Kepler track

For a short summary in English please have a look below.

Jen co jsme sesli z Milford tracku, tak jsme se informovali na pocasi a krasne, slunecne a horke pocasi, co jsme meli na Milford tracku melo pokracovat dalsi 3 az 4 dny. Asi bychom vyrazili hned druhy den na dalsi velice znamy trek a to Kepler track, ale Lucka si posledni den na Milford tracku lehce vymkla kotnik a tak jsme radsi chvili pockali. Nicmene pocasi se za 3 dny melo zhorsovat, tak si Lucka zabandazovala kotnik, ja jsem si nabalil vsechny tezky veci k sobe do batohu a po dni pauzy jsme vyrazili na Keplera.

Kepler track je asi jedinou opravdu hrebenovou turou, kterou jsme tu na Zelandu sli. Hrebenovky maji tu vyhodu, ze jakmile clovek prekona prvotni prevyseni a dostane se na hreben, chodi okolo vrchoku a muze se kochat vyhledy na okolni hory. Tento trek ma jeste tu vyhodu, ze uzasne vyhledy byly nejen na hory, ale i na modrave jezero Te Anau s jeho mesteckem.

I presto, ze Lucka mela handicap s kotnikem, vyslapli jsme k prvni chate – Luxmore hut – docela rychle. Cesta byla velice prijemna – krasny, pozvolne stoupajici chodnik, ktery nejdrive vedl okolo jezera a pak busi/ pralesem.

Vyhled na jezero Te Anau pote, co jsme vystoupali nad hranici lesa/ Lookout at Lake Te Anau

Chata Luxmore/ Luxmore hut

Prisli jsme na chatu Luxmore uz kolem druhe, treti hodiny. Dali jsme si svacinu, nasli si misto na prespani, vyprazdnili jeden batoh, dali do nej bundy a kalhoty a vyrazili dal na horu Luxmore. Nejak nemame chut jen tak posedavat na chate a kdyz je krasne a prilezitost, tak si udelame jeste nejaky dalsi vylet. Vyslapli jsme na horu Luxmore a zadne nase obleceni jsme nepotrebovali a i pres nadmorskou vysku okolo 1300m bylo prijemne teplo a jen v tricku jsme si mohli sednout na vrcholek a kochat se vyhledy. Zase se nam nechtelo dolu :-). Stejne jako z Mackinnon passu na Milford tracku jsme sesli az pred osmou na chatu a udelali si veceri.

Osvezeni a koulovacka na ceste nahoru 🙂

Slunickova pohodicka na vrcholu/ Enjoying the sunshine on the summit

Druhy den jsme sli kus cesty stejne jako predesleho vecera, jen jsme si uz neudelali vyslat na Mt. Luxmore a sli po hrebenu dal.

Vyhledy ze hrebenu

Cestou jsme potkali jednoho starsiho pana (asi okolo 65 let a jmenoval se Larry), ktery po hrebeni sel skoro po ctyrech a mel velky strach. Sice rikal, ze je tu na treku se synem, ale ten je vychazel hodne pozde. Meli jsme obavy, aby tam nekde nespadl, tak jsme mu vzali k sobe nejake jeho veci a hlavne jidlo k sobe do batohu a dali mu moje hulky. Viditelne se mu ulehcilo a tak jsme radeji sli pomalu s nim. Nakonec se rozesel a zvladl hrebenovku dobre.

My na nasi nejlepsi hrebenovce :-)/ Us on our best ridge walk

Odpoledne jsme schazeli z hrebene dolu do udoli k chate Iris burn.

Cestou jsme potkali spravce teto chaty, ktery nam doporucil, abychom se vykoupali v rece u chaty, ale davali si pozor na stipajici mouchy. Jmenuji se Sandflies. Vypadaji jako male musky, ale jsou to potvory, ktery nemilosrdne kousou a ani moc nedbaji na to, ze je clovek zaplacne. Nekde jich jsou opravdu spousty… Jejich specialitou je to, ze si sedaji na lem ponozek nabo obleceni, kde nejsou lehce postrehnutelne a kousou. Bohuzel na ty potvory nic moc neplati. Existuji sice repelenty, ale to by se v nich clovek musel kazdy dve hodiny koupat. Potvory si najdou misto, kde toho repelentu moc neni nebo jen tenka vrstva a zahryznou se. Plati na ne jedine obleceni – tricko s dlouhym rukavem, kalhoty a boty. Nastesti jsou jsou to mouchy a na rozdil od komaru nelitaji a nekousou v noci :-). Obecne komaru tu moc neni, ale tyhle mouchy to zase hodne vynahrazuji :-).

Kdyz jsme dorazili na chatu Iris Burn, tak jsme se zasli vykoupat. Voda byla ledova, ale bylo horko a hlavne se na nas sesypali tyhle Sandflies, tak jsme tam radsi skocili :-).

Treti den uz nebyl narocny, co se tykalo prevyseni. Vychazeli jsme z treku a sli nejdrive udolim a pak okolo jezera Manapouri. Dosli jsme na parkoviste, kde je mozne se svezt autobusem zpatky do mestecka Te Anau. Mohlo se jit i pesky a to okolo kanalu spojujici jezera Te Anau a Manapouri. Bylo to asi dalsich 12km. Na tomto kanale se natacelo par scen z Pana prstenu a jako jeho naprosty a davno ztraceny fanousek jsem chtel jit pesky. Kanal byl moc pekny, ale do Te Anau jsme dochazeli hodne vycerpani a bolely nas uz snad vsechny svaly (lytka, stehna, ale i zada a ramena z batohu). Za tento treti den jsme usli 37km!!!

Dosli jsme zpatky do Te Anau k nasemu autu, vytahli sedacky a dali si neco, cemu mistni rikaji pivo :-).

Relaxace u auta/ Relaxing at the car

Just as we were coming from the Milford track we have checked the weather forecast and next 3, 4 days supposed to be a nice a sunny weather. We wanted to go the Kepler track already the other day but we took one day off because Lucka twisted her ancle last day on the Milford track and it was still not completely OK. Anyway then we have packed heavier things into my backpack and off we went.

Third day we were walking out through the valley and around lake Manapouri. We could take a shuttle bus from the car park but I wanted to see the river connecting lakes Te Anau and Manapouri because there were some scenes from the Lord of the rings movie and we walked another 12km back to Te Anau. In total we walked 37km that day!!! and we felt really exhausted and alll our muscles sored. We had something the people call beer here 🙂 and the car and we felt better :-).