MRTVA VYSOCINA A KRASY DELTY MEKONGU
Vylet, na ktery jsme se tolik tesili, a za nejz jsme tolik zaplatili, nas jednoduse receno zklamal. Povedeny pan, ktery nam vse nasliboval, nedodrzel skoro nic a navic sama krajina vysociny, jiz jsme tri dny projizdeli, je opravdu v tristnim stavu. Ale poporadku…
Rano jsme naskocili do dzipu znacky Mekong, ktery mel uz dost za sebou, ale slouzi stale ku celkove spokojenosti kazdeho, kdo jim jede. Ze napriklad elektricke ovladani okenek funguje pouze za vyznamene manualni dopomoci, jsou nevyznamne detaily. Ze nas v nem jelo misto ctyr pet, to byl detail z pohodlnostniho hlediska dulezitejsi. Ale zatim jsme nemeli moc duvodu si stezovat. Prvni casti vypravy byl vyjezd po zajimavostech Dalatu, ktery se az tak zajimavym neukazal, nebot jsme vse videli pesky. Teda az na Crazy house, zdejsi modernio obdobu barcelonskeho Gaudiho. Tenhle dum umelcu dnes slouzici jako hotel, ktery ale kvuli vyskoym cenam vybira radsi aspon vstupne za jeho prohlidku, je opravdu neotrely a ja i moji souputnici jsme si ho veeeelmi uzili. Nasledovala nemene poutava cast jizdy okolim Dalatu po sklenicich s kvetinami, ktere se pres Holandsko vozi az k nam, hedvabne tovarny nebo mistni domaci pali8rny ryzoveho vina a take kavovych plantazi. Jak jsem zminil, cast, kdy jsme projizdeli kulturni krajinou se nam moc libila, ale doufali jsme, ze uz brzy budeme projizdet silnici obklopenou tropickymi lesy plnymi gibonu, gauru a samozrejme taky ptaku. Tato promena se vsak nekonala az k jezeru Lac, o nemz nam Hoan, nas pruvodce, nadsene tvrdil, ze je to nejvetysi prirodni jezero Vietnamu. Nase knizky rikaji, ze je to Babe, ale to asi nema cenu resit. K jezeru Lac jsme meli namireno proto, ze prozatim jsme vynechali misto, kde ziji nejznamejsi horske minority Vietnamu, Hmongove. Tady ma zit kmen lidi Hmong, kteri stavi sve dlouhe domy na kulech. A prave v takovem mame spat. Konalo se vse, az na ten folklor. Byt Mnongove stale bydli na kulech a vypadaji vzhledove odlisne, kroje rozhodne nenosi, a tak jsme kulturni zazitek museli, a to celkem radi, vymenit za zazitek pozorovani nekolika druhu vodnich ptaku v okoli. Samotne prespani v dlouhem dome na kulech ja kvituji s povbdekem a s tim, ze to bylo fajn, Milan, velky to terenni biuolog si stezoval na hluk od gekonu a dalsi haveti vsude kolem…
Z hlediska prirody jsme tedy doufali v dalsi den. Ani ten ale neprinesl v tomto ohledu nic noveho. Hoan, mlady nadseny komunista nam vypravel, jak je skvele, ze vsechny ty lesy k nicemu zmizely a lidi dneska nadsene pesti jednu rostlinu za druhou. Prakticky jedina priroda, kterou jsme za den potkali, byla kolem nadherneho vodopadu Dray Sap, u nehoz jsme zastavili na koupani. Dokonce jsme tu pozorovali i nejake ptaky, vcetne treronu a alexandru, takze se zda, ze se vsechna zbyvajici nevyjedena priroda tisni v rezervacich nebo mistech kolem takovych atrakci, jakymi jsou vodopady. Nocovali jsme ve meste, ktere jeste neni na zadne mape. Vlada se totiz rozhodla postavit ho zcela nove, tak rikajic na zelene louce. Ovsem termin zelena louka je tady opravdu obrazny, protoze o trave v pripade Vysociny Jizniho Annamu mluvit temer vubec nejde. Mesto je hnusne, zapustene do svahu tvorenych mistni cervenozemi, prasne a spinave. Byt tu nemaji reku, uz ted je tu planovan mamuti visuty most pres buh vi co. Reka ale ve vizualizaci figuruje, tak kdo vi, co zase vymysli. Vlada si na tomhle meste zaklada, jsou tu obri komplexy pro uredniky, zatim temer jedine hotove stavby, ktere jde pozorovat. Jinak lidi pospavaji v sitich v rozestavenych garazi, usta zakryta rouskami kvuli porachu 24 hodin dene. Ale tyy rousky jsoui zalezitost skoro celeho jinak krasneho Vietnamu. Hoan tomuhle mestu ty vladni budovy hrozne zavidi a rad by se sem jenom kvuli nim prestehoval… Asi tak vypada nova, 56. provincie Vietnamu, ktera kazdym dnem a okamzikem v ohromujicim tempu vznika. Dalo by se psat jeste dlouho, ale nebylo by to nic hezkeho, tak pryc od toho.
Ten vecer nam Hoan zaplatil prvni jidlo, coz mel teda delat celou dobu, ale co… Ne proto, ze by nam uveril, ze se ma drzet oficialniho terminu, nybrz kvuli tomu, ze tri spime v dvouluzaku.
Na druhy den jsme Nove mesto opustili uz v sedm, mame pred sebou dlouhou cestu do NP Cat Tien, ktery ma konecne kypet zivotem. Po ceste zjistujeme, ze neplati temer nic, za co jsme v Dalatu zapolatili, a tak nechame dojet az k parku bez zastavky. Tady se nadsene loucime a snovame plany, jak neco vyrazit zpạtky. Uvidime. Na kazdy pad naskakujeme na lod, ktera nas prevazi pres ricku, ktera prales Cat Tienu deli od sveta a ubytujeme se v malem bungalovu. Hned vyrazime na prvni vypravu a potvrzujeme si na mnoha operencncich, ze opravdu vsecek zivot schovava Vietnam za hranicemi prirodnich rezervaci. Vecer si pujcujeme kola, ceka nas brzka ranni vyprava ke Krokodylimu jezeru. Veca je deliciozni, ale nekteri me prosili, abych jidlo uz nepopisoval, tak to aspon tady dodrzim.
Vstali jsme v pet rano a promptne vyrazili do srdce lesa. Protoze Mila s Lucou hodne koukaji na ptaky nad sebou, ponekud jsem jim ujel. Kdyz jsem se vracel, temer na hlavu mi spadl uzasny pav zeleny, nad kterym jsem se rozplyval v zoo v Berline nebo Hanoji a nikdy jsem nedoufal, ze ho v divocine uvidim. Bezel jsem za nim kus do pralesa, abych ho vyfotil, ovsem ztratil se mi. Nad hlavou a nad korunami ale proletelo hejnko peti velkych zoboroizcu, coz moje nadseni jeste umocnilo. A kdyz jsem to jel tem dvema zpatky rict, uvidel jsem v housti u cesty jeste ctyri bazanty prelaty, pres silnicku mi prebehli dva sambari a dva makakove vepri…
Po dojezdu k odbocce na Bau Sac nas cekal jeste petikilometrovy, jak se pote podle znacek ukazalo sedmikilometrovy, pralesni trek. Potvrdilo se na nem, ze pijavic tu moc neni, nhejake ale prece. Ja mel stesti a celou dobu me nekousla jedina, ostatni na tom byli hur. Cestou jsme videli hlavne pity kapove a mnoho dalsiho, vypisovat to asi nema cenu. Jezero nas rozhodne nezklamalo… Anhingy, slipky modre, vsechny zdejsi jakany, datlicci, bazanti, orlove a dalsi tri pavy zeleni. Nakonec jeste volavka cervena a zazitek nadosmrti je na svete… Vydali jsme se zpatky, abychom do jedne odpoledne stoihli vratit kola, coz uz bylo stejne nemozne, ale opozdit jsme se chteli co nejmene. Nasli jsme nejakeho hada, ale jakeho zatim nevime, urcime dle fotek doma. Spustil se dest, a tak jsme trochu pridali do kroku. Tesne pred vychodem z lesa jsme pak zastihli jeste nejakeho maleho a mileho chrestysovce, ale toho jsme kvuli lijavci vubec nefotili. Ja naskocil na kolo a, aby mi nepromokla fotobrasna, padil co to slo domu. Dojel jsem cely zabahneny, dvacet minut po me Mila a pak i Luca. Mame za sebou prvni poradne trtopicke zmoknuti. Snad je i posledni… Odpoledne jsme sli na chvili k rece a pozorovali dalsi ptaky, abychom se pak vecer pekne najedli a aby nam v recepci predali stravenku na dnesni den. Ta plati na snidani, ale co naplat. Proc by nam ji davali uz pri check inu, ze… Dali jsme si za ni kafe a sli spat. Teda hned po nocni vyprave za zabami, pri ktere Milana desne pokousali mravenci…
Rano jsme vyrazili na posledni pralesni tour zase v pet a krom ptaku jsem ja osobne videl i nejakou mangustu. Vratili jsme se zpatky, zasli na snidani, tentokrate uz na stravenky, a sli se balit. Ja jeste zabehl do mistni medvedi zachranne stanice, kde jsem fotil tak horecne, ze jsem vzbudil pozornost tamejsi dobrovolnice z Evropy, ktera mi ukazala i vsechno zazemi stanice a predstavila jeho obyvatele, temi je 20 medvedu malajskych a usatych, kteri jsou zabaveni ze soukromych chovu, skol, kde slouzili jako maskoti nebo nejak podobne, pripadne proste zachraneni pred smrti v kotci kvuli zluci. A vsichni jsou za svou druhou sdanci naramne vdecni. Sousedy jim jsou dva krokodyli siamsti a dva makakove vepri. Protroze obyvatel stanice pribyva, planuje se stavba novych zarizeni, kdy to ale bude, nikdo nevi… Helen mi taky nabidla, ze kdykoli budeme do prazske zoo potrebovat jakekoli medvedy malajske, staci se jen obratit na ni nebo jejiho sefa a vse bude brzy vyrizeno ke spokojenosti obou stran, tak uvidim, co na to v zoo reknou. Ale bylo by to hezke, ze?
Transport na autobus do Saigonu zaridila lodka a pote honda om, tedy mototaxi, a to i s krosnami. Nebyl to zadny problem, takze je mozna vyuzijeme zase. Cestou jsme s busem bohuzel pichli, takze jsme hodinku cekali v osvezovne na opravu a jeli dal. Saigon neboli dnes Ho Ci Minhovo mesto je uzasny. Zivot tu tepe 24 hodin denne v hodne zbesilem a celkem evropskem tempu, takze se tu citim skoro jako doma. Kolonialni pamatky stridaji mrakodrapy, poulicni stanky s dzusem z cukrove strtiny za tri kacky super restaurace za tisice. Trznice je nasledovana obchody Chloe nebo Louis Vuitton a vsude zari neony, vanocni retezy a jina svetylka. Kyc se moc nekona, takovy je proste Saigon. Uplne jiny nez Hanoj nebo Hue, a pritom tak vietnamsky.
Druhy den jedeme vsichniu celkem za 400 000 VND na vylet k mekongu.
18. 4. je ten velky den. Nas vylet na Mekong se zacina hnedle u hotelu a jedeme minivanem, takze nadmiru pohodlne. Poi nezbytne zastavce na osvezeni deset minut pred cilem naskakujeme na dslouhou lod a jedeme na prvni ostrov v delte. Tim je misto, kde se vyrabi kokosove karamelky, ktere nas vsechny nbaprosto dostaly. Nasleduje navsteva vcelinu s degustaci medu, caje s medem a medoveho vina, vseho vice nez deliciozniho. Ale to uz jsme zase u jidla, ktyerym vylet mimochodem po kra cu je. Jdem na obidek, bez moznosti vyberu je jim prase, tofu a ryze, ovsem tak skvele pripravene, ze jsem to snedl i ja, stary stoura, ktery ceske prase neji. A donokce flak masa a to bez priboru. Jist ho hulkami je vic nez vttipne. Pokracovani vyletu slibuje ochutnavku na mistnich plantazich pestovanych plodu, papaje, ananasu, manga, jackfruituy, pashionfruitu i dalsich. Osobne si ji uzivam opravdu do syta. Ovoce mi budẻ v evrope celkem chybet. Ale co, neni kazdy den posviceni… Mezi jednotlivymi ostrovy putujeme na vetsich ci mensich lodich v zavislosti na siri kanalu. Nekdy neni mozne jetr jinak nez na stihle kanoi vydlabane z jednoho kmene, jejiz pohon zajistuji dve drobne Vietnamky. Zenske se tu nadrou, alẻ nejak moc to asi neresi… Padlo vrazili jednomu trotlikovi, co jel se mnou a Lucou v lodi, jenze ten nas misto zrychleni akorat zlil. V tom vedru to ale nejak nevadilo.
Vecer, to je ted, sedime v kancelari TM Brothers a kompomujeme stiznost na ty hasasiry z Dalatu, kterou v zapeti posilame. Uvidime, co bude a nebude, nijak moc nedoufame. Stahujeme fotky na flesky, ja jich mam varku pres tisic snimku, tak se mam a vy snad taky doma na co tesit. Po vytrideni vam je ukazu. A ted budu koncit, jdeme na jidlo a vyspekulovat, co bude dal. Chceme na brodive ptaky do mokrin kolem Cao Lanh, nicmene jeste nevime, jak se tam dostat. A to se nejlip vyresi nad trtinovou stavou, mangovym dzusem, krevetkami, vermicelli, kopcem vodniho spenatu a dalsimi pochutinami. Tak se mejte a uzivejte si jaro. My mirime do mokrin a pak na Phu Cuoc, ostrov na samem jihu Vietnamu, hnedle vedle Kambodze.
