezbrehou svobodu. Abych to shrnul tak nejak jednoduseji, toz sem si hópnul, a, tuz, pekne to bylo, az na to ze dalsi rano jsem nesl nasledky, vratil jsem se v pet, kdovijak, to by meli vypravet jini, ne ja, a nedeli prolezel s bolavymi zady, hlavou i zaludkem v posteli. No, tak uz to na tom svete chodi, kazde male dite vi ze kazda akce vyvolava nejakou reakci a chlapec teto nevyhnutelnosti znaly jako ja byl na to pochopitelne pripraven a hrdinne  a s nesmirnym potesenim prinesl tuto obet na oltar marnosti, dekadence a zhyralosti. Zato v pondeli jsem byl az na zada jako rybicka a tak jsem se jal cestovat.