Ooty druhy den

Rano nas v 7 vzbudilo slunicko, ktere mezi zavesy najednou poradne zasvitilo jak kdyz rozsvitis zarovku. Krasne slunecne rano v udoli pod nami a cary mlhy. Sli jsme na snidani, opet formou bufetu jako vcera vecer vecere a poradne jsme se najedli. Lucka potom zavelela, ze vylezem na protejsi kopec, o kterem rikali, ze je nejvyssi horou Tamil Nandu. Me se z toho trochu udelali mzitky pred ocima, protoze slunicko dost palilo uz takhle rano a hora nebyla opravdu z nejnizsich. 2625mnm. Nakonec se ale slo celkem dobre a ja dosel celkem bez reptani az do mesta, kde jsme koupili vodu a vazenou mistni cokoladu (moc dobra). Postupne jsme prosli nekolika vesnicema pripojenyma k Ooty kde jsme potkali mnozstvi psu, krav a deti, ktere jeste nebyli ve skole. Nakonec cesta vedla z velke casti lesem a tak se stala docela prijemnou.
Na vrcholu bylo videt cele Ooty a nadherne hory v okoli. Ten vylet stal urcite za to. Pak jsme zacali sestupovat zpatky do mesta a koupili si cestou mrkev, kterou tady dost casto prodavaji jako u nas parky a taky vodu, kterou uz jsme dopili.

Cestou zpatky jsme potkavali daleko vetsi mnozstvi deti nez cestou nahoru, ktere nam mavali nebo podavali ruce a ptali se odkud jsme a jak se jmenujeme. Zacali jsme se s nima fotit. Jednou privolali celou rodinu i s babickou a nejmensimi detmi. Jejich tata nas pak zval, ale nakonec jsme s diky odmitli a sli dal do mesta.
Ve meste jsme prochazeli kolem kramku s dalsim oblecenim a potkali toho cloveka u ktereho si Lucka vcera koupila kalhoty a tricko. Nedalo nam to a nakonec si Lucka koupila jeste dalsi panzabi a ja ty same kalhoty jako ona, ale jine barvy.

Pak jsme sli pres cele mesto na autobusove a vlakove nadrazi, protoze jsme se snazili vyzkoumat, pripadne rezervovat, zitrejsi cestu do Kochinu. Ovsem bez uspechu. Do Coimbatore by to bylo Ok, tam uz od 6:00 jezdi autobus kazdych 20 minut, ale dal je to byda…vlak rezervovat nelze a jak jsme videli mistni vlak na 6 hodin cesty nic prijemneho. Precpany k prasknuti. Autobus nam prodavaci a ani nikdo jiny moc na tak dlouhou cestu nedoporucovali.
Uz jsme byli po celem dni na nohach znacne unaveni, tak jsme presli zpet pres cele Ooty a kolem 15:30 jsme se sli najist. Lucka ac zadala vyslovene jidlo nepalive tak otvirala pak chudak pusu s tim, ze to desne pali. Co jsme si tu ale oba oblibili je garlic naan. Je to takova placka s cesnekem jako arabsky chleba ale mnohem lepsi.
Na spatecni ceste do hotelu jsme se jeste zastavili v turisticke kancelari, protoze se mi zdalo divne, ze by nesel vlak rezervovat. Co jsme ale zjistili je to ze vlak sice rezervovat de, ale je beznadejne na cely den plny. Takze jsme meli problem v tom, ze se z Coimbatore zitra odpoledne nedostaneme. Zacali jsme tedy vymyslet jine zpusoby.
Prvni napad byl zustat v Ciomabatore do druheho dne a jet vlakem az druhy den, ale jediny vlak ktery byl jeste volny jel v 5:40 a to se mi moc nelibilo. Pak nam navrhli at letime letadlem z Coimbatore do Kochinu, ze let trva jen 30 minut oproti 6 hodin vlakem. Jenze jedno letadlo letelo uz v 9:30 z Coimbarore vzdalene 3,5 hodiny vlakem a tak jsme tuto variantu zavrhli. Ja, ze je to moc brzo a Lucka ze je to drahy. Dalsi varianta byla ta ze dalsi letadlo leti v 16:00 ale je o neco drazsi. Vyhoda byla v tom, ze bychom nemuseli platit ubytovani nekde kde jsme nechteli. Takze jsme nakonec kyvli na variantu letadlem v 16:00 s tim ze se dopravime do Coimbatore dopravime autobusem do te doby, coz neni zadny problem. Damska polovicka nasi vypravy nad touto variantou jeste chvilku skripala zubama.
Potom jsme dosli zpatky do hotelu a zjistili, ze hotelovy vnitrni bazen stale maluji a tak jsme si kazdy zvlast napustili vanu a dali se do psani denniku, nebot piseme dva. Jeden na internet a jeden do sesitu. Musim priznat, ze z toho do sesitu me daleko vic boli ruka. Za chvili jdeme zase spat a zitra vyrazime do Cochinu (Kochinu) letecky s Indian airlines z Coimbature. Ozveme se tedy az zase vecer z hotelu.