BLOG: Stopem kolem světa a zase zpátky

Den šestý – procházka městem

V osum hodin ráno jezdívá Luboš do práce. Nechali jsme se zavézt k Bata shoe museum s úmyslem blíže poznat město. Baťovo museum bylo zavřené a otvíralo až od desíti hodin. Naštěstí bylo na stejné ulici další museum. Ukázalo se, že je také zavřené. Zakoupili jsme v pekařství místní chlebo-veku a housky. Nějaký čas jsme strávili v univerzitním parku, snídali a přemýšleli kam dál. Z místních památek(toto slovo je, v případě Toronta, dost nepřesné, více výstižné je německé sehenswurdigkeiten) nakonec zvítězila radnice a my se vydali hledat cestu. Mezitím už museum bylo otevřené, vstupné pro studenty stálo oficiálně 25 dolarů, usmlouvali jsme to na 19 a slečna za pultem nám poradila, že v pátek stojí pouze asi 9 dolarů. Návštěva muzea se tedy přesouvá.

Míjeli jsme spoustu vysokých mrakodrapů, ale naše pokusy dostat se do nejvyššího patra byly bohužel neúspěšné. Nejvýše jsme se dostali do 51 odkud nás bez slitování vyhodil arabský uklízeč. Pokusil jsem se ho zmást, ale podle všeho neuměl anglicky. Jen letmo jsme nahlídli do muzea zahradnictví. Pracovaly tam dvě milé starší paní. V Torontu velké množství lidí v důchodu dělá dobrovolníky. Téměř jako by se styděly za to, že po nás chtějí peníze za vstup nám udělaly nabídku 6 dolarů a vstup do Baťova muzea zdarma. Bohužel nikoho z nás příliš nezajímala ani keramika ani obuv. Poradily nám tedy, že od lidí prodávajících sightseeing tours můžeme zdarma vymámit dobrou turistickou mapu. Poděkovali jsme za užitečné informace a rozloučili se. Mapu jsme získali celkem snadno a pokračovali v prohlídce. Prošli jsme okolo univerzity směrem k House of Parliament. Uvnitř byl pouze obchod se suvenýry, ale zvenku vypadal autenticky. Také výhled od jeho vrat zpět k městu byl majestátní. Zanedlouho jsme dorazily ke staré radnici. Uvnitř byl nyní soud a Vojta byl zvědavý jak tu zdejší jurisdikce funguje. Zrovna se řešil případ překročení rychlosti. Plešatý, obtloustlý pán v taláru hovořil dokonale monotónním hlasem a měli jsme co dělat, abychom tam neusnuli.

Nová radnice má o poznání troufalejší vzezření. Před ní se prodává ovoce a pochodují stávkující úředníci. Zamířili jsme ke vstupu do podzemních tunelů, které vedou pod celým downtownem a jsou plné obchodů. Po cestě ke slavné CN Tower jsme se navzájem ztratili, protože značení je pro turistu nepřehledné(nepomohla ani mapa). Výtah na CN Tower se studentskou slevou stojí 19 dolarů do prvního patra a 26 do druhého. Přestože je z vrchu krásný výhled, byla tato atrakce na mě až příliš turistickou. Zkrátka jedno z těch klasických míst, kam se podíváte, ale nijak zvlášť odvázaní z toho nebudete. Luboš nás měl opět vyzvednout v 6 hodin na rohu Queens a Yonge street. Po cestě nám milá paní dala slevu na hotdogy, které si tu každý dělá sám(můžete si naložit kolik zeleniny chcete) a za chvíli jsme už projížděli městem s Lubošem. Tentokrát to vzal přes indickou čtvrť, abychom viděli něco nového. V obchodu s levným jídlem jsme dokoupili základní suroviny a večer pozvali Luboše na bramboráky. Rád naše pozvání přijal a poté jsme u večeře ještě dlouho debatovali o životě v kanadě i v česku.

pošli na vybrali.sme.sk

Kategorie: USA, Kanada 2009 | 16. 7. 2009 v 20.08 | d4rth

1 komentář

vim ze 8 se pisem jako osm ne jako osum, ale nechce se mi to opravovat…

Přidat komentář

Pro přídání komentáře musíte být příhlášeni.

Pokud máte nějaké dotazy či připomínky nebo třeba chcete jen zajít na pivko tak klidně napište;)

Nejnovější články

© 2006 Cestovatele.com; Kontakt | ArmA: Combat Operations | O Cestovatele.com | Reklama