Den osmnáctý – Gaspé
Náš dočasný zaměstnavatel se s námi dlouze loučil. Za chvíli už však opouštíme ospalou vesničku mezi horami, která nám na dva dny poskytla azyl. Řidič v havajské košili byl na dovolené se ženou a jel až do Percé. Nechali jsme se vysadit v Gaspé.
Název města pochází od slova gespergen v jazyce původních obyvatel, Micmaců, které znamená konec země. Je to pěkné rybářské městečko. Na turistických informacích jsme si zjistili všechny důležité informace. Začalo pršet. Schovali jsme se do muzea historie Gaspesie(čti Gaspizi) a protáhli se bez placení na výstavu. V roce 1534 sem dorazil Jacques Cortier. Dal Micmacům různé cetky, oni z nich byli naprosto unešení a potom si nacpal panděro jejich nejlepším jídlem. Začala kristianizace, která probíhala hladce. Podle všeho to byl pořádný fanatik. Dnes Gaspé žije především z turismu, těžby dřeva, rybolovu a dotací na obnovitelné zdroje energie.
Déšť ustal a my se svezli s mladou slečnou kousek od parku Forillon. Původní plán, připlést se na pěší trase mezi turisty z parku, nevyšel. Trasa vedla hluboko v lese pod mostem. Řidič byl příliš aktivní a my museli zaplatit vstupné do parku – 8 dolarů na osobu. Jen tak tak jsme se vyvlékli placení za camp. Z dálky se k nám hnala pořádná bouřka. Rozhodli jsme se přenocovat u parkoviště, na kterém parkoval jen jeden karavan. Na všech popelnicích tu mají speciální poklopy kvůli medvědům.
Dal jsem se do řeči s turisty z karavanu. Děda, který žije na Floridě vzal na výlet svoji dceru a vnučku. Povídali jsme o všem možném, jedli salát, opékali steaky, párky a pili pivo. Celou bouřku jsme přečkali uvnitř karavanu. Před spaním jsme si všichni loknuli javorového sirupu a šli “na kutě”.