Jak jsem chtěl odjet aneb O zemi, kde nic nefunguje.

Uf, ted uz vim ze tudle verzi nebudu nikomu posilat a ze si ji zajemci prectou az budu doma, pokud tam dojedu (a pravdepodobnost ze ne se pri zvolene ceste zvysuje). Tedy, mohu prestat konecne mlzit a rict z plnych plic: NA VANOCE SEM DOMA!!! A proc? Asi ne proto ze bych vylozene chtel, ale spise proto ze nemam penize. Nicmene, tesim se az prilis. Bude to mit jenom vyhody. Nedostatek penez zapricini ze se dostanu do kontaktu se skolou drive nez zacne zapoctovy tyden a hlavne, ze neberu do Caracasu letadlo ale ze pojedu autobusem pres Kolumbii o cemz jsem se jiz zminil. Tak, je na case, abych se vypovidal. Koneckoncu, nemam co delat. Jsem v Quitu, je vecer, venku lije jak z konve, jsem u Kristyny a nikde nikdo. No neni to idealni prilezitost?

Cili, skutecne, let jsem si prerezervoval z ledna na 19. prosinec. To jednak proto abych byl na vanoce doma a taky abych stihl predvanocni fiestu s kamarady ktera se bude konat 22. prosince na znamem a oblibenem miste – v Mirroru. To bude pro vsechny prekvapko, jenom doufam ze se mi to povede utajit. Sovy ale nejsou tim cim se zdaji byt a tak zmena letu vubec nebyla jednoducha a promenila se v docela komplikovanou eskapadu plnou zvratu. Neveda poradne, kdy z Manty odjedu, nebot situace se menila jak v praci, tak ohledne Honzova prijezdu se kterym jsem celou svou cestu na sever koordinoval. Pote co jsem s mistni kancelari a posleze i s nasi GTS vymyslel a zase zrusil tri terminy, jsem konecne dospel k datu 19. prosinec jako cilove stanici. Jedine co pro mne nemohli udelat bylo prelepeni noveho data na letence stitkem, coz jsem mel udelat v kancelari Alitalia. Bajecne, malickost. Planuju cestu do Kolumbie a Venezuely. Pisu na prislusne ceske ambasady a ty mi odpovidaji ze neni vizova povinnost, pouze musim vyplnit pri vstupu na Venezuelskou pudu jakysi podezrely formular ktery je zdarma. Vyborne. Kontaktuji AIESEC v Bogote a Caracasu, mezitim se mi ozyva jisty cech z Cali, coz je mesto v Kolumbii na ceste do Bogoty a tak se rozhoduji jet jeste do Cali. Vsichni se mne ptaji – Kdy te mame cekat? A ja na to ze nevim. Vec se ma totiz takto: Dostat se do Kolumbie po zemi neni az tak jednoduche, v podstate jsou dve cesty: Jedna je prima – chytnu bus z Quita a ten me doveze az do Cali pripadne do Bogoty. Pohodlne a relativne bezpecne i kdyz ponekud draz a hlavni nevyhoda spociva v tom, ze se vyjizdi jenom dvakrat do tydne, jednou je to pro me moc brzo, podruhe moc pozde. Dalsi moznost je levnejsi, casove pruzna a take nebezpecna. Vezmu bus na hranici, tu prejedu v taxiku, z druhe strany chytnu busik do prvniho mesta Ipiales, z Ipiales chytnu bus do Pasto a z Pasto bus do Cali. Hm…s baglem na zadech a bilou drzkou a sam, mno, vzhledem k tomu ze jih zeme je okupovany povstaleckymi skupinami s oblibou unasejici bezbranne cizince tuto alternativu radeji zavrhuji, ackoliv si s ni porad pohravam, kdyby se mi podarilo prezit, to by bylo na pekne vypraveni doma. Na druhouy stranu, asi mi to za to nestoji. Od Sebastiana co tam zil dva mesice jsem se dosvedel ze s tema lidma vazne neni zadna sranda a jeden muze prijit k uhone ani nevi jak. A mam se prilis rad. Cili, jedu 11. prosince nad ranem a kolem 11. vecer bych mohl byt v Cali, pokud nebudu vystupovat tam, necham se zavezt rovnou do Bogoty kam autobus pokracuje. A co dal? Dal musim zajit na Venezuelskou ambasadu v Bogote, a chytnout ve ctvrtek dalsi bus do Venezuely. Quito Bogota 30 hodin, Bogota Caracas 30 hodin. Uf, radsi na to nemyslet. To sem zvedav jak to preziju.

Chystal jsme se na odjezd z Manty. Klicovou cinnosti bylo schrastit dohromady vsechny dluzne penize. Ukazalo se to jakozto ukol takrka presahujici lidske moznosti. Popisu, jak to v Ekvadoru chodi, abych lepe dokumentoval jejich mentalitu a nebetycnou frustraci, kterou ale clovek musi v sobe udusit nebo by na miste asi vyletel z kuze. Takze, Ascario Paz mi dluzi 80 babek. Rikam, fajn, od pondelka uz neucim, potrebuju je do konce tydne. Ve ctvrtek , po predposledni hodine, zajdu do kancelare za financni a riam: Kde mam penize? A ona Jeee, no ja nejsem pripravena, nemam zadny cash ale zitra po posledni hodine to zvladnem. Tak jo, oducim si v patek poslednich 45 minut prolozenych zavazovanim tkanicek a domlouvanim Jose Diegovi at proboha porad nemlati pastelkama Lizbeth po hlave a at se Alfredito neschovava za nastenkou ze mu jdou videt nohy. Pote jdu do kancelare za financni pro 80 dolaru. Jeeee, rika ona, ale ja jeste nemam, vis co, prijd ve dvanact. Ne, v jednu a to uz prachy mit budu. Zatnu zuby zlosti a usmeju se a podekuju a vypadnu. V jednu prijdu jako domluveno. V tu chvili ale jiz mela zacit hodina s Patriciem a Glendou. Rikam si, co mam delat, je to ted nebo nokdy. Tak jdu do kancelare a tam nikdo. Hm, ctvrthodinka se toleruje i kdyz je momentalne extremne nevyhodna. Ale i po patnacti minutach nikdo. Ptam se vsude mozne kde je financni a oni: Za chvilku prijde. Nene, ja se tim jejich zasranym ya mismo nenecham zmilit. Kdy presne? No, nevime ale tak za pet minut. Sla jenom domu na obed, je to dva bloky odsud. Hoooo, tak to teda ne. Rikam, zavolejte ji domu, nemam cas. Tak ji volaji a ona nikde. Prej uz vyrazila z domu a je na ceste do skoly. No, dve kvadry clovek ujde tak behem dvou minut, ani ne. Tak to tu bude okamzite. Po petiminutach mi je jasne, ze na ceste asi neni a tak se dozaduji znova at ji zavolaji domu. Tak jo, volaji znova a prej kde je. Tentokrat z druheho konce dratu rikaji ze sla vyzvednout nejake deti kdoviodkud, moc sem to nepochiopil. Proc to nerekli hned a proc tvrdili ze uz je na ceste do skoly nechapu ale presne to odpovida stylu ekvadorske mentality. Nikomu never. Trust no1. Po 45 minutach cekani sem se otocil na podpatku a s radou od senory Paz Prijd zitra dopoledne jsem vypadl a sel domu. Glenda s Patriciem meli hodinu zpozdeni tak se nastesti nic nestalo. V sobotu rano se vydam do Ascaria Paz znova. Tentokrat se potkavam s ucetni ktera nepovazuje za dulezite se jakkoli ke vcerejsu vyjadrit. Kdyz se zminim ze jsem cekal jak idiot 45 minut, rika no chapes, ty deti a tak..proste sem nemohla. Konec. Uf, rikam, tak jo, prachy, hlavne mi dej prachy ty jedna babo. A co rekne ona? Jeeeee, mno, vis, ja sem na to nejak zapomela, tak, vis co, ja ti vypisu sek. 80 babek, proplat si ho v bance. Bez komentare ale jako opareny vrelou vodou ho beru do ruky, na tvari ten nejnucenejsi usmev jaky jsem byl schopny vyloudit v ten dany okamzik a padam odtama jak kalena strela Ilji Muromce. Pred ocima mam kilometrove fronty u prepazek, standardni to obrazek v cekacich halach mistnich bank. Pouze diky neuveritelnemu stesti jsem chytnul ten spravny okamzik a nemusel jsem cekat ani chvili a osmdesat dolaru jsem skutecne dostal, ovsem o poznani sedivejsi a vrascitejsi.

Dalsimi penezi bylo 150 dolaru od Ajseku ktere jsem mel prislibeny. Mario rika: Pozadal jsem at mi ty penize poslou z Guayaquilu, my na ucte zadne nemame. Prijdou ve ctvrtek, v patek v poledne me cekej pred bankou at je vyzvedneme. Mario, rikam mu, jak krasne to zni, ale neverim tomu ze se to povede. A proc?, divi se on, vlozili na ucet sek predevcirem, za dva dny budou disponibilni na nasem uctu. Tak jo, rikam ale myslim si svoje. V patek se dostavim v poledne k bance. U ni ceka Mario, pozdravim ho a rikam tak co, dem pro ty prachy, ne? A on na to: No, vis…jak to rict…V ten moment mi to bylojasne ale s tim jsem pocital, a byl na tuto situaci pripraven, ackoliv jsme se presto neubranil zklamani. Co se stalo?, ptam se spise proto ze se to ocekavalo nez ze by me to skutecne zajimalo. Vis…ony tam ty prachy proste nejsou. Co budes teda delat?, ptam se ja. No, mam tady sek na 150 dolaru, muzu ho jit depozitnout na ucet Ajsek Quito a ty si tam ty prachy vyzvednes az tam budes. Hned jim zavolam a reknu ji at na sek necekaji a vyplati ti penize hned v pondeli ze svych zdroju. Mno, mel jsem na vyber? Kyvnu hlavou a vypadnu.

V sobotu jsem se loucil s Mantou. Dal jsem sbohem Patriciovi a Glende, Jose Luisovi, Karle, Cecilii a Laure a vsem hodnym lidem co mi prirostli za tu dobu k srdci a v nedeli rano, rka sbohem Rolandovi jako poslednimu a nejvernejsimu jsem sedl na autobus do Quita. A ten me take do Quita dovezl. O pul jedenacte jsem byl u Kristyny doma, se vsemi se srdecne privital, obzvlaste srdecne s abuelitou a utikal do hajan, nebot me cekal narocny pondelek.

Vzhledem k tomu, ze po ujistujicimse telefonatu na Venezuelskou ambasadu v Quitu tyden nazpet jsem se dozvedel ze Viza do Venezuely potrebuju, jsem jel na sever Quita tuto ambasadu vyhledat. Prvni ceho jsem si vsiml bylo, ze sever je uplne jiny nez jih. Hezci. Takovy vystavnejsi, velkomeststejsi, bohatsi. Siroke bulvary, zasklene budovy, architektonicky zajimave mrakodrapy. Pochopil jsem ze jsem Quito do te doby vlastne vubec neznal. Zajel jsem do jedne z nejlepsich ctvrti, krasne tiche ulicky, cistounke moderni vilky, radost pohledet, stromovka hadra. Prijdu na ambasadu a zadam o viza. A odpovedi mi je ze zadne nepotrebuju. No, to je teda kocourkov, jako vzdy prava ruka nevi co dela leva. Za jdu tedy na pobocku Alitalia. Kouknou na moji letenku a rikaj: No jo, ale zmena letu je za sto dolaru pane. A to ja povidam ze mam specialni tarif u ktereho mam zmenu zdarma. No, rikaj oni, to my tady v systemu nevidime, musime to poslat na ustredi. Bueno, oskenovali letenku a faxli ji kdovikam. Prej, ze mi daji na druhy den vedet. Tak jsem jim dal telefon a sel dle domluvy do kanclu Ajseku. Pozdravim se s Noralmou a ona rika Tak, nas ucet je prazdny, depozitnute prachy se objevi na nasem ucte zitra, tak ja ti tedka vypisu sek na stopadestat babek a ty si ho zitra pujdes proplatit. Vse dokazuje stavem uctu na monitoru sveho laptopa, na ktery se dostala pres internet banking. Navic, vola do banky kde ji to potvrzujou. Pote co se otrepu hruzou po slovech “sek” a “banka” prijmu papirek s mojim jmenema kyzenou cifrou a pri predstave nekonecnych front v bance odchazim z ofisu.

Je utery. Volaji mi z Alitalia at se dostavim. Prijdu tam a potvrzuji ze nic platit nemusim, akorat ze muj zpatecni let je zkratka neplatny nebot neni stejny s letem do Venezuely, tedy neni to trasa Praha Milan Caracas ale vraci se pres Rim. A to prej nejde a proto mi ten let musi zmenit jeste jednou. Podivuji se tedy nad tim, proc to v GTS nevedeli ale budiz, rikaji, vyhovujeli mi datum 20 prosince. No, me je to v podstate celkem fuk rikam, hlavne uz mi to proboha potvrdte! Tak jo, meni znova uz jednou zmeneny let, neuctuji nic a prelepuji datum na dvacateho. Zmaten z dalsiho neocekavaneho zadrhelu ale spokojen ze se to vyresilo odchazim promenit sek.

Tentokrat je fronta priserna. Cekam zhruba trictvrtehodinu ve fronte funicich a poticich se lidi co nervozne preslapujou z mista na misto a pokrikujou na ty co jsou vepredu siga siga, snad v nadeji ze bude fronta postupovat rychleji. Bohuzel, na tom to nezavisi a tak se vsichni poti a trpi, klimatizace nefunguje. Kdyz se dostanu po preckane vecnosti na radu, je mi s detailni peclivosti zkouman pas a sek ktery jsem jim predal a je mi receno abych 5 minut pockal, prej kontrolujou ucet. Za pet minut mi reknou: Na uctu neni dostatek penez. Smula, otoc se a padej si stezovat k tomu kdo ti ho vypsal. Opet me zasahla vlna frustrace, z toho, ze tady proste NIC NEFUNGUJE a ja mam o starost navic. Tak pelasim zpatky na ofis za Noralmou. A ona prej no, banka si vzala 50 dolaru z te sumy protoze kluci v Mante spatne vyplnili sek. Vyptavam se kam teda slo tech 50 babek, jako jestli se nejak vrati zpet a prej ne, ze to je jako pokuta. No, nechcu ji zpochybnovat tak to jenom odkyvu, jakoz i odkyvu to ze tedka mi muze vydat jenom stovku pac vic uz neni. Vypise mi novy sek na stovku, a ukaze mi na vypisu ze je na uctu disponibilnich 101 dolaru a par centu. Vezmu sek a jdu.

Je streda a ja jsem opet v Produbanco. Vystojim si mensi frontu a predavam sek v nadeji ze dostanu alespon sto babek. Po desetiminutovem overovani mi sek vraceji s tim ze na uctu neni dost penez. Nechapu, jsem zmaten a ptam se jak to ale je mi doporuceno at si stezuju u toho kdo misek vydal. Jdu na ofis za Noralmou. Vracim ji sek a uz ani nemam chut ptat se na duvody, jenom ji rikam: Mam deset dni na to abych dostal svoje prachy, kdyz je mit nebudu tak tady shniju dosmrti a svoje letadlo nechytim. Jasne jasne, neboj, vis, ukazuje na monitor noutbuku, oni totiz pres noc strhli pet dolaru za vedeni uctu a tak tam zbyva ted jenom 96 dolaru a proto ti to nevzali. Ale ja to vyresim, je to moje priorita. Zavolam tam a tam a ted ti hned vypisu sek na 96 dolaru. Tos diky odmitam, ale v zapeti vidim ze neni treba protoze Noralma stejne uz nema ciste seky a tak rika ze zitra vyzvedne novou sekovou knizku a ze to vsechno poresi. Ja uz nicemu neverim. Tohle uz je jenom na osudu, pokud se mam odsad nekdy dostat tak se odsad dostanu, jestli ne tak ne. To je mimo moje moznosti, tady se snazit neco zaridit proste nema cenu, nema to smysl protoze vsechno stejne nakonec vyjde uplne obracene nez clovek chce. Ekvador je zemi omezenych moznosti. Je to zeme nenaplnenych moznosti. Zeme, kde nic nefunguje.