Lucciny postrehy o Thajsku

Co clovek pochopi, az kdyz prijede do Thajska ….

Mezi nejoblibenejsi anglicke fraze Thajcu patri jednoznacne: Where are you from? Where are you going? Tuk-tuk? Clovek si mysli, ze velice jednoduse odrazi natlak takovychto “poradcu”, ktere bezne potkate na ulici, ale kdepak. Staci kraticka odpoved, uz ten dotycny drzi vasi mapu v jedne ruce a ve druhe pripravene pero a do vasi mapy neco zakresluje. Aniz byste hledali pomoc, radu, uz mate presne naplanovany den. Jedinou obranou je donekonecna opakovat: No, thank you. Kdyz to reknete za den po ste, uz vas to ale trosku prestane bavit ……. Takhle silene to vypada nejspis jen v Bangkoku, ale vzhledem k boomu turismu v Thajsku, to mozna bude podobne v brzke dobe i v jinych mistech jak na jihu, tak severu. 

Jeden den v Bangkoku, meste plnem chramu zlatave se blisticich, zmeti dratu elektrickeho vedeni, ale take plneho aut, trojkolek, motorek, minibusu, autobusu (spise rezavych skorapek, ktere jdou stale jeste nastartovat a odvezou lidi z jednoho konce mesta na druhy), vozitek podomacku sestavenych kuckajicich a vypoustejich smrad do ovzdusi, mi dal velice rychle poznat proc tolik asiatu (i v Evrope) nosi rousku pres usta. Uz se vubec nedivim, protoze takhle vyfukovymi plyny smrdici mesto jsem dosud nepoznala … vlastne uz poznala.

Pro milovniky zvirat a zejmena nasich oblibenych domacich mazlicku – pejsku – je hodne utrpny pohled na zdejsi psy, kteri ziji na ulici, pojidaji zbytky u odpadkovych kosu, potuluji se po mestech, nemaji domov, maji olezlou srst, zubozene oci. Clovek se jich ani nemusi bat, protoze oni se boji vseho kolem a se svesenym ocasem se utikaji schovat do kouta. Bohuzel takhle to tu opravdu vypada. Kdyz uz jsme nahodou zahlidli psa na voditku, byl to vetsinou mopsik (celkem jsme videli asi 3 ???).

Cesta autobusem, ktery ma polohovaci sedacky a nekdy i letusku, jez vas na dalkovych trasach obsluhuje, by byla velice prijemnou zalezitosti, ale jen do te doby, nez nastoupite do preklimatizovaneho autobusu. Spise by se to dalo nazvat mrazicim boxem nez dopravnim prostredkem. Ale jak se rika, zadny zkuseny z nebe nespadl, takze i my po par jizdach zdejsimu zvyku privykli, a naucili se pribalit si s sebou do autobusu ponozky, svetrik a nejlepe jeste bundu. Za celou dobu v Thajsku jsme toto teple obleceni pouzili pouze v autobuse. Ven jsme se behem curacich prestavek chodili zahrat 🙂

Pri navsteve mistniho trhu s korenim, zeleninou jsme se podivovali nad ohromnymi pytli s malymi, strednimi a velkymi chilli paprickami, ale teprve kdyz jsme ochutnali jejich jidla, poznali jsme proc je teto zeleniny vsude tolik. V domeni, ze my dva jako milovnici ostreho jidla, si muzeme dovolit hodne palive jidlo, jsme se ale dost spletli. Od jisteho okamziku, kdy jen jedine sousto v nas vyvolalo davivy kasel a vhrklo nam slzy do oci, jsme se naucili objednavat si jidla malo a nebo maximalne stredne paliva. Pokud nas domaci upozornili, ze je to opravdu “spicy”, dany pokrm jsme si radsi neobjednali 🙂 Diskutovali jsme jak je mozne, ze Thajci takto ostre jidlo muzou jist, muj nazor je, ze si zvyknou, pokud uz jako male deti ji takhle ostre. Odpoved jsme se ale nedozvedeli. Takze bud si organismus opravdu dokaze privyknout, a nebo Thajci proste vydrzi vic nez my zhyckani Evropani.

Jidlo se stalo nasim velkym tematem behem cesty a to hlavne proto, ze ho bylo vsude kolem strasna spousta. V jakekoliv bocni ulici byl pojizdny, a nebo na pevno pripevneny stanek, kde grilovali maso na spejli, masove kulicky, ryby, pripravovali nudle na jakykoliv zpusob, ci nabizeli velice lakave vypadajici ovoce. V meste Prachuab Khiri Khan byl tzv. nocni market, ktery nebyl trhem ani ovocnym ani s oblecenim, ale trhem s jidlem. Vybetonovany prostor uprostred mesta se behem vecera zaplnil pojizdnymi stanky a stoly s zidlickami, vsichni lide se sem sebehli na veceri a hodovali. Vse uzasne vonelo i vypadalo. Litovali jsme, ze zrovna tehdy jsme zasli na jidlo do restaurace a v briskach nam zbylo misto jen na zmrzlinu 🙂 Obavy z jidla z ulice, hlavne ve me, stale pretrvavaly ….. otazka hygieny je zde posunuta trochu jinam oproti Evrope ….. nakonec jsem ale i ja podlehla a ochutnala grilovanou rybu (byla vyborna).
Sem by mozna doplnil komentar Peta, ze kdyz v restauraci clovek prochazi na zachod a nakoukne za plentu do mistni kuchyne, vypada to tam uplne stejne jako na ulici ……