Salangany mely volno a kdo prirovnal Dalat k Parizi vychodu, ten se musel zpit jahodovym vinem
Ackoli jsme puvodne Nha Trang ani nemeli v planu, vykysali jsme tu dlouho a nebylo nam to ani moc lito. Prvni vecere v restauraci u stadionu nas tak nejak ukolebala, a tak z vstavani na druhy den nebylo nic. Teda… vstali jsme v pul osme, ale nez jsme se pres trh vykopali do pristavu, bylo skoro poledne.
Ackoli nam pani hotelierka tvrdila, ze za min nez 30 USD na den lodku nesezeneme, odmitli jsme jeji nabidku juchaveho vyletu na ctyri z pribreznich ostrovu s karaoke a veselym popijenim alkoholu primo v mori. Pozdeji jsme zjistili, ze mela pravdu. Lodku jsme si tedy pronajali za 500 000 VND a vydali se vstric nasemu soukromemu planu. Tim byly pouze dva ostrovy, jeden na potapeni, druhy s hnizdni kolonii salangan. Salangany jsou fantasticti ptaci podobni vlastovkam a pribuzni rorysum, kteri si sva hnizda matlaji ze slin a pirek primo na kolme utesy nad morem, aby byly chranene pred neprateli. Prave tato jejich hnizda jsou ale zboznovanou pochoutkou a vari se z nich pekelne draha polevka, my ji videli za 350 000 DNG a misticku. Samotna hnizda vyjdou na tisice dolaru za kilo.
Dojeli jsme tedy na prvni zastavku a dali si drobne potapeni a koupani, abychom se vydali prave na ten zmineny ptaci ostrov. Naladu nam zkazili kotvici lupici koralu, s nimiz nasi lodivodi cile komunikovali, a tak jsme jeli dal. Cestou jsme videli jenom jednoho orla dosud neurceneho druhu, o nej ale nakonec neslo, jeli jsme za salanganami.
K jejich skalnimu panelacku jsme dojeli za malou chvili, pusobil ale ponekud vybydlene. Pri velke predstavivosti jsme zahledli tak ctyri… Ale cil byl pro nase kapitany splnen, a tak jsme jeli dal. Treti zastavka mela byt potapeci, ale kdyz jsme dojeli k rybim sadkam, meli jsme pocit, ze milym Vietnamcum siblo. Pod hladinou tu ale byl krasny koral,ktery se dal pozorovat i pres nase jedine a navic ruple bryle. Vykoupali jsme se tedy a pekne zapotapeli a vydali se na cestu domu. V pristavu jsme byli ve smluvenych pet,krasne jsme chytili mestsky autobus, mimochodem uzasne luxusni, a za 3000 VND za jednoho tak dojeli az do centra. Rano nas mimochodem na stejne trase taxikar oskubal i s taxametrem o 175 000, coz je nehorazne, ale co zmuzeme…
Poradne jsme se osprchovali, dali si tradicni kafe s kondenzovanym mlekem a vydali se na dalsi opet uzasnou veceri. Ja s Milou jsme vybrali skvele krevety s veprovym v karamelu s ryzi, Lucka sepii v zelenince… k tomu dalsi zeleninovy talir, dezert v podobe palacinky, zmrzky a cokoladove babovky, ovocne koktejly a nejake pivko. Trosku jsme se rozsoupli a utratili za jednu veceri 400 000,coz je stejne jako za dva dny v hotelu… Ale bylo to skvele.
Na dnesek jsme vstavali casne, bus nam jel do Dalatu uz v sedm tricet, tak nic moc prijemneho. Dalat je podle pruvodcu perlou centralni vysociny, nekteri ho prirovnavaji k Parizi vychodu… Nas neoslnil. Byt ma i mensi kopii Eiffelky a pekne jezero, opet na plne care co se zajimavosti tyce vitezi restaurace a trh. K jidlu jsme si po prisernych sesti hodinach tropickeho kodrcani, ktere si matne vybavuji ze Sri Lanky, dali polevku z kurete a kureci nudle, k nim skvostny koktejl v mem pripade z medu a ananasu a druhy z jahod a jogurtuku, v pripade Lucky tedy med a ananas nasledovany kafcem a melounovym koktejlikem, u Mily to same bez melouna. Cena 175 000 DNG. Jdem do sebe.
Tu cestu jsem zminil, protoze jindy bylo cestovani po tehle zemi pohodove, skoro az evropske. Dnes poprve ne. A neceka nas asi nejakou dobu nic moc jineho. Zpet ale k programu v Dalatu. Vydali jsme se na obhlidku jezera, kde jsem chtel zitra joggovat, stejne jako mistni. Cestou jsme si dali peceny batat,sladkou bramboru s chuti podobnou pecenym kastanum, a grilovanou kukurici, kdyz jsme si vsimli vrabecka zamotaneho do kvetenstvi jednoho krasneho stromu, ktery miluji strdimilove. Nemohli jsme ho tak nechat, takze jsem Milovi hupl na ramena a mileho vrabcaka jsme osvobodili,aby mu pak Lucka jeste odmotala nejakou snurku z nozky a vypustili jsme ho. Dobry skutek vzbudil obrovskou pozornost mistnich, takze jsme si uz zase, podobne jako v Tam Cocu, kde jsme se fotili se skolni vypravou, pripadali jako velke hvezdy…
A jako spravne hvezdy jsme vzali do zajecich, zamirili domu a koupili si jahody, z nichz tu vari i jakesi vino. Jeho chut zatim nezname, ale snad brzy pozname. Na trhu plnem podivnych ryb, desitek druhu ryze a mraku nezname zeleniny a ovoce jsme jahody doplnili pomelem a nasim oblibenym kynutym knedlickem s naplni,ktery uz zname od dob Hoi Anu a zamirili domu. Ja navic zrekognoskoval teren a priblizil se jednomu ze svych cilu. Durian tu stoji jen kolem 60 000 DNG, takze si ho klidne koupim cely…
Na hotelu jsme si domluvili tridenni vylet do Vysociny, a proto vlastne taky pisu. Na internet se mozna dostaneme az 18. 4. nebo dyl, tak at vam hruzou nepadaji vlasy. Mame pred sebou setkani s horskymi kmeny, koupani ve vodopadech, navstevy hedvabnych farem, varnu vina, narodni park Yok Don a pak na dva dny Cat Tien. Odtud supy dupy do Saigonu a dal se uvidi. Dochazi cas i prasule, vylet stal totiz 200 USD, ale jiste bude stat za to. Tak drzte palce a budte s nami…
