Jak jsem se snažil dostat do vězení aneb Sbohem, Ekvádore!

Jak jsem se jiz zminoval drive, byl jsem navstivit ceske kluky v mistni veznici Garcia Moreno. Nejdrive proto, ze jsem byl zvedavy. Urcite v tom byla spousta turisticke vasne podivat se na misto svym charakterem velice zvlastni a specificke. Ono kdyz se vyslovi Jihoamericka veznice, cloveku se takmer zjezi vlasy na zatylku jak mu prebehne mraz po zadech. Vybavi se mu pevnost obehnana ostnatym dratem se straznimi vezmi s kulomety a reflektory, uvnitr obskurni spinava a nehostinna, plna tech nejhorsich vyvrhelu, potetovanych zivlu se zkazenymi zuby a pachnoucim dechem, hlidanych armadou ostrych a nekompromisnich dozorcu se psy, pripravenych vybit si svou agresivitu pod jakoukoliv zaminkou. Mno, realita nebyla zdaleka tak otresna. Budiz, pevnost to mozna byla, obehnana ostnatym dratem taky, ale na prvni pohled nebudila hruzu. Tu vsak budili vsudypritomni policiste s brokovnicema a samopaly vzoru AK47 (ve skutecnosti ale uvadim tento vzor jenom proto, ze jiny samopal neznam). Popravde, neni moc prijemny pocit cekat ve fronte na vpusteni dovnitr a videt zastupy tech po zuby ozbrojenych chlapu jak si povidaji, samopal poveseny lezerne pres rameno a ruce oprene o hlaven, ktera beze vseho ostychu miri na lidi. Rikam si, kolikrat se tem ceskym tragedum stalo ze jim zbran vystrelila omylem a zabili nevineho, ne li hure (nebo spise lepe) jeden druheho. V duchu premitam, jestli jsou mistni policajti taky takovi pytlici a snazim se ve fronte vyuzit toho minimalniho manevrovaciho prostoru abych se dostal hlavnim z musky a natlacil do toho nebezpecneho prostoru nekoho jineho. Moc se mi to ale nedari, v momente kdyz uz mam pocit ze jsem mimo nebezpeci, nektery z policajtu se pokazde nejak neposedne pootoci a miri na mne pro zmenu brokovnice. Neni uniku. Nechavam svuj zivot osudu a modlim se at je prizniv, nicmene zkousim si vymyslet lichotivy epitaf ktery bych si dal na nahrobek. Neco jako, hrdinne zahynul pri pokusu o proniknuti do prisne strezene veznice, nedbaje toho ze jde sam a beze zbrane proti vyzbrojene presile. Jak romanticke! Jak debilni…

A uz se dostavam na radu. Vidim, ze lide prede mnou u maleho okynka pred zamrizovanou branou ukazuji obcanku, dostavaji razitko na ruku a jsou vpusteni na nadvori odkud vedou tri vchody do tri vezenskych bloku. Bez ostychu ukazuju svuj pas, v presvedceni ze tento mezinarodni doklad totonosti funguje stejne jako ty narodni. Opak je pravdou. Cedula!, houkne na mne hlas zpoza okynka. Nemam, rikam. Ale tady mam pas. Na te fotce jsem to vazne ja, ty bryle mi koupila mama, tvrdila ze mi slusi a ja ji veril, to ze se mi vsichni smali jsem se dozvedel az pozdeji. Jo, nemel sem tenkrat holku, to je snad jasny. Hlas zpoza okna mne vsak odmita vpustit.  Cedula! Zahrima nekompromisne, nedbaje mych nejapnych omluv. Aha, tak s tebou to jen tak lehce nepujde. Misto lehkeho zertovani zkousim - naivne - racionalni argumenty. Vite, ja jsem cizinec, jak jste mozna mohl podle toho pasu poznat, to znamena ze obcanku nemam, vite? Ale, predpokladam ze vam jde o doklad totoznosti, tedy, muj cestovni pas splnuje vsechny nalezitosti, foto, datum a misto narozeni, stav, narodnost. Jine udaje o me sexualni orientaci, gastronomickych preferencich, vztahu k domacim mazlickum a nazoru na konflikt v Nahornim Karabachu vam tady muzu na pozadani detailne podat a mistoprisezne slibit na cervenou, bude li nezbytne i na holy pupek. Vite, ja byval pionyrem, a ti jsou zasadovi, po revoluci jsem prevlik na skauta a ti sou jeste zasadovejsi a nikdy, a to zduraznuji NIKDY a za zadnych okolnosti nelzou. Cedula!, zahrmi apaticky z druhe strany. Chlap si mozna ani nevsim ze jeste neoslovuje nasledujiciho v rade. Hm…premyslim co dal. S timdle parchantem to nebude tak jednoduchy. Ale co delat? Takovyho hajzla muze clovek akorat odprasknout, a ani za to vlastne nemuze. Rozhoduji se nedelat si situaci slozitejsi nez je, odprasknu jednoho a budu pak muset odprasknout vsechny kolem abych se zbavil svedku. Navic, jsem povahy mirne a srdce dobreho, a tak se rozhoduji ze necham vsechny zit. Odchazim od okynka a vyhledavam pomoc blizkeho policisty. Vysvetluji mu strucne situaci a zadam jej nedoprovodil-li by mne a nepomohl mi pri druhem kole negociaci o podminkach vstupu do veznice Garcia Moreno. Chlapik me ale odbude. Rika, bez za nim znova  a odvolej se na mne ze jsem ti vstup autorizoval. Vracim se za hlasem z okynka. Povidam, tak tamdle ten pan rikal ze prej me mate vpustit. A ktery? Pta se hlas. Whoa, konecne se nekam dostavame, poprve jsem slysel neco jineho nez Cedula. Tamhleten, rikam a ukazuji ve smeru ve kterem….ale v ten moment uz nikdo nestoji. Koukam jako blazen a zoufale vysvetluji ze tam jeste pred chvili onen policista stal. Cedula!, ozve se nemilosrdne z okynka. Kruh se uzavrel a ja jsem opet na zacatku. Sklopim usi a odchazim. Nevzdavam se vsak. Skenuji pohledem okoli a vyhledavam od pohledu vstricnejsi obet z rad pritomnych strazcu zakona. Tu zahy nachazim a vydavam se za ni. Tedy, za nim. Po kratkem vypovidani se ze vsech svych bolistek a nespravedlnosti co se mi staly, dotycny jde skutecne se mnou za Cedulou a pta se, proc me nehce pustit dovnitr s pasem. Cedula, nic jineho, rika Cedula. Po kratkem handrkovani mezi nima dvema to Cedulu prestane bavit, rika Natahni ruku, dostanu razitko, podekuju senorovi za pomoc, zasklebim se na hlas (hmm, jak se vlastne sklebi na hlas??) a prekracuji magickou hranici vytycenou branou venice. S pocitem vitezstvi se vydavam v ustrety dalsim administrativnim prekazkam. Tato totiz zdaleka nebyla posledni.

Prerusuji vypraveni o veznici ktere jsem zacal psat dnes rano, v patek 17. prosince na letisti v Quitu abych si ukratil dlouhou chvili. Momentalne sedim v letadle spolecnosti Santa Barbara smer Caracas a jsem svedkem jevu pro mne nebyvaleho, az bych si troufal rict historickeho: V tomto letadle se KOURI! Abych predesel dvojsmyslum, podotykam ze pouze v zadni rade. Se kouri. Cigarety se kouri. A ja, jakozto kurak teto jedinecne prilezitosti musim ihned vyuzit. Musim se ale sverit s jednou veci. Dival jsem se pred chvili v letadle na sve nove DVD ze serie Manga, mno, bylo misty mirne pornograficke. No, dobra, bylo dost pornograficke. Letusky me tedka nejak nemaji rady…:) Ale ted uz jdu kourit. Cigaretu.