Ernakulam a Fort Kochi

Tak jsme se rano vzbudil ja dost brzo asi uz v 5:30 a uz jsem vubec nemohl zatuhnout.
Kratce pred sedmou jsme zabalili a sli na snidani. Bohuzel snidane byla vylozene indicka pak placek s divnymi nazvy a spousta omacek a jiste vsechny palive. Nic pro me po ranu. Takze jsme se ani moc nenajedli. Uz jsme si ale oba zvykli jist jen jednou denne kolem 3-4 odpoledne. Uz tu opravdu zacalo byt dooost velke vedro. Je hodne vlhko, takze se clovek porad poti jako cunik a to je teprve konec unora. Nedokazu si absolutne predstavit jak to tady vypada v takovem kvetnu, kdy tady ma byt PRUMERNA teplota 38 C.
Uz jsme se pomalu naucili mistni mravy. Tak zaprve na silnici ma vzdycky prednost ten vetsi a ten kdo vic troubi. Cervena na krizovatce je jen informativni.
Pokud sedas do riksi nebo do taxiku vzdycky predem si dohodni cenu.
Nikdy never vyhodne nabidce. Pokud je neco vyhodne ani to neni nabizeno.
I ta nejusmudlanejsi restaurace muze byt celozivotnim gurmanskym zazitkem.

Rano nas riksa dovezla po snidani k turisticke kancelari, kde jsme po chvili nasedli do minibusu a jeli asi hodinu ven z mesta. Zde jsme nasedli do drevene dlouhe pramice a spolu s dalsimi dvema domorodci se vydali po kanalu vesnicemi.
Po chvili jsme vysedli a videli rodinu, ktera vyrabi z ananasovych listu rohoze a dalsi jak motaji provazy. Pak jsme si sedli u stanku s ostatnimi domorodci na caj masala.
Potom jsme jeli zpatky kanalem k minibusu ktery nas odvezl zpet do mesta. Nechali jsme se vysadit u vlakoveho nadrazi a sli zamluvit jizdenky na dlouhou cestu na Goa. Sehnali jsme 2nd class sleepers na 3.3. Cesta je dlouha 850 km a vlak to pojede zhruba 16 hodin. Jsem na to zvedav.

Pak jsme sli uz opravdu umornym vedrem na autobusove nadrazi zkusit zamluvit zitrejsi cestu do Kumily (branu narodniho parku Peryiar). Bohuzel se to nedalo zamluvit protoze na autobusy plati princip first come first serve neboli kdo driv prijde ten driv mele.
Potom jsme si vzali riksaka do pristavu na lod do Fort Kochi. Lod jela hned, ale bohuzel jsme po chvili zjistili, ze jsme vystoupili moc brzo a vylezli jsme na spatnem ostrove nalezli jsme tedy na dalsi ferry a jeli dal na Fort Kochi. Zde uz jsme byli opravdu hodne hladovi a vzali jsme si tedy hned riksaka do restaurace z naseho pruvodce. (Addy’s). Z venku vypadala hodne usmudlane a zrovna ji zrejme rekonstruovali. Vstoupili jsme tedy tak trochu s neduverou. Dokonce meli I pivo mistni a vyborne. Ja jsem si dal rybu (jsme preci v pristavu) a Lucka nejakou zeleninu a ryzi.
Musim rict, ze jsem si opravdu tak dlouho nepochutnal a Lucka taky rikala, ze to bylo moc dobre. Vubec nam ani nevadilo, ze kolem nas obcas nekdo probehl s karkou sterku :-).
Zaplatili jsme a to uz na nas cekal riksak ktery nas sem dovezl a zacal nam ukazovat cely Fort Kochi. Videli jsme katolicky kostel. Cloveka s nekolika kobrama v kosiku, tovarnu se zazvorovym cajem, zidovskou ulici. Musim rict ze Fort Kochi je opravdu turisticke misto, ale vubec nic mu to nebere na krase. Nam se moc libilo. Potom jsme nasedli zpet na prevoz a jeli zpatky do hotelu, kde jsme rano nechali nase batohy Bijus turist house (levny a mozna jeste lepsi nez hotel den predem za dvojnasobnou cenu.
Osprchovali se (po celem dni jsme to opravdu ppotrebovali) a zacali psat nas denik.
Zitra tedy jedeme do narodniho parku Peryiar. Uz se moc tesime. Takze zitra zase neco napisu, pokud bude signal a ja nebudu jen na GSM nebo uplne bez signalu.