Benátky

Město na laguně… Po příjezdu na ostrov mě ihned napadlo, že to tam šíleně smrdí. Po pár hodinách jsem si zvykla. Přijeli jsme v noci a musím uznat, že vylidněné Benátky jsou něco fantastického. Případala jsem si trochu jako v labyrintu. Úzká ulička sem, úzká ulička tam, všude nějaký most nebo naopak nástraha ve formě nečekaně končícího chodníku a vody (nikdo tam naštěstí nespadnul). Docela veselé byly vypasené krysy, které se potulovaly všude kolem.

Co se spaní týče, cestujeme zásadně nízkorozpočtově, takže jsme spali na náměstí svatého Marka, na jakémsi pódiu pro muzikanty. Procházející policii to vůbec nevadilo, zřejmě se řídí národním “no problemo.” Ráno, když se Benátky začaly probouzet to stálo za to. Nikde nikdo, ideální světlo na focení, kousek od nás gondoly pohupující se v přístavu. Paráda.

Benátky samotné, tedy onen hlavní ostrov, se dají projít za den docela bez problému. Nejzajímavější je náměstí svatého Marka s katedrálou, před kterou se hromadí neuvěřitelné množství lidstva a holubů. Ti se zde dokonce oficiálně krmí, což je akt značně nechutný, když si představím, jak ti zaprášení ptáci lezou po mně… no proti gustu…

Co bylo značně nepříjemné byly ceny. Celodenní MHD jízdenka za 15 eur byla dle mého poněkud předražená (ikdyž MHD zde představují loďky), pizza taky patřila mezi dražší, stejně tak pohlednice a jakékoliv drobné suvenýry. Bylo dost vidět, že město žije z turismu. Díky tomu jsme vzdali hledání ubytování a vzali za vděk parčíkem nedaleko pobřeží. Jak jsme záhy zjistili, nebyli jsme jediní, kdo jej takhle využil, a tak jsme potkali další skupinku čechů a přes chodníček nocovali nějací angličané. Každopádně doporučuju. Ubytování zdarma, tekoucí voda po ruce (v kohoutcích na ulicích je pitná) a záchod všude okolo.

To byl další kámen úrazu, záchodky. Ty veřejné mají hloupou otevírací dobu a stojí euro, ty restaurační jsou jen pro hosty. Takže pokud člověk vážně potřebuje po šesté večerní nebo před devátou ranní, má vážný problém.

Další den jsme strávili ježděním po okolních ostrovech. Za zastávku stojí tři z nich. Tedy dle mého skromného názoru. Prvním je jakýsi hřbitovní ostrov, druhý se jmenuje Murano a poslední, už docela vzdálený (asi hodina a čtvrt plavby), Burano. U mě vede ten poslední, jsou na něm krásně barevné domky a působí takovou mile domáckou atmosférou. Jako kdyby tam byl každý s každým sousedem. Těžko popsatelné

Řím 

Zatímco Benátky jsou zvláštní už proto, že je tam všechno na vodě, Řím je prostě Římem, městem měst. Historie člověku dýchá na záda na každém kroku, mezi památkami se není problém orientovat, navíc jsou blízko sebe a jsou po nich pojmenovány stanice metra (kterým se mimochodem vyplatí pohybovat).

Ve zkratce, za jeden den se dá v pohodě vidět Koloseum, Palatin (ty mají vstupné dohromady, pro studenty nějakých šest eur, ale požadují průkaz totožnosti a příslušenství k Evropské unii), Forum Romanum a Kapitol. Ty jsou vyloženě kousek od sebe, bohužel přitahují neskutečné davy turistů, které se všude motají. To trošku otravuje.

V jednom zátahu se dají vzít také Pantheon, fontána Di Trevi, Piazza Navonna (čili náměstí tří fontán) a Španělské schody. Popisovat, jak tyhle památky vypadají by bylo zbytečné, navíc se to prostě musí vidět

Co se ubytování týče, sázeli jsme na park, což nebylo tak jednoduché, parky se v Římě zamykají snad až na jeden, nedaleko Španělských schodů. Sice nebyl natolik důvěryhodný jako park v Benátkách, ale posloužil dobře.

Za další den jsme stihli Vatikán a výlet k moři. Co se Vatikánu týče, výrazně se vyplatí jít sem hodně brzy ráno, je ideální světlo na focení, minimum lidí a člověk víc vnímá tu atmosféru. Krom toho paprsky světla dopadající šikmo do katedrály Svatého Petra, to byla prostě pohádka. Do Vatikánu ráno.  A k moři? Kdykoliv a to docela jednoduše, nejdřív metrem a pak příměstskou nadzemní dráhou, na které platí tarif římské MHD, na jih a jste v letním letovisku. příjemné pláže, čisté moře, co víc chtít.

Co se cen v Římě týče, překvapivě byly příznivější než v Benátkách. Celodenní jízdenka na MHD vyšla na 4 eura, pizza byla levnější o cca pět eur. A to mluvím o centru, nikde na kraj se nám zajet nepodařilo.

Shrnuto a podtrženo… Itálie je parádní země s milými domorodci (někdy trochu vlezlými), spát se dá kdekoliv, jen ceny jsou občas trochu vyšší. Nicméně po propočtech a výpočtech jsem došla k tomu, že dva výlety do Itálie vyšly na 2000 Kč…

…a fotky budou časem…

Jako dopravní prostředek jsme zvolili krásně levný autobus Student agency, nicméně měl tu chybu, že do Budapešti dojel o půlnoci, tzn ve chvíli kdy tam jezdí jen noční linky, navíc autobusové nádraží je skoro na kraji města. Prostě to nebylo úplně ono. Noční linky jsme vzdali, tak jsme se snažili o pochod pěšmo. No úspěšně jsme se ztratili, takže záchranou nakonec byl až taxík, který nás podle mého docela slušně okradl, ale hlavně, že jsme se dostali k nádraží. Hala samozřejmě zavřená, všichni mluví jen maďarsky… tak jsme chtěli zkusit nocovat na Margaritině ostrově. To by bylo fajn, kdyby tam nebylo spoustu ožralců… takže jsme noc probděli.

Ráno jsme byli konfrontováni s docela důležitým poznatkem, jiná řeč než maďarština je tu téměř k ničemu. Sem tam německé fráze, možná ještě ruština…

Další postřeh, směnárny nonstop neexistují ani v centru. Takže pokud potřebujete vyměnit valuty, tak si musíte pěkně počkat, až se někde otevře.

Lidi byi ale strašně milí… když jsme kupovali jízdenky na vlak, snažili s ze všech sil nám vysvětlit, jak to u nich funguje, stejně tak MHD, docela mě překvapilo, jak v pohodě se dá stopovat, a to prosím ve čtyřech lidech s krosnama, někde uprostřed puzsty…

Tak bych ještě mohla napsat za čím jsme jeli… docela mě zajímala puzsta, takže jsme jeli na jih do Kecskemetu do národního parku, kde se nacházely dokonce jakési písečné duny, moc pěkné místo, dokonce se tam dalo spát po širákem (nicméně jsme pěkně zmokli, prostě uplakaný konec léta…), ve vesnici bylo levno, docela paráda, jen autobusy jezdily tak nějak, spíš nejezdily…

No a pak samozřejmě Budapešť. Docela mě převapilo, jak levně a rychle se dá sehnat ubytování v centru, i se snídaní v podobě švédského stolu. A to všechno za 12 eur… popravdě nemít mokré stany a vůbec všechno, možná jdeme do kempu, ale po třech propršených nocí jsme toho měli plné zuby. Prolezli jsme historické centrum (strašně moc mi připomnělo Prahu…) a pak Aquincum… zříceniny starověkého římského města. Docela paráda.

Moje rady…

• sebou si vezměte nějakou maďarsko-českou konverzaci, hodí se
• neostýchat se stopování, v téhle zemi je to pohodička
• nesnažte se dostat do Budapeště na půlnoc, ne se Student Agency, za ty útrapy to nestojí
• naučtě se německé fráze
• informace si zjišťujte na infocentrech na nádraží, většinou tam lidé ví a poradí
• snažte se sehnat forinty už v Čechách, viz výše popsané potíže se směnárnami

Janap